Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Kdo může za ty ceny

Pavel Kohout
Pavel Kohout
11. 2. 2008

Laická veřejnost většinou neví, že oběživo ve formě bankovek a mincí přestavuje jen menšinu objemu peněz v ekonomice. Většina peněz existuje jen v podobě úvěrů. Odkud se berou peníze na jejich poskytování?

Kdo může za ty ceny
Lednová inflace nepříjemně překvapila. Index spotřebitelských cen vzrostl meziročně o 7,5 procenta. A je nutno konstatovat, že ekonomové byli překvapeni: tak rychlý růst se nečekal.

Co nebo kdo je hlavním viníkem růstu cen? Tři faktory. Za prvé, růst objemu peněz v ekonomice, který nafukuje ceny. Za druhé, růst cen některých položek, zejména potravin. A konečně za třetí, na růstu cen se pochopitelně podepsalo zvýšení daně z přidané hodnoty.

Vláda se bohužel rozhodla zvyšovat DPH namísto toho, aby zrušila nadměrné veřejné výdaje zavedené předchozími vládami. Toto zvýšení daní se promítlo do nárůstu cen více než dvěma procentními body.

Ale zpět k objemu peněz, což je hlavní příčina inflace. Objem peněz roste v každé prosperující ekonomice. Laická veřejnost většinou neví, že oběživo ve formě bankovek a mincí přestavuje jen menšinu objemu peněz v ekonomice.

Celkový objem úvěrů domácnostem a nefinančním podnikům však dosáhl hodnoty přesahující 1470 miliard korun, zatímco objem oběživa dosáhl jen 324 miliard korun. Většina peněz tedy existuje jen v podobě úvěrů. A odkud se berou peníze na jejich poskytování? Zpravidla z dalších úvěrů.

V moderních ekonomikách funguje cosi jako „kolotoč“ tvorby peněz z ničeho. Leckomu to připadá podivné, ale finanční ekonomie není fyzika a neplatí zde žádná obdoba zákonů zachování hmoty a energie.

Pokud se tento finanční kolotoč točí stejným nebo jen o málo rychlejším tempem, jakým roste produktivita v ekonomice, neděje se nic zlého: nárůst objemu peněz je dostatečně kompenzován a příjmy obyvatelstva rostou rychleji než ceny. Když se však kolotoč tvorby úvěrů roztočí příliš rychle, ceny rostou rychleji než příjmy a lidé si začínají stěžovat.

To se děje právě nyní. Objem úvěrů nefinančním podnikům a domácnostem vzrostl v prosinci 2007 meziročně o 25 procent, o zhruba 294 miliard Kč, což odpovídá zhruba 8,4 procentům HDP. V souvislosti s tímto číslem pak tolik nepřekvapí, že inflace roste.

Česká ekonomika není jediná, kde je rychlý růst objemu peněz příčinou růstu cen. Leckoho možná napadne, zda by inflace byla vyšší nebo nižší, kdybychom již dnes byli součástí eurozóny. Pro srovnání může sloužit Slovinsko, které euro používá již od ledna 2007. Mimochodem, slovinská ekonomika v roce 2007 rostla velmi podobným tempem jako česká, takže srovnání je vcelku korektní.

Výsledek? Meziroční inflace k lednu 2008 dosáhla ve Slovinsku hodnoty 6,4 %. Kdybychom od české inflace odečetli 2,1 procentního bodu (korekce na zvýšení DPH), měli bychom meziroční inflaci ve výši 5,4 %. Tedy o plný procentní bod nižší než v „eurovém“ Slovinsku. Kdybychom tedy euro byli zavedli již od začátku roku 2007, ceny by rostly nejméně o 8,5 procenta, protože by neexistoval protiinflační vliv posilující koruny.

To však ještě nic není – lotyšská lednová meziroční inflace dosáhla hodnoty 15,8 procenta. Lotyšsko sice ještě nepoužívá euro, ale jeho měna je pevně vázána k euru. Nemožnost využívat příznivého účinku posilování domácí měny společně s rapidním nárůstem objemu peněz je ideální živnou půdou inflace.

Můžeme být tedy rádi, že zatím v eurozóně nejsme a přijetí eura by zřejmě bylo skutečně lepší odložit až na dobu, kdy česká ekonomika bude na vysokém stupni cenové konvergence k průměrné úrovni států EU 15. (Toto tvrzení samozřejmě neplatí pro subjekty, kterým vyšší inflace může vyhovovat, například pro věřitele s velkými hypotékami s dlouhou dobou fixace.)

Inflace však roste i jinde než v ČR, Slovinsku nebo v Lotyšsku. Například inflace v rámci eurozóny vzrostla na 3,2 procenta. Příčinou je kromě relativně rychlé tvorby úvěrů i celosvětový nárůst cen potravin. Proč ceny potravin rostou?

Před pár lety, v kontextu rostoucích cen ropy, začaly vlády podporovat výrobu etanolu jakožto přísady do benzínu. Následoval růst cen potravinářských surovin, zejména kukuřice. Někteří ekonomové upozorňovali na možný nárůst inflace v chudších zemích, kde potraviny tvoří vysoké procento výdajů obyvatelstva. Tyto obavy se nyní potvrzují. (Je kuriózní, že na tento mechanismus upozorňoval i Fidel Castro – šlo zřejmě o jeden z mála správných ekonomických postřehů kubánského vůdce během celé jeho dlouhé kariéry.)

Studie profesora Timothy Searchingera publikovaná v posledním čísle časopisu Science navíc dokládá, že etanol vyrobený z kukuřice zhruba zdvojnásobuje objem skleníkových plynů ve srovnání s klasickým benzínem. Nicméně tento pseudoekologický průmysl se již rozjel a bude obtížné jej zastavit.

Psáno pro Lidové noviny.
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo