Historie nové ekonomiky

Počátkem 90. let s nástupem prezidenta Clintona nastala dramatická změna ve směřování ekonomiky Spojených států. Clinton si v této době vytyčil ambiciózní plán. Z deficitu, který trápil Spojené státy především za politiky Ronalda Reagana, chtěl Clinton do roku 2002 učinit přebytek. Cíl, kterému v té době sám málo věřil, splnil zvýšením rozpočtových příjmů již v roce 1998.

Díky rozvoji technologií a zavádění různých počítačových systémů do chodu firem se zefektivnila a urychlila práce, což se pozitivně projevilo i na nárůstu produktivity. Zatímco od 70. do 90. let rostla produktivita Spojených států průměrně o 1,5 %,  během let 1996–1999 dosahoval růst produktivity průměrně 2,6 %.

Celosvětově se také zvyšoval vývoz služeb v poměru k HDP – a hlavním tahounem tu byly právě a především Spojené státy. V roce 1970 činil podíl vývozu 12,2 %, během 90. let se zvýšil na 18,7 % a na samém konci tohoto desetiletí dosáhl hodnot kolem 24 %.

Došlo rovněž k nárůstu světového obchodu především díky exportní politice asijských zemí. V minulosti tradičně zemědělské asijské státy zaznamenaly dramatický nárůst sekundárního sektoru, zatímco v USA rostl především sektor terciární (služby), což přineslo ve Spojených státech i pokles nezaměstnanosti. Díky levným výrobkům zaplavujícím americký trh dosahovala inflace nízkých hodnot.

V roce 1994 byla nezaměstnanost v USA odhadována na cirka 6 %, v roce 1998 poklesla až na 4,5 % (společně s poklesem inflace, která v tomto roce činila 1,6 % a od roku 1992 nepřekročila 3 %).

Sazby přitom zůstaly vzhledem k minulé neokonzervativní politice Ronalda Reagana relativně nízké: držely se kolem hodnot 4–6 %. Vhodně nastavené sazby totiž dokázaly podporovat hospodářský růst a zároveň došlo i k posilování dolaru, který v roce 1998 zaznamenal dramatický nárůst.

Toto období optimismu, o kterém se zřejmě většina lidí domnívala, že bude trvat věčně, se nejvýrazněji projevovalo na akciových trzích. Akcie vybraných společností dosahovaly neúměrného růstu, zatímco hospodářské výsledky firem tomuto stavu zdaleka neodpovídaly. V této době přicházeli na akciový trh další investoři s vidinou „dolarovek v očích“ a začalo něco ve stylu dnešních nelegálních pyramidových her.

Když už se počet lidí nezvyšoval a ceny akcií technologických společností byly hony vzdálené realitě, nastal dramatický pád. Princip je to jednoduchý: nafouknutá bublina, která z ničeho nic praskne.

K bolestivému splasknutí bubliny přispělo i zvýšení sazeb na 6,5 % v roce 2000 z důvodu ochrany před inflací a za účelem dalšího posílení dolaru. Netřeba připomínat, že tento přístup Fed opakoval od roku 2003 do roku 2007, kdy došlo k nárůstu sazeb z jednoho procenta na 5,5 %, a následovala hypoteční krize.

Bublina, ve které uvízly akcie technologických společností, praskla a spousta lidí ztratila na akciovém trhu většinu svých prostředků.

Proč se historie opakuje stále častěji?

Foto: Profimedia.cz