Totalita peněz

Od tohoto historického okamžiku Spojené státy postupně ztrácí pozici absolutní jedničky. Přichází o svoji prestiž coby „ochránce míru“, a co hůř – tato funkce má pro americkou ekonomiku stále bolestivější důsledky. USA a ostatní velmoci se dají přirovnat k výkonům jednoho starého kulturisty, který pravidelně užíval anabolika a steroidy, a mladého nadějného kluka.

Zatímco výkony kulturisty budou stále klesat, třebaže dávky užívaných anabolik a steroidů porostou (dramatické zvyšování peněz v oběhu od zlatého standardu), mladík má před sebou další růst, a pokud se bude usilovně snažit, jednou kulturistu překoná.

Ekonomiku směřující k jistému udržitelnému rozvoji lze charakterizovat jediným atributem, a tím je „stabilita“. Vyznačuje se hospodářství vyrovnaným či přebytkovým rozpočtem, dobrou platební bilancí, vyrovnanou nebo přebytkovou obchodní bilancí?

Při hodnocení těchto faktorů by americká ekonomika nedostala uspokojivé známky. Deficit státního rozpočtu stále narůstá a schválený plán pomoci finančním institucím ho zvýší na 13 %.

Obchodní deficit se stále nedaří efektivně snižovat, a to ani přesto, že dolar je rekordně slabý (vůči koruně zaznamenal oproti roku 2002 dvojnásobný pokles), a pravděpodobně bude dále narůstat.

V pozadí všeho dění zůstává Čína, která se v někde v dáli „tiše směje“ a úspěšně míří do nového cíle: překonat Německo jako největší exportní velmoc. Jako liché se ukazují i názory, které předpovídaly, že hospodářská nestabilita v USA se přelije do celé Číny, a zasáhne ji tudíž mnohem bolestivěji. Pravdou je ovšem fakt, že Čína oproti předpokládaným 11 % poroste „jen“ o 9 %.

Uvědomme si, že Čína je společně s Japonskem také jedním z největších sponzorů amerického dluhu, a stává se tak novobodobým bankéřem.

Pokud USA budou pokračovat v nebezpečném tempu zadlužování při nízko položených sazbách (a z toho plynoucích nízkých výnosů), může se teoreticky stát, že Čína přesune své investice na lépe zhodnocené instrumenty, aby alespoň pokryla vysokou inflaci. Celá situace by se mohla vyhrotit natolik, že by byl snížen rating amerických dluhopisů, což by znamenalo další desítky miliard amerických dolarů na splácení dluhu.

Tato teorie není žádný výkřik do větru, nahrávají jí i samotné programy jednotlivých prezidentských kandidátů, kteří vidí smysl svého budoucího působení v prosazování různých sociálních programů, jestliže se zadlužování Spojených států bude dál prohlubovat.

Kdyby zvítězil McCain, byl by vyšší rozpočet kvůli enormním nákladům na zbrojení, ale zároveň by se dramaticky zvýšila také šance na vojenský střet s Iránem. A pokud by k němu skutečně došlo, byl by scénář popsaný v předchozím odstavci více než reálný.

Foto: Profimedia