Konec cukříku v Čechách

4. 11. 2009

Hlavní motivem kampaně České republiky propagující naše předsedání Evropské unii byl cukr. Negativní ohlasy na ni nezachránila ani řada známých osobností, které v ní účinkovaly. Český cukr totiž právě kvůli zemědělské politice Evropské unie téměř zanikl.

Naše republika začala kvóty na cukr přidělovat jako první z postsocialistických zemí. Ministerstvo zemědělství se je však rozhodlo udělit cukrovarům místo pěstitelům. Některé cukrovary se tak oprávněně cítily poškozené. Jedním z nich byla i společnost Eastern Sugar, která podala na Česko arbitráž. Tu v roce 2007 vyhrála. Státní rozpočet byl rázem o 600 milionů chudší.

Na unijní příkaz

V případě dotací a kvót dostávají veškeré tržní principy na frak, a jsou tak zákazníci jsou nuceni platit vyšší cenu. Dokládá to příklad z nedávné doby: zatímco před vstupem do EU prodávali naši zemědělci cukrovou řepu za tržní cenu 900 korun za tunu, po vstupu Evropská unie cukrovarům přikázala, aby cukrovou řepu vykupovaly za 1470 korun za tunu. Mávnutím kouzelného proutku tak došlo k téměř padesátiprocentnímu zvýšení. Nemůžeme se proto divit, že nás v obchodech čekal doslova cenový šok.

V Bruselu se zároveň určovalo, kolik cukru můžeme vyrobit. Tyto kvóty pak byly dále přerozdělovány. Jejich důsledkem bylo masivní uzavíraní cukrovarů. S odchodem společnosti Eastern Sugar byl pád českého cukrovarnictví dokonán. Zajímavým způsobem se k tomu vyjádřil zemědělský analytik Petr Havel:

"Česká republika se kvůli vrácení kvóty do Bruselu stává z původně významného celosvětového exportéra dovozovou zemí. My nebudeme soběstační ve výrobě cukru za situace, kdy naše přírodní, klimatické podmínky jsou pro produkci cukru určitě lepší, než v některých jiných zemích Evropské unie."

Mimo EU

Regulační zemědělská politika EU však neškodí jen v Evropské unii, ale i v zemích mimo ni. Například Srbsku tato socialistko-byrokratická organizace přislíbila, že tamní cukr budou odkupovat za mnohem vyšší cenu, než je tržní cena na domácím trhu.

Někteří podnikatelé toho ihned využili: začali nakupovat levný cukr z Kuby, který následně přebalili a vydávali za místní - srbský. Na celý podvod se naštěstí velice brzy přišlo. Srbsko si ale i tak připsalo nálepku: země podvodníků. Systém samotný, který je v zásadě podvodem na občanech Evropské unie, však zůstal nezměněn.

Pryč s cukernou lobby!

Foto: Profimedia.cz