Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopisNadílka

Diskuze: Postavme mrakodrap, stokrát se zaplatí. Podivná kouzla ekonomů

Přihlášení do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Multipliakce funguje dobře, akorát velikost těch multiplikátorů je většinou menší než 1.

Nahlásit
+10
+
-

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Jen zcela plané a zbytečné rádoby makroekonomické plky. :-)

Nejprve se dozvíme, že: "když se někdo začne zaklínat multiplikátory, mějte se na pozoru jako u každého kouzlení. Nejspíš vás tahají za nos." A pak nás tedy podle svých vlastních slov začne sám autor článku tahat za ten nos, když sáhodlouze a bez ladu a skladu řeší, jak jsou ty multiplikátory takové nebo makové... :-)

Pak se dozvíme, že "První problém toho jednoduchého výpočtu spočívá v tom, že vláda neumí čarovat. Buď peníze vezme ze současných, nebo budoucích daní."

Tak to, že pokud stát utrácí vybrané daně znamená, že sází na to, že státem utracené peníze se zmultiplikují lépe, než kdyby ty peníze nechal firmám a lidem, je jasné a asi bude problém určit, jak by se multiplikovaly peníze, které by se ponechaly firmám a domácnostem a jak v případě jejich utracení státem.

Něco jiného je, pokud se vláda pokusí multiplikovat peníze, které vytvoří tak, že si je půjčí od bank. V takovém případě je jasné, že zde není co porovnávat ... Označovat takto získané peníze za budoucí daně je jednoduše nesmysl. Splácení státního dluhu v budoucnu vybranými daněmi? To se nestane, protože to nelze. Jde jen o autorovo nepochopení toho, že státní (kolektivní) dluh není to samé, jako dluh soukromý (individuální).

Pak se autor marně pokouší alespoň povrchně a neúspěšně rozplést problém toho, zda jsou multiplikátory vyšší u státních nebo soukromých výdajů.

Přitom řešení je jednoduché. Nezáleží na tom kdo a za co dané peníze utratí, ale na tom, ke komu ty peníze ekonomikou doplují. Pokud se drží v oběhu mezi subjekty, kteří své příjmy vždy utratí ze 100%, pak tyto peníze mohou teoreticky obíhat ekonomikou de facto donekonečna a multiplikátor v rámci např. jednoho roku bude velmi vysoký.

A naopak, pokud se ty peníze dostanou rovnou k subjektům, které je uspoří, nebo vyvedou na kapitálové trhy, pak bude multiplikátor velmi nízký.

Ovlivnit jak dlouho a kde budou peníze určené k multiplikaci obíhat, je velmi složité, spíše nemožné.

Proto považuji celou diskuzi o multiplikačních koeficientech za zcela zbytečnou, nepraktickou a v podstatě jen akademickou.

U státních výdajů, které mají pomoci ekonomice v krizi, je třeba především usilovat o rychlost jejich účinků na ekonomiku. Optimální se tak jeví okamžitá finanční pomoc krizí zasaženým subjektům, což mnoho rádoby ekonomů považuje za jakési prožírání peněz. :-) Ve skutečnosti jde o jediný rychlý a účinný způsob, jak pomoci ekonomice v krizi.

Souhlasím s autorem v tom, že stavby investičních celků nejsou vůbec vhodné jako nástroj pomoci ekonomice v krizi, protože než ty peníze do té ekonomiky dotečou, je zpravidla po všem. A to bez ohledu na velikost multiplikačního efektu. Proto jsem byl vždy velmi skeptický k (nepochopitelně) velmi populárním názorům, že z krize se musíme proinvestovat. To je samozřejmě holý nesmysl. Infrastrukturní investice jsou dlouhodobé a mají být realizovány bez ohledu na ekonomický cyklus nebo aktuální krizi a jejich cíl má spočívat především ve vylepšení prostředí, v němž ekonomika funguje, nikoliv jako nástroj akutní pomoci ekonomice.

Taky nelze souhlasit s názorem autora, že úspory jsou pro ekonomiku prospěšné v tom, že v závislosti na nich se mění úrokové sazby, což dává ekonomickým subjektům možnost správného ekonomického chování.

Krátkodobí úrokové sazby určuje centrální banka a úspory jsou to poslední, co by při realizaci monetární politiky centrální banka zohledňovala. Dlouhodobé úrokové sazby se pak "utváří" na sekundárních trzích s dluhopisy, nikoliv ve střetu nabídky úspor s poptávkou po úvěrech.

Autorem uvedená funkce úspor měla snad jakési opodstatnění v dobách komoditních peněz. V současné době účetních peněz jde ale o zcela flagrantní omyl, který může vést k zásadně nesprávným makroekonomickým úvahám, či závěrům.

Nahlásit
-6
+
-

Multiplikace s multiplikátorem menším než 1 právě nefunguje vůbec. :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jen zcela plané a zbytečné rádoby makroekonomické plky. :-)

Nejprve se dozvíme, že: "když se někdo začne zaklínat multiplikátory, mějte se na pozoru jako u každého kouzlení. Nejspíš vás tahají za nos." A pak nás tedy podle svých vlastních slov začne sám autor článku tahat za ten nos, když sáhodlouze a bez ladu a skladu řeší, jak jsou ty multiplikátory takové nebo makové... :-)

Pak se dozvíme, že "První problém toho jednoduchého výpočtu spočívá v tom, že vláda neumí čarovat. Buď peníze vezme ze současných, nebo budoucích daní."

Tak to, že pokud stát utrácí vybrané daně znamená, že sází na to, že státem utracené peníze se zmultiplikují lépe, než kdyby ty peníze nechal firmám a lidem, je jasné a asi bude problém určit, jak by se multiplikovaly peníze, které by se ponechaly firmám a domácnostem a jak v případě jejich utracení státem.

Něco jiného je, pokud se vláda pokusí multiplikovat peníze, které vytvoří tak, že si je půjčí od bank. V takovém případě je jasné, že zde není co porovnávat ... Označovat takto získané peníze za budoucí daně je jednoduše nesmysl. Splácení státního dluhu v budoucnu vybranými daněmi? To se nestane, protože to nelze. Jde jen o autorovo nepochopení toho, že státní (kolektivní) dluh není to samé, jako dluh soukromý (individuální).

Pak se autor marně pokouší alespoň povrchně a neúspěšně rozplést problém toho, zda jsou multiplikátory vyšší u státních nebo soukromých výdajů.

Přitom řešení je jednoduché. Nezáleží na tom kdo a za co dané peníze utratí, ale na tom, ke komu ty peníze ekonomikou doplují. Pokud se drží v oběhu mezi subjekty, kteří své příjmy vždy utratí ze 100%, pak tyto peníze mohou teoreticky obíhat ekonomikou de facto donekonečna a multiplikátor v rámci např. jednoho roku bude velmi vysoký.

A naopak, pokud se ty peníze dostanou rovnou k subjektům, které je uspoří, nebo vyvedou na kapitálové trhy, pak bude multiplikátor velmi nízký.

Ovlivnit jak dlouho a kde budou peníze určené k multiplikaci obíhat, je velmi složité, spíše nemožné.

Proto považuji celou diskuzi o multiplikačních koeficientech za zcela zbytečnou, nepraktickou a v podstatě jen akademickou.

U státních výdajů, které mají pomoci ekonomice v krizi, je třeba především usilovat o rychlost jejich účinků na ekonomiku. Optimální se tak jeví okamžitá finanční pomoc krizí zasaženým subjektům, což mnoho rádoby ekonomů považuje za jakési prožírání peněz. :-) Ve skutečnosti jde o jediný rychlý a účinný způsob, jak pomoci ekonomice v krizi.

Souhlasím s autorem v tom, že stavby investičních celků nejsou vůbec vhodné jako nástroj pomoci ekonomice v krizi, protože než ty peníze do té ekonomiky dotečou, je zpravidla po všem. A to bez ohledu na velikost multiplikačního efektu. Proto jsem byl vždy velmi skeptický k (nepochopitelně) velmi populárním názorům, že z krize se musíme proinvestovat. To je samozřejmě holý nesmysl. Infrastrukturní investice jsou dlouhodobé a mají být realizovány bez ohledu na ekonomický cyklus nebo aktuální krizi a jejich cíl má spočívat především ve vylepšení prostředí, v němž ekonomika funguje, nikoliv jako nástroj akutní pomoci ekonomice.

Taky nelze souhlasit s názorem autora, že úspory jsou pro ekonomiku prospěšné v tom, že v závislosti na nich se mění úrokové sazby, což dává ekonomickým subjektům možnost správného ekonomického chování.

Krátkodobí úrokové sazby určuje centrální banka a úspory jsou to poslední, co by při realizaci monetární politiky centrální banka zohledňovala. Dlouhodobé úrokové sazby se pak "utváří" na sekundárních trzích s dluhopisy, nikoliv ve střetu nabídky úspor s poptávkou po úvěrech.

Autorem uvedená funkce úspor měla snad jakési opodstatnění v dobách komoditních peněz. V současné době účetních peněz jde ale o zcela flagrantní omyl, který může vést k zásadně nesprávným makroekonomickým úvahám, či závěrům.

Nahlásit

-6
+
-

"pokud by mi někdo sebral milion, jen aby mi ho následně dal, jen pokud mu postavím sochu, tak mám pořád milion, jen vznikla socha."

No hlavně jsem v tom případě utratil svůj čas na stavbu sochy.
Takže mám ve stejně peněz, ale o pár měsíců života míň, čili jsem v hrubém mínusu (pokud platí že "čas jsou peníze").

Nahlásit

+6
+
-

Multipliakce funguje dobře, akorát velikost těch multiplikátorů je většinou menší než 1.

Nahlásit

+10
+
-