Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Diskuze: Římané, bolševici a záporné sazby

Přihlášení do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Česko v žádném případě nepotřebuje ani manipulace s kurzem, natož úrokovou mírou. Naopak politika nulových sazeb nás rychleji přivádí k těm dramaticky předluženým zemím (dluhem jak státním, tak soukromým), které už nevidí jinou možnost než zlikvidovat svoji měnu. K těm zemím dnes máme ještě dost daleko. Místo kapitalismu se tu pomalu, ale jistě buduje dluhismus. Na řeči, že když to dělají ostatní musíme taky, nedám. Rašín udělal pravý opak toho, co vesměs všichni kolem, a neměli snad naši dědkové co žrát?
Když se ostatní rozhodnou zničit si měnu je to pro nás úžasná příležitost jak zbohatnout na jejich blbosti a dluzích. Je to příležitost vyvážet nejen výrobky a služby, ale i kvalitní měnu, což posílí kurz a my budeme znatelně bohatší. Taková šance chodí jednou za století.

Jenže to bychom nesměli mít v ČNB úřednické sraby a guvernéra soudruha ze Státní plánovací komise...
Ti hoši šlápli do intervenčního lejna a teď jsou rozklepaní ho z tý podrážky setřít, protože se to jaksi nedá udělat hladce, bez ekonomickýho otřesu, na což oni nemaj odvahu, protože budou zcela správně označeni za viníky.

Nahlásit
+41
+
-

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Zase jen zbytečné lamentování nad inflací. Inflace, stejně jako deflace není nic jiného, než růst., popř. pokles cen. Pokud chcete mít měnu se 100% stabilní kupní silou, pak vám nezbude, než zavést pevné úředně stanovené ceny a zavést 100% socialistické plánování. Pokud necháte ceny vystaveny působení volného trhu, smiřte se s tím, že ceny budou kolísat. Ano inflace může být při značném zjednodušení považována za daň. Daň, kterou platíme za existenci tržního prostředí. :-)

Nahlásit
-52
+
-

Takto jsem to nemyslel. Účtovat lze samozřejmě v případě úvěrových, papírových i komoditních peněz. Myslel jsem to tak, že v případě neexistence vůbec žádných peněz, nedává smysl vést účetnictví v penězích.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

To je síce zaujímavé čítanie, ale to nie je odpoveď na moju otázku.

Reagoval som na tento výrok: "Pokud by banky společně s dlužníky nevytvořili žádné peníze, neměl by ten Váš účetní peníze, o nichž by mohl účtovat, neb by žádné účetní peníze neexistovaly."

Z tohto výroku vyplýva, že pred vznikom vytvárania peňazí pomocou bánk a dlžníkov nebolo možné prevádzkovať účtovníctvo. Ako ale vieme z histórie, tak to nie je pravda, teda tento výrok je nepravdivý a účtovať sa rozhodne dá aj bez toho, aby peniaze existovali aj bez bánk a dlžníkov.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Rozhodně jste otevřel velmi zajímavou otázku, na kterou se Vám pokusím odpovědět. :-)

Před vznikem účetních peněz mohly existovat papíroví peníze s nuceným oběhem, nebo za předem stanovené množství komodity směnitelné peníze.
Plynulý přechod z obou dvou typů peněz na čistě účetní peníze je samozřejmě možný.

V případě "státních" papírových peněz krytých aktivy centrální banky to mohlo proběhnout tak, že k objemu těchto peněz jednoduše začaly přibývat účetní peníze tvořené úvěrovou činností komerčních bank. Výsledkem je peněžní zásoba složená z původních státních peněz (krytých obvykle státními dluhopisy) a nových bezhotovostních účetních peněz (krytých zastaveným majetkem). K této peněžní zásobě pak mohla přibývat nová hotovost, vznikající výměnou za bezhotovostní peníze, která je kryta opět zpravidla státními dluhopisy.

V případě přechodu z plnohodnotného zlatého standardu může přechod na účetní měnu proběhnout tak, že by postupně bylo majitelům bankovek vráceno jejich zlato (v kurzu stanoveném při emisi bankovek) a souběžně by probíhala úvěrová kreace nových účetních peněz. Výsledek by byl obdobný jako ve výše uvedeném případě, tedy směs bezhotovostních peněz krytých zastaveným majetkem a zcela nové hotovosti kryté nově zpravidla státními dluhopisy.

Jen doplním, že k onomu vracení zlata musí dojít pouze v případě, že zlato tvořící rezervy bank, kterým byly bankami emitované bankovky kryty, bylo do těchto bank vloženo držiteli bankami emitovaných bankovek. Pokud však za účelem krytí emise bankovek vložil předmětné zlato do centrální banky stát, pak konverze těchto bankovek na zlato není v případě zrušení konvertibility na zlato namístě.

