Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Když cesta je cíl

Jan Hamerský | 16. 5. 2018 | Celkem 2 komentáře v diskuzi

Vložit komentář

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jakub Krejčí | 22. 5. 2018 20:50

Zajímavá osoba i fotky na jejím webu, přečetl jsem si o ní pár dalších článků. Nicméně je asi fakt, že takový styl života je jen pro lidi bez závazků a hlavně v mladém věku... Na můj vkus chodit někde bez jídla, skoro bez peněz a trpět hladem, někdy přímo riskovat své zdraví a stříhat si hlavu dohola je zbytečný extrém. Člověk si sice ověří své limity, zamedituje si, ale asi to lze dosáhnout i jinak a bezpečněji. To, že třeba při bezpečnější variantě ve dvojici či větší skupince by něco takového nezažila je otázka, většinou lidem po pár hodinách dojdou slova a jdou jen mlčky a přesmýšlejí si o čem chtějí a nakonec asi řeší dost podobné problémy co ti co jdou sami. Nedávno jsem četl 3 Ziburovy knihy jak chodil pěšky po světě využívajíc pohostinosti místních lidí (přes Turecko a Izrael hlavně po silnicích - proč proboha ? , do Nepálu a Číny bez znalosti jazyka (!) a nakonec do Gruzie a Arménie kde musel pořád pít alkohol a nakonec začal používat k dopravě i kolo a auto), tak asi by si měli o čem popovídat :) Věřím, že silných zážitků má člověk z takových cest opravdu nespočet, ale přiznejme si, že ne vždy zrovna pozitivních. Dobře se to sice čte, je to napínavé, ale často si člověk říká, že mu to vůbec nevadí, že to nezažil osobně :)

+9
+
-

Celkem 2 komentáře v diskuzi.

Jakub Krejčí | 22. 5. 2018 20:50

Zajímavá osoba i fotky na jejím webu, přečetl jsem si o ní pár dalších článků. Nicméně je asi fakt, že takový styl života je jen pro lidi bez závazků a hlavně v mladém věku... Na můj vkus chodit někde bez jídla, skoro bez peněz a trpět hladem, někdy přímo riskovat své zdraví a stříhat si hlavu dohola je zbytečný extrém. Člověk si sice ověří své limity, zamedituje si, ale asi to lze dosáhnout i jinak a bezpečněji. To, že třeba při bezpečnější variantě ve dvojici či větší skupince by něco takového nezažila je otázka, většinou lidem po pár hodinách dojdou slova a jdou jen mlčky a přesmýšlejí si o čem chtějí a nakonec asi řeší dost podobné problémy co ti co jdou sami. Nedávno jsem četl 3 Ziburovy knihy jak chodil pěšky po světě využívajíc pohostinosti místních lidí (přes Turecko a Izrael hlavně po silnicích - proč proboha ? , do Nepálu a Číny bez znalosti jazyka (!) a nakonec do Gruzie a Arménie kde musel pořád pít alkohol a nakonec začal používat k dopravě i kolo a auto), tak asi by si měli o čem popovídat :) Věřím, že silných zážitků má člověk z takových cest opravdu nespočet, ale přiznejme si, že ne vždy zrovna pozitivních. Dobře se to sice čte, je to napínavé, ale často si člověk říká, že mu to vůbec nevadí, že to nezažil osobně :)

Nahlásit

+9
+
-

Jan Kopecký | 22. 5. 2018 10:04

INFP?

Nahlásit

0
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK