Velké trable ve velké Číně

Smutná a ještě smutnější data

Singapur vykazuje podle této metodiky pokles ve čtvrtém čtvrtletí o neuvěřitelných 16,9 %, Japonsko o 12,7 %. Člověk by musel být opravdu hodně optimistický, aby věřil, že ekonomika závislá na mohutné tvorbě úvěrů a masivních přebytcích obchodní bilance jako Čína, dokáže tento vývoj přečkat s kladným růstem. Ale to ještě není zdaleka všechno.

Kdyby růst čínské ekonomiky zpomalil k nulovým hodnotám, byl by to sice velký náraz, ale žádná katastrofa. Bohužel pro Čínu se zdá, že její hospodářství se propadá mnohem hlouběji, než oficiální statistiky hrubého domácího produktu ukazují.

K dispozici jsou totiž jiné statistiky, které nelze tak snadno zfalšovat. Jde například o zahraniční obchod. Čínský export se podle údajů z ledna 2009 meziročně propadl o 17,5 procenta, import dokonce o neuvěřitelných 43,1 procenta. Podle únorových údajů dosáhl propad exportů meziroční hodnoty 25,7 %, dovozy poklesly o 24,1 %. Toto není důsledek mimořádně intenzivních oslav lunárního Nového roku (jak se čísla snažili interpretovat někteří optimisté), ale jde o pokračování trendu z roku 2008. To je velmi špatná zpráva nejen pro čínskou ekonomiku, ale i pro vývozce do Číny.

Zde stojí za zmínku, co vlastně Čína dováží. Jde například o suroviny, jichž má nedostatek. Pokles dovozu surovin do Číny je také důvod, proč je ropa nyní relativně levná (pod 50 dolarů – a během února 2009 stála ropa například pouhých 37 dolarů.)

Pamatujete si? Ke srovnatelnému pádu cen ropy došlo koncem 90. let v důsledku asijské krize. Ale to ještě není zdaleka všechno. Každý ví, že Čína dováží ropu, plyn, měď a železnou rudu, ale málokdo ví, že ještě o polovinu větší položku čínských dovozů tvoří strojírenské, elektrotechnické a optické výrobky, které Čína vyrobit neumí. Do této skupiny patří jak vyspělé výrobní technologie, tak luxusní spotřební předměty.

Co to v praxi znamená: problémy pro hlavní obchodní partnery, od nichž Čína dováží. Pokles ceny ropy znamená potíže pro Rusko a arabské státy. Pokles dodávek průmyslového zboží znamená problémy pro Japonsko, Jižní Koreu, Tchaj-wan, Spojené státy a Německo, hlavní dodavatele vyspělých technologií a kvalitních výrobků do Číny.

Spotřeba elektřiny odhaluje propad

O hloubce čínského ekonomického propadu poskytuje představu také spotřeba elektrické energie. Řadu let bylo obvyklé, že výroba elektřiny meziročně rostla zhruba 10 až 15% tempem. Odpovídalo to přibližně vykazovanému nominálnímu růstu ekonomiky. Zhruba v polovině roku 2008 tento trend však zamířil „na jih“ a v říjnu čínská výroba elektřiny poprvé v absolutním vyjádření meziročně poklesla: o čtyři procenta. Tento trend pak pokračoval.

V lednu 2009 produkce elektřiny činila 250,3 milionu megawattů, což znamená 13% meziroční pokles. A ačkoli někteří odborníci tento pokles rovněž dávají do souvislosti s lunárním Novým rokem, kdy mnohé průmyslové podniky utlumí produkci, přesto jde jednoznačně o hluboký trendový pokles.

Pokles spotřeby energie společně s klesajícími dovozy technologií dávají hluboký smysl: hlavním motorem čínského růstu v posledních letech byly investice, zejména investice do exportních podniků. Tento motor se nyní zřejmě zadrhl.

Zde je na místě zajímavá vsuvka. Odborná veřejnost již delší dobu nebere příliš vážně oficiálně publikované čínské statistiky hrubého domácího produktu. Jejich kvalita je srovnatelná se sportovním zbožím značky Adibas, kabelkami Versaca, případně s hodinkami značky Patek-Philpe: věří jim jen ten, kdo věřit chce.

Při bližším zkoumání samozřejmě vyjde najevo, že čínská ekonomika rovněž podléhá hospodářskému cyklu. Proto se pozornost odborné veřejnosti soustřeďuje na tzv. fyzické statistiky, které nelze tak snadno zfalšovat. Statistiky mezinárodního obchodu se rovněž těžko falšují, neboť jsou ověřitelné u exportních a importních partnerů.

Ekonomové byli překvapeni, když zjistili, že v únoru spotřeba energie meziročně vzrostla o 15 procent. Částečně se rovněž jedná o vliv oslav lunárního Nového roku, který loni připadal na únor – ale možná se jedná o vliv vlády. Čínské úřady možná již zaregistrovaly, že spotřeba elektrické energie je ostře sledovanou statistikou.

Je to poměrně logické, protože neexistuje možnost, aby klesala spotřeba energie a současně rostl hrubý domácí produkt. Něco takového by bylo možné jen v případě velmi vyspělé ekonomiky zaměřené na extrémně sofistikované služby a výrobky, což Čína není.

