Diskuze: Urzův Anarchokapitalismus je lhostejný k člověku i faktům

Tenhle článek mi připadá tak špatný, že jsem se ho rozhodl uceleně zkritizovat.

"Jeden jsem napsal jako člověk, který je na politickém kompasu vlevo dole a na podzim volil Bohuslava Sobotku. U druhého jsem si vzpomněl, že jsem ve dvaceti býval libertariánem a snil o co nejmenším státě –"

Autor libertariánství asi nikdy nepochopil, spíš se jenom nechal na okamžik okouzlit bez toho, že by ho chápal. Kdyby mu skutečně rozuměl, neumím si představit, jak se z libertariána stane levičák.

"Z tohohle pohledu mi přijde děsivý požadavek na co největší blaho co nejvíce lidí – implikuje, že někdo to blaho odsere."

Úsilí o blaho pro co možná největší užitek pro co možná největší počet lidí vychází z poznání, že jedna věc nemůže patřit více lidem, respektive že je v zájmu všech, aby některé statky patřili výhradně jednomu jedinci a některé jiné statky patřily jinému jedinci. Viz Tragédie obecní pastviny.

"Sám bych proto v takové losovačce upřednostnil společnost, která zaručuje lidskou důstojnost každému. Do toho patří právo na svobodu svědomí a slova, základní materiální zabezpečení a tak dále. Vím, že se ten ideál z principu nedá naplnit beze zbytku, ale dokonalé je nepřítelem dobrého."

Co se týče lidské důstojnosti, je to pouhý pocit a je tedy z principu individuální. Mě osobně například přímo uráží ten fakt, že se musím nechat státem okrádat. Zdaňování mé práce státem mě přede mnou samým neskutečně ponižuje, navíc když mi stát říká, že nemám dostatek schopností se o sebe postarat a že jsem lhostejný k ostatním. Dá se říct, že stát uráží moji lidskou důstojnost. V mých očích je navíc pomoc druhým důstojná jenom v případě, že jde o pomoc dobrovolnou. Jedině dobrovolná charita je projevem společenské integrity, soucitu a mravní síly. Za stav plný lidské důstojnosti nepovažuji situaci, kdy nás stát donutil financovat kohokoliv, koho si stát usmyslel. A také mě osobně uráží uvažování o lidské důstojnosti jako o tabulkové hodnotě. Není možné ho přepočítávat na peníze a už vůbec mi nepřipadá správné ten výpočet vnucovat všem bez rozdílu.

"Svoji utopii Urza staví na právech negativních (těch, která vám nesmí násilně upřít). Stručně na principu neagrese:"

Autor sám píše o několik řádků výše, že "Urza sice neslibuje, „že odstraněním násilných vlád se vyřeší všechny problémy světa: jen že jich ubude", jinými slovy Urza prý neslibuje dokonalý svět nebo-li neslibuje utopii. Označení Urzova utopie je tedy zjevně dost neférové a odporující si s předchozí pasáží textu.

"Věřím, že je požadavek důstojnosti pro všechny nadřazený požadavku na neomezené nakládání s vlastním majetkem prostě proto, že právo vlastnit majetek je jen podkategorií důstojného života. Když vám všechno vezmou a zavřou do koncentráku, je to špatné právě proto, že vás tím zbaví lidské důstojnosti. Když vám na druhou stranu zdaní vyšší příjmy vyšší sazbou daně, důstojný, dokonce i blahobytný život můžete vést pořád – ale s vámi taky další lidé."

Viz moje předpředchozí námitka. Autor zde kalkuluje s představou, že každý z nás si váží peněz stejně a že každý z nás trvá na materiálním dostatku (lidské důstojnosti) i za cenu zneužívání ostatních. Důstojný život také může pro někoho znamenat možnost nenechat se okrádat a být prostě sobec. Potom takové jednání bude jeho lidská důstojnost (byť v očích socialisty špatná).

"Zkrátka: i kdybychom dali Urzovi za pravdu v tom, že daně jsou krádež,"

Autor by měl vysvětlit, proč daně krádeží nejsou.

"pořád jsou na světě horší věci než krádež."

No samozřejmě že existují i horší věci, než je krádež. Třeba taková vodíková puma nad střechou je mnohem horší, než ukradnutá střešní taška. To ale neznamená, že nemá smysl se krádežím bránit.

"Přerozdělování se jim snaží předcházet."

