Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Zázrační muži: Jak liberálové zachránili Německo z ekonomické katastrofy

Samuel Gregg | 19. 7. 2018 | Celkem 9 komentářů v diskuzi

Vložit komentář

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Michal Mrozek | 19. 7. 2018 09:26

Skutečně zásadní ekonomické změny jsou dlouhodobého rázu. Nedá se hovořit o letech, kdy je možno změnu již vypozorovat, ale spíše o dekádách. Přijde mi proto legrační tvrdit, že volnotržní reformy ničeho závratného nedosáhly. Jak mohly vůbec něčeho dosáhnout v demokracii? Demokracie v podstatě neumožnila dokončit volnotržní reformy, ta změna byla poznamenána řadou zásahů, které s volným trhem nemají nic společného. Korunu tomu pak nasadila vláda ČSSD, a je jedno, kterou mám na mysli. Opakuji - jde o základní dlouhodobou strategii, zda dát prostor volnému trhu, anebo ne. Levice tomu nedá žádný prostor, pravice ano, ale s levicovými klacky pod nohama, protože je demokracie. A jakmile se ČSSD (a jiní komunisti) dostanou opět do sedla, veškerý volný trh smetou. Dnes jsme na tom asi tak, že o volném trhu můžeme leda snít.

Rovnoměrný rozvoj nemá například s volným trhem vůbec co dělat. Není divu, že jde o levičáckou mantru: "Chceme rovnoměrný rozvoj." A tuhle zásadu dopracují do tabulek, kolik se má vyrobit čeho na daném území. Přitom je vůbec nezajímá, zda je daná oblast pro výrobu daného statku vhodná nebo ne. Volný trh to zajímá. Proto bude volný trh efektivnější než úřednické zrovnoměrňování všech regionů. Dále, bohatství je především výsledkem usilovné práce. Pokud je region plný lidí, kterým se pracovat nechce, nebude bohatý ve volnotržním prostředí. A pravice říká: "Chtějí být chudí? Tak ať jsou." Levice na to: "Nepodmíněný základní příjem je nutný." To jsou ty základní zcela rozdílné přístupy. Hádejte, který z nich dlouhodobě vede k ekonomické efektivitě? Ten, který podporuje líné obyvatele?

Co se jednoznačně nepodařilo v 90.letech, to je změna v hlavách lidí. Změna přemýšlení, kdy je třeba dát prostor těm, kteří chtějí být bohatí, aby bohatí byli a dosáhli bohatství svým úsilím. Že se to nepodařilo, to je vidět i na nástupu komunistů. Jejich ideologie není zažehnána, ale zažívá opětovný boom. Všichni si musí být rovni. Nemůže být někdo výrazně bohatší. Závist, ta opět vládne. Kolik berou? Závidíte také někomu?

+23
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 19. 7. 2018 07:41

U nás volnotržní reformy, tažené Václavem Klausem od roku 1990, nedosáhly nijak pronikavých výsledků. Úroveň roku 1989 jsme dosáhli až kolem roku 2000, už za vlády Miloše Zemana. Další reformující země, které byly okolo roku 1990 hluboko pod českou či československou ekonomickou výkonností, například Polsko, nás postupně doháněly, a dnes jsou příjmy Poláků zhruba srovnatelné s českými.

Důsledkem spoléhání na neviditelnou ruku trhu byl také nerovnoměrný vývoj regionů. Takové Ostravsko nebo Ústecko přišly o svou ekonomickou základnu, ale celá devadesátá léta tam podniky jenom masivně zanikaly, aniž vznikala v náležité míře spontánně jejich náhrada, takže jediné, co tam volnotržně rostlo, byla nezaměstnanost a migrace do jiných regionů či do zahraničí.

Prostě, pouhé spoléhání na trh je málo. Na příčiny německého poválečného zázraku bych se díval bez jednoduché a jednofaktorové ideologie.

-20
+
-

Všech 9 komentářů v diskuzi.

