Ještě jednou o úroku

Texty, na které odkazuji v perexu, najdete tady a tady.

Podobné teorie, jako ty, o nichž je řeč v odkazech, se v poslední době vyskytují se zvýšenou frekvencí. Mnoho lidí vidí zřejmě jako jednu z příčin finančních turbulencí samotnou existenci úroku.

"Jestliže do systému dám 100 Kč a chci zpět 110, tak je nikdy nedostanu, protože tam nikdy těch 10 Kč navíc nebylo," vyjádřila obavy jedna čtenářka v diskuzi pod loňským článkem. Bankéři nás stále víc a víc zadlužují, ale na někoho (nebo na všechny) zbude "černý Petr" – nebude mít na splátky a zbankrotuje.

Ve skutečnosti je paradox jen zdánlivý. Na splacení 110 korun nemusím 110 korun fyzicky mít, jednoduše platím průběžně. Zisk banky je podíl na mém zisku. Bankéři nemají žádné temné spiknutí jak vysát všechny peníze světa - vydělané peníze prostě vyplatí akcionářům, kteří je zase utratí za něco jiného. Pro čtenáře Finmagu asi triviální záležitost, ale třeba sem Google přivede i někoho, komu to vrtá hlavou. Důkladně domnělé paradoxy vyvrací i blog Ondřeje Palkovského.

Různé báchorky o úroku ovšem zapustily kořeny i na akademické půdě. Tedy soudě podle osnov předmětu "ekologická ekonomie", který na brněnské Faktultě sociálních studií učí Naďa Johanisová. Ta se "problému" úroku věnuje například ve starším článku, kde opěvuje kvality jistého švédského úvěrového družstva. Podle jeho filosofie úrok způsobuje nezaměstnanost, inflaci, ničení životního prostředí a přesun prostředků od chudých k bohatým. To jsou mi tedy novinky.

Johanisová uvádí zázračný příklad muže, kterému úvěr od družstva umožnil splatit drahou hypotéku od klasické banky. Autorka se bohužel dopouští podobného omylu, jako někteří autoři píšící o domnělých kvalitách islámského bankovnictví. Ani islámské banky nejsou charita a našly různé způsoby jak zákaz úroku obejít.

Stejně tak ve švédském případě družstevník zaplatil nemalý "poplatek". Ale pokud to chodí jako kachna a kváká jako kachna, je to zřejmě... kachna! Tedy v tomto případě úrok. Družstevníkům samozřejmě neupírám právo poskytovat si vzájemně zvýhodněné půjčky. Je ale omyl tvrdit, že jde o nějaký ekonomický svatý grál.

Úroková míra vychází ze základní vlastnosti lidské povahy - za to, že se vzdáme něčeho v současnosti, obvykle chceme v budoucnosti nějakou odměnu. Úrok je v podstatě zisk – jak dopadají pokusy o zakázání zisku netřeba příliš rozvádět. Kromě zisku je složkou úrokové míry ještě inflační prémie, která kompenzuje očekávané znehodnocení peněz. S ní se musí vypořádat i onen altruistický družstevník, který se jinak zisku zcela vzdá.

Ale to jsou jen takové malicherné debaty z teplíčka rozvinuté Evropy. To KLDR se s nějakým potíráním úroku neobtěžují, zakázali rovnou peníze. Tedy dočasně, než vydají nové. Někteří redaktoři bohužel příliš nepochopili podstatu měnové reformy, a píší pouze o "škrtání nul" z bankovek, které má omezit inflaci. "Reforma" se ale velmi podobá té československé z roku 1953. Jde o prachsprostou krádež, částky nad určitou sumu se jednoduše škrtnou, a lidé tak přijdou o úspory.

U nás bylo cílem udělat ze všech stejně chudé proletáře, v Severní Koreji chtějí potrestat obchodníky na bujícím "černém" trhu. Tenbyl dosud jedinou nadějí tamní rozvrácené ekonomiky...

Foto: Profimedia.cz