https%3a%2f%2fwww.finmag.cz%2ffinance%2f261919-ropa-dolar-a-nepratele-usa
https://www.finmag.cz/finance/261919-ropa-dolar-a-nepratele-usa
https://www.finmag.cz/finance/261919-ropa-dolar-a-nepratele-usa
Ropa, dolar a nepřátelé USA
Írán, čtvrtý největší vývozce ropy na světě, přestal prodávat svou ropu za dolary. Od středy chce za „černé zlato“ už jen eura nebo japonské jeny. V polovině března k podobnému opatření přistoupila také Venezuela. Tolik agenturní zpráva. Jaký bude dopad těchto kroků na ceny ropy, kurz dolaru a na světovou ekonomiku vůbec? Bude otřeseno postavení dolaru jako světové rezervní měny?
Nejprve k ropě. Měna, za kterou se ropa obchoduje, nemá na její cenu vliv vůbec žádný. Světové ceny ropy nerostou kvůli poklesu dolaru - ropa je dražší prostě proto, že světová poptávka neustále roste, zatímco objem dostupných rezerv pochopitelně klesá.
Ať už se s ropou bude obchodovat v jakékoli měně, na nabídku a poptávku to nebude mít sebemenší vliv. Cena ropy je dána výší světové poptávky, těžební kapacitou a také náklady na těžbu. Volba měny je jen měřítko - podobně, jako kdyby se cena začala udávat v litrech namísto v barelech (1 barel = 158,9873 litru).
A co devizové rezervy?
Írán a Venezuela přikročily k odmítnutí dolaru - úplnému či částečnému - čistě ze symbolických důvodů. Praktický vliv na dolar bude nulový, o čemž svědčí i fakt, že devizové trhy na zprávu nereagovaly.
Vládcové zmíněných zemí si ovšem na symboly potrpí více než na ekonomické myšlení. Svědčí o tom i fakt, že venezuelský vůdce Chávez dotuje městskou veřejnou dopravu v Londýně -v jednom z nejbohatších měst na světě - zatímco jeho vlastní občané trpí nedostatkem základních potravin.
O Íránu darmo mluvit: obyvatelé jednoho z největších světových producentů ropy mají benzin a naftu na příděl. (Proč? Protože populistická a ekonomicky značně nekompetentní Ahmadínežádova vláda udržuje „líbivě“ nízkou cenu v přepočtu méně než 2 koruny za litr, což pochopitelně vede k plýtvání.)
Jak se vyvíjí zastoupení dolaru a eura v devizových rezervách? Zde můžeme skutečně pozorovat postupný nárůst podílu eura na úkor dolaru.
Například devizové rezervy vyspělých zemí byly v roce 2005 složeny z 20 procent eurových cenných papírů a z necelých 73 procent dolarových papírů; v roce 2007 se poměr změnil na 22 procent eura, respektive 69 procent dolaru.
Devizové rezervy rozvojových zemí, včetně Číny, se proměnily méně: podíl eura mírně vzrostl o jeden procentní bod na zhruba 28 procent v roce 2007, podíl dolaru poklesl rovněž zhruba o procentní bod na 60 procent.
Mnohem důležitější vliv na dolar může mít posílení podílu eura na světových kapitálových a finančních trzích. Je příznačné, že tento faktor je mediálně takřka ignorován, třebaže je nesrovnatelně důležitější než Chávezovy a Ahmadínežádovy propagandistické akce.
Ještě začátkem roku 2002 představovaly dluhopisy denominované v dolarech celkem 51 procent světového trhu. Na euro připadalo 27 procent trhu, dále zhruba devět na britskou libru a asi 14 procent na jiné měny (především japonský jen, švýcarský frank, kanadský a australský dolar).
Od té doby se obraz světového trhu dluhopisů podstatně změnil. Koncem prvního čtvrtletí 2008 na euro připadal již 48procentní podíl, zatímco podíl dolaru se propadl na 33,7 procenta. Mimochodem, vzrostl i podíl britské libry, a to na 10,7 procenta.
Na evropské měny celkem připadá více než 60 procent světového trhu s dluhopisy. Evropa, zvláště Londýn, navíc posiluje i svůj podíl na akciových trzích. Ještě v roce 2000 americké burzy jednoznačně vedly v počtu i velikosti primárních emisí akcií (IPOs - Initial Public Offerings).
Z dvaceti největších světových primárních emisí v roce 2006 jen jediná proběhla v USA. „Klesající přítomnost zahraničních primárních emisí v USA může být odpovědí na rostoucí náklady spojené s uplatňováním amerických účetních standardů, většími právními překážkami a vyššími poplatky,“ konstatuje Stavros Peristiani z výzkumného a statistického oddělení Federální rezervní banky v New Yorku. „Někteří podnikatelé tvrdí, že přísnější regulace spojená se SarbanesOxleyovým zákonem zvýšila cenu přítomnosti na amerických burzách,“ dodává.
A má bezpochyby pravdu. Podle studie právnické firmy Foley & Lardner zvýšil Sarbanes-Oxleyův zákon náklady spojené s primární emisí akcií na burzu o 130 procent. Londýnská burza je nyní levnější, přičemž zájemce přitahují i burzy na evropském kontinentě.
Závěr? Americkou ekonomiku neohrožují ani Írán, ani Venezuela, ani euro, nýbrž stále nákladnější podnikatelské prostředí. To je způsobeno nepřiměřeně přísnou legislativou a také vysokými daněmi. Americká sazba daně z příjmů právnických osob ve výši 35%dnes patří mezi nejvyšší na světě. Zde je problém: slabý dolar je důsledkem příliš silného státu.
Autor je ředitel strategie Partners. Článek napsal pro Lidové noviny. Ilustrační foto: Profimedia.cz.
![Daňové přiznání online]()
Ať už se s ropou bude obchodovat v jakékoli měně, na nabídku a poptávku to nebude mít sebemenší vliv. Cena ropy je dána výší světové poptávky, těžební kapacitou a také náklady na těžbu. Volba měny je jen měřítko - podobně, jako kdyby se cena začala udávat v litrech namísto v barelech (1 barel = 158,9873 litru).
A co devizové rezervy?
Írán a Venezuela přikročily k odmítnutí dolaru - úplnému či částečnému - čistě ze symbolických důvodů. Praktický vliv na dolar bude nulový, o čemž svědčí i fakt, že devizové trhy na zprávu nereagovaly.
Vládcové zmíněných zemí si ovšem na symboly potrpí více než na ekonomické myšlení. Svědčí o tom i fakt, že venezuelský vůdce Chávez dotuje městskou veřejnou dopravu v Londýně -v jednom z nejbohatších měst na světě - zatímco jeho vlastní občané trpí nedostatkem základních potravin.
O Íránu darmo mluvit: obyvatelé jednoho z největších světových producentů ropy mají benzin a naftu na příděl. (Proč? Protože populistická a ekonomicky značně nekompetentní Ahmadínežádova vláda udržuje „líbivě“ nízkou cenu v přepočtu méně než 2 koruny za litr, což pochopitelně vede k plýtvání.)
Jak se vyvíjí zastoupení dolaru a eura v devizových rezervách? Zde můžeme skutečně pozorovat postupný nárůst podílu eura na úkor dolaru.
Například devizové rezervy vyspělých zemí byly v roce 2005 složeny z 20 procent eurových cenných papírů a z necelých 73 procent dolarových papírů; v roce 2007 se poměr změnil na 22 procent eura, respektive 69 procent dolaru.
Devizové rezervy rozvojových zemí, včetně Číny, se proměnily méně: podíl eura mírně vzrostl o jeden procentní bod na zhruba 28 procent v roce 2007, podíl dolaru poklesl rovněž zhruba o procentní bod na 60 procent.
Mnohem důležitější vliv na dolar může mít posílení podílu eura na světových kapitálových a finančních trzích. Je příznačné, že tento faktor je mediálně takřka ignorován, třebaže je nesrovnatelně důležitější než Chávezovy a Ahmadínežádovy propagandistické akce.
Ještě začátkem roku 2002 představovaly dluhopisy denominované v dolarech celkem 51 procent světového trhu. Na euro připadalo 27 procent trhu, dále zhruba devět na britskou libru a asi 14 procent na jiné měny (především japonský jen, švýcarský frank, kanadský a australský dolar).
Od té doby se obraz světového trhu dluhopisů podstatně změnil. Koncem prvního čtvrtletí 2008 na euro připadal již 48procentní podíl, zatímco podíl dolaru se propadl na 33,7 procenta. Mimochodem, vzrostl i podíl britské libry, a to na 10,7 procenta.
Na evropské měny celkem připadá více než 60 procent světového trhu s dluhopisy. Evropa, zvláště Londýn, navíc posiluje i svůj podíl na akciových trzích. Ještě v roce 2000 americké burzy jednoznačně vedly v počtu i velikosti primárních emisí akcií (IPOs - Initial Public Offerings).
Z dvaceti největších světových primárních emisí v roce 2006 jen jediná proběhla v USA. „Klesající přítomnost zahraničních primárních emisí v USA může být odpovědí na rostoucí náklady spojené s uplatňováním amerických účetních standardů, většími právními překážkami a vyššími poplatky,“ konstatuje Stavros Peristiani z výzkumného a statistického oddělení Federální rezervní banky v New Yorku. „Někteří podnikatelé tvrdí, že přísnější regulace spojená se SarbanesOxleyovým zákonem zvýšila cenu přítomnosti na amerických burzách,“ dodává.
A má bezpochyby pravdu. Podle studie právnické firmy Foley & Lardner zvýšil Sarbanes-Oxleyův zákon náklady spojené s primární emisí akcií na burzu o 130 procent. Londýnská burza je nyní levnější, přičemž zájemce přitahují i burzy na evropském kontinentě.
Závěr? Americkou ekonomiku neohrožují ani Írán, ani Venezuela, ani euro, nýbrž stále nákladnější podnikatelské prostředí. To je způsobeno nepřiměřeně přísnou legislativou a také vysokými daněmi. Americká sazba daně z příjmů právnických osob ve výši 35%dnes patří mezi nejvyšší na světě. Zde je problém: slabý dolar je důsledkem příliš silného státu.
Autor je ředitel strategie Partners. Článek napsal pro Lidové noviny. Ilustrační foto: Profimedia.cz.
Nejnovější podcasty
