Diskuze: 2036: Bulšitová odysea

Michal Weinfurtner|3. 1. 2017 22:26

Ha ha, zábavná je pře lidí o přečtenych informacích, bez hlubších znalostí o nich. Navzájem se usvědčí z neznalosti a to je vše. Je to ale inspirující, člověka to doslova navede k tomu, že o něčem si přečíst tam nebo onde nestačí, je třeba jít po podstatě a ne klouzat po povrchu.
Ale co, když to oba pány uživí :(

Jan Pozner|30. 12. 2016 14:25

Člověk už by toho Kašpárka snad i pochválil za to, jak si podává ekonoma bobra a kozla, ale on si to musí pos... nějakýma blbostma o pokroku.
Vsadím se o cokoli, že Hořínkovi vůbec nejde o efektivitu a vykořisťování chudáků mladých doktorů. Jde mu o to, že oni potřebují získat spoustu praxe, aby z nich něco bylo, a na to jim 8 hodin denně opravdu nestačí. Před lety si stejně v nějakém rozhovoru stěžoval i profesor Bodner.

Zpátky k pokroku. Existuje jen pokrok technický, panuje vcelku shoda, že dnešní technologie jsou lepší než před třeba 20 lety. To, že mají společenské dopady je jiné téma. Technický pokrok je lidmi přijímám a prosazován obvykle na bázi dobrovolnosti. Výjimkou jsou úřední hovadiny typu e-call nebo čipová občanka.
Žádný společenský pokrok neexistuje, už jen proto, že není žádné objektivní kritérium, co jím je a co není. Za pokrok se dá označit i pálení čarodějnic. Při pohledu na Marxovou a spol. se normální chlap neubrání lehce dráždivé myšlence, že to není úplná blbost.
To, co různí bolševici označují za "pokrok" nebývá nic jiného než pošahaná ideologie, vyznávaná zcela marginální skupinkou na okraji společnosti, která v případě, že se jí podaří získat moc, např. ShitBrno, také prosazovaná násilím zákazů, příkazů, propagandy, indoktrinace a lágrů. I Hitler, Mussolini, Lenin, Stalin,... byli ve své době, pro tehdejší Kašpárky, "pokrokem".
Ani ten neomarxistický "liberalismus" nikdy nebyl mainstream. Prostě jen měl a má přístup k mediálním megafonům, tak si neobolševici mysleli, že jsou většinou.

"...mezi dvaceti vybranými známými tvářemi lze najít jenom dvě ženy."
Krásná demonstrace toho správného pokrokového sexismu. Není důležitá věcná stránka, ale co, komu, kde narostlo a nenarostlo za orgány. Přesvědčení lidí, tak třeskutě inteligentních, že dokáží jakž takž poznat barvu kůže nebo pohlaví. Což je dle jejich vlastní magorské ideologie ideozločin asumování dženderu! Co když se BobroKozel Sedláček cítí být nikoli mužem, ale například Trans* Female? Ha?!

Josef Fraj|29. 12. 2016 10:13

"... odpovídá učebnicové definici bulšitu, stejně jako řada dalších Sedláčkových úvah: nejde tady totiž o to předložit jasné tvrzení, které se dá vyvrátit či potvrdit, ale pomazat papír co nejvíc písmenky a neříct nic konkrétního."

Souhlas, s tím, že to samé lze říci i o mnoha Kašpárkových textech.

Martin Brezina|29. 12. 2016 08:18

"Takový pohled na svět je samozřejmě naprosto legitimní a v podobných sbírkách názorů by neměl chybět. Neštěstí je teprve to, že téměř kdykoliv je v Česku příležitost diskutovat o tom, jaká bude budoucnost, chybí naopak jakýkoliv zásadně odlišný postoj než konzervatismus..."

To má svůj rozumný důvod. Konzervatismus zachovává to, co se osvědčilo, tedy to, co známe. Co se týká pokroku, ten má dnes tu potíž, že nikdo neví, kterým směrem pokročit. Pardon, pan Kašpárek to asi ví, ale zatím se nám se svou vizí nesvěřil. Jediné, co nekonzervativní směry mohou (podle mne) sdělit, je: jedeme, nevíme kam a proč, ale dobře to dopadne, nebojte se. A hlavně tomu neklaďte odpor.

Když si přečtete dnes vize budoucnosti, které psali futurologové a další sociální vědci v 60. letech, tak se jeden musí smát. Podle nich jsme už dávno měli pracovat 4 hodiny denně, problémy, jako nezaměstnanost a bezdomovectví měly být stejně dávnou vzpomínkou, jako mor, nejdůležitější institucí měla být univerzita (nikoliv korporace), rozvojové země měly následovat vývojovou trajektorii zemí vyspělých, atd, atd.

Místo toho sledujeme, jak některé profese považují za součást své standardní pracovní etiky setrvat v práci dlouho po oficiální pracovní době (kdo odejde z banky ve 4, je flákač a ignorant), nezaměstnanost a bezdomovectví ve vyspělých zemích jen kvetou, univerzit je sice hodně, ale stále více jsou jen výdejnami stále méně cenných diplomů. No a rozvojové země nám z trasy vyspělých zemí jedna po druhé uhýbají do nábožensky nebo autoritativně definovaných režimů, přičemž obojí obvykle zakrývá ekonomický neúspěch nebo neschopnost vytvořit občansko-politickou societu euroamerického typu.