Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Diskuze: Vyrovnávání s historií je nedokončitelné

9. 11. 2019
 7 312
9 komentářů

Přihlášení do diskuze

Nejoblíbenější příspěvek

Za mne zajímavý rozhovor. Na finmagu sice trochu off topic, ale na druhé straně z toho výjimečně nečouhá Kašpárkův neomarximus, což je hodně plusových bodů navíc.

V době popularity dystopických románů se nabízí úvaha, jak by se střední Evropa vyvíjela, kdyby země koruny české získaly stejné postavení jako Uhry. Bohužel petrifikovaný byrokrat FJI znemožnil jakoukoliv rozumnou cestu do budoucna. BTW pane Capouch, nevíte náhodou, proč vlastně Uhři bránili tomu, aby České země získaly stejný status?

Nahlásit
-
7
+

Diskuze

Je právě docela zajímavé, že rakouská část byla v těchto otázkách docela pokroková (alespoň v té fázi od cca 1850) a útlak jiných národností nebyl nijak extrémní (v kontextu doby přímo minimální, ale vyloženě zlé to nebylo ani z dnešního úhlu vnímání), o to víc ten uherský přístup tloukl do očí.
Osobně si myslím, že rozpad starého Rakouska byl dost nešťastnou událostí, která měla zásadní vliv na pozdější dění (ztráta jedné protiváhy Německa, velká rozdrobenost států po WWI, atd.). Ale v dané situaci asi moc šance na udržení nebyla - z jedné strany ambice Horthyho, z druhé tlak Čechů, z třetí Balkán (vznik Jugoslávie). Asi by se dalo ustát cokoli z toho, ale všechno dohromady ani náhodou :-(

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Ano. Těch Maďarů byla v době vyrovnání asi třetina, za padesát let se tvrdou maďarizací dostali k té polovině, a naráželo to na čím dál větší odpor (Andrej Hlinka). Na maďarskou omluvu nutno dodat, že takhle se tehdy ke svým jazykovým menšinám chovali naprosto všichni (viz osud skotské a irské gaelštiny, velštiny, bretonštiny...), na nějaký multikulturalismus se tehdy nehrálo.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Leccos už tu padlo, ale značnou roli v odporu Uherska hráli i Slováci a další menšiny. Zatímco rakouská část monarchie, kam patřily české země, byla oficiálně mnohonárodnostním státem (v podstatě celkem moderní pojetí), tak v Uhersku probíhala docela tvrdá maďarizace atd. V roce 1868 bylo přímo uzákoněno, že „všichni obyvatelé Uherska tvoří jediný a nerozborný uherský národ“, přitom reálně Maďarů možná nebylo ani 50%. Prostě Rakousko a Uhersko jelo opravdu dost po dvou liniích, jednota byla celkem malá. Šance na prosazení nějaké federace v Uhrách byla prakticky nulová a pro Rakousko by velká autonomie českých zemí znamenala další oslabení ve vztahu k Uhersku.
Franz Josef s tím upřímně řečeno neměl po roce 1867 (R-U vyrovnání) moc šanci něco dělat, sice se tvrdí, že odporoval federalizaci (kterou podporoval arcivévoda Ferdinand), ale dost věcí mluví pro názor, že by to reálně znamenalo naprostý rozpad R-U a opatrný postup FJ byl nejspíš správný.
Otázkou je spíš to, zda měl nějakou šanci zamezit právě tomu vyrovnání, ale myslím si, že spíše ne...

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
1
+

Podle mě tomu nebránili jen Uhři. Ale také čeští Němci.
Dokud Češi nedošli podobného vyrovnání, jako Uhři, tak vlastně čeští Němci žili v Rakousku a byli německojazyčnou většinou. Kdyby došlo k vyrovnání, stali by se německou menšinou v Česku.

Obdobně po 1918 se Slováci nedočkali slibované autonomie či federace - protože Slováků bylo v ČSR méně, než Němců, takže pokud by dostali autonomii Slováci, museli by ji logicky dostat i Němci a to bylo pro tehdejší elity (a asi i pro významnou část lidí) nepřijatelné.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
4
+

Děkuji oběma za odpověď :-)

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Československo v roce 1918 byla jediná možnost, protože Němci z Předlitavska chtěli do Říše a nechtěli již monarchii. Svazek Čech, Moravy, Slezska, Rakouska a Slovinska dával historicky, kulturně i ekonomicky smysl, ale demokraticky tomu vládnout nešlo a Habsburků měli všichni plné zuby...

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
3
+

Ano. Němčina má pro to "privilegovaný národ" ostřejší výraz - Herrenvolk.
Ono už habsburská monarchie narážela na neřešitelný rozpor mezi historickou státoprávností a národním sebeurčením. A ony státotvorné národy byly menšinou, jak Němci v Předlitavsku, tak Maďaři v Uhrách...
A FJI nebyl jen věkem, ale i povahou, jádrem své osobnosti, konzervativec, tedy žádný reformátor. Ke všem změnám byl dotlačen okolnostmi (porážky ve válkách 1859 a 1866). A pokud se někomu pokusil vyjít vstříc, postavil se proti tomu někdo jiný.

Jinak je zajímavým paradoxem, že nejen náš dnešní stát neví, jak se má jmenovat (ČR vs Česko), ale už ten předchozí stát, tedy dědičné habsburské země, vlastně žádný název neměl. A oficiální název Předlitavska "Království a země na říšské radě zastoupené"... Není divu, že právě odtud pocházeli Hašek, Kafka a Freud.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
3
+

V zkratce. Protože chtěli zůstat výlučně jediným privilegovaným národem vedle rakouských Němců, a aby náhodou to samé, co Češi v budoucnu nechtěli po Budapešti i jejich vlastní národy - Chorvati, Rumuni nebo dokonce Slováci.

Osobně si myslím, že se buď mělo přejít k celkové federalizaci monarchie, nebo neustupovat a zachovat centralizovaný stát. Uherský kompromis pouze naštval zbylé národy a nic do budoucna nevyřešil. To samé by bylo v případě českého vyrovnání. Možná by to mělo za důsledek, že bychom se v roce 1918 nechtěli tak moc odtrhávat a buď bychom si zachovali království s Habsburky na trůně nebo dokonce nějakou unii s Rakouskem, ale ostatní národy by byly naštvané obdobně jako my v reálu.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
2
+

Za mne zajímavý rozhovor. Na finmagu sice trochu off topic, ale na druhé straně z toho výjimečně nečouhá Kašpárkův neomarximus, což je hodně plusových bodů navíc.

V době popularity dystopických románů se nabízí úvaha, jak by se střední Evropa vyvíjela, kdyby země koruny české získaly stejné postavení jako Uhry. Bohužel petrifikovaný byrokrat FJI znemožnil jakoukoliv rozumnou cestu do budoucna. BTW pane Capouch, nevíte náhodou, proč vlastně Uhři bránili tomu, aby České země získaly stejný status?

Nahlásit

-
7
+