Diskuze: Ne, kariéra nepočká

Míša Pientka|4. 3. 2018 19:46

1. Vytáčí mě neustálé otírání o kojeňáky! Uvědomuje si kritik, jak je to neuctivé k personálu kojeňáků? Jsme křesťanská společnost a ženu jsme netrestali a netrestáme za odložení dítěte. Byla dříve kritika fary, která se odloženého dítěte ujala, že dítě nemá dostatečný luxus a citové pouto?
O co je lepší dočasný pěstoun, "profesionální rodina" až o 12 členech, která je pro dítě jen průchoďákem?
OK, až někdo vymyslí něco lepšího a najde se dostatek mecenášu, nechť to tedy je. Těm dětem to přeji.

2. Výpočty průměrných českých chudáků a jejich snížení životní úrovně při narození dítěte je směšné. V hisrorii se uživilo více dětí za mnohem skromnějších podmínek. I nyní mnohde ve světě to tak je. Problém je s nároky na rodiče v tzv. civilizovaných zemích. Pokud by jim stavební úřady nenařizovali přemrštěné a drahé nároky na bydlení a sociálky nepřeměřovali m2, nepočítali samostatné pokoje, lůžka, stolky do školy, dostatek podnětů a očních kontaktů, mohli bychom mít dětí klidně 10.

3. Ženě v civilizované zemi, troufám si říci bílé ženě, je ordinován císařský řez až ve třetině případů. Světový unikát! Vždyť přece stejně více jak 2 děti určitě nechce...

4. Rodině jako základní jednotce bylo zrušeno společné zdanění. Takže otec vydělává jen s minimálními úlevami. Pokud začne pracovat i matka, neodečte si z daní už nic. Kolik si ti dva asi tak můžou nadělat dětí, když z daní platí na ty kojeňáky, na ty, kteří si tu hordu dětí nadělali bez přemýšlení a to nejen u nás, ale díky miliónům neziskovek i na celém světě?

Jan Amos|26. 2. 2018 08:28| reakce na Robert Antonio - 23. 2. 2018 09:51

"Nejprve prohlásíme matky v domácnosti za něco nižšího oproti pracujícím matkám, abychom následně mohli vyrazit do boje proti společenské diskriminaci matek v domácnosti. "

To je klasický příklad techniky manipulace s veřejným míněním, jak ho popsal v teorii oken Joseph Overton -
http://www.rodon.cz/print/clanek.php?id=2776

Kašpárek v poslední době píše, jak kdyby mu Overton předepsal osnovu.

Marie Popelková|24. 2. 2018 17:43| reakce na Zuzana Földesiová - 24. 2. 2018 09:54

Dobrý den, děkuji za reakci. Myslím si, že stávající státní školky jsou obecně nevhodné nejen pro dvouleté, ale i pro starší děti, i když samozřejmě záleží na konkrétní školce a na konkrétním dítěti. Ale nemyslím si, že se dají zobecňovat závěry o nevhodnosti kolektivní výchovy jako takové. Přesně jak píšete, některé děti nejsou v kolektivu nadšené ani v pěti letech... no, a některé jsou mezi jinými dětmi šťastné už v těch dvou. Dnes už i u nás existují zařízení, která se přizpůsobují potřebám dítěte, ne že se dítě musí chtě nechtě přizpůsobit jim. Nakonec až donedávna bylo dítě od útlého dětství vychováváno "kolektivně", s dalšími dětmi. Matka měla práci a na děti dohlížel ten, kdo byl zrovna po ruce, nebo na sebe děti dohlížely navzájem. Pak přišlo období institucí typu jesle no a až posledních pár desetiletí je zvykem, že se matka může o dítě starat non-stop až do tří let.

Michal Mrozek|24. 2. 2018 11:31| reakce na Michal Mrozek - 23. 2. 2018 14:21

https://www.cardus.ca/research/family/browse/family-and-economy/

Zuzana Földesiová|24. 2. 2018 09:54| reakce na Marie Popelková - 24. 2. 2018 09:06

Dobrý den, to je nedorozumění. A myslím, že ani z mého příspěvku nic takového nevyplývá. Opravdu si nemyslím, že "dítě od tří let zvládne bez problémů každodenní docházku do školky." Naopak, jak si můžete přečíst v jiném mém příspěvku níže, vůbec pochybuji o tom, že nucená socializace v takovém kolektivu je vhodná pro všechny. A pokud si vzpomenu na své dětství, musím vám dát za pravdu. Ani pětileté děti by neměly být státem nuceny školku absolvovat.

Marie Popelková|24. 2. 2018 09:09| reakce na Robert Antonio - 23. 2. 2018 16:13

Děti bez lásky. Viděl jste ten film? Je o citové deprivaci dětí v kojeneckých ústavech a týdenních jeslích. Naopak denní jesle jsou tam vyzdvihovány pro svůj přínos (jako spokojené dítě s bezpečnou vazbou je tam dávána za příklad holčička, která do jeslí chodí od 14 měsíců).

Marie Popelková|24. 2. 2018 09:06| reakce na Zuzana Földesiová - 23. 2. 2018 17:31

Respektuju, jak jste to měli. Ale kde berete tu jistotu, že dítě do tří let má být s matkou a dítě od tří let zvládne bez problémů každodenní docházku do školky? Poznatky vývojové psychologie ve skutečnosti nic takového neříkají. A tříletá hranice souvisí spíš s délkou rodičovské dovolené v ČR, je zajímavé, že v jiných zemích se tři roky za zásadní mezník nepovažují. Jestli si myslíte, že dvouleté dítě do školky nepatří, tak ho tam prostě nedáte, jednoduché. Já si například myslím, že do klasické školky nepatří ani dítě předškolní, a zákon mi nyní ukládá povinnost ho tam dá, to považuji za podstatně větší problém.

Michal Hatlapatka|23. 2. 2018 18:07

Číst diskuzi pod článkem z USA (nebo ostatně z většiny světa) je hrozně legrační. Školky jsou problém, ale ten větší je v hlavách lidí a holky si to budou muset vybojovat hlavně samy.

Současný stav má ale jednu výhodu. V tuhle chvíli je v Praze velké množství schopných, ambiciózních maminek od malých dětí. Pokud najímáte zaměstnance a dokážete z očí sundat pásku stereotypu, můžete nabrat fakt skvělé ženské (jedna z těch, co moji nadřízení nechtěli vzít, protože považte - měla dvouleté dítě a chtěla původně jen poloviční úvazek - tým po mém odchodu do USA vede). Dtto cizinci z méně populárních zemí, ale těch je tu mnohem méně.

Zuzana Földesiová|23. 2. 2018 17:45| reakce na Jan Amos - 23. 2. 2018 17:24

To je taky zajímavý a nezohledňovaný aspekt - individualisté a introverti. Pro ně je dlouhodobý pobyt v kolektivu velice stresující a špatně ho snášejí. Ani mně školka nedělala dobře, a to jsem do ní šla až v pěti letech. A co dvou- a tříletí introverti, jejich nucený každodenní pobyt v kolektivu bez soukromí a klidu, to už skoro hraničí s týráním, řekla bych. Ne každý člověk potřebuje nutně socializovat v tak velké míře.

Zuzana Földesiová|23. 2. 2018 17:31

Děkuji panu Kašpárkovi, že dělá petici reklamu. Hned jsem ji podepsala. Protože jako máma od tří dětí vím, že dvouleté děti do školky nepatří. No tak jsme se trochu uskrovnili, když byly děti malé. Trvá to jen pár krátkých let, než jsou připravené na vstup do školky cca ve čtyřech, pěti letech. Tak o co jde. Ony za to stojí. Dnes už dva z nich pracují a studují VŠ a jsou z nich skvělí dospělí a já vím, že ten čas, který jsem s nimi trávila doma, byl pro jejich psychický a lidský vývoj nenahraditelný. Žádná kariéra mi neutekla. Ne, nedostaly od nás první poslední, nosily věci ze sekáčů a na dovolenou jsme s nimi jezdili leda tak na Lipno. Snad i proto z nich vyrostli nesobečtí, laskaví a ohleduplní lidé, vždy ochotní pomoci tomu, kdo to potřebuje. Malé děti patří k mamince. Dětství je strašně krátké a ten čas, který je třeba jim věnovat, se už nikdy nevrátí, nic ho nenahradí. Nejužší vztah má dítě v prvních třech letech s maminkou, to období, kdy jsou vázáni na matku, mají všichni savci, a třeba takoví chovatelé psů dobře vědí, že když se dá štěně od matky příliš brzy pryč, je jeho psychický vývoj nenávratně narušen. Tím spíš to platí u lidí, jejichž psychický vývoj je podstatně delší a složitější.

Jan Amos|23. 2. 2018 17:24| reakce na Robert Antonio - 23. 2. 2018 16:13

Děkuju za tip. Film jsem stáhl z Ulozto a procetl recenze na CSFD.
Sám jsem do školky chodil sporadicky - babička naštěstí rozpoznala, že jsem individualista a mohl jsem být s ní. Zřejmě i proto nyní nesnáším socialisty :)) Indoktrinace díky babičce nevyšla.

Robert Antonio|23. 2. 2018 16:13| reakce na Jan Pozner - 23. 2. 2018 15:40

Když se v Československu 50. let zaváděly jesle, také to Strana prezentovala jako osvobození žen, které díky tomu mohly jít do místní fabriky budovat socialismus. Jak to v praxi dopadlo, hezky ukazuje film Děti bez lásky. Mimochodem byl to Svaz žen, který se snažil tento film zakázat :-)
V západní Evropě si tímto neprošli, a proto považují jesle za super vynález moderní levice. A skeptičtí Češi jsou jen zapšklí konzervativci, kteří tomu nerozumí a proto odmítají (viz ty komentáře typu „v Rakousku jesle fungují a z dětí žádní psychopati nevyrůstají“).

Jan Pozner|23. 2. 2018 15:49| reakce na Robert Antonio - 23. 2. 2018 09:51

ad 1. To je taky whataboutism jak z učebnice.

Komické je, že autor je jeden z vzývačů výuky "kritického myšlení" ve školách a samotnému se mu to "kritické myšlení" nějak moc nedaří. Ve skutečnosti se výukou "kritického myšlení" míní spíše indoktrinace libtardími politickými postoji prezentovanými jako vědeckými a odbornými závěry. Komouši s tím jejich vědeckým komumismem vlastně nedělali nic jiného.

Jan Pozner|23. 2. 2018 15:40| reakce na Michal Mrozek - 23. 2. 2018 12:16

Před časem jsem sem dal rozhovor páně šéfredaktorova oblíbeného psychiatrického pacienta:
https://www.info.cz/cesko/klaus-a-zeman-nas-mentalne-zdevastovali-uplne-stejne-jako-husak-a-jakes-tvrdi-standa-biler-20975.html

Tentokrát bych připomněl jinou pasáž:
"Evropská civilizace je postavená na ničení tradičních hodnot, na osvobozování jedince ze zděných forem zotročení a útlaku, což jsou ony slavné tradice. Že má někdo problém třeba s homosexuály nebo s dekonstrukcí genderových rolí, ještě není důkazem toho, že je to chyba změkčilé civilizace. Je to naopak její přednost. Nesmíme se bát tyhle hodnoty bránit. Bránit právo každého být kým chce a žít svůj vlastní život a ne nějaký pokroucený tradiční kýč.
Pokud něco stojí v cestě vlastnímu vyjádření, zničme to. Tohle je náš jediný život na planetě a z toho plyne odpovědnost. Ne jen vůči sobě samému, ale především k druhým. Skrze lásku k druhému člověku se stáváme lidmi. Alespoň na chvíli tak můžeme překonat tu šílenou samotu, které se říká život. "

Klasická rodina je forma útlaku!

Můj zlý jazyk by dodal, že toto "osvobozování" nakonec končí masovým osvobozováním lidských duší od jejich zbytných pozemských těl ve jménu vzletných osvobozených idejí.

Jan Pozner|23. 2. 2018 15:35| reakce na Jan Capouch - 23. 2. 2018 12:39

https://finmag.penize.cz/kaleidoskop/302539-byl-jsem-mladistvy-slusny-cech
https://finmag.penize.cz/kaleidoskop/302558-byl-jsem-mladistvy-slusny-cech-dil-ii

Robert Antonio|23. 2. 2018 15:30| reakce na Jan Altman - 23. 2. 2018 10:57

Připomínám, že „tržní“ cena soukromých školek je tak vysoko i kvůli vysokým zákonným nárokům na vybavení školek. Doma můžeme klidně mít v kuchyni myši a na záchod chodit do kadibudky, ale ve školce je přesně daný počet záchodů na dítě a hygienické předpisy pro stravování jak na infekčním oddělení.

Michal Mrozek|23. 2. 2018 14:21| reakce na Karel Mašek - 23. 2. 2018 13:33

Je podivné bořit něco, co funguje nezávisle na státu. Myslím, že tím se jasně odhaluje skutečná tvář státu: zničit vše, co funguje, ale my tomu nemůžeme dát nálepku, že bylo "vynalezeno" státem. Nelze prokázat, že tato dobrá věc vznikla díky státu. Tak ji pošetile zavrhneme. Přitom stát užívá dobrých výsledků fungujících rodin. Existuje bezpočet studií, které prokazují přínos rodiny pro jednotlivé členy i pro celek, pro město, pro stát. Zkusím nějaké najít a nadhodit.