Tomáš Macháček | 19. 7. 2018 14:05

Dále k tématu

http://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/desocializace-ve-sjednocenem-nemecku-od-hanse-hermanna-hoppeho.html

Nahlásit

+3
+
-

Martin Brezina | 19. 7. 2018 07:41

U nás volnotržní reformy, tažené Václavem Klausem od roku 1990, nedosáhly nijak pronikavých výsledků. Úroveň roku 1989 jsme dosáhli až kolem roku 2000, už za vlády Miloše Zemana. Další reformující země, které byly okolo roku 1990 hluboko pod českou či československou ekonomickou výkonností, například Polsko, nás postupně doháněly, a dnes jsou příjmy Poláků zhruba srovnatelné s českými.

Důsledkem spoléhání na neviditelnou ruku trhu byl také nerovnoměrný vývoj regionů. Takové Ostravsko nebo Ústecko přišly o svou ekonomickou základnu, ale celá devadesátá léta tam podniky jenom masivně zanikaly, aniž vznikala v náležité míře spontánně jejich náhrada, takže jediné, co tam volnotržně rostlo, byla nezaměstnanost a migrace do jiných regionů či do zahraničí.

Prostě, pouhé spoléhání na trh je málo. Na příčiny německého poválečného zázraku bych se díval bez jednoduché a jednofaktorové ideologie.

Nahlásit

-20
+
-

Jan Kohout | 20. 7. 2018 11:43 | reakce na Martin Brezina - 19. 7. 2018 07:41

Hlavní problém byl, že Václav Klaus měl "trhu" plná ústa, ale skutek utek.
Například odstátnění bank bylo až za vlády ČSSD (sic) v novém tisíciletí, deregulace nájemného, které blokovalo byty, proběhlo až několik desetiletí po revoluci.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Tomáš Macháček | 19. 7. 2018 19:23 | reakce na Martin Brezina - 19. 7. 2018 07:41

Ale jaképak volnotržní reformy? Možná cenová deregulace a pokud přivřu oči, tak možná ještě ta částečná privatizace. A kam jsme tímto dostali? Když se v polovině devadesátých let zadrhl ten transformační motor, tak jsme byli zemí se stále poměrně významným státním vlastnictvím, monopoly, soustavou vysokých a progresivních daní, centrální bankou a poměrně dost inflačními penězi. Tedy v podstatě jsme byli zemí, jakých byl plný Západ. Projevy Klause, ani nikoho jiného, na téma jací jsme oddaní zastánci kapitalismu nemohly nic změnit na realitě. Ano, nová realita znamenala menší míru socialismu. Také jsme nemuseli už stát fronty na maso, nebo mít známého zelináře. Ale nějaký "Singapur" se nekonal. To volnější období nám prostě chybělo a chybí. A od té doby se desocializace zastavila a v mnoha oblastech obrátila.

Více socialističtější hospodářství, než bylo v ČSSR měl už snad jen Sovětský svaz. Co se zemědělství a některých služeb týká, tak Polsko a Maďarsko na tom byly zpočátku o dost lépe. Poláci (Balcerowicz) dokonce začali o malinko dříve než my, ale je pravda, že se to pak v mnoha ohledech zaseklo do konce devadesátých let a počátku nového tisíciletí. Zde se ještě hodí připomenout, že Češi mají pocit "všechno se tu rozkradlo". No, v tom Polsku a Maďarsku si komunistický management během těch let nečinnosti přisvojil mnohem více podniků než u nás (tedy žádné "nejprve zákony a pak privatizovat" se bohužel neodehrálo).
Celkem dobře si vedlo Pobaltí (obzvláště Estonsko) a na přelomu tisíciletí proběhlo i pár reforem ve většině zemí Visegrádu. My v té době už ale směřovali jiným směrem...

