Proč nejíst zelené výhonky

Tato nadějná čísla se někdy označují jako "green shoots", zelené výhonky (Pavel Kohout zase svůj nedávný článek nazval Sněženky optimismu). Na druhou stranu slavný škarohlíd Nouriel Roubini ony zelené výhonky považuje spíše za uschlý plevel a tvrdí, že recese ještě vydrží.

Už vzhledem k objemu peněz napumpovaných do bank, firem a do státních zakázek se nějaké krátkodobé zelené výhonky objevit musely. Ekonomika ovšem nepotřebuje výhonky, ekonomika potřebuje dlouhodobě udržitelný vývoj.

Ministr financí a bývalý šéf newyorského Fedu Tim Geithner nedávno připustil, že měnová politika byla "příliš dlouho příliš uvolněná" – to je po téměř dvou letech od prvních známek splasknutí bubliny skutečně převratný objev. Teď ještě aby pan ministr našel odpověď na otázku, jestli další kolo úvěrového dopingu vytváří podmínky pro onen udržitelný vývoj nebo ne.

Ohledně situace v Česku jsme se pak tento týden (zase jednou) dočetli, že spotřebitelé "zachraňují ekonomiku" tím, že více utrácejí.

Ano, spotřeba je konečným cílem ekonomického snažení a lidé vesměs mají stále nové a nové potřeby. Že spotřeba je motorem ekonomiky je však iluze. Ta má kořeny v samotné konstrukci HDP, na němž se spotřební výdaje podílí více než dvěma třetinami. HDP ovšem zahrnuje pouze výdaje na finální zboží a služby, neříká téměř nic o tom, co vyšší spotřebu umožňuje.

Spotřebě musí nutně předcházet produkce, která není možná bez investic. A investování zase není nic jiného než vzdání se maximální možné současné spotřeby s cílem spotřebovávat více v budoucnosti. Když už jsme zavedli botanické metafory: když sníme zelené výhonky, nevyroste z nich obilí na chleba, takže nakonec umřeme hlady. Ale to už bych opakoval to, co jsem psal na podzim v článku "Pomůže kouzlo vúdú?".
 
Různá absurdní tvrzení o spotřebě a hospodářském růstu dávají jen vodu na mlýn těm, kdo tvrdí, že celý ten kapitalismus je jen prohnilý kult konzumu a bez konzumu by se zhroutil.

Ekonomové ale vědí, že tomu tak není. A není hned nutné pouštět se na pole teologie či sociologie, jak činí Tomáš Sedláček ve svém aktuálním bestselleru. Už ekonom Murray Rothbard prohlašoval "každý má takový růst, jaký chce." Je to triviální prohlášení, ale jak vidno, je potřeba jej stále opakovat. Smyslem ekonomiky není "růst" – smyslem ekonomického snažení je uspokojení potřeb lidí. Nezáleží na tom, jestli při tom nějaké číslo roste nebo ne. Tím spíše, pokud často roste díky uměle nafukované bublině.