Na deflaci s inflací?

Americká centrální banka Fed v prosinci podle očekávání přikročila k politice nulové úrokové sazby (anglicky ZIRP), jež je známá z Japonska. V boji s deflací a v pokusu o oživení ekonomiky tak Fed vystřelil poslední náboj.

Naštěstí (nebo bohužel – záleží na vašem náhledu na svět) to není úplně poslední zbraň, kterou Fed má. Je zde ještě tzv. quantitative easing, což je do češtiny překládáno jako kvantitativní uvolňování. O co jde?

V praxi je to naplnění známého výroku Bena Bernankeho o shazování peněz z helikoptéry. Fed jako centrální banka peněžního systému s takzvanou fiat měnou může natisknout libovolný počet bankovek nebo prostě vytvořit na svém počítačovém účtu libovolné množství peněz.

Tento obnos potom může použít k nákupu libovolných aktiv – od vládních obligací přes korporátní dluhopisy, hypotéky a hypoteční dluhopisy až po akcie. Prostě k nákupu čehokoliv, co se dá za dolary koupit. Dostane tak peníze do systému a zároveň nákupem dluhopisů sníží dlouhodobé úrokové sazby (což je mimochodem jediný způsob, jak může centrální banka ovlivňovat dlouhodobé sazby) a možná i úroky pro spotřebitele a podniky.

„Chtěná“ a „nechtěná“ inflace

V této chvíli vás možná napadne: „inflace“. Spolu se snížením dlouhodobých sazeb je v tomto případě inflace cílem, jelikož je to jediný způsob, jak potlačit deflaci. Jak ale zajistit, aby se dosáhlo jen takové inflace, která by deflaci pouze potlačila a nevytvořila další, nechtěnou inflaci?

V první řadě si musíme uvědomit, co to vlastně je inflace. Zjednodušeně řečeno jde o zvyšování cen nebo pád hodnoty měny. V praxi to znamená, že si za stejné množství peněz koupíte méně než dřív. Pokud je v oběhu více peněz, pak mají také lidé logicky více peněz. Cítí se bohatší a jsou ochotni platit více. A tím jsme dospěli k inflaci.

To vše se děje za předpokladu, že jsou peníze skutečně v oběhu. Pokud jsou peníze uloženy v trezoru, pod polštářem nebo v matraci a lidé je nechtějí utrácet, ceny neporostou, i když se lidé možná budou cítit bohatší.

V době deflace je přitom docela pravděpodobné, že lidé své peníze doslova uloží pod matraci. Vložit je na účet jim nevynese žádný zisk, a navíc jsou zde bankovní poplatky. K tomu se musí připočíst i další rizika, například riziko krachu banky.

Z výše uvedeného vysvětlení je jasné, že nelze odhadnout, kolik peněz se musí vytvořit, aby se inflace potlačila. Navíc okamžik, kdy úspěšně porazíme deflaci, je s velkou pravděpodobností zároveň i okamžikem, v němž lidé sáhnou pro své peníze do slamníku, protože jejich hodnota začne opět klesat, a začnou utrácet.

Takže pokud jsme do oběhu přidali například 50 % peněz, ale jenom 10 % z nich bylo aktivně používáno a porazilo deflaci, může se zbývajících 40 % velice rychle projevit jako inflace.

Řešením je vydané peníze zase stáhnout a zničit. Toho lze dosáhnout tím, že Fed předtím zakoupená aktiva zase prodá. Nejspíš to ale nebude stačit, poněvadž nákupní ceny aktiv budou s velkou pravděpodobností vyšší než ceny prodejní.

Z tohoto důvodu bude muset Fed asi prodat další obligace, pomocí kterých stáhne zbývající peníze. Tento proces se nazývá sterilizace a obligacím, které peníze stahují z oběhu, se říká sterilizační dluhopisy.

Nesnadný úkol

Tolik teorie. V praxi se ovšem výše popisovaný proces prozatím nikomu na světě nepodařilo uskutečnit. Jediný pokus až do letošního roku se odehrál v Japonsku, a nedá se jednoznačně říci, že by byl úspěšný. O jeho dopadech ekonomové stále diskutují, nicméně neochvějným faktem zůstává, že situace v Japonsku není dnes o mnoho lepší než před pár lety.

Nutno podotknout, že Japonsko se ve srovnání s dnešními Spojenými státy nacházelo hned v několika ohledech v odlišném postavení – namísto zadlužení mělo úspory, místo potřeby externího financování pozici jednoho z největších světových věřitelů a namísto velkého dovozu disponovalo silným exportním sektorem.

Jestliže jsem výše poznamenal, že snížením sazby na nulu byl vystřelen poslední náboj, přirovnal bych nyní kvantitativní uvolňování k zoufalému útoku na bodáky. Může uspět a účastníci budou oslavováni jako hrdinové, avšak mohou také skončit v tratolišti krve. To ovšem budeme schopni posoudit až za nějaký čas.

Foto: Profimedia.cz