Pak ještě faktická. Kromě toho, že se za minulého režimu statistiky mnohdy úmyslně falšovaly, tak i v případě zcela upřímné snahy je měření nějakého HDP dost problematické. To se třeba kalila ocel, vyráběná z politických důvodů. Když se pak nějaký mamutí kolos zavřel, poněvadž nebylo o tolik ocele mezi spotřebiteli zájem a bývalí zaměstnanci si třeba otevřeli živnost, tak to ve statistice vykázalo pokles HDP, i když spotřebitelé byli radši za služby opravářů TV, kadeřnic atd. To proto spousta lidí vzpomíná na devadesátky, protože v nich proběhl někdy i dramatický nárůst nabídky dříve nedostatkových služeb a zboží. Vytěžilo se méně uhlí a vyrobilo méně oceli atd., ale to mělo na životní úroveň spíše pozitivní vliv, protože centrálně plánované hospodářství neprodukuje pro spotřebitele a tudíž SPOTŘEBOVÁVÁ vzácné zdroje.
Pokud se podívám na některé vedlejší statistiky jako např. spotřeba elektřiny na obyvatele, tak ta se v ČR vzpamatovala mezi lety 1995-1996 a to i s koncem mnoha energeticky náročných závodů. To moc nevypadá na hospodářský útlum. Na Slovensku se (alespoň do roku 2014) nevzpamatovala dodnes. Znamená to, že se Slováci mají hůře než před rokem 1989?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+11
+
-

Michal Mrozek | 19. 7. 2018 09:26 | reakce na Martin Brezina - 19. 7. 2018 07:41

Skutečně zásadní ekonomické změny jsou dlouhodobého rázu. Nedá se hovořit o letech, kdy je možno změnu již vypozorovat, ale spíše o dekádách. Přijde mi proto legrační tvrdit, že volnotržní reformy ničeho závratného nedosáhly. Jak mohly vůbec něčeho dosáhnout v demokracii? Demokracie v podstatě neumožnila dokončit volnotržní reformy, ta změna byla poznamenána řadou zásahů, které s volným trhem nemají nic společného. Korunu tomu pak nasadila vláda ČSSD, a je jedno, kterou mám na mysli. Opakuji - jde o základní dlouhodobou strategii, zda dát prostor volnému trhu, anebo ne. Levice tomu nedá žádný prostor, pravice ano, ale s levicovými klacky pod nohama, protože je demokracie. A jakmile se ČSSD (a jiní komunisti) dostanou opět do sedla, veškerý volný trh smetou. Dnes jsme na tom asi tak, že o volném trhu můžeme leda snít.

Rovnoměrný rozvoj nemá například s volným trhem vůbec co dělat. Není divu, že jde o levičáckou mantru: "Chceme rovnoměrný rozvoj." A tuhle zásadu dopracují do tabulek, kolik se má vyrobit čeho na daném území. Přitom je vůbec nezajímá, zda je daná oblast pro výrobu daného statku vhodná nebo ne. Volný trh to zajímá. Proto bude volný trh efektivnější než úřednické zrovnoměrňování všech regionů. Dále, bohatství je především výsledkem usilovné práce. Pokud je region plný lidí, kterým se pracovat nechce, nebude bohatý ve volnotržním prostředí. A pravice říká: "Chtějí být chudí? Tak ať jsou." Levice na to: "Nepodmíněný základní příjem je nutný." To jsou ty základní zcela rozdílné přístupy. Hádejte, který z nich dlouhodobě vede k ekonomické efektivitě? Ten, který podporuje líné obyvatele?

Co se jednoznačně nepodařilo v 90.letech, to je změna v hlavách lidí. Změna přemýšlení, kdy je třeba dát prostor těm, kteří chtějí být bohatí, aby bohatí byli a dosáhli bohatství svým úsilím. Že se to nepodařilo, to je vidět i na nástupu komunistů. Jejich ideologie není zažehnána, ale zažívá opětovný boom. Všichni si musí být rovni. Nemůže být někdo výrazně bohatší. Závist, ta opět vládne. Kolik berou? Závidíte také někomu?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+23
+
-

Martin Brezina | 19. 7. 2018 10:33 | reakce na Michal Mrozek - 19. 7. 2018 09:26

Víte, pokud byste si osvojil takovou triviální dovednost, nazývanou čtení, tak byste zjistil, že se zde nediskutuje o ideologických pohádkách "kdyby", které nikdy nikdo neviděl, ale o zcela konkrétní situaci. Tedy o německém poválečném ekonomickém zázraku a jeho příčinách. A já ho srovnávám s průběhem zdejší transformace, která, alespoň zpočátku, byla orientována na prosazování volnotržních přístupů, a v tom se nijak nevyznamenala.

