Pozitivní vliv inflace

Poptávková inflace například jasně dokazuje, že podniky, které v dané zemi působí, jsou úspěšné, a proto roste poptávka po jejich výrobcích či službách.

Podnik si pak logicky může dovolit zvedat ceny, a tím pádem vydělá i více peněz, které pravděpodobně dále investuje, např. do expanze nebo rozšíření výrobního portfolia. Vzniká tak řada nových pracovních míst a stát z úspěchu této firmy pochopitelně rovněž profituje – bude „kasírovat“ nemalé prostředky ve formě daní.

V tržním systému by pak měl fungovat ochranný mechanismus: Pokud někdo v oboru enormně vydělává a jeho marže jsou extrémně vysoké, dříve či později se objeví konkurence. Konkurenční podnik vytvoří nová pracovní místa a přirozená soutěživost obou společností povede k pozitivnímu vývoji – oba konkurenti se budou snažit neustále inovovat a zlepšovat se.

Na základě tohoto principu se etablovaly úspěšné firmy v Japonsku, které zaplavily USA a Evropu ponejprv svou levnou elektronikou, ale aby obstály v konkurenčním boji, zapracovaly na vývoji tak, že jejich zboží se později stalo jedním z nejdražších díky špičkovým technologiím a kvalitě. Zažije podobný obrat i Čína? Zatímco dnes se na čínské zboží díváme s opovržením a nejednou máme málem strach se ho dotknout, může se stát, že za třicet let bude proslulé svou dobrou kvalitou.

Vytvářením vhodného tržního prostředí, tj. formou nízkých daní a nulové byrokracie, lze tedy docílit toho, aby země byla lákavá pro zahraniční investory, vymizel monopol a poklesla inflace.

Konkurenceschopnost v Evropě

Evropa se v některých branžích vybudování konkurence brání. Ponechme nyní stranou regule, kterými chce unifikovat velikost a tloušťku okurek, a zaměřme se na oblasti, kde je nárůst cen nejpatrnější – rapidně roste především cena energií a potravin.

Stále větší poptávka po elektřině, především v průmyslu, způsobila její rekordní zdražení. Pro spotřebitele znamená obávaný nárůst cen elektřiny v příštích letech až o více než 10 procent také zásadní nárůst výdajů, a tudíž i inflace. Jestliže chtějí mít Evropané levnou elektřinu, mají na výběr ze dvou možností. Buď počkat třeba padesát let na nějaký nový, zázračný způsob výroby elektřiny, nebo pochopit, že jaderná energie v dobách, kdy poptávka po elektřine raketově narůstá a zemím hrozí blackouty (dočasné výpadky elektřiny), je zkrátka nezbytná.

Evropa se nyní vydává cestou dotací obnovitelných zdrojů energie, ty však nic neřeší. Pokud by byly větrné elektrárny při celkové výrobní kapacitě zastoupeny 8 procenty, znamenalo by to podle Pro atom webu dvojnásobné zvýšení cen elektřiny.

Zemědělské dotace v zemích EU brání k tomu, aby se dovážely levnější potraviny z jiných zemí. Francie své zemědělské dotace obhajuje tím, že dávají vzniknout novým pracovním místům, a peníze se tedy státu na daních zase vrátí. To je možná pravda, ale chtějí Francouzi a potažmo všichni Evropané kupovat nesmyslně drahé potraviny vyprodukované z těchto uměle vytvořených pracovních míst, když by je mohli mít levnější a ještě by tak pomohli většině chudých zemí?

V čem je přínos dotací, které nyní poskytuje Evropská unie a její jednotlivé členské státy? S trochou nadsázky by se dalo říct, že většina z nich nepřináší nic dobrého. Dotace téměř vždy vyzdvihují jednoho na úkor druhého. Tento stav se dá přirovnat maratonskému běhu, na jehož startu jsou dva soupeři. Že by měl vyhrát ten rychlejší a vytrválejší? Omyl. Pokud jednomu z nich dáme „dotaci“ ve formě jízdního kola, je pravděpodobnější, že v cíli bude rychleji.

Dnešní „negativní inflace“

V dnešní době je ale třeba vnímat inflaci jako negativního činitele v ekonomice. Už neplatí, že firmy můžou při vysoké poptávce své zboží zdražovat. Ano, zdražují, musí, ale kvůli rostoucím nákladům způsobeným vysokými cenami energie, jinak by se dostaly do ztráty. Firmy tedy musejí hledat jiná, stále nová úsporná opatření, a jedním z takových kroků je i propouštění zaměstnanců. Tato „negativní inflace“ tedy tlumí hospodářský růst zemí.

Odhaduje se, že pokud by cena ropy vyšplhala až ke 200 dolarů, znamenalo by to pro většinu Evropy ponoření do dlouhé recese. Pravděpodobně by ji doprovázela i vysoká inflace, tedy stagflace.

Jak proti takové inflaci bojovat? V současnosti je za nejefektivnější způsob jak bojovat s inflací považováno zvyšování sazeb. To lze ovšem uplatňovat jedině v dobách, kdy je inflace příčinou oslabení měny, tedy když lidé utratí více peněz za zahraniční výrobky anebo když hrozí nadměrné úvěrování. Vyšší sazby by České republice rozhodně neprospěly: na měnový trh by se následně masově hrnuly davy spekulantů a koruna by znovu dramaticky posílila, což by výrazně poškodilo exportéry.

Současnou vysokou inflaci v celé eurozóně vyvolal především nárůst cen energií včetně ropy. Řešení se nabízí dvojí: zvýšit nabídku, nebo snížit poptávku. Pokud by se měla zvyšovat nabídka, bude nezbytné těžit stále více ropy, a to je krajně nepravděpodobné, protože šéfové OPEC chtějí na vysokých cenách ropy náležitě vydělat.

Druhou možností je pak snížení poptávky. Toho lze docílit politicky nebo ekonomicky. V prvně jmenovaném případě by musely být přijaty zákony, které by například zakazovaly prodej aut s vysokou spotřebou nebo nařizovaly zvýšení mýtného.

Ekonomický dopad snížení poptávky by mohla představovat situace, kdy už pro lidi nebude únosné jezdit do práce autem, a tak zvolí jiné alternativy, nejčastěji v podobě MHD, a své jízdy autem omezí. Vysoká inflace způsobená cenami ropy urychlila další trend: stále více peněz je vynakládáno na výzkum alternativních zdrojů paliv a energií pro naše auta.

Inflace má i svá pozitiva. Učí například velké firmy šetřit s energií a podporuje tak jejich konkurenceschopnost. Bohužel v odvětvích, kde ceny nejvíce rostou, platí i nejvíce regulací a putují sem různé dotace, které v konečném důsledků dělají vrásky všem Evropanům, kteří to pocítí hlavně při nárůstu svých výdajů.

Autor je student ekonomie. Foto: Profimedia.cz