Není tedy vyloučeno, že se energetické statistiky stanou další manipulovanou položkou, podobně jako HDP nebo statistiky vnitřní migrace (úřady uvádějí kladnou čistou migraci do zaostalých západních provincií, protože je to tak „politicky korektní“; pravý opak je ovšem pravdou).

Roztočená spirála zadlužení

Pozoruhodným jevem nicméně zůstává pokračující měnová a úvěrová expanze. Peněžní agregát M2 (objem hotovosti, vkladů na viděnou a termínových vkladů) vzrostl v roce 2008 o robustních 18,8 % ve srovnání s předchozím rokem. Objem úvěrů rostl ještě dramatičtěji: v lednu 2009 měly čínské bankovní úvěry celkovou nominální hodnotu 31 900 miliard jüanů, tj. ekvivalent bezmála 4 660 miliard USD. Objem úvěrů rostl meziročně o mohutných 21,3 procenta, oznámila Čínská lidová banka dne 12. února 2009.

Tato čísla znamenají, že objem čínských úvěrů dosahuje hodnoty kolem 135 procent hrubého domácího produktu. To je vyšší úroveň zadlužení, než jakou vykazovaly východoasijské ekonomiky začátkem roku 1997, tedy před vypuknutím finanční krize. Pro srovnání: objem všech úvěrů a pohledávek v české ekonomice činil koncem roku 2008 všeho všudy jen asi 55 procent HDP, a to po několika letech mohutné úvěrové expanze.

Vysoká úroveň čínského zadlužení je koule na noze: neexistuje mnoho prostoru pro další kreditní expanzi, zato hodně prostoru pro vznik špatných úvěrů. Mimo to lze mít značné obavy o kvalitu úvěrů poskytnutých v Číně během posledních dvanácti měsíců.
Zde je samozřejmě nutné podotknout, že nynější Čína nemá nadhodnocenou měnu jako tehdejší Thajsko, Malajsie nebo Korea a že jde vesměs o úvěry v domácí měně. Opakování asijské krize proto není pravděpodobné.

Dalším čínským trumfem jsou pověstné devizové rezervy, které v minulosti hojně sloužily pro sanaci špatných úvěrů čínských bank. Kromě toho čínská spořivost je příslovečnou vlastností. Díky vysokému sklonu k úsporám mají čínské banky nikoli pouze dostatek, nýbrž nadbytek vkladů. Čínský finanční systém patrně přežije finanční krizi sice se ztrátami, ale bez ohrožení celkové stability.

Stabilita reálné ekonomiky samozřejmě je v ohrožení. Během roku 2008 zbankrotovalo 67 tisíc továren, převážně výrobců obuvi, textilu, hraček, potravin a jiného zboží určeného na vývoz. Šlo částečně o dopady skandálů s těžkými kovy, ftaláty, melaminy a dalšími škodlivými látkami, ovšem finanční krize situaci čínských exportérů o to více zhoršila.

Znepokojená vláda proto na podzim 2008 ohlásila „balíček“ o velikosti 585 miliard dolarů na podporu ekonomiky. Má jít o investice do infrastruktury. O konkrétních účincích tohoto balíčku je zatím příliš brzy spekulovat, ovšem fakt, že jinak výdajově střídmá čínská vláda se uchýlila k podobnému opatření, je závažnou informací.

Nový úsporný životní styl

Jak komentují finanční krizi sami Číňané? Oficiální deník China Daily nedávno uvedl příklad pekingského úředníka jménem Wang Hao. Wang (24 let) vyhlásil veřejný závazek, že udrží své týdenní životní náklady pod hranicí 100 jüanů (asi 300 Kč.) „Finanční krize dala čínské mládeži, včetně mě, lekci v oblasti výdajů,“ uvedl Wang. Článek dále konstatuje, že „nový úsporný životní styl by se měl stát módou, zejména v době finanční krize“.

Centrálním faktem nedávného čínského vývoje je recese. Ze srovnání s problémy USA a západní Evropy nevychází Čína relativně posílena, ale oslabena. Její ekonomika není schopna vzdorovat světové recesi, ačkoli finanční krizí v užším slova smyslu netrpí. Čínská ekonomika je závislá na vývozu, což znamená, že čínská recese nebude záležitostí, nad níž by bylo možné mávnout rukou.

Krátkodobě znamená čínská recese levnější komodity, což je dobře. Nezvykejme si však na levný benzín a potraviny příliš: časem přijde opět oživení a ceny ropy mohou velmi dobře dosáhnout hranice doposud nepokořené, a sice 200 dolarů za barel.

V zájmu Západu doufejme, že během recese zkrachují v Číně především výrobci nekvalitního zboží: otrávených hraček, elektrických přístrojů na jedno použití a notebooků, kterým po roce používání „odejde“ pevný disk. Dobrá zpráva: nejsou hlášeny žádné výpadky produkce kvalitního čínského čaje.

(Autor je ředitelem Partners pro strategii. Článek byl převzat z Finančního magazínu - FINMAG). Foto: Profimedia.cz