Diskuze: Nebylo by Česku v eurozóně líp? Inflační tlaky očima expertů

Petr Novák|28. 2. 2022 14:34

Svěřit svoji měnu do rukou Němců a Francouzů? To nemůže nikdo myslet vážně. ČNB tam hodila zpátečku, ECB nemůže a za rok za dva uvidíte, v čem bude rozdíl.

Mike harry|26. 2. 2022 22:02

Tímto médiem bych chtěl poděkovat především této skvělé společnosti, která mi umožnila zlepšit mé podnikání. Uvízl jsem ve finanční krizi a musel jsem refinancovat své podnikání, snažil jsem se získat půjčky od různých věřitelů, soukromých i firemních, ale nikdy se mi to nepodařilo a většina bank mi odmítla půjčku, dokud jsem nepoznal společnost wintrust, která mi poskytla výše půjčky (10 000 $) žádný stres, kontaktujte_____ (wintrustfinancialcompany)@gma ilcom,,

______________________________ ________

Richard Fuld|23. 2. 2022 17:03| reakce na Josef Fraj - 23. 2. 2022 15:53

Četl jsem ten jeho článek velmi pozorně a slova jako dluh, úvěr, půjčka... se v něm jednoduše nevyskytují. :-)

Rozumím tomu článku velmi dobře. To, co je v něm uvedeno, je sice pravdivé, avšak neúplné. Je to "pravda" o bezúvěrové ekonomice. Čili v praxi nepoužitelné...

Josef Fraj|23. 2. 2022 15:53| reakce na Richard Fuld - 23. 2. 2022 13:01

R. Fuld: "Profesor Šíma ve svých úvahách zcela ignoruje možnost úvěrů a půjček. Pak se nelze divit, že mu vychází deflace jako standardní stav. :-)"

Nic neignoruje, jenom vy nechápete, co pan profesor píše :-)

Richard Fuld|23. 2. 2022 13:01| reakce na Josef Fraj - 18. 2. 2022 14:49

Profesor Šíma ve svých úvahách zcela ignoruje možnost úvěrů a půjček. Pak se nelze divit, že mu vychází deflace jako standardní stav. :-)

Škodlivá deflace přichází v okamžiku, kdy kupní síla poptávky zaostává za produkčními kapacitami, tedy v okamžiku tržní nerovnováhy. Tato situace může mít mnoho různých příčin. Není jí však regulace měny a ekonomiky. Monetární a fiskální politika naopak může (a měla by) tyto nerovnováhy vyrovnávat.

Nevolám po žádných svazujících regulacích. Naopak můj recept je ponechat ekonomice co nejvíce svobody a pokud takto svobodná ekonomická aktivita vede k přehřívání ekonomiky (k vyvedení z rovnováhy), pak je možné přehřátou ekonomiku ochladit adekvátní monetární a fiskální politikou. Pokud je v ekonomice naopak málo iniciativy a aktivit a dojde k opačné nerovnováze, pak je opět na místě pomoci ekonomice adekvátní monetární a fiskální politikou. Tohle je role státu, tedy prostředí v němž tržní ekonomika funguje.

A ano, hospodářská nesourodost a současně fiskální autonomie jednotlivých zemí eurozóny je pro eurozónu velký problém a teď se to ukazuje v plné nahotě. S tím, lze souhlasit.

Josef Fraj|18. 2. 2022 14:49| reakce na Maroš Lupták - 18. 2. 2022 10:58

Přesně tak. V ekonomice volného trhu je deflace více méně trvalý stav. Jak říká profesor Šíma: "Deflace je definiční stav zdravé ekonomiky". Deflace v neregulované ekonomice je odhadována na 4 až 6% ročně. Pokud tedy centrální banka cíluje 2% inflací, tak okrádá občany o 6-8% ročně. I k dnešním cca 10% inflace je třeba přičíst těch cca 5% navíc.
Pokud jde o tu "škodlivou" deflaci, o které píše pan Fuld, tak ta existuje pouze a jedině proto, že stát a centrální banka regulují měnu a ekonomiku a v důsledku existence násilím vynucených politických peněz (fiat money). Pan Fuld jako obvykle volá po regulacích, které mají odstranit problémy, které by neexistovaly, kdyby nebylo regulací. Regulace regulací mají ale pozitivní zpětnou vazbu, bubliny se nafukují stále více, chyby se hromadí a regulátorům už dochází nástroje k účinným regulacím a uchylují se ke stále zoufalejším činům. Kdo například před 15 lety slyšel o záporných úrocích nebo rušení hotovosti?