Autor by měl vysvětlit, jak přesně se sociální stát snaží předcházet krádežím. Pokud je to myšleno tak, jak odhaduji, že je to myšleno, tak tedy že chudí nebo nemocní, invalidé atp by museli krást, kdyby nedostali sociální dávku. Tohle samozřejmě předpokládá, že příjem se nedá získat jinak, než státní sociální dávkou, což vyvrací jakýkoliv příklad dobrovolné charity.

"Na tuhle otázku Anarchokapitalismus neodpovídá. Přesněji: Urza na mnoha místech s nadšením pěje o efektivitě soukromých charit. Pokud jste četli Olivera Twista, asi vás příklady z viktoriánské Anglie spíš vystraší, než přesvědčí."

Twista jsem nečetl, ale tato zmínka mi připadá jako emocionální manipulace.

"Podstatné je ale něco jiného: charita může pomoci jen svéprávným lidem, kteří se rozhodnou požádat o pomoc."

K tomu nevidím jediný důvod. Je možné dobrovolně pomáhat i nesvéprávným.

"Dopředu jsem si vypsal každodenní problémy nějak související s nesvéprávností, které dnes podle mě slušně (i když ne dokonale) řeší „státní násilí“ – a zajímalo mě, jak si s nimi poradí anarchokapitalismus:

Rodiče týrají své děti."

Z principu sebevlastnictví vyplývá, že dítě může v krajním případě opustit svoje rodiče. Mnozí z nás v průběhu svého dětství opustili svoje rodiče a někteří z nás také poznali, že jim stát nijak nepomohl a naopak celou situaci komplikoval, například tím, že jim zakázal legálně pracovat, protože jsou prý ve 14 letech na práci příliš mladí. Obvyklá výmluva, že stát dítěti zaručuje jisté pohodlí mi připadá přinejmenším dost naivní.

"Rodiče znemožňují svým dětem chodit do školy. (Dnes někteří nemají na jízdenky, v anarchokapitalismu by nemuseli mít na školné.)"

Viz odpověď výše. Navíc tvzení, že školné platí stát je dost zjednodušující. Student nepotřebuje jenom kantora a přednáškovou síň, ale potřebuje také ubytování, stravu a studijní materiály. Když se jeden z mých příbuzných soudil s rodiči o výživné, bylo rozhodnuto, že se bude muset živit sám bez ohledu na životní úroveň rodičů. Tomu se říká vynucování vyživovací povinosti v praxi.

"Narušený člověk ohrožuje svoje okolí, psychiatrickou léčbu odmítá."

Takový člověk bude velmi rychle požádán o nápravu škod a pokud se dotyčný nebude snažit odškodňovat, velmi rychle dojde k jeho uvěznění, neboť zdaleka ne všichni budou trvat na finančním odškodnění.

"Podvodníci oberou o majetek senilního seniora."

Pachatel bude donucen uhradit škodu nebo bude uvězněn. Pokud se autor snaží naznačit, že senior sám nebude schopen se ozvat, nevidím důvod, proč by měl být schopen se ozvat v případě, kdy existuje stát. Rozdíl je jen ve vykonavateli práv seniora.

"Chovatel týrá zvířata."

Schopnost státního soudu potrestat pachatele je v tomto případě velmi diskutabilní i za současné situace, jak dokládá vágní pasáž ze zákoníku, Cituji § 302 Trestního zákoníku:

"Týrání zvířat
(1) Kdo týrá zvíře
a) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo
b) surovým nebo trýznivým způsobem veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném,"

V anarchokapitalismu bude vždy záležet na soudním precedensu, tedy předchozí poptávce po takovém rozhodnutí. Urza navíc netvrdí, že by se soudy musely vždy bez vyjímky držet principů NAPu.

"Má to dva háčky. Za prvé, jiné děti než „opravdu schopné“ by prostě měly smůlu. (Těžko říct, jak rozlišit dítě neschopné a zanedbané, navíc když i dočasný pobyt v nuzném prostředí snižuje výsledky inteligenčních testů, ale to už vem čert.) Druhý háček: v čem přesně se systém vyučím tě, a ty pro mě budeš pracovat a nebudeš moct odejít liší od otroctví?"

Liší se to dost zásadně, konkrétně v dobrovolnosti. Pokud se školou dobrovolně uzavřu dohodu, tak škola má právo trvat na plnění takového závazku. Není to stejné, jako uvrhnout někoho do otroctví.

"2. Jak by systém bránil tyranii bohatých nad bezzemky?"