Karel Mašek|23. 2. 2018 13:33| reakce na Jan Capouch - 23. 2. 2018 12:39

Pan Kašpárek představuje téměř ideálního Homo Šorošianis. Život v bublině, pohrdání obyčejnými lidmi a snaha je zničit, neomarxistické zglajchšaltování společnosti atd.

Jan Capouch|23. 2. 2018 12:39| reakce na Michal Mrozek - 23. 2. 2018 12:16

Jednou tady pan šéfredaktor na své mládí vzpomínal. Že pocházel z průměrné rodiny, ale na žurnalistice MU mu vysvětlili, jak jsou jeho dosavadní názory špatné.

Michal Mrozek|23. 2. 2018 12:16

Freud by řekl: "A jaké měl autor dětství?" Navážení se do klasického modelu rodiny je ta nejméně rozumná věc, která se dá udělat.

Jan Amos|23. 2. 2018 12:12| reakce na Robert Antonio - 23. 2. 2018 09:51

Velkým nepřítelem rodin s malými dětmi je zákoník práce prosazený socialisty a odborářskými parazity. Zabraňuje vytváření zkrácených úvazků a rozšíření práce z domova. Před cca 10 lety zaměstnavatelé a matky tyto možnosti využívali, mnohdy na neformální úrovni.
V dnešní době, kdy například zaměstnavatel je pod vysokými sankcemi povinen zajistit zabezpečení dat při komunikaci mezi z domu pracujícím a místem výkonu práce v pracovní smlouvě, je tato možnost pro matky téměř uzavřena.

Vše ve jménu ochrany zaměstnanců - sílí ve mně pocit, že na co socialisté sáhnou, to uhnije nebo se rozsype.

Jan Amos|23. 2. 2018 11:59

Pochopil jsem to správně? Pro Michala Kašpárka je fungující rodina s vytvořenými sociálními vazbami nežádoucí patologický jev.

Jakási partyzánská odbojová buňka v jinak hladce fungujícím sociálním státu?

Mnohokrát jsem viděl, že narození dítěte - jinak občana v jedné z nejbohatších zemí světa, země patřící do prestižního klubu OECD - je náklad, na kterém se finančně, časově i emocionálně výrazně podílí i prarodiče a souozenci rodičů. Vytváří to rodinné vazby mezi členy širší rodiny.

Socialisté se snaží tyto vazby rozrušit - nejdřívě prosadí zákoník práce, který omezuje možnost práci si rychle hledat a zaměstnavatelům snadno lidi přijímat a propouštět, téměř vylučuje možnost zkrácených úvazků a práce z domova pro rodiče malých dětí, pak okradou daněmi ty, kteří si práci našli a z lupu část předhodí zpět formou sociálních dávek (jak jsou tyto dávky nefunkční ukázal mj. i poslední nález NKÚ) a následně předstítrají starost o ty, které svým socialistíckým pojetím státu odsoudili už od narození do role dávkově závislých jedinců.

Richard Malaschitz|23. 2. 2018 11:24

Matky - a rodiny - s deťmi sú v modernom sociálnom štáte potrestané za materstvo mnohonásobne: rodina má nižšie príjmy a vyššie náklady, trpí kariéra matiek a majú tak nižšie príjmy aj v budúcnosti, pretože majú nižší príjem tak budú mať aj nižšie dôchodky, matky s viacerými deťmi majú aj užší výber pracovných možností vzhľadom na vyššiu časovú náročnosť. Je naozaj hyenizmom, že matky, ktoré dobre vychovali svoje deti majú nízke dôchodky a ich deti financujú svojimi odvodmi bezdetných dôchodcov, ktorí robili kariéru.

V minulosti to bolo presne naopak. Mať čo najviac detí bolo výhodné aj pre bohatých (rodina je najdôveryhodnejší obchodný partner, obrana voči nepriateľom a pod.) aj pre chudobných - dieťa bol ďalší pomocník v domácnosti a jednalo sa o určitú formu sociálneho poistenia na starobu. Ľudia mali teda tak veľa detí ako to len bolo možné.

