Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Jak kýč sežral svět

Thorsten Botz-Bornstein | 30. 10. 2018 | Celkem 1 komentář v diskuzi

Vložit komentář

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Fraj | 31. 10. 2018 10:47

>>> "Kýči by se dalo říkat i lacinost nebo nevkus. Odborníci kýč definovali jako nevkusnou nápodobu existujícího stylu nebo jako neustálý projev špatného vkusu či umělecké nedostatečnosti."

Fatální problém článku i celé myšlenkové konstrukce spočívá v definici kýče, potažmo v definici umění. Umění i kýč jsou zcela subjektivní emoce. Neexistuje objektivní kritérium umožňující rozlišit umění a kýč. To, co je pro jednoho umění, je pro druhého kýč a oba mají pravdu. Krásným příkladem jsou třeba některá díla Milana Knížáka.

Rozvíjet na takovém nejistém základě úvahy o kýčovitých názorech a kýčopravdách, mně přijde dosti odvážné a hlavně neukotvené. Kdybych chtěl být škodolibý, tak bych řekl, že ten článek je kýč a zkuste mně to vyvrátit.

Podstata je podle mne o něčem jiném. Sociální inženýři mají neodolatelnou potřebu nanormovat ostatním všechny oblasti života od množství vody na splachování toalety po morálku a umění. Všichni ti kněží, imámové, politruci, kulturtrégři, ideologičtí tajemníci, bruselští plánovači atd. mají však najednou velký problém nazvaný internet a sociální sítě. Kostely, mešity, VUMLy, ideologické centrály, cenzoři a podobní ztratili své monopoly na pravdu. Každý dnes může zveřejnit pro ostatní svojí pravdu a kritizovat pravdu jiných jednoduše, rychle a beztrestně. Článek je podle mne jenom pláč postižených nad tou změnou, snaha zdiskreditovat názory jiných a obhájit svůj monopol na pravdu. A monopol na pravdu je ze všech monopolů ten nejškodlivější.

P.S. Přes moji kritiku považuji článek za zajímavý a připisuji panu Pleskovi plusový bodík :-)

+6
+
-

Celkem 1 komentář v diskuzi.

Josef Fraj | 31. 10. 2018 10:47

>>> "Kýči by se dalo říkat i lacinost nebo nevkus. Odborníci kýč definovali jako nevkusnou nápodobu existujícího stylu nebo jako neustálý projev špatného vkusu či umělecké nedostatečnosti."

Fatální problém článku i celé myšlenkové konstrukce spočívá v definici kýče, potažmo v definici umění. Umění i kýč jsou zcela subjektivní emoce. Neexistuje objektivní kritérium umožňující rozlišit umění a kýč. To, co je pro jednoho umění, je pro druhého kýč a oba mají pravdu. Krásným příkladem jsou třeba některá díla Milana Knížáka.

Rozvíjet na takovém nejistém základě úvahy o kýčovitých názorech a kýčopravdách, mně přijde dosti odvážné a hlavně neukotvené. Kdybych chtěl být škodolibý, tak bych řekl, že ten článek je kýč a zkuste mně to vyvrátit.

Podstata je podle mne o něčem jiném. Sociální inženýři mají neodolatelnou potřebu nanormovat ostatním všechny oblasti života od množství vody na splachování toalety po morálku a umění. Všichni ti kněží, imámové, politruci, kulturtrégři, ideologičtí tajemníci, bruselští plánovači atd. mají však najednou velký problém nazvaný internet a sociální sítě. Kostely, mešity, VUMLy, ideologické centrály, cenzoři a podobní ztratili své monopoly na pravdu. Každý dnes může zveřejnit pro ostatní svojí pravdu a kritizovat pravdu jiných jednoduše, rychle a beztrestně. Článek je podle mne jenom pláč postižených nad tou změnou, snaha zdiskreditovat názory jiných a obhájit svůj monopol na pravdu. A monopol na pravdu je ze všech monopolů ten nejškodlivější.

P.S. Přes moji kritiku považuji článek za zajímavý a připisuji panu Pleskovi plusový bodík :-)

Nahlásit

+6
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK