Večeře s NERVem: Pět oříšků pro experta

Na začátek jedna trivialita. Zasedací místnost Úřadu vlády sice připomíná luxusní restauraci, ale nabídka vázne. Host dostane kávu nebo čaj a jednu minerálku. Pak jsou k dispozici nějaké oříšky - asi pět na osobu, Fidorky - jedna pro tři, a miňonky - jedna sušenka na osobu. Nastane-li výjimečně příznivá konstelace hvězd, podávají se plátky ananasu. Toť vše.

Jenže pokud se sejdou dvě jednání za sebou, což se občas stává, stráví člověk na Úřadu vlády klidně i pět hodin. Matematika je pak jasná. Co hodina, to jeden oříšek. Zdá se, že úsporná opatření skutečně probíhají. Za Topolánka se totiž bezostyšně podával sýr, salám, pečivo a dokonce džus a coca-cola. S tím je teď utrum. Mimochodem, zmínil jsem se už, že práce pro NERV je bezplatná? Odměnou budiž pouze dobrý pocit za službu vlasti a profesní obohacení. Nechme však jídla a pojďme k věci.

Neskáču radostí do výšky, abych tak řekl

Normální člověk má možná pocit, že v našem státě není leccos v pořádku. Jako koordinátor komise pro korupci a veřejné zakázky vím o něco více než normální člověk. Co vím, mě bohužel radostí tak úplně nenaplňuje. Neskáču radostí do výšky, abych tak řekl.

Systém veřejných zakázek je postaven tak, že umožňuje obrovskou míru neefektivnosti. Začíná to už u pravomoci rozhodovat o jejich vzniku. Myslíte, že o miliardových zakázkách rozhodují experti? Kdepak. Členem týmu pro dopravní „superkoncepci“ není ani jeden architekt specializovaný na urbanismus. Dále: Zadavatel má naprosto volné ruce, aby mohl specifikovat takzvaná kvalifikační kritéria pro soutěžící. Tak lze na základě naprosto nepodstatných podmínek předem vybrat vítěze. Veřejná soutěž tím připomíná spíš praní špinavých peněz. Korupci tohoto typu navíc nelze stíhat, neboť se vše odehrává, jak zákon káže.

Dále jsou tu ceny. Vezměme si jako příklad nedávno otevřený pražský dálniční okruh. Do veřejné soutěže se přihlásilo celkem sedm uchazečů. Soutěžící formulovali své cenové nabídky jak u jednotlivých položek, tak v celkovém součtu. Potud vše v pořádku. Jenže… U položky „výkopové práce na silničním podkladě v materiálu třídy A“ se ceny pohybovaly v rozmezí od 105,70 do 383,77 Kč za metr krychlový. U položky „posílení komorových nástaveb, ocel třídy 10505“ se zase sešly nabídky od 13 570,76 do 36 489,78 Kč za tunu. Proč tak široké rozpětí?

Protože zákon o veřejných zakázkách umožňuje u těch velkých libovolně provádět křížové dotace napříč položkami. Křížové dotace jsou ovšem v příkrém rozporu s průhledností nákladů. Proč se stavební firmy snaží zamlžit průhlednost cen? Hádejte, můžete jednou.

Korupce nebo neefektivita?

A to není zdaleka vše. Existuje ekonomická teorie aukcí, která je velmi propracovaná a matematicky exaktně podložená. Aplikace vhodného mechanismu by mohla srazit náklady na veřejné zakázky o dvě až sedmnáct procent (podle různých odhadů.)Jedno procento přitom znamená šest miliard. To je již makroekonomicky zajímavá částka. Proč zákon o veřejných zakázkách aukce nevyžaduje, zůstává záhadou…

Podotýkám, že nevím, jak velké procento zbytečných nákladů připadá na korupci a jaké na pouhou neefektivitu. V každém případě pevně věřím, že je možné, aby doporučení NERVu ušetřila státu řádově desítky miliard korun rok co rok. Pokud se tak stane, pozvu spolupracovníky na bohatou večeři, tentokrát do opravdu dobrého podniku. Na vlastní náklady. Od státu nežádám ničeho než dobrého hospodaření.

Psáno pro Týdeník Rozhlas

Autor je ředitelem pro strategii Partners

Foto: profimedia.cz