To, že moderná spoločnosť znevýhodňuje materstvo - čo je historicky absolútny unikát - znamená, že táto forma spoločnosti skôr alebo neskôr zanikne. Chcelo by to pomerne radikálnu zmenu štátnych zásahov. Alebo ich zrušiť úplne alebo aspoň výrazne podporiť rodičov (vysoká odpočítateľná daňová položka za dieťa, ktorá zodpovedá nákladom, zvýšenie dôchodku rodičom o odvody, ktoré posielajú do sociálnej poisťovne pracujúce deti rodičov, a pod.)

Jan Altman|23. 2. 2018 10:57| reakce na Robert Antonio - 23. 2. 2018 09:51

Tak. Tržní cenu školek, žádná mateřská, nižší daně (pro živitele). A uvidí se, kolik se komu vyplatí mít dětí a komu se vyplatí školka a komu zůstat doma.
Ale také: zrušení systému, kdy děti jedněch (ty dobře a nákladně vychované a vzdělané) později v penzi živí ty, kteří žádné děti neměli, nebo měli, ale jen nevychované a nevzdělané neproduktivní konzumenty přerozdělovaných peněz.
Bez nezkreslených tržních signálů NELZE zjistit, jaké chování se vyplácí, jaké je efektivní a prospěšné (a které ne).

Robert Antonio|23. 2. 2018 09:51

To se nám zase urodilo strawmanů...

1. Obhájci tradiční rodiny protestují samozřejmě i proti kojeňákům, akorát Kašpárek o tom zřejmě neví.

2. Prý nižší status matek v domácnosti. Jenže kdo tento mem šíří nejvíce? Tradicionalisté to nejsou, ti péči o děti naopak vzývají jako hlavní úkol žen. Shazování žen v domácnosti čtu zejména ve feministických a progresivně socialistických textech. Není to super? Nejprve prohlásíme matky v domácnosti za něco nižšího oproti pracujícím matkám, abychom následně mohli vyrazit do boje proti společenské diskriminaci matek v domácnosti.

3. Provoz školky stojí peníze a ne malé. Moji kamarádi v Praze platí za soukromou školku pro své dvouleté dítě 15 kKč měsíčně. Když pomineme dotace, školka se vyplatí jen více vydělávajícím matkám. Dotace proto uměle vytváří představu, že pracující matka vytváří větší společenské hodnoty než když se doma stará o dítě. A jsme zpátky u té moderní jedovaté kampaně shazující ženy v domácnosti.

4. Přitom tu jsou řešení, která Kašpárek nevidí, nebo spíše nechce vidět. Zjednodušit stavební řízení, uvolnit rigidní územní plány, a zlevnit tím současné vyšponované ceny bytů. Snížit rodičům daně z příjmu. Zrušit nesmyslně přísné předpisy pro školky a zlevnit tak jejich provoz.

V 50. letech většina žen v západní Evropě i Americe zůstávala doma a přesto i průměrně vydělávající rodiny měly na dům, auto, dovolenou a podobně. Jak je možné, že dnes, i přes nabobtnalý sociální stát nesrovnatelný s 50. lety, samotný muž rodinu neuživí a žena musí jít také do práce? Že by byl příčinou právě ten...ehm...nabobtnalý sociální stát?

Karel Mašek|23. 2. 2018 08:56

"Boj za tradiční rodinné hodnoty je totiž jen takový politicky korektní newspeak sociálních inženýrů Haldova střihu. Ve skutečnosti jim nejde o nic jiného než o omezení životních možností žen."

"Boj za životní možnosti žen je totiž jen takový politicky korektní newspeak sociálních inženýrů Kašpárkova střihu. Ve skutečnosti jim nejde o nic jiného než o rozvrácení tradiční rodiny."

"Halda a jemu podobní se ohánějí tradičním rodinným modelem. Kecy. Kde všichni ti obhájci tradičního rodinného modelu jsou, když Česko jako jediná evropská země strká malé děti do kojeňáků?"

"Kašpárek a jemu podobní se ohánějí životními možnostmi žen. Kecy. Kde všichni ti obhájci životních možností žen jsou, když jde o (ne)práva žen v muslimských zemích?"

Honza _|23. 2. 2018 07:33

Variantu "snížit daně, aby rodiče měli víc peněz a nemuseli v této situaci chodit do práce" asi nikdo nikde nezmínil... :-(

kadrila kadrilová|23. 2. 2018 02:09

Domnívám se, že tím, o co vážně jde, je kolektivistická setrvalá snaha připravit děti o vliv rodičů co nejdříve a formovat je v duchu komunitarismu.