Autor zde podsouvá myšlenku, že žijeme ve feudálním systému, kdy člověk nemůže vlastnit kus půdy, či majetku. Kdokoliv si může vydělat a pozemek si koupit.

"Jsou to vlastně dvě otázky v jedné. Jak by se v anarchokapitalismu přerozdělovalo bohatství? Inu: tržně. V praxi to znamená na jedné straně třídu, která je materiálně zajištěná na několik generací dopředu, aniž musela inovovat nebo pracovat – na druhé straně třídu, která vstupuje do života s dluhem za uspokojení základních existenčních potřeb, jako je bydlení, jídlo, vzdělání, popelnice."

Sám pocházím se skrovných poměrů, ale to že bych sám vstupoval do života s dluhem jsem si nevšiml. Naopak, jakmile jsem začal vydělávat, náš silně sociální stát mi jenom házel klacky pod nohy a tím, že mi většinu výdělku sebere, mi bohatnutí komplikuje.

"Píšu „v praxi znamená“, protože to bohužel neplatí jen v anarchokapitalistické dystopii, ale v realitě prakticky všech dnešních společností. Jen je důvod čekat, že by se nůžky ještě víc rozevřely, ostatně devatenácté století už tu jednou padlo."

Pokud si zmíněná bohatá třída zajistila svoje bohatství na volném trhu, potom v nepoměru bohatství nevidím problém. Pokud by ovšem bohatí a vlivní lidé zneužívali současný státní systém k donucování ostatních, tak jak se to děje dnes, tak v tom problém vidím. Problémem není bohatství samotné, problém je, když existuje možnost donutit ty ostatní bez jejich přičinění, tedy když existuje stát. To, že se rozevírají nůžky je přirozené, úplně stejně přirozené jako to, že někdo je od přírody spíše lenivý a někdo je workoholik.

"Zároveň v knize nebere do úvahy, že by do startu anarchokapitalismu měli výrazně lepší pozici ti, kteří tyli ze státu – děti solárních baronů by kvůli školnému ledviny prodávat nemusely. Revoluce často obnášely pozemkové reformy a abolice dluhů, ne ale ta Urzova."

To, že na volném trhu má bohatý výhodu, může být pravda. Na druhou stranu se ptám, kdo udělal z pár lidí solární barony. Byli to socialisticky smýšlející politici, kteří jedněm vzali a druhým dali. Za chorálu ekologického chvalozpěvu. Pokud budeme v silném státu pokračovat, další solární baroni budou vznikat, jediný rozdíl oproti volnotržním zbohatlíkům je to, že si bohatství nevydělali spravedlivou soutěží.

"K druhé podotázce: jak by anarchokapitalismus zabránil absolutní moci prvních nad druhými? V našem světě se z trestných činů nedá vyplatit, jejich pachatelé míří do rovnostářského vězení – v Urzově světě tahle zábrana padá."

Tohle je naprosté překroucení tvrzení Urzy. Urza nikomu nechce zakazovat uvěznit pachatele, jenom tvrdí, že takový způsob trestu by nejpíš nebyl tím nejpoužívanějším. Jinými slovy poškozený (případě pozůstalí) si vybírá způsob trestu.

"Jak by se v něm spravedlnost vypořádala třeba se znásilněním? Napoví tato pasáž:
Zajímavější situace nastává v momentě, kdy někdo poškodí zdraví jiného člověka. V takovém případě si může buď říci o standardní odškodné, nebo může z touhy po pomstě chtít agresorovi ublížit, ale je tu ještě další možnost: Oběť si může vybrat porušení agresorových práv ve stejném rozsahu, v jakém to udělal on jí, avšak cílem není ho mrzačit, nýbrž od něj chtít peníze za to, že tak neučiní, což může být více, než kolik by oběť vysoudila standardní cestou (nebo na to útočník nepřistoupí, nechá se raději poranit a oběť nedostane nic)."

Ano, správně. Autor to pochopil, tak proč se to snaží překrucovat v předchozím odstavci?

