Veselé trhy a hypoteční krize

Co je na americké hypoteční krizi nejzajímavější? Samotný mechanismus »levné úvěry -kreditní expanze - velké objemy špatných úvěrů - hospodářská recese« je klasický, dobře popsaný a v praxi mnohokrát opakovaný.

Překvapivá byla ovšem reakce finančních, zejména akciových trhů na průběh krize: neskutečná délka prodlevy mezi vznikem informace a jejím užitím.

Krach jako výborný obchod
Ve finanční teorii existuje hypotéza efektivních trhů, která tvrdí, že jakákoli informace je vždy obsažena v tržních cenách akcií, měn, dluhopisů a komodit již v okamžiku svého vzniku. Hypotéza efektivních trhů je velmi uznávaná, je základem učiva každého kurzu investiční teorie, a existuje řada prací, které ji podporují empirií.

Jinými slovy: když byly publikovány první zprávy o rostoucím počtu špatných hypoték, ceny akcií a jiných investic měly zareagovat. Jenže nereagovaly. Akciové trhy propuknutí krize vesele ignorovaly dlouhou řadu měsíců.

Již v březnu 2007 bylo známo, že "během února poklesly prodeje nových rodinných domů o 3,9 %. V meziročním vyjádření jde o pokles ve výši 18,3 % - což je hodnota, která je velmi varovná. Jde o pokles na nejnižší úroveň od léta roku 2000, kdy zhruba začala poslední americká recese". Ano, takto se psalo již několik měsíců před propuknutím krize.

Ve stejné době byly v americkém (i českém) tisku publikovány příběhy, jakým je tento:
Na hypotéky s odloženými splátkami jistiny obvykle naletěli méně vzdělaní lidé, kteří neuměli pochopit detaily smlouvy psané drobným písmem, anebo jim zkrátka nevěnovali pozornost. V případě imigrantů hrála roli i chabá znalost angličtiny.

Další díl viny padá na vrub nevybíravým praktikám realitních agentů, kteří jsou schopni hladce přesvědčit neznalého klienta, že ceny nemovitostí mohou jít výhradně nahoru. A že hypotéka, která spolkne většinu příjmů domácnosti, je vynikající obchod.

Buzení ze splněného snu
Španělsky mluvící realitní makléř José Luis Semidey, známý svojí relací na Radio Universal, hovoří o lavině zoufalých telefonátů, žádajících o pomoc. Většině volajících však není pomoci. "Začalo to v roce 2005," tvrdí Semidey, "a to nejhorší teprve přijde."

Během šesti let hrozí propadnutí zástavy 1,1 milionu hypoték. Smutné příběhy lidí, kteří si na dluh pořídili dům svých snů a nyní zjišťují, že jeho splnění je nad jejich síly, jsou v amerických médiích denně.

Na jaře 2007 již pokles cen rodinných domů nějakou dobu probíhal. V některých lokalitách, například v Bostonu nebo v Detroitu, začaly ceny klesat již na podzim 2005 - v době, kdy analytici neměli o ničem zlém tušení. Ovšem lidé z terénu, jako pan Semidey, již leccos věděli - a tyto informace, ač dostupné a publikované, měly nulový vliv na akciové trhy.

Ukázalo se, že hypotéza efektivních trhů v praxi funguje podstatně hůře, než se učí na univerzitách. Ještě koncem léta a začátkem podzimu 2007 akciové trhy vesele rostly, aniž by věnovaly pozornost vývoji trhu nemovitostí, horšícím se makroekonomickým ukazatelům a růstu cen komodit.

Zlom nastal teprve 9. října 2007 (pokud bereme jako měřítko růsty a poklesy amerického akciového indexu S&P 500). Informační zpoždění bylo více než půlroční - o nějaké efektivitě trhu nemůže být tedy řeč!

Jako by napravovali hříchy
Co následovalo? Analytici ještě pár měsíců váhali. Pak se jako na povel začali předhánět v produkci katastrofických vizí. Jako by chtěli napravit hříchy z předchozího přehnaného optimismu. Náhle se vyrojily paralely s érou Velké deprese 30. let, chmurné úvahy o rozšíření krize do dalších odvětví...

Americká ekonomika je možná právě uprostřed mírné recese spojené s nárůstem podílu špatných úvěrů. Ty jsou ovšem stále hluboko pod úrovní roku 1991, takže se zdaleka nekoná takové drama, jaké je mediálně servírováno.

Zkoumáme-li výkyvy skutečné ekonomiky a výkyvy akciového trhu, jsou akcie asi čtrnáctkrát "nervóznější", než by odpovídalo výkyvům HDP. Nynější pokles akcií je tedy z více než devadesáti procent dílem psychologie. Oživení akciových trhů je prakticky nezávislé na stavu ekonomiky: co hraje roli, je nálada. Proto jsou burzy tak nepředvídatelné.

Autor je ředitel strategie Partners. Psáno pro Hospodářské noviny. Foto: Profimedia.cz