Inflace dříve, inflace dnes

Vyjádřil jsem tehdy neobvykle optimistický názor, že „lze očekávat relativně stabilní hospodářský růst a velmi malou inflaci. Naplní-li se optimistický scénář, budoucnost bude charakterizována mnohem mírnějšími výkyvy ekonomiky, než jaké známe z dosavadní historie světového hospodářství. (…) Vzhledem k velmi pevnému antiinflačnímu přesvědčení většiny moderních centrálních bank lze očekávat, že inflace bude hrát v hospodářství menší roli než dříve.“

Doposud mi tato předpověď slušně vycházela. Období 1999 až 2007 bylo skutečně charakterizováno stabilním růstem a nízkou inflací. Dokonce i v České republice, navzdory katastrofální fiskálně nezodpovědné politice českých vlád během této doby. Nízká inflace byla doprovázena i nízkými úrokovými mírami. Ve většině vyspělých zemí trhy zaznamenaly nejnižší úrokové sazby od 60. let 20. století.

Proč byla inflace nízká? Pro odpověď sáhnu opět do „Investiční strategie“: „Dvacáté století bylo stoletím válek: dvou světových, studené války, která trvala několik desítek let, a řady lokálních konfliktů. Jak tvrdí Edward Yardeni, hlavní ekonom Deutsche Bank Securities, války brzdí světový obchod, jsou překážkou konkurenci, a tudíž inflačním faktorem. Konec systému mocenských bloků povede k větší globální konkurenci, která povede ke snižování nákladů a cen. S globalizací souvisí i volný pohyb kapitálu.“

Globalizace a volný obchod byly tedy hlavními protiinflačními faktory: bez ohledu na to, kdo vládl. Globální konkurence se promítla na nižším růstu indexů spotřebitelských cen ve vyspělých i méně vyspělých zemích, než jaký by odpovídal růstu objemu peněz v ekonomice. Lze říci, že čilejší mezinárodní obchod držel na uzdě ceny automobilů, elektroniky, potravin, textilu, obuvi, nábytku a podobných věcí. Naopak globální růst objemu peněz se přelil do cen nemovitostí, energií a některých služeb.

Doposud platilo, že pokles cen způsobený globální konkurencí převažoval nad vlivem růstu objemu peněz. Toto však nyní platit přestává, což je důvod, proč inflace opět hrozí, zejména u potravin a energií. Prognóza dlouhodobě nízké inflace, kterou jsem formuloval koncem 90. let, skutečně dlouhou dobu platila. Nicméně nyní přichází řada na varování, které bylo obsaženo v závěru kapitoly:

„Nikdy však nelze vyloučit náhlý inflační šok z důvodu nečekaného růstu cen surovin na světových trzích. Tento text byl napsán v době, kdy světové ceny ropy dosahovaly nejnižších úrovní za posledních několik desetiletí. Nikde však není psáno, že za pět, deset nebo dvacet let bude situace stejná. S nebezpečím náhlého inflačního šoku by rozumný investor měl vždy počítat.“

Nyní uplynulo zhruba osm a půl roku, kdy byly napsány tyto řádky. Ano, ceny surovin rostou. Ano, inflační šok opět hrozí. V přepracovaném vydání „Strategie“, které vyjde v příštím čtvrtletí, se této problematice budu věnovat obšírněji. Aby „proroctví“ vydrželo alespoň několik dalších let.

Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners.

Další články Pavla Kohouta