Diskuze: Dělej, co miluješ. A nejlíp za to nic moc nechtěj

Jan Altman|10. 2. 2020 16:34| reakce na Honza _ - 10. 2. 2020 11:49

Mises to shrnul obecnou větou proto, že jakákoli specifičtější definice by už byla nepřesná a nevystihovala by realitu. Jen by se skutečnost snažila trivializovat, aby to pro jejího uživatele bylo jednoduché.

A nesouhlasím s tím, že zaměstnavatel nemůže šít podmínky na míru každému z 500 zaměstnanců.
Samozřejmě, že MŮŽE, pokud k tomu má dostatečnou motivaci. Asi kvůli 500 kopáčům nebude zřizovat oddělení o 35 "ejčáristech", psycholozích, atd... ale kvůli 500 vysoce kvalifikovaným individualitám už možná ano.

Když firmy mohou pomocí různých CRM a podobně přistupovat téměř až individuálně ke svým zákazníkům, co by nemohli vůči zaměstnancům (pokud ti za to stojí).

Moje zkušenost ale rozhodně říká, že ve firmě, kde si zaměstnanců považují (protože jsou kvalifikovaní, těžce nahraditelní, firma do nich hodně investovala), tam jim jsou schopni nabídnout velmi pestré individuální benefity. Někdo ocení polovinu času v homeoffice, někdo ocení 3 měsíce volna ročně na cestování, někdo ocení netypické "srdcařské" služební auto, atd...

Honza _|10. 2. 2020 11:49| reakce na Martin Brezina - 10. 2. 2020 09:39

Proč si tolik lidí myslí, že existuje jednotný návod pro všechny lidi, ať už jde o cokoli?
A že ta teorie k ničemu není? To je troufalé tvrzení. Je to jeden z dílů skládačky.
Fyzikální teorii všeho taky nemáme, relativita s gravitací si pořád nerozumí, a přesto si tu píšeme na internetu a jezdíme pomocí GPS... Znamená to taky, že tyhle teorie k ničemu nejsou?

Martin Brezina|10. 2. 2020 09:39| reakce na Honza _ - 10. 2. 2020 07:14

"Tak to je práce toho manažera a personalisty, aby to řešili, ne?"
No jistě, ale smyslem teorie je, aby jim v té práci poradila. Pokud to neumí, tak k ničemu není.

Josef Fraj|10. 2. 2020 08:28| reakce na Honza _ - 10. 2. 2020 07:14

Ano. Zaměstnavatel něco nabízí a budoucí zaměstanec něco poptává. Na trhu mají nejlepší možnost se spárovat. Takhle třeba spontánně vznikl švarc systém, jako přirozená reakce na státní buzeraci. Motivace zaměstnavatele a "zaměstnance" se přirozeně našly.

Bohužel trh práce nejvíce ovlivňuje zákoník práce. To je spolu s odbory největší brzda rozvoje ekonomiky a společnosti hned po měnovém monopolu.

Pan Březina se ptá jak "jednotlivě ušít na míru všechny složky motivace každého zaměstnance...?", ale neuvědomuje si, že možnosti zaměstnavatele jsou zcela brutálně omezeny státem. Státní regulace, kterou tady pan Březina dlouhodobě obhajuje, efektivně brání tomu, po čem on ve svém komentáři volá.

Honza _|10. 2. 2020 07:14| reakce na Martin Brezina - 9. 2. 2020 08:00

Tak to je práce toho manažera a personalisty, aby to řešili, ne? A zaměstnanec si snad může říct (pokud to má u vedení smysl), co by ocenil?
A komu to nevyhovuje, dělá třeba na ŽL jako subdodavatel nebo jde jinam. Možnosti jsou.
Lidé jsou různí :-)

Josef Fraj|9. 2. 2020 09:44| reakce na Martin Brezina - 9. 2. 2020 08:00

Takový návod neposkytuje ani článek, ani pyramida (která mimochodem platí jen velmi přibližně).

Martin Brezina|9. 2. 2020 08:00| reakce na Josef Fraj - 8. 2. 2020 15:45

Nějak jste ale zapomněl vysvětlit, jak tahle naprosto obecná, v podstatě nic konkrétního neříkající teze pomůže manažerovi, personalistovi nebo i samotnému zaměstnanci řešit otázku motivace pracovníka. To, že je motivace k práci subjektivní a v čase proměnlivá, je sice pěkné, ale ve firmě máte třeba 500 zaměstnanců, a nemůžete pro všechny jednotlivě ušít na míru všechny složky motivace (odměny, prostředí, tým, hodnocení...), zvláště, pokud se jejich preference v čase ještě k tomu mění.

Josef Fraj|8. 2. 2020 15:45

Ještě zapomněli na možnost, že by někdo platil za to, že může pracovat :-)

Jinak Misesovi na to stačila jedna věta: "Lidé jednají v souladu se svou individuální, subjektivní, v čase proměnlivou preferenční stupnicí."