Rating není všelék

„Nechybovaly jen ratingové agentury, ale všichni,“ tvrdí poradce Ministerstva financí Zdeněk Husták, který se v rámci českého předsednictví v Evropské unii podílel na nových pravidlech pro regulaci činnosti ratingových agentur v Evropě. Jak upřesňuje, mýlili se i finanční analytici, nebo třeba mezinárodní či veřejné instituce.

Husták vidí problém v nedostatku potřebných informací. Ratingové agentury vycházely jen z těch, které byly k dispozici. Řada dalších nebyla vůbec známa. Nikdo například nevěděl, v jaké situaci je americká investiční banka Lehman Brother, jejíž krach odstartoval řadu závažných problémů. Nebylo také známo, že téměř veškerá „toxická aktiva“ (nesplacené úvěry a další ztrátové finanční produkty, spojené s hypotéční krizí), jsou pojištěna u AIG.. Selhala tedy i regulace finančního trhu. „Ani regulátoři nevěděli, jaké informace mají požadovat,“ dodává Husták.

Kritizovaný, ale žádaný

Navzdory kritice je o služby ratingových agentur dál zájem a ratingu, což je schopnost jednotlivých zemí, společností, měst a obcí či dalších subjektů, dostát závazkům, věnuje řada investorů dál značnou pozornost.
Finanční krize logicky přinesla tlak na větší regulaci trhu, zejména subjektů, které jsou pokládány za její možné viníky. Týká se to hlavně hedgeových fondů, fondů privátního kapitálu, středem pozornosti jsou či určitě budou některé deriváty a samozřejmě ratingové agentury.

Podle záměrů EU mají mít ratingové agentury, které chtějí na jejím území působit, „evropskou registraci.“ Ratingy vydané mimo Unii by měly být na srovnatelné úrovni. Cílem je co nejvíc omezit možný střet zájmů. Agentury již proto nebudou moci poskytovat poradenskou činnost osobám či subjektům, které hodnotí. Jejich vedení má tvořit minimálně třetina nezávislých odborníků, jejich odměny nebudou vázány na zisk agentury. V běhu jsou i další změny, které mají mj. zajistit nezávislost analytiků, k čemuž má přispět jejich rotace.

Velká pozornost se věnuje tzv. strukturovaným produktům, které hrály v případě finanční krize velkou roli. Ratingové agentury budou muset velmi podrobně informovat, podle jaké metodiky zpracovávaly jejich rating a z jakých předpokladů vycházely. Platí to i o tzv. nevyžádaných ratingů, které ratingová agentura vydává sama (často jako jakousi službu trhu), tedy nikoliv na něčí objednávku.

Husták předpokládá, že změna pravidel (mění se i řada legislativních norem, například o kapitálové přiměřenosti) umožní, aby v Evropě kromě velkých ratingových agentur jako jsou Moody´s, Standard&Poor´s a Fitch začaly působit některé specializované ratingové agentury. Včetně těch, které existují v rámci nějaké finanční skupiny.

Jejich aktivity logicky vyvolávají obavy ze střetu zájmů, což je ovšem u ratingu permanentní problém. Ratingové agentury sice připravují nezávislé hodnocení, to si ale zpravidla někdo objednal a tudíž je platí. Otázkou tedy zůstává, jak omezit zmíněné riziko na minimum.

Vlna snižování ratingů

Finanční krize a s ní či následnou recesí spojené krachy či potíže řady společností nebo některých států přinesly vlnu snižování ratingů. Ratingové agentury jsou kritizovány, že s nimi občas přicházejí s křížkem po funuse.

Jak připustil na 3. výroční konferenci největší světové ratingové agentury Moody´s analytik Dietmar Hornung, v případě Islandu, který má značné potíže, tomu tak skutečně bylo. Moody´s se z pohledu metodologie spletla a nadhodnotila ekonomickou sílu země. Pro akcionáře Orca, respektive bulharské ocelárny Kremnikovce mělo být na druhé straně varování, že jim agentura včas (a pak ještě několikrát) snížila rating.

Je ovšem třeba opět připomenout, že rating vyjadřuje schopnost firmy splatit závazky, a nikoliv nějaké investiční doporučení.

Stabilní ČR, zhoršení bank

Rating ČR (ale také Slovenska) zůstává na úrovni A1 (nejvyšší známka činí AAA), což je kromě Slovinska a Estonska nejvyšší ohodnocení pro země střední a východní Evropy. Důležitý je i stabilní výhled tohoto ratingu. Hornung označil obě země spolu s Polskem za jakousi „kotvu v bouři“. Moody´s mezi jednotlivými státy v tomto regionu silně rozlišuje. Teď jde ještě o to, aby mezi nimi důsledně rozlišovali také investoři a někteří vlivní zahraniční novináři. Zmíněné tři země rozhodně nejsou v pozici problémového Maďarska či některých pobaltských zemí, jak vyzněla některá dřívější paušální hodnocení regionu.
Míra firemních defaultů (neschopnost hradit závazky) v Evropě ovšem postupně roste, což se týká i Česka a bank, které zde působí. Moody´s proto v souvislosti se slábnoucí českou ekonomikou a zhoršením kvality úvěrů zvažuje snížení ratingu některých finančních institucí, podobně jako je tomu v případě Polska. Na české či quasičeské banky by to nemuselo mít podstatný vliv, tvrdí řada analytiků. Horší rating sice zdražuje financování společnosti, zmíněné banky ale příliš nevyužívají zahraniční zdroje. Zůstanou i ony jakousi „kotvou v bouři“?

Foto: Profimedia.cz