"Skutečně zásadní ekonomické změny jsou dlouhodobého rázu. Nedá se hovořit o letech, kdy je možno změnu již vypozorovat, ale spíše o dekádách."

Úspěch německé cesty byl patrný již ve druhé půli 50. let. tedy během první dekády zavádění reforem. A to se Německo zvedalo z ruin rozbombardované, vybrakované a zcela vyhladovělé země. U nás jsme se za 10 let dostali zhruba tam, kde jsme byli před začátkem reforem.

"Jak mohly (reformy) vůbec něčeho dosáhnout v demokracii?"

Německé poválečné reformy nepochybně probíhaly v demokracii, a přitom dosáhly fenomenálního úspěchu. Tím bych považoval tohle téma za uzavřené.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Michal Mrozek | 19. 7. 2018 11:53 | reakce na Martin Brezina - 19. 7. 2018 10:33

Ideologie není něco bezvýznamného. Nemusíte o ni diskutovat, ale jednáte v souladu s ní, i já jednám v souladu s tou svou. A proto je dobré si o ní povyprávět. Pokud vzniká dojem, že ideologie je pouze o "kdyby" a o pohádkách, tak je zcela mylný. Má dopad do reality všedního dne, ať chcete nebo ne.

Osobně vidím hlavní chybu právě v tom, že v 90.letech jsme se nedostali z područí komunizmu, nechali jsme ho znovu nabýt na síle. Neodstřihli jsme se od něj, neodsoudili dostatečně jeho ideologii. Komunistická ideologie směřuje k bídě, to je vidět po celém světě. A my nechceme být chudobní, ale od této bídu nesoucí ideologie jsme se jednoduše neodpoutali.

Poválečné Německo nemohu hodnotit, proto se o něm nezmiňuji. Těch faktorů, které je třeba po válce vzít v úvahu, a jejich skladba, je naprosto jiná, než když budeme analyzovat přechod 1989 u nás k jiné než nekomunistické demokracii. Že my jsme nedokázali za 10 let se odpoutat nějak zásadněji, tedy alespoň v porovnání s poválečným Německem, to jen podporuje mé pozorování, že jsme se vnitřně od komunizmu nedistancovali. Zrovna před týdnem jsem hovořil s jedním známým, který se angažoval v Chartě proti komunizmu a již v roce 1993 byl z vývoje tak rozčarován, že politickou linii víceméně opustil. Doteď v nás zůstává mnoho z komunistického smýšlení, ani si to neuvědomujeme. A to nás žene do bídy.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+6
+
-

Lukáš Lánský | 19. 7. 2018 14:25 | reakce na Michal Mrozek - 19. 7. 2018 11:53

Tahle argumentace "volný trh nefungoval, protože nebyl dost volný", se často provozuje i v opačném směru: "komunismus nefungoval, protože nebyl dost komunistický". Blbá vlastnost takových argumentů je, že jakkoliv teoreticky můžou být pravdivé -- v nějaké té optimalizační krajině skutečně může být údolí mezi tím, kde jste, a místem, kde je maximum -- tak v praxi jimi skoro vždycky operují důvěryhodní mluvčí typu Cháveze. IMHO je to tím, že praxe ukazuje, že úspěchu LZE dosahovat šplháním po gradientech, a že lidé, kteří mluví o tom, že je potřeba přetrpět to či ono, abychom se dostali do ráje kapitalizmu/komunizmu, spravidla ospravedlňují vlastní selhávání.

V onom výborném článku, na který reagujeme, je hezky popsáno, že se ekonomika při přechodu na tržní hospodářství nemusí hroutit, tak jak se to "povedlo" v devadesátkách tady. Devadesátky nebyly vlastnost světa. Devadesátky byla chyba konkrétních lidí, kteří tu transformaci dělali blbě.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Lukáš Lánský | 19. 7. 2018 14:26 | reakce na Lukáš Lánský - 19. 7. 2018 14:25

Heh, chtěl jsem psát "nedůvěryhodní" :-D

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK