Od perestrojky ke krizi

Na počátku 80. let začal Sovětský svaz hospodářsky upadat. Politicky ztrácel své pozice a závody ve zbrojení vedly k hospodářskému úpadku. Bylo jasné, že je nutné provést určité změny. Tyto změny přišly s posledním generálním tajemníkem Michailem Gorbačovem.

Závody ve zbrojení začaly ustávat a chladné vztahy mezi USA a SSSR se začaly zvolna oteplovat. V roce 1988  došlo k ukončení války v Afghanistánu a k následnému stahování vojáků. V tomto roce došlo také k opouštění Brežněvovy doktríny, což umožnilo sovětským satelitům rozhodovot si samy o svých vnitřních věcech.

Jak to vidí Drucker

Velice zajímavě o tom pojednává Peter F. Drucker ve své knížce „The New Realities“, kde v perestrojce vidí neúspěch hned od počátku. Jeho myšlenka stojí na tom, že pokud se ustoupí jednomu národu, musí se ustoupit všem. To vede k rozkladu celého národnostího státu. Své myšlenky vysvětluje na příkladu Rakouska-Uherska v první polovině 19 století.

Nejdříve se do roku 1867 dostalo politickou a kulturní autononomii Maďarsko. Se stejnou žádostí přišli posléze Češi (kterým se nevyhovělo) následně i Italové, Chorvati, Slováci a Poláci. Rostlo nacionalistické napětí, což vedlo po první světové válce k rozpadu celé říše.

Peter Drucker nebyl daleko od pravdy. Perestrojka skutečně vedla k  napětím téměř ve všech satalitech Sovětského svazu a mohutným demonstracím. Snaha o částečnou transformaci ekonomiky  vedla k hospodářské krizi, nemalému propadu HDP a zhoršení životní úrovně. Cenové kontroly jenom situaci zhoršovaly, protože začal být nedostatek základního zboží. V roce 1991 kleslo HDP  Sovětskému svazu o 17 procent a mezi roky 90 a 91 se roztočil kolotoč „mírnější hyperinflace“, kterou doprovázel nárůst cen v maloobchodě o 140 procent.

Současné Rusko

Rusko následně prožívalo éru mafiánského kapitalismu vedenou Borisem Jelcinem, která ponořovala zemi stále více do hospodářské propasti. V roce 1998 se Rusko potýkalo s měnovou krizí a neschopností splácet svůj dluh. Hospodářství se propadalo až do roku 1999, kdy hrozily sociální nepokoje a rozpad celé země. V tomto roce oznámil resignaci i Boris Jelcin.

Od roku 2000 s nástupem Vladimira Putina začalo Rusko nabírat nový dech. Docházelo k poklesu nezaměstnanosti a zvyšování životní úrovně obyvatel. Bude však trvat ještě desítky let, než se Rusko zařadí po boku vyspělých západních ekonomik.

Surovinová závislost ruské ekonomiky a vláda oligarchie tomuto cíli může zabránit. Současná krize také ukazuje, že názory některých analytiků, že Rusko z krize vyjde posílené, se ukazují jako zcela scestné a pokles cen ropy a plynu na Rusko dolehl velmi tvrdě. Ruská ekonomika klesla v prvním čtvrtletí letošního roku ve srovnání s předchozími třemi měsíci vlivem krize o 23,2 procenta. Meziročně se hrubý domácí produkt snížil o 9,5 procenta.

Foto: Profimedia.cz