Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopisNadílka

Diskuze: Proč není nejlepší najímat nejlepší

Přihlášení do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Výbornej článek, byť by mne zajímalo, kolik čtenářů Finmagu ví, co je to Markovovův řetězec a umí přeložit "tunit" jako ladit. Ale myslím, že každý kdo se pohybuje na pomezí oborů by z rukávu podobných historek dokázal vytřepat několik. Já bych si byl dokonce ještě radikálnější a napsal bych, že je důležitý mít v týmu někoho, kdo dané věci až tolik nerozumí.

Před třemi lety jsme s šéfem byli postaveni před Problém. Okamžitě jsme v tom oba viděli v článku zmíněný Markovovův řetězec s řadou stavů a přechody mezi těmito stavy. Troufnu si říci, že každého matematika (matematického statistika) by při pohledu na Problém napadlo přesně tohle. Bohužel, k ničemu rozumnému to nevedlo. Na projektu byl s námi ještě kolega, vzděláním doktor medicíny, který by naprogramovat Markovův řetězec neuměl. Takže mu nezbylo než hledat jednodušší postup. A ten, narozdíl od Markovova řetěze, fungoval. Sebekriticky přiznávám, že jsem tomu několik měsíců odmítal uvěřit. Publikace byla přijata do Nature, po dvou letech má 70 citací.

Ještě radikálnější případ jsem řešil na počátku své kariéry u dat z kamery, co byla schopna poznat, kam se člověk dívá. Byla třeba odlišit, kdy mu pohled jen někam zalétl a kdy zaostřil a čte si. Vymyslel jsem na to nesmírně krásný bayesovský model. I mému tehdejšímu šéfovi, vzděláním psychologovi, se líbil. Ale chtěl výsledek hned a já přiznal, že na spočítání budu potřebovat minimálně týden. Takže data otevřel v Excelu, setřídil, nakreslil graf... pak PŘILOŽIL PRAVÍTKO NA MONITOR a odečetl hodnotu. Tohle by asi v Nature publikovat nešlo, ale z praktického hlediska to účel splnilo.

Nahlásit
+15
+
-

Máte pravdu. Jen mne to nějak zatahalo za uši, přitom samotnému mi z úst vypadnou mnohem horší věci.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

S tím Excelem. V rámci algoritmů jsme řešili oblíbeného obchodního cestujícího (POC). V přiměřeném čase tak na 15-20 uzlů, dostali jsme za úkol 25 uzlú. Žádná optimalizace nepomáhala.
Nic nepomáhalo, až drobná nápověda "vykreslete si body v Excelu".
Šlo o dvě samostatné skupiny bodů, mezi kterými ležel jeden "spoj", takže stačilo provést POC nad každou skupinou+"spoj" a spojit.
Metoda "kouknu a vidím" není sice vědecká, ale občas se může hodit (počet použitelných spojení např. se Slovenskem je velmi omezený).

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Myslím, že to je zbytečný jazykový purismus. Slovo "tunit" asi nebude ve slovnících spisovné češtiny, ale do běžné komunikace už podle mne proniklo. Lidí, kteří by tomu slovu nerozuměli, na tomto webu asi mnoho nebude.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+0
+
-

Já si myslím, že jak u toho Markova, tak u těch lesů v tomhle případě stačí i pro velmi dobré porozumění článku jen přibližné porozumění, hrubá představa. A toho tunění bych se nebál, používá se přece v tomtéž významu v obecném jazyce. Ale jinak se stydím, že mě slovo ladit ne a ne přijít do hlavy, pořád jsem ho měl
„na jazyku“. S dovolením jím to vyspravím.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Výbornej článek, byť by mne zajímalo, kolik čtenářů Finmagu ví, co je to Markovovův řetězec a umí přeložit "tunit" jako ladit. Ale myslím, že každý kdo se pohybuje na pomezí oborů by z rukávu podobných historek dokázal vytřepat několik. Já bych si byl dokonce ještě radikálnější a napsal bych, že je důležitý mít v týmu někoho, kdo dané věci až tolik nerozumí.

Před třemi lety jsme s šéfem byli postaveni před Problém. Okamžitě jsme v tom oba viděli v článku zmíněný Markovovův řetězec s řadou stavů a přechody mezi těmito stavy. Troufnu si říci, že každého matematika (matematického statistika) by při pohledu na Problém napadlo přesně tohle. Bohužel, k ničemu rozumnému to nevedlo. Na projektu byl s námi ještě kolega, vzděláním doktor medicíny, který by naprogramovat Markovův řetězec neuměl. Takže mu nezbylo než hledat jednodušší postup. A ten, narozdíl od Markovova řetěze, fungoval. Sebekriticky přiznávám, že jsem tomu několik měsíců odmítal uvěřit. Publikace byla přijata do Nature, po dvou letech má 70 citací.

Ještě radikálnější případ jsem řešil na počátku své kariéry u dat z kamery, co byla schopna poznat, kam se člověk dívá. Byla třeba odlišit, kdy mu pohled jen někam zalétl a kdy zaostřil a čte si. Vymyslel jsem na to nesmírně krásný bayesovský model. I mému tehdejšímu šéfovi, vzděláním psychologovi, se líbil. Ale chtěl výsledek hned a já přiznal, že na spočítání budu potřebovat minimálně týden. Takže data otevřel v Excelu, setřídil, nakreslil graf... pak PŘILOŽIL PRAVÍTKO NA MONITOR a odečetl hodnotu. Tohle by asi v Nature publikovat nešlo, ale z praktického hlediska to účel splnilo.

Nahlásit

+15
+
-