Poslední mohykáni mezi monetaristy

Účinky monetární politiky nezačaly být zpochybňovány až s příchodem krize, ale v dobách růstu. Sami centrální bankéři, kteří tuto monetární politiku prováděli, přiznali, že selhává. Šéf americké centrální banky Fed Alan Greenspan několikrát od konce 80. letech sledoval, jak výnosy dluhopisů nevysvětlitelně klesly poté, co Fed zvýšil sazby. Globální dezinflační síly způsobily, že agresivní zpřísňování nebylo nutné a když už se centrální banka pokusila tlumit přehřívající ekonomiku, reakce trhu byla jiná, než se čekalo.

Měl tohle být signál, že monetární politika jednou zklame i ve své opačné roli, při uvolňování? Ne. Důkazů bylo málo. Pokus o tlumení akciové bubliny Fed v roce 1997 vzdal, když zjistil, že nepomáhá. Navíc zákonný mandát k vypouštění bubliny na kapitálových trzích neměl.

Současná doba ale přinesla další důkazy. Vysoké úroky za bankovní půjčky, drahé hypotéky a široké kreditní spready na firemních dluhopisech. Neochota bank půjčovat a kreditní riziko byla doprovodným jevem každé ekonomické krize, ale po snížení sazeb začal trh znovu fungovat. Nikoli bezprostředně a hned. Přišel čas mluvit o selhávání nebo je to stále jenom zpožďování? Není pořád ještě brzy na ztrátu důvěry v opožděné účinky agresivního uvolňování a současně pozdě na vkládání veškerých nadějí do fiskálních stimulů a gigantických vládních výdajů?

Nedočkavost a špatný odhad mohou přivodit podobně neblahé důsledky jako keynesiánský recept na krizi v 60. letech. Vývoj ceny zlata v posledních třech měsících spíše indikuje návrat k inflaci, než pokračování směrem k deflaci. To by nebyl konec monetární politiky, ale její další začátek.

Ne všechny argumenty proti monetární politice jsou přitom správné. Podle některých snižování sazeb nyní selhalo stejně jako v době Velké deprese. Monetární uvolňování na začátku 30. let ale nebylo tak agresivní a reálné úrokové sazby rostly. Navíc Fed ve druhé polovině roku 1931 sazbu skokově zvýšil, aby udržel zahraniční vklady v bankách.

Teď, když jsou americké úroky prakticky na nule bez viditelné odezvy, ostatní centrální banky se dál hlásí k agresivnímu snižování. Jsou jedny z posledních, které neztratily důvěru v monetarismus. V době, kdy se za správný přijímá názor, že krizi nezpůsobily vysoké sazby, ji proto centrální banky nevyřeší jejich snížením, je takový postoj zároveň i gestem proti všem, kteří se stali, možná ukvapeně, keynesiánci.

(Autor je analytikem trhů a produktů Pioneer Investments ČR). Foto: Profimedia.cz