https://www.finmag.cz/finance/261989-inflace-marny-odpor
Inflace: marný odpor?
Někdy i žádná zpráva je významná zpráva. Česká národní banka týden před Vánoci nezměnila základní úrokové sazby. No a co má být, když se nic neděje? Jenže ono se něco děje. Loňský rok byl pro světové finanční trhy dramatickým obdobím a zastavení růstu českých úrokových sazeb je důsledkem tohoto vývoje.
Proč ČNB nezvýšila sazby? Hlavním důvodem je snaha zabrzdit posilování koruny. Proč by mohla koruna posílit v důsledku zvýšení sazeb? Protože relativně vysoké úrokové sazby by zvýšily poptávku investorů po korunových cenných papírech.
Vyšší poptávka po koruně znamená růst jejího kurzu. Ale proč jsou nyní ve světě tak nízké úrokové sazby, že i relativně nepatrné zvýšení ze strany ČNB by znamenalo velký rozdíl?
Důvodem je stav globální ekonomiky. Americké ekonomice hrozí v roce 2008 recese nebo alespoň významné zpomalení růstu. Což vyjde v zásadě nastejno. Evropská unie je na tom podobně. Největší evropské ekonomiky hlásí odhady zpomaleného růstu.
Bank of England již začala snižovat sazby, podobně jako americký Federální rezervní systém. Evropská centrální banka zvýšila sazby naposledy 13. června, tedy před propuknutím hypoteční krize. Od té doby drží sazby na nižší úrovni, než by odpovídalo inflačnímu cílení.
Čímž jsme se dostali ke dvěma hlavním ekonomickým událostem roku 2007: hypoteční krize a vzestup inflace. Obě spolu souvisejí. Jak?
Hypoteční krize začala v USA v důsledku extrémně štědré politiky hypotečních bank. Banky půjčovaly pod tlakem obchodníků i klientům z nejrizikovějších skupin. Mnohé z těchto hypoték měly odložené splátky jistiny. Jenže ouha: když doběhlo období odložení splátek a zároveň vzrostly úrokové sazby, mnoho klientů zjistilo, že na hypotéku prostě nemá. Celkově se objem takto vzniklých špatných úvěrů odhaduje na 240 až 300 miliard dolarů.
Ještě větší problém byl způsoben faktem, že tyto špatné úvěry nezůstaly v bilancích bank, ale byly formou derivátových cenných papírů rozprostřeny po celém vyspělém světě. Těžce postiženy byly zejména banky v Británii a v Německu.
Najednou vznikly pochyby o důvěryhodnosti bankovního systému. Bankovnictví se ovšem bez důvěry neobejde, takže objem mezibankovních obchodů prudce poklesl. Začalo se hovořit o krizi likvidity. Centrální banky byly nuceny dodat do systému desítky miliard, aby zabránily systémové krizi. O zvyšování úrokových sazeb nemohla být řeč.
Jenže jako z udělání, světu začala po řadě let opět hrozit inflace. Důvodů je více: velký objem peněz v globální ekonomice, zvýšená poptávka po potravinách, hospodářský růst Číny a tak dále.
Tyto trendy se pochopitelně nevyhýbají ani České republice. Zdejší situace je navíc zkomplikována skutečností, že zmizel dezinflační vliv konkurence potravinářských řetězců z první poloviny tohoto desetiletí.
Namísto toho vychází najevo, že řetězce mají oligopolní sílu, mohou zvyšovat ceny a v některých případech i ceny diktovat. Po letech ostré konkurence se chtějí na zákaznících ,,zahojit". Takže nešťastný spotřebitel s nákupním košíkem užasle otvírá ústa při pohledu na ceny. A ČNB nemůže s inflací nic dělat.
Další články Pavla Kohouta
Ptejte se nás v Poradně
Reagujte na článek
Kvalitní příspěvky budou publikovány jako komentáře k článku nebo jako samostatné články na Finmag.cz.
Nejnovější podcasty