Drsní lovci peněz

Lichva je trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede.

Podivné úvěrové praktiky některých firem mohou dlužníka připravit nejen o dobré spaní,  ale i o byt, chatu  či dům. Podle ČNB se zadlužení českých domácností vůči bankám i dalším institucím vyšplhalo na 744,40 mld. Kč, což je asi pětina hrubého domácího produktu. Proti  vyspělým západoevropským státům je to stále málo. Ale počet těch, kteří mají kvůli předlužení vážné potíže, stále roste. 

Pokud platí dlužníci z úvěrů roční úrok 80 či více procent, lze hovořit o lichvě. Dokázat, že klient  tuto smlouvu podepsal pod nátlakem, však bývá obtížné. Na rozdíl od Polska, kde je horní hranice úroků stanovena na trojnásobek základních úrokových sazeb, v ČR nic takového  neexistuje.

Malé i velké ryby
O tom, co je lichva, hovoří zákon v obecné rovině. Zjednodušeně řečeno jde o trestný čin, při němž někdo zneužije něčí tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti či  rozrušení a získá tím neoprávněnou výhodu. Dokázat lichvaření před soudem je ale obtížné - pokud věřitele vůbec někdo zažaluje.

Jak přitom uvedla na veřejném slyšení v Senátě na téma Nekalé obchodní praktiky poskytovatelů úvěrů předsedkyně občanského sdružení SPES a šéfka olomoucké občanské poradny Andrea Běhálková, někteří poskytovatelé úvěrů jdou ještě dál.  Snaží se totiž zneužít chudoby části české populace nebo jdou po majetku těch movitějších, kteří ručí za úvěry majetkem.

V prvém případě jsou to zdánlivě malé ryby. Žraločí půjčování či půjčky, jak této praxi říkají Britové, ovšem vynáší i v případě úvěru za 15 000 Kč pro nezaměstnaného či matku v domácnosti. Věřiteli totiž často stačí, když mu více podobných dlužníků každý měsíc zaplatí na úrocích 500 korun. Pokud jdou tyto peníze - přes snahy, aby tomu tak nebylo - ze sociálních dávek, hradí ji všichni daňoví poplatníci.

Existují ale i firmy, které jdou podle Běhalové očividně po majetku dlužníka. Předem počítají s tím, že díky vysokým pokutám či nesplácení dluhu získají zastavené auto, byt či dům. 

Stroje na penále a pokuty
Podle jedné úvěrové smlouvy měl například dlužník uzavřít pod pokutou sto tisíc korun životní pojištění u vybrané firmy. Oblíbený trik představuje úhrada první splátky dluhu nikoliv do měsíce, ale během několika dnů, aniž na to věřitel dlužníka výslovně upozorní. A penále je na světě. Jiná firma si zase účtovala „pokutu“ 200 tisíc korun za dotaz dlužníka, zda může předčasně splatit dluh.

Řada úvěrových smluv obsahuje rozhodčí doložku. Případné spory tak řeší rozhodce vybraný věřitelem. Na rozdíl od klasického soudu se proti jeho rozhodnutí (pokud to není ve smlouvě, což nebývá) nelze odvolat. 
 
Běhálková  varuje i před společnostmi, které slibují, že zařídí konsolidaci dlužníkových dluhů nebo dohodu s exekutorem. Inkasují za to zpravidla první splátku a pak nic nezařídí.

Neřešitelné?
Problémy se spotřebitelskými úvěry řeší  samozřejmě i jiné země. Mnohé se, jak uvedla na semináři Anna Ellisonová z britské organizace Policies, snaží předejít těmto potížím úpravou legislativy. Ukazuje se přitom, že tvrdší zákony nejsou řešení, stejně jako stanovení horního limitu pro výši úroků. Poskytovatelé úvěrů se pak pouze snaží přesunout poplatky klientů jinam. Velká Británie vidí východisko v silné konkurenci poskytovatelů úvěrů, což zatím v ČR zjevně příliš nefunguje. Zajímavější by mohla být regulace prostřednictvím udílených licencí.

Před podpisem nevýhodných či diskriminačních smluv by mělo klienty ochránit finanční vzdělávání. Momentálně ale na ně zjevně spoléhat nelze. Občan by také neměl uzavírat podobnou smlouvu pod tlakem, hlavně časovým. A, což zní jako další banalita, důkladně si pročíst smlouvu. Věnovat pozornost hlavně pasážím vytištěným malými písmeny. Toto doporučení ovšem v praxi porušují i vzdělaní lidé, u nichž by to nikdo neočekával. Natož ti ostatní.

Pokud nejste nuceni uzavřít smlouvu na počkání, což je dražší, je možné porovnat nabídku více firem z internetu. A podívat se, zda si na některou z nich někdo nestěžuje. Je také možné využít úvěrové kalkulačky pro výpočet roční procentní sazby nákladů (kolik by nás měla stát půjčka za rok) na webu České obchodní inspekce, poradny při finanční tísni v Praze či různých spotřebitelská sdružení.

Nelze očekávat, že podobné organizace občana zbaví dluhu, budou se jeho jménem soudit nebo mu pomohou vybrat věřitele s nejnižšími poplatky. Mohou mu nicméně poradit, co dál.

SOS žaluje Finpomoc
Bude velmi zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet kauza společnosti Finpomoc, na kterou podalo Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) trestní oznámení kvůli možné lichvě a podvodu. SOS zároveň tuto firmu žaluje kvůli některým praktikám, které údajně poškozují její klienty.

Finpomoc  sice pochybení ve své činnosti odmítá, přesto přistoupila k některým změnám. Na jejím serveru například najdeme vzorovou smlouvu a některá upozornění, která tam dříve nebyla.    

Touto problematikou se zabývá nová Směrnice EU o spotřebitelských úvěrech, která má umožnit, aby bylo možné získat úvěr v rámci celé Unie. V ČR byl proto novelizován zákon o ochraně spotřebitele. Směrnice upravuje úvěry od 200 do 75 tisíc eur. Nevztahuje se ale na hypotéky, půjčky na nákup pozemků, bezúročné úvěrové smlouvy a na platební karty.

Dlužníkovi umožňuje předčasné splacení úvěru. Věřitel ale může požádat o odškodnění případných spravedlivých a objektivně odůvodněných nákladů, které jsou s tímto krokem spojeny.

Směrnice upravuje i pravidla pro výpočet a maximální výši těchto nákladů a také  případy, kdy věřitel na toto odškodnění nemá nárok. Spotřebitel (dlužník) může také odstoupit od smlouvy, a to nejvýše do 14 dnů. U vázaných úvěrů lze ale tuto lhůtu zkrátit na tři dny. Snad tato právní norma do ČR nepřiláká řadu dalších firem nabízejících úvěry za řekněme nestandardních podmínek.