Flagrantně se regulování až k naprostému uregulování projevuje právě teď v eurozoně. Jak napsal někdo v článku, Francie inflace 3%, Litva 12%. Každá z těch zemí vyžaduje jiné, přímo opačné, zásahy ECB. Situace nemá uspokojivé řešení a kroky ECB budou stále zoufalejší.

Richard Fuld|18. 2. 2022 11:46| reakce na Maroš Lupták - 18. 2. 2022 10:58

Zvyšování efektivity produkce má deflační charakter. Růst spotřeby překračující produkční kapacity vede sice k růstu ekonomiky ale má zase inflační charakter.

Dočasnou inflací platíme za růst ekonomiky, kde na "konci" tohoto procesu jsou vyšší (a mnohdy i efektivnější) produkční kapacity, jež uspokojují vyšší poptávku. Výsledkem je růst životní úrovně. Pokud je výsledkem reálný růst, tedy že nominální HDP roste rychleji, než ceny, pak jde o pozitivní vývoj (pokud inflace není příliš vysoká). Pokud ceny rostou rychleji, než nominální HDP, jde o problematický vývoj.

Pokud zde máme růst efektivity nějaké části produkce doprovázený poklesem cen a současně zde panuje celková cenová inflace, pak je to z důvodu, že inflací tažený růst ekonomiky má větší váhu, než růst efektivity (a ekonomiky) způsobující pokles cen některé části produkce. Znamená to, že se převažuje přehřívání ekonomiky a je třeba ji chladit, pokud je inflace příliš vysoko.

2% inflační cíl je arbitrární konsenzus zohledňující více vlivů. Jedním z důležitých je asymetrie možností monetární politiky v podobě změny úrokových sazeb. Zatímco v případě růstu inflace má centrální banka teoreticky nelimitované možnosti, jak zvedat úrokové sazby, v případě deflace jsou možnosti poklesu úrokových sazeb omezené prakticky nulovou hranicí (z důvodu existence hotovosti). Daný inflační cíl tak funguje jako jakýsi rezervní polštář, který drží cenový vývoj v dostatečné vzdálenosti od deflace.

Nicméně souhlasím, že v rámci reakce měnové politiky na cenový vývoj by měl být vždy analyzován podíl dané prospěšné deflace na celkovém cenovém vývoji.

Tedy že v případě, že pokles cen je tažen zvyšováním efektivity produkce (a nikoliv přehříváním ekonomiky, kdy produkční kapacity zaostávají za posilováním kupní síly poptávky), je na místě nereagovat na takovýto pozitivní vývoj změnami úrokových sazeb, ale vysvětlením, že celková deflace je známkou převážně pozitivního vývoje ekonomiky z něhož by lidé neměli mít obavy. V takovém případě je třeba lidem vysvětlit, že když klesají ceny např. televizorů, není třeba čekat na nižší ceny aut, jejichž ceny ve spotřebním koši třeba aktuálně naopak rostou. :-)

Bohužel se ale obávám , že taková deflační situace, kdy převládne deflační vliv zvyšování efektivity produkce nad ostatními inflačními vlivy nebude všedním, ale spíše velmi vzácným ekonomickým jevem.

Ano finančně nevzdělaní lidé jsou v tržní ekonomice zcela přirozeně znevýhodnění. Stejně jako bude člověk žijící ve městě znevýhodněný, pokud začne žít v divočině oproti lidem, kteří tam žijí už po mnoho generací. Je to logický následek toho, že někteří lidé ignorují finanční stránku jejich životů a pokud za to pak nějakým způsobem platí, je to v pořádku. Zasahovat do finančního systému kvůli tomu, aby nemohl dopadat na finančně nevzdělané, mi přijde zcela absurdní.

Maroš Lupták|18. 2. 2022 10:58| reakce na Richard Fuld - 18. 2. 2022 10:29

Čiže za normálnych okolností v zdravej ekonomike by mala byť deflácia normálny stav a stimulovanie ekonomiky len v kríze z externého šoku. Fajn o tom sa dá diskutovať, ale aktuálne sa cieľuje 2% rast arbitrárneho košíka v každom roku bez ohľadu na všetko. To je blatantné okrádanie ľudí o plody vyššej produktivity v ekonomike (navyše zvyšuje nerovnosť skrz Cantillon efekt a následne ešte znevýhodní finančne nevzdelaných a teda najslabíších).

Richard Fuld|18. 2. 2022 10:39

Tentokrát nelze než plně (avšak zcela vzácně) souhlasit i s panem Kovandou. :-)

Richard Fuld|18. 2. 2022 10:29| reakce na Maroš Lupták - 18. 2. 2022 09:53

Existují dva druhy deflace. Ten o kterém píšete, je velmi žádoucí druh deflace plynoucí ze zvyšování efektivity produkce. Z tohoto druhu deflace mají prospěch obě strany ekonomiky, nabídka i poptávka.

Pak ale existuje deflace, která je poháněna zaostáváním kupní síly poptávky za nabídkou a tento druh deflace je velmi nebezpečný.

Tato deflace je projevem sestupné spirály ekonomiky, kdy pokles spotřeby z důvodu poklesu kupní síly poptávky vede k poklesu produkce, nadbytečným pracovním silám, propouštění a dalšímu snížení spotřeby v důsledku poklesu kupní síly poptávky. Tento cyklus je jen velmi těžko zastavitelný.

Brutální makroekonomická lekce, kterou dostalo lidstvo v 30. letech minulého století by neměla být zapomenuta ani ignorována.

Inflace je také neblahý ekonomický jev. Navíc monetární politikou dobře ovlivnitelný v případě, kdy je inflace způsobena předbíháním kupní síly poptávky před nabídkou. Pokud je ale problém na straně nabídky, jako je tomu z valné části nyní, pak ani monetární politika nepomůže. Pomůže pouze obnovení produkčních a distribučních kapacit a v energetice pak návrat selského rozumu.

Richard Fuld|18. 2. 2022 10:17

Pánové Vít Hradil a Zdeněk Říha velmi trefně upozorňují, že euro není zárukou nízké inflace.

Inflace za leden 2022:
Litva 12,2%
Estonsko 11,7%
Belgie a Slovensko 8,5%

Členství malých zemí v eurozóně je naopak zárukou toho, že v případě, že se taková země odchýlí v inflaci od průměru, ocitneme se zcela bez možnosti adekvátní reakce monetární politiky.

Vstup ČR do eurozóny je pro ČR nebezpečný nesmyl, kterým si můžeme přivodit mnoho (i fatálních) problémů. Odstrašující ukázkou toho, jak se jedná s bezvýznamnými členy eurozóny, bylo ŘECKO. Drsná ukázka toho, co se bude dít u nás, pokud se dostaneme do problémů v situaci, kdy budeme pod kuratelou ECB.

Maroš Lupták|18. 2. 2022 09:53

Mám rád keď sa bohorovne hovorí, že v prípade klesania cien by sa ekonomika hneď zastavila. Už 20 rokov píšem príspevky z písanieho stroja lebo za rok ceny počítačov klesnú a 5 rokov odkladám nákup pokazenej práčky, zatiaľ periem v ruke. Jediné čo inflácia v ekonomika spôsobuje je panické nakupovanie (v lepšom prípade aktív), z ktorého dočasne stúpne HDP, čo na tom že je to násilná misalokácia kapitálu a obetuje sa dlhodobý rast.