Diskuze: V milionářské kuchyni: Jak investují bohatí

Jan Altman|17. 7. 2018 14:42| reakce na Jan Amos - 17. 7. 2018 14:16

Palec nahoru za text i prilozene video :-)

Jan Amos|17. 7. 2018 14:16| reakce na Jan Altman - 17. 7. 2018 13:14

Díky za oponenturu. Od vás stojí za přečtení.

Onen konzervativní konstantní poměr je obranou před tím, co nečekaného přijde. Když se nic negativního dít nebude, užívám výhod vlastníka nemovitosti. Když se systém sesype, využiju hotovost a alternativní investice - zlatými vreneli zaplatím letenky a na Novém Zélandu nebo v Surinamu přeměním bitcoin na místní měnu.
Určitě o něco člověk vždy přijde, obrazně ale něco v kapsách vždy zůstane.

Poznámka o drahém vínu je jen připomínka, že jsme na světě jen jednou a asketický způsob života se dá snést, když si člověk dokáže občas, bez výčitek svědomí, vychutnat i ten marnotratný hedonismus.
Člověk by neměl šetřit, ale investovat a občas, aby se neúspěchy, které zákonitě přijdou, daly vydržet, by si měl dopřát i něco marnotratného. Udržuje to nadhled nad sebou samým.

https://www.youtube.com/watch?v=U_Yt263OgbY

Jan Altman|17. 7. 2018 13:14| reakce na Jan Amos - 17. 7. 2018 09:38

Ano. Ale z principu si dovolím v tom trochu zašťourat :-)

1) Filosofie "konzervativně stále udržovat stejný poměr" je prima, ale funguje do doby, než fungovat najednou přestane. Němečtí Židé se ji pravděpodobně řídili také, prvorepubliková vyšší střední třída také. Stejně tak jihoafričtí farmáři, atd...

2) Zde nerýpnu, zejména ta česká cesta, že veškerý majetek+dvacetiletý dluh nacpu do bytu (často v lokalitě s nejistou perspektivou - což je ale pohledem 20ti let každá), je dost zcestná

3) Souhlas

4) To je věc pohledu. Já víno za 5000 nepoznám od slušného za 500. Dělám si jiné radosti. A dokonce si dovedu představit, že pro někoho může být radostí i to Vreneli. Zejména když se to pojme jako sběratelský koníček, v širším záběru, jako touha mít od každého ročníku z každé země Latinské unie kousek, komplet sbírku.

Jan Amos|17. 7. 2018 09:38

Ponaučení z článku

1) žádný trend - majetek rozdělím a poměr se snažím v čase udržovat
2) důsledná diverzifikace - nevložím veškeré úspory do jediného dluhopisu s 15% (slibovaným ale samozřejmě nevymahatelným) výnosem nebo ještě hůře - nacpat všechny úspory a dvacetiletou hypotéku do jednoho bytu na pronájem na sídlišti na Jižáku
3) údajně skvělých nápadů na zhodnocení se nezříkám, ale investuji do nich jen část hotovosti v rozsahu alternativních investic

Přidal bych i kontroverzní pravidlo - se škudlením to nepřehánět. Ono je pro duši taky někdy příjemnější objednat a po dekantaci vypít v dobré restauraci při posezení s přáteli lahvičku Barolo Montezemolo než koupit Vreneli a strčit ho navěky do bankovní schránky.