To už nám začala okurková sezóna? Ano, i fotky občas lžou, ale "kreativní práce s pravdou" je tak nějak problém celé žurnalistiky. Je přece věcí média, jaké požadavky klade na své fotografy - a drtivá většina z nich „visual storytelling“ provozuje zcela běžně. Povšimněte si, jak často jsou novináři neoblíbené osoby zobrazovány s ošklivým nebo naopak směšným výrazem ve tváři (např. Orbán nebo Trump), i když by bylo (zejména ve zpravodajství) vhodnější použít fotografii s neutrálním výrazem. Fotoaparáty používané reportéry fotí rychlostí přes 10 snímků za sekundu, z takové záplavy fotek vždy můžete vybrat fotku, na které se tváříte dobře, nebo naopak špatně - a na výběr použité fotografie už fotograf obvykle nemá vliv. Média dobře chápou sílu fotografie a podprahově tak čtenáři říkají: podívej, to je ale zloduch/šašek. Ve filmovém průmyslu se totéž děje ve střižně, dokumentární filmy nevyjímaje, a také z toho neviníme kameramana. Celkově mi přijde, že fotoreportéři (nemyslím paparazzi) jsou z novinářské obce prohnilí asi nejméně...
Nahlásit
-
22
+
Diskuze
foxy|16. 5. 2020 11:17
Jak udělat z prdu kuličku.
Nahlásit
-
0
+
Tomas Hruby|13. 5. 2020 16:40
Jedna faktická poznámka - Tony Northrup je všeobecně známý jako hodně sporný publicista/youtuber často evidentně hrající primárně s cílem získat clickbait. A zdaleka to není nějaký "aktivista" bojující za svatou pravdu, zde popisována aféra je svým společenským tématem spíš výjimkou, dotyčný asi nejvíc exhibuje v technice - záměrné rozdmýchávání "válek" příznivců jednotlivých značek, bohužel často velmi pochybnými argumenty atd.
Nahlásit
-
1
+
Tomas Hruby|13. 5. 2020 16:35| reakce na Josef Fraj - 13. 5. 2020 11:03
Tohle démonizování Photoshopu je typický omyl "nefotografů"... Pokud se totiž ve focení pohybujete, tak dobře víte, že se dá význam fotky totálně zfalšovat i při focení na klasický film bez použití jakékoli digitální technologie. Stačí jen zvolit výřez, aby vyniklo to, co chcete zdůraznit, ač to třeba vůbec není pro danou situaci typické, klasikou jsou snímky trosek po náletu, kde se "náhodou" objeví ušpiněný plyšový medvídek či jiný emotivní prvek, ale postupů je spousta. Digitální manipulace jistě možná je, ale v reálu není zas tak velký problém, u velkých prezentací se to docela zkoumá a odhalení se medializuje, paradoxně jsou daleko nebezpečnější manipulace s použitím zcela nemanipulovaných fotek, jen pečlivě vybírajících to, co chce fotograf (editor) vykládat...
R. S.|13. 5. 2020 12:38| reakce na Josef Fraj - 13. 5. 2020 11:03
Hmm, a co třeba filtry na objektivu, ty jsou OK? K čemu dříve fotograf použil barevné nebo přechodové filtry a volbu filmu, na který snímek exponoval, se dnes v éře digitální fotografie řeší softwarově. Profesionálové fotí výhradně do formátu RAW a například vyvážení bíle se určuje až v rámci postprocesingu. Nebo co takový ořez, i dříve běžně prováděný během zvětšování z negativu?
Podle Vaší definice nic jako dokumentární snímek vlastně neexistuje. Ale s tím vlastně souhlasím. Fotograf si vždy vybírá jen určitý střípek reality - konkrétní pohled, perspektivu, okamžik. Jde o vizuální ekvivalent vytržení věty z kontextu. Říkat tomu dokument zbytečně vzbuzuje falešnou představu objektivního zachycení skutečnosti, zatímco pohled fotografa je nutně subjektivní. Reportáž je podle mě mnohem přiléhavější označení, realitu nám přece někdo zprostředkovává, reportuje o ní, tedy pouze předkládá své svědectví. No a věrohodnost svědecké výpovědi je třeba pečlivě posoudit... :)
Jakýkoliv zásah grafickým procesorem do snímku likviduje jeho "dokumentárnost". Pokud jde o film, považoval bych za dokumentární pouze takový, ve kterém filmované osoby neví, že jsou filmovány. V opačném případě dochází k autostylizaci i když je autor přímo nerežíruje.
Nahlásit
-
1
+
R. S.|13. 5. 2020 10:10
To už nám začala okurková sezóna? Ano, i fotky občas lžou, ale "kreativní práce s pravdou" je tak nějak problém celé žurnalistiky. Je přece věcí média, jaké požadavky klade na své fotografy - a drtivá většina z nich „visual storytelling“ provozuje zcela běžně. Povšimněte si, jak často jsou novináři neoblíbené osoby zobrazovány s ošklivým nebo naopak směšným výrazem ve tváři (např. Orbán nebo Trump), i když by bylo (zejména ve zpravodajství) vhodnější použít fotografii s neutrálním výrazem. Fotoaparáty používané reportéry fotí rychlostí přes 10 snímků za sekundu, z takové záplavy fotek vždy můžete vybrat fotku, na které se tváříte dobře, nebo naopak špatně - a na výběr použité fotografie už fotograf obvykle nemá vliv. Média dobře chápou sílu fotografie a podprahově tak čtenáři říkají: podívej, to je ale zloduch/šašek. Ve filmovém průmyslu se totéž děje ve střižně, dokumentární filmy nevyjímaje, a také z toho neviníme kameramana. Celkově mi přijde, že fotoreportéři (nemyslím paparazzi) jsou z novinářské obce prohnilí asi nejméně...
Diskuze: Afghan girl: když dokumentární fotka neříká (celou) pravdu
Přihlášení do diskuze
Nejoblíbenější příspěvek
R. S.|13. 5. 2020 10:10
Diskuze
foxy|16. 5. 2020 11:17
Nahlásit
Tomas Hruby|13. 5. 2020 16:40
Nahlásit
Tomas Hruby|13. 5. 2020 16:35| reakce na Josef Fraj - 13. 5. 2020 11:03
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Jan Kohout|13. 5. 2020 12:51| reakce na R. S. - 13. 5. 2020 10:10
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
R. S.|13. 5. 2020 12:38| reakce na Josef Fraj - 13. 5. 2020 11:03
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Josef Fraj|13. 5. 2020 11:03
Nahlásit
R. S.|13. 5. 2020 10:10
Nahlásit