Dobrá rada do chmurné doby

Kouzlo pravidelnosti

V září 1929 si takovou tragédii nedokázali představit ani nejlepší ekonomové, prognostici, politologové, astrologové a vůbec špičkoví příslušníci podobných profesí. Proto začnete pravidelně, měsíc co měsíc, investovat stejnou částku. Tvrdošíjně přečkáte a vydržíte celý burzovní propad i další nemilé zvěsti. Přesně po deseti letech, v září 1939, si sednete ke stolu a s tužkou v ruce spočítáte celkové výnosy, nebo možná ztrátu. Co myslíte, potěší vás výsledné číslo, anebo zarmoutí?

Výsledek vaší desetileté investiční strategie bude činit 4,21 procenta ročních průměrných výnosů. Více než tehdy vydělaly státní dluhopisy nebo nemovitosti. To není špatné, uvážíme-li, že šlo skutečně o extrémně špatný moment vstupu na trh. Toto „kouzlo“ je důsledkem pravidelnosti. Pokud se vrátíme do července 1932 (kdy se DJI 30 dotkl dna a s ním i většina světových akciových indexů), tato doba plná deprese a beznaděje byla zároveň ideálním časem pro investování do akcií.

Na americkém trhu vlastně nikdy nebyla lepší doba k nákupu. V roce 1932 psychologicky vrcholila Velká hospodářská krize, prezident Herbert Hoover působil bezradně a do pocitové vzpruhy ve formě New Dealu bylo ještě daleko. Kdo koupil akciový index DJI 30 v červenci 1932, dosáhl během následujících dvanácti měsíců 150procentního výnosu.

V současnosti máme za sebou zhruba rok a půl poklesu akciových trhů. Tento propad přitom odpovídá tempu poklesu z let 1929 až 1931. Vývoj ekonomiky však není zdaleka natolik katastrofický jako počátkem třicátých let. Banky nekrachují po tisících, počet nezaměstnaných neroste po milionech, nevznikají nouzová sídliště chatrčí pro nezaměstnané.

Stručně řečeno, odehrává se hospodářská recese. Ačkoli je poměrně hluboká (alespoň ve srovnání s posledními dvaceti lety), stále nejde o hospodářskou krizi v pravém slova smyslu. Dnes je jiná měnová politika, jiná fiskální politika, jiný měnový režim a jiné podmínky v mezinárodním obchodu. Historie nikdy nechodí stejnými cestami.

Obliba strašidelných příběhů

Lidé však mají v oblibě strašidelné příběhy, horory, detektivky, válečné filmy a podobné žánry. Proto i nynější epický příběh o nové velké hospodářské krizi se těší vřelému přijetí. Účastníci diskusních fór se navzájem hecují do podobné nálady, v jaké byli diváci při krvavých představeních v římském Koloseu. Svět se mění, ale lidská morbidní lidská zvědavost a chuť na dramata a násilí zůstává.

Jak má na toto „krvežíznivé“ období reagovat investor? Pokles akcií je jistě nepříjemný, pokud již akcie vlastníte. Pokud nikoli, máte šanci do jisté míry srovnatelnou s rokem 1932 – samozřejmě s vědomím, že historie se nikdy neopakuje zcela identicky.

Akciovým trhům nezáleží v první řadě na tom, co bude dělat ekonomika. Burzy žijí vlastním životem, který ovládá spíše psychika investorů než fakta. Vývoj reálné ekonomiky má na chování burzy pouze druhořadý dopad. Stručně řečeno, čím je psychika zoufalejší, tím jsou investoři vystrašenější a tím je lepší doba k nákupu. V USA byl nejvhodnější čas k nákupu v červenci 1932, na ostatních světových burzách bylo časování podobné.

Pražská burza dosáhla vrcholu v březnu 1929. Na dně se ocitla v květnu 1932 (vyjádřeno indexem průmyslových akcií). Celkový pokles pražské burzy v letech 1929 až 1932 dosáhl hodnoty 57,4 procenta – to je mimochodem hodnota dokonce o něco příznivější než pokles během let 2007 až 2009. Od listopadu 2007 do 23. března 2009 se index PX zřítil o 60,5 procenta. Propad je tedy ještě hlubší než v dobách, kdy byla ekonomická situace skutečně kritická.

