Diskuze: Revoluce, která nezvládla požrat svoje děti

Jan Pozner|18. 11. 2016 17:53| reakce na foxy - 18. 11. 2016 13:10

Musíme tedy být sami sobě Západem!

foxy|18. 11. 2016 13:10

Já bych rád na Západ, ale Západ nám utekl na Blízký Východ.

Josef Fraj|18. 11. 2016 11:15

Pan Kašpárek předvedl, jak umí přidělovat nálepky. Občas i vtipné, ale pořád jenom nálepky. Těžko také čekat více, když hlavní mentální výbavou autora je pseudohumanisticé dogma, že za všechno špatné může kapitalismu (jak nás tady o tom dlouhé měsíce přesvědčuje). Šimečkův citát, který jsem mimochodem za poslední měsíc slyšel nebo četl v mediích možná už desetkrát, to nezachrání. "Smutný a komický" mně nepřipadá Alexandr Vondra, bez ohledu na culík, ale právě pan Kašpárek (s culíkem nebo bez). Pan Vondra, na rozdíl od pana Kašpárka, dokáže vystihnout a srozumitelně pojmenovat podstatu problémů současnosti. To ale pana Kašpárka nezajímá, všiml si jenom culíku a košile.

Martin Brezina|18. 11. 2016 11:14

Mimochodem to ukazuje na vlastně velice konzervativní charakter našeho milého režimu. Komunisté měli podobnou výchozí událost, jako je 17. 11., a to únor 1948. I ten byl oslavován, ale pouze oficiálními médii a papaláši, běžní občané i řadoví komunisté Únor ignorovali. Nehledě na to, že ve vysoké politice se 27 let po Únoru, tedy v roce 1975, vyskytoval jen nepatrný počet významných exponentů roku 1948 (napadá mne Husák a Svoboda). Samozřejmě, zčásti proto, že někteří byli mlýnem dějin, který pomáhali roztáčet, sami nemilosrdně semleti.

Je to tedy paradox, československý komunistický režim 1948 - 1989 je považován za dobrý příklad konzervativního, nehybného, ritualizovaného systému, zejména ve své normalizované podobě po roce 1969. Ovšem tak personálně stabilní a ideově rigidní, jako je ten současný, vlastně nebyl:-)

Tato skutečnost může nabízet dvě hypotézy. První z nich bude tvrdit, že osobnosti a ideje let 1989 - 1990 byly natolik šťastné a nadčasově platné, že na nich má smyslu stavět i nyní. Druhá skepticky namítne, že právě osobnosti a ideje té doby mohly způsobit, že se pozitivnější vývoj v této zemi na dlouhou dobu zabrzdil. Čistě metodicky bych se přiklonil k té druhé hypotéze, protože po 50 letech stagnace, likvidace vzdělanosti a emigrace elit (budu počítat i léta od roku 1939) by byla ta první, šťastná, možnost vysoce nepravděpodobným zázrakem.