"Když vás tedy někdo znásilní, můžete mu u arbitráže dát na vybranou, že ho buď taky znásilníte, nebo vám dá peníze. Taková „spravedlnost“ ztroskotá hned na dvou asymetriích. Za prvé, pro zhrzeného přítele může být druhé kolo nedobrovolného sexu s bývalkou vítané. Za druhé, chudé tlačí do toho vzít si od bohatých násilníků peníze a nechat zločince běhat dál po světě hledat další oběť.
V souvislosti s poznámkou, že vězení dává smysl si vždycky vzpomenu na seriál Mentalista, kde se Patrick ptá dopadených vrahů, kteří zabili vraha někoho jim blízkého. Oběť většinou odpovídá, že "pomsta nic nemění na ztrátě milované osoby". Takhle bych se na to díval, že věznit pachatele je k ničemu, pokud si to nepřeje oběť.

"Vězení Urza nefandí, ačkoliv je nezavrhuje, pokud se někdo rozhodne věznit zločince třeba u sebe na dvoře:
"Něco mi říká, že mnoho takových by asi nebylo, kdyby to byly jejich peníze, jejich pozemek, jejich starost, jejich ušlý zisk. Když ale účty platí „společnost“, to se hned snáze rozhazuje v zájmu „vyššího dobra“."
Jestli si nějaké vyšší dobro nezaslouží uvozovky, tak to je držení prokázaně nebezpečných psychopatů v izolaci. (A přitom s vyšší mírou důstojnosti, než by anarchokapitalismus poskytl některým „svobodným“ lidem.)"

Autor už přece říkal, že Urza vězení nefandí, ale zároveň ho nezavrhuje. Takže ta poznámka o psychopatech je úplně zbytečná. Anebo není? Snaží se autor znovu podsouvat nutnost vězení?

"Mezi hudebními historiky je rozšířený názor, že by britské rockové vlny nebylo bez štědrého poválečného sociálního systému, který dal děckám čas na zahálku. Z nepřímé podpory těžil i chudý G. B. Shaw, který psával po veřejných knihovnách. Snad jen Vincent van Gogh byl celoživotní outsider – a taky umřel mladý, chudý, v půlce práce."

Tvrdit, že by bez státu nevznikl rock, je jako tvrdit, že by bez státu nevznikl Tradiční pochod Švédské národní gardy. No, možná že by nevznikl, ale v každém případě to není dost dobrý důvod k obhajobě okrádání produktivních. Navíc zde autor nijak neukazuje, proč by vznik rocku měl být přímo podmíněn existencí sociálního státu (A proč vlastně si to ti hudební historici myslí, samozřejmě pokud ten názor není jen čistá spekulace, což se hodí zmínit to do textu).

"Jak vidno, Urzův manifest anarchokapitalismu stojí na lhostejnosti. Na lhostejnosti k člověku a jeho důstojnosti"

Kdyby Urzu nezajímala lidská důstojnost, vůbec by se neobtěžoval sepisovat 9. kapitolu s názvem Sociální systém a opět - důstojnost člověka může být i jiná než ta, kterou uznává autor článku.
– v tomhle ohledu chce lidstvo vrátit daleko před vynález sociálního státu, před americkou a francouzskou revoluci, před středověk i starověk: až do pravěku, společnosti bez státu a trestního práva, ve kterém neomezeně vládnou silnější."

Tohle je naprostá lež už jenom z toho pohledu, že Urza dává za příklad americký "divoký západ" (tzn. 2. pol. 19. stol) nebo divoký kapitalismus ve Švédsku (2. pol. 19. stol až 1. pol. 20. stol.), což není žádný pravěk. Urza také píše o tom, že služby státu můžou být poskytovány volnotržně, což rozhodně neznamená neomezenou vládu silnějšího. Ve státě má naopak ten silnější možnost vytvářet zákony.

"A taky stojí na lhostejnosti ke všem faktům, které se Urzovi nehodí do krámu.
Autor by měl taková fakta zmínit, pokud to neudělá, jedná se o prázdné nařčení.
Historie neukazuje, že je stát špatným sluhou a pánem – ukazuje, že může být dobrým i špatným sluhou a pánem."

Tím, že autor nazve svojí spekulaci faktem, se ta spekulace faktem nestane. Já v historii naopak vidím jedno selhání státu za druhým, dvě velké celosvětové a krvavé války. Měnové reformy opakující se zhruba 30-40 let s cílem ožebračit celé generace lidí o jejich úspory, neefektivitu státu a jeho plýtvání. Ne nadarmo se říká, že jedinými životními jistotami je smrt a daně.

"Proč se bez služeb státu neobejdou ani libertariáni, kteří považují za vrcholnou svobodu tu nakládat se svým majetkem, si nad Urzovou knihou ukážeme zítra."

Už se těším, jak to zase zkritizuji odshora dolů.