Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Diskuze: Jako když fackují Alexandra Velikého. Proč Rusko Ukrajinu jen tak nepustí

Přihlášení do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Intepretace vztahů mezi velmocemi a obecně mezi státy a aktéry v zahraniční politice bohužel zcela chybná a v důsledku i závěry. Pokud se chcete dobrat něčeho co se přibližuje realitě, je třeba se oprostit od sympatií a antipatií, přistupovat kriticky k jakémukoli aktéru v mezinárodní politice, bez ohledu na emoci, kterou ve vás vyvolává. Pak bude jistě snazší pochopit jeho motivace a logiku a nebude třeba vytvářet podivné konstrukce a analogie typu "ponížení Alexandra Makedonského". V zásadě je to velmi jednoduché, nejsou hodné a zlé velmoci, i když mezi nimi existují značné rozdíly v prosazování zájmů v důsledku rozdílné historické zkušenosti. Malé státy nemají stejnou vyjednávací pozici jako státy velké, dohody a spojenectví se dodržují jen pokud je to pro obě strany výhodné. Dneska spojenec, zítra nepřítel. A naopak. Stačí se podívat na nás a pozici a dynamiku vztahů na mezinárodním poli našeho státu ve 20.století. Jediný způsob jak zabránit válce, je respektovat fakt, že se Rusko cítí po právu ohroženo jednáním aliance NATO a chce záruky, nejen písemné nebo ústní, že NATO nebude budovat vojenské kapacity v sousedních zemích, které umožní bleskový překvapivý útok. Deklarace záměrů nemá význam, ty lze změnit mrknutím oka, na čem záleží jsou možnosti a potenciál. A v obou parametrech bez ohledu na rétoriku buduje NATO kapacity umožňující útok. Samozřejmě pod PR krytím obranných úmyslů. Můžeme si namlouvat, že si každý stát má a může rozhodovat o tom s kým uzavře spojenectví, ale realita je jiná. Pokud se nějaká země rozhodne spojit s protivníkem svého většího souseda, musí počítat s následky, protože daná země se logicky bude cítit ohrožena. Připomenu kubánskou krizi, podle dnešní logiky vztahující se k Ukrajině neměly Spojené státy nejmenší právo ani důvod se cítit ohroženy a vyhrotit situaci až na hranu jaderné války. Stejně tak si dovedu představit situaci kdyby například Mexiko uzavřelo spojenecký pakt s Čínou a dovolila rozmístění čínských vojsk a základen u hranic s USA. Ty by něco takového nikdy nepřipustily a využily by jakékoli prostředky aby tomu zabránily. Protože by se oprávněně cítily ohroženy. Stejně tak se oprávněně cítí ohrožena Ruská federace. Pokud to budeme respektovat, pravděpodobnost konfliktu se minimalizuje. Rusko sousedí s mnoha státy a se všemi s výjimkou Ukrajiny udržuje vzájemně výhodné vztahy. Téma USSR,Ukrajina, Majdan, Krym je komplexní a není možné automaticky přijmout narativ jen jedné zainteresované strany.

Nahlásit
+7
+
-

Intepretace vztahů mezi velmocemi a obecně mezi státy a aktéry v zahraniční politice bohužel zcela chybná a v důsledku i závěry. Pokud se chcete dobrat něčeho co se přibližuje realitě, je třeba se oprostit od sympatií a antipatií, přistupovat kriticky k jakémukoli aktéru v mezinárodní politice, bez ohledu na emoci, kterou ve vás vyvolává. Pak bude jistě snazší pochopit jeho motivace a logiku a nebude třeba vytvářet podivné konstrukce a analogie typu "ponížení Alexandra Makedonského". V zásadě je to velmi jednoduché, nejsou hodné a zlé velmoci, i když mezi nimi existují značné rozdíly v prosazování zájmů v důsledku rozdílné historické zkušenosti. Malé státy nemají stejnou vyjednávací pozici jako státy velké, dohody a spojenectví se dodržují jen pokud je to pro obě strany výhodné. Dneska spojenec, zítra nepřítel. A naopak. Stačí se podívat na nás a pozici a dynamiku vztahů na mezinárodním poli našeho státu ve 20.století. Jediný způsob jak zabránit válce, je respektovat fakt, že se Rusko cítí po právu ohroženo jednáním aliance NATO a chce záruky, nejen písemné nebo ústní, že NATO nebude budovat vojenské kapacity v sousedních zemích, které umožní bleskový překvapivý útok. Deklarace záměrů nemá význam, ty lze změnit mrknutím oka, na čem záleží jsou možnosti a potenciál. A v obou parametrech bez ohledu na rétoriku buduje NATO kapacity umožňující útok. Samozřejmě pod PR krytím obranných úmyslů. Můžeme si namlouvat, že si každý stát má a může rozhodovat o tom s kým uzavře spojenectví, ale realita je jiná. Pokud se nějaká země rozhodne spojit s protivníkem svého většího souseda, musí počítat s následky, protože daná země se logicky bude cítit ohrožena. Připomenu kubánskou krizi, podle dnešní logiky vztahující se k Ukrajině neměly Spojené státy nejmenší právo ani důvod se cítit ohroženy a vyhrotit situaci až na hranu jaderné války. Stejně tak si dovedu představit situaci kdyby například Mexiko uzavřelo spojenecký pakt s Čínou a dovolila rozmístění čínských vojsk a základen u hranic s USA. Ty by něco takového nikdy nepřipustily a využily by jakékoli prostředky aby tomu zabránily. Protože by se oprávněně cítily ohroženy. Stejně tak se oprávněně cítí ohrožena Ruská federace. Pokud to budeme respektovat, pravděpodobnost konfliktu se minimalizuje. Rusko sousedí s mnoha státy a se všemi s výjimkou Ukrajiny udržuje vzájemně výhodné vztahy. Téma USSR,Ukrajina, Majdan, Krym je komplexní a není možné automaticky přijmout narativ jen jedné zainteresované strany.

Nahlásit

+7
+
-