Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Diskuze: Kolik svět potřebuje měn?

Přihlášení do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Kolik svět (lidé, trh, ...) potřebuje měn?

N E V Í M !

Ale co vím naprosto jistě je to, že stejně tak to NEVÍ ani ti, kteří se snaží vládnout, ostatním vnucovat svůj názor.
Kolik tedy svět potřebuje měn, automobilek, mobilních operátorů, pojišťoven, ...? No tolik, kolik se jich na neregulovaném trhu prosadí/udrží/uživí.

Názor politika či (centrálního) bankéře na tuto problematiku je nejen irelevantní, je dokonce zaujatý, protože oni (jako držitelé monopolu na emisi jediné legální měny) jsou v tomto v jasném konfliktu zájmů.

Nahlásit
+19
+
-

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Přistoupíme-li na to, že hlavním regulačním nástrojem centrálních bank je výše úrokových sazeb, pak je jasné, že každý samostatný (alespoň geograficky vymezený) ekonomický prostor by měl mít vlastní měnu a vlastní měnovou autoritu, která bude regulovat výši úrokových sazeb. Typicky každý stát, který má svou autonomní centrální banku a autonomní fiskální politiku, by měl mít také vlastní měnu, v případě, že každý stát má vlastní fiskální autonomii. V případě, že je fiskální politika společná pro vícero států (typicky USA), pak jednotná měna nemusí být problémem. A vidíme, že v EU, kde je sice společná měna, ale každý stát má svoji fiskální autonomii, je problém. Jestliže zlato bylo globální měnou, pak účetní měny jsou v podstatě také jednotnou globální měnou. Jednotlivé účetní měny se liší pouze ve výši úrokových sazeb, které odráží stádium hospodářského cyklu, v němž se daná země nachází a v kurzu, který v sobě dlouhodobě akumuluje rozdíly v hospodaření jednotlivých zemí.

Pro ty, co budou naříkat, že úrokové sazby by měl určovat trh. V případě účetní měny platí, že zde neexistuje cosi jako peněžní nabídka, neboť banky tvoří peníze, které půjčují toliko ze své vůle a z vůle dlužníka, přičemž tyto dva subjekty už k tomu nepotřebují střádala, který by bance poskytoval k úvěrování dlužníků jeho úspory. Jediná globální měna (např. zlato) by pak musí představovat zcela zjevný problém, protože tato měna musí mít na celém světě zcela jednotné úrokové sazby, což znamená pro odlišně hospodařící země a země v odlišných fázích hospodářského cyklu nepřekonatelný problém. Tržní úrokové sazby v takovém případě odráží vztah mezi celosvětovou peněžní nabídkou a poptávkou a celosvětový plnohodnotný zlatý standard je tedy neslučitelný se systémem centrálních bank, který je však nezbytností v případě účetních měn.

Nahlásit
-9
+
-

Podle mne drahé kovy jsou toliko komoditou, která je schopna dobře sloužit jako prostředek směny. Skutečnými penězi jsou ale až účetní peníze.

Fiat měnou je pak nazýván systém, kde vedle sebe existují dva peněžní systémy současně. V ekonomice obíhají peněžní substituty, jež nahradily oběh měnového kovu a současně účetní peníze, jež nebylo možné odlišit od měnovým kovem krytých peněžních substitutů.

Na účetní peníze (hotovostní i bezhotovostní) lze nahlížet tak, že představují poukázky, jež zaručují výměnu účetních peněz za jakoukoliv komoditu, či služby, či cokoliv, co lze koupit za peníze. Takže na účetní peníze je možné se dívat i tak, že jde peněžní substitut svého druhu.

Vaše pojetí pojmu měna mi přijde nepřesné. Za měnu považujete v podstatě peněžní substituty v podobě bankovek, směnek ... Za měnu tedy považujete nositele práva na výměnu tohoto media za měnový kov.

I s Vaší definicí pojmu oběživo mám problém. Pro mne oběživo je hotovost. Hotovostí mohou být jak bankovky a mince, které jsou peněžními substituty, tak i plnohodnotné zlaté a stříbrné mince. Naproti oběživu (hotovosti) pak stojí bezhotovostní peníze.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Proč ne pane Fulde.

Peníze jsou vzácná komodita používaná při bezprostřední směně, jejíž objem nemůže být manipulován poitickým rozhodnutím. Většinou drahé kovy. Před zavedením měny jako standardu se udávali běžně ve váhových jednotkách.

Měna je zakonem definované oběživo. U peněz je definována obsahem kovu, podobou a ryzostí.
Na rozdíl od peněz, při devalvaci, nebo revalvaci může být celkový počet jednotek měny manipulován politicky.

U měny směnitelné jsou oběživem jak vlastní peníze, jakož i peněžní přísliby (bankovky, směnky). |Tedy širší pojem než měna.

Měna nesměnitelná (fiat currency) se pak stává pouze oběživem, bez vazby na peníze. A drahé kovy pak zústávají penězi, ale jsou zákonem vytlačovány z oběhu.

Pouze v mimořádných situacích dochází k obnovení jejich funkce (např. iránská nafta za zlato v době blokování Iránu od mezibankovních transferů)

A abych nezapomněl na vámi milované účetní peníze. Nejde o peníze, o měnu, ani oběživo, ale o převoditelný záznam finanční instituce o dluhu vůči klientovi vedený ve směnitelné, nebo nesměnitelné měně. To jedná-li se o měnu směnitelnou, nebo nikoli.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Kdybyste k tomuto ještě doplnil Vaši definici toho, co je to podle Vás měna a jak definujete oběživo, pak by možná i bylo o čem diskutovat. :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Typické je, jak se i v rámci odborné diskuse podsouvá výrazu "měna" změněnný obsah.
Ve Spojených státech byl americký dolar redefinován v rámci výnosu Mint Act (též Coinage Act of 1792). Ten jej definuje jako stříbrnou minci specifikované hmotnosti, ražený státní mincovnou. Spolu s dolarem definoval i zlaté mince, tzv. eagly. Hodnotu dolaru spjal s hodnotou stříbra a zlata v poměru:

1 USD = 371 až 416 grainů stříbra,
10 USD = 247 až 270 grainů zlata,

V roce 1834 byly v rámci zlatého standardu hmotnostní poměry upraveny na 23,2 a později 23,22 grainů. Na přelomu 19. a 20. století byl dolar definován jako 1/20 unce zlata.

Takže v 19 století v USA byla pouze jedna zákoná měna stříbrný, nebo zlatý dolar.
A i ve free banking oblasti se nejednalo o různé měny, ale o peněžní přísliby různyých bankovních subjektů s hodnotou, kterou ovlivnila nejvíce důvěryhodnost jejich emitentů.

Papírové bankovky v 19. století tedy ještě nebyly měnou. Snad oběživem.

Nahlásit

+1
+
-

Měn existuje spousta, ať už to jsou stravenky, golfové míčky, karty magic the gathering, body na shell kartě, dlužní úpis a nebo třebas bitcoiny. Lidé si ani neuvědomují, že pro mě má stokorunová bankovka pravděpodobně jinou hodnotu než pro jiné lidi. Jediné co oficiální měna umožňuje je lehčí směna a samozřejmě také lehčí zdanění. Nevím co by si nebohý stát počal třebas s stádem koz ...

Nahlásit

+5
+
-

To ať si každý posoudí sám, kdo tady cituje režimní příručky...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+4
+
-

Vy se zase nezmůžete na nic jiného, než na ideologické bláboly. To Vy jste podobný Biľakovi. :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-7
+
-

Vasil Bilak také uměl hezky popsat, jak socialistický systém funguje. Odříkal oficiální poučky, některé i sám vymyslel. Technicky asi i správně popsal, jak to funguje.
Diskuse o tom, zda to je také systém ekonomicky optimální a morálně ospravedlnitelný, již s ním byla asi o něco obtížnější.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+10
+
-

Přistoupíme-li na to, že hlavním regulačním nástrojem centrálních bank je výše úrokových sazeb, pak je jasné, že každý samostatný (alespoň geograficky vymezený) ekonomický prostor by měl mít vlastní měnu a vlastní měnovou autoritu, která bude regulovat výši úrokových sazeb. Typicky každý stát, který má svou autonomní centrální banku a autonomní fiskální politiku, by měl mít také vlastní měnu, v případě, že každý stát má vlastní fiskální autonomii. V případě, že je fiskální politika společná pro vícero států (typicky USA), pak jednotná měna nemusí být problémem. A vidíme, že v EU, kde je sice společná měna, ale každý stát má svoji fiskální autonomii, je problém. Jestliže zlato bylo globální měnou, pak účetní měny jsou v podstatě také jednotnou globální měnou. Jednotlivé účetní měny se liší pouze ve výši úrokových sazeb, které odráží stádium hospodářského cyklu, v němž se daná země nachází a v kurzu, který v sobě dlouhodobě akumuluje rozdíly v hospodaření jednotlivých zemí.

Pro ty, co budou naříkat, že úrokové sazby by měl určovat trh. V případě účetní měny platí, že zde neexistuje cosi jako peněžní nabídka, neboť banky tvoří peníze, které půjčují toliko ze své vůle a z vůle dlužníka, přičemž tyto dva subjekty už k tomu nepotřebují střádala, který by bance poskytoval k úvěrování dlužníků jeho úspory. Jediná globální měna (např. zlato) by pak musí představovat zcela zjevný problém, protože tato měna musí mít na celém světě zcela jednotné úrokové sazby, což znamená pro odlišně hospodařící země a země v odlišných fázích hospodářského cyklu nepřekonatelný problém. Tržní úrokové sazby v takovém případě odráží vztah mezi celosvětovou peněžní nabídkou a poptávkou a celosvětový plnohodnotný zlatý standard je tedy neslučitelný se systémem centrálních bank, který je však nezbytností v případě účetních měn.

Nahlásit

-9
+
-

Kolik svět (lidé, trh, ...) potřebuje měn?

N E V Í M !

Ale co vím naprosto jistě je to, že stejně tak to NEVÍ ani ti, kteří se snaží vládnout, ostatním vnucovat svůj názor.
Kolik tedy svět potřebuje měn, automobilek, mobilních operátorů, pojišťoven, ...? No tolik, kolik se jich na neregulovaném trhu prosadí/udrží/uživí.

Názor politika či (centrálního) bankéře na tuto problematiku je nejen irelevantní, je dokonce zaujatý, protože oni (jako držitelé monopolu na emisi jediné legální měny) jsou v tomto v jasném konfliktu zájmů.

Nahlásit

+19
+
-