Rozdíl mezi krizí v roce 1932 a „krizí“ v roce 2009 spočívá v řádové čárce u většiny zásadních makroekonomických veličin. Kdyby byl trh racionální, pokles pražské burzy by se měl odehrávat v podobných proporcích. Tradiční média i diskusní skupiny na internetu však působí jako účinný zesilovač paniky. Proto burzy spadly tempem, které je mimo jakékoli rozumné proporce vzhledem k reálné ekonomice.

Jak se vyvíjely československé akcie po roce 1932? Bankovnictví bylo zcela zdevastované. (Opět – jaký rozdíl oproti současnosti!) Průmyslové akcie se však vzchopily díky válečným zakázkám. Kontinuitu pražské burzy bohužel přerušila okupace pohraničí v roce 1938. Tehdy byl nejvyšší čas shromáždit zisky (a koneckonců i ztráty) a opustit zemi.

Velký akciový boom způsobený Hitlerovou fiskální i monetární expanzí bylo lepší nezažít na vlastní kůži. Býčí trh Velkoněmecké říše skončil po bitvě u Stalingradu. Tehdy úřady nařídily regulaci cen na burzách, protože pokles kurzů akcií by demoralizoval obyvatele říše. Obchody poté prakticky ustaly – nikdo již nechtěl nakupovat.

Válka proti recesi a její financování

Dobrá rada na závěr? Nedávný propad akciových indexů o padesát a více procent odpovídá skutečně těžké hospodářské krizi – aniž by hrozilo reálné nebezpečí, že krize podobné dimenze nastane. Kdyby se recese prohloubila (což se stát může), jednou určitě skončí.

Současné hospodářské politiky USA i většiny evropských zemí se značně podobají válečné ekonomice, zejména pokud jde o expanzi v oblasti měnové i výdajové. Tyto výdaje však naštěstí nejdou na zbrojení. Naštěstí také není omezen mezinárodní obchod, což je běžné během válek.

Nedávná úvěrová krize byla důsledkem nadměrné měnové expanze, která byla rovněž součástí válečné ekonomiky po 11. září 2001. Nynější hospodářská recese bude „léčena“ další, ještě větší peněžní expanzí. Centrální banky i vlády budou chtít „rozředit“ špatné úvěry. Vedlejší efekt je zřejmý – bude zředěna i hodnota vkladů, státních dluhopisů a pevně úročených nástrojů vůbec.

Nelze nic doporučovat univerzálně. Dlouhodobý investor, který chce překonat inflaci, by však měl praktikovat jednoduchou strategii – investovat pravidelně do akciových fondů, rovněž jednorázové investice by měl rozložit na delší dobu. Měnové i fiskální expanze nafukovaly ceny akcií již dříve a bude to i nyní. Pozitivum je, že nyní není třeba války, aby se to stalo. Expanzivní politika vede k inflaci, což je na akciovém trhu dobře, protože rostou ceny. Na trhu spotřebního zboží a komodit to již však natolik dobře není – ze stejného důvodu.

Dosud levná ropa opět podraží. Během března 2009 se to již děje. Možná že za několik let barel ropy skutečně dosáhne magické hranice dvou set dolarů. Ropy pod zemským povrchem totiž nepřibývá, kdežto peněz na něm ano – a bude přibývat ještě více. Ropa a ostatní komodity zaznamenaly pokles během druhé poloviny roku 2008 především v důsledku recese čínské ekonomiky.

Tato příčina nízkých cen ropy je však jen krátkodobá. V kombinaci s nízkými úrokovými sazbami (opět paralela s třicátými a čtyřicátými lety) lze čekat, že majitelé státních dluhopisů a spořicích účtů budou nenápadně „oholeni“. Někdo válku s recesí zaplatit musí a drobní střadatelé jsou nejsnadnější obětí.

Situace tehdy a nyní

1929–1932: Skutečná krize československé ekonomiky Pokles hrubého domácího produktu o dvacet procent. Nezaměstnanost roste o desítkový řád. Série bankovních krachů (a poté sanací). Masová chudoba a hlad. Žebračenky. Akcie klesají o 57 procent.

2007–2009: Recese spojená s mediální panikou Pokles hrubého domácího produktu zhruba o dvě procenta (odhad 2009). Nezaměstnanost mírně roste. Zdravý bankovní sektor. 64 procent mužů trpí nadváhou nebo obezitou. Meziroční pokles maloobchodu o pouhých 1,8 procenta (únor 2009). Akcie klesají o více než 60 procent!

(Autor je ředitelem Partners pro strategii. Publikováno v týdeníku Euro.) Pramen: Global Financial Data, Foto: Profimedia.cz