Pokud stát zruší danou konvertibilitu bankovek na zlato, pak tím žádného z držitelů bankovek nepoškodí. Dojde pouze k tomu, že ze zlatem krytých bankovek se rozhodnutím státu, který zruší jejich konvertibilitu, stanou papírové peníze s nuceným oběhem a veškeré zlato zůstane původnímu majiteli, tedy v majetku státu.

Pokud zlato zůstane v aktivech centrální banky i nadále, pak jsou uvedené centrální bankou emitované bankovky stále kryty zlatem i po té, co byla zrušena jejich konvertibilita na zlato. Obvykle však došlo k tomu, že se centrální banky zlatých rezerv zbavovaly (místo zlata začaly držet aktiva nesoucí úrok) a nově emitovaná hotovost již byla kryta v zásadě jen státními dluhopisy. Tím došlo k završení přechodu na nový peněžní systém, v němž jsou pouze bezhotovostní peníze kryté zástavami, hotovost krytá státní dluhopisy a zlomeček peněz krytých zlatem. A ze zlata se stala běžná komodita.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Ak tomu správne rozumiem, tak pred vznikom bánk žiadne peniaze neexistovali?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Ale pane Kopecký vždyť je to úplně jednoduché. Stačí si přehrát jednotlivé kroky, jak jdou za sebou:

1. rozhodnu se, že si něco koupím na dluh.
2. půjčím si peníze (tím vzroste jejich objem).
3. poptám požadovaný statek, tedy mohu ovlivnit cenu nabízeného statku.

Vidíte, že nejprve tu musí být vůle půjčit si za účelem utracení půjčených peněz za konkrétní statek. Teprve pak může dojít k ovlivnění ceny poptávkou. Bez vůle utrácet nové peníze z úvěrů nevzniknou a ceny se maximálně propadnou. A novými penězi mohou ceny růst zase jen v důsledku vůle utratit je. Vznik půjčených peněz je pouhá téměř bezvýznamná technikálie.

Správně píšete, že lidé si nepůjčují peníze, aniž by tušili, za co je chtějí utratit, takže objem peněz vzroste vždy výhradně již ve spojení s úmyslem tyto peníze za něco konkrétního utratit. Působení těchto půjčených peněz na ceny se v podstatě nebude lišit od působení již existujících peněz, které si poptávající dříve uspořil, nebo aktuálně vydělal! Prodejce zvedne cenu při nadměrné poptávce, bez ohledu na to, jestli jde o nové peníze z úvěrů, nebo již existující peníze právě vydělané, nebo dříve naspořené. Otázka původu peněz zde není důležitá. Rozhodující je zde vůle zaplatiti požadovanou cenu (i vyšší, než byla dříve) .

Současně také platí, že nové peníze, které podle Vás jsou samotnou příčinou inflace, bez vůle někoho, kdo si je chce půjčit na pořízení něčeho konkrétního, nevzniknou. Vznik nových peněz je důsledek rozhodnutí dlužníka půjčit si je na pořízení konkrétního statku a rozhodnutí banky tyto peníze dlužníkovi půjčit. Bez koupěchtivého dlužníka banka, žádné nové peníze nevytvoří.

A správně píšete, že nikdo si nebude půjčovat peníze jen proto, aby z nich platil úroky. Proto také samotný vznik peněz sám o sobě nemůže tlačit na ceny.

Takže je to nadměrná poptávka, co žene ceny nahoru, nikoliv rostoucí objem existujících peněz. Růst cen může nastat i v případě, že se jen zvýší spotřeba, aniž by přitom musel růst objem peněžní zásoby (zrychlí se oběh peněz). Stačí, aby se dostatečné množství lidí rozhodlo začít utrácet např. část svých úspor, nebo začít spořit menší část svých příjmů, než dosud.

Pokud narážíte na to, že v rámci např. zlatého standardu by nebylo možné, aby si spotřebitelé na svou spotřebu neomezeně půjčovali nové peníze, protože relativně konstantní množství zlata už by bylo rozpůjčováno a úvěrová expanze by tak byla nemožná, pak máte samozřejmě pravdu. Problém tohoto pohledu na věc ale je, že tento princip by nebránil pouze nadměrným spotřebním úvěrům, které by mohly vést k růstu cen, ale představoval by nepřekročitelný limit, který by mohl významně dusit i zcela smysluplnou investiční, resp. jinou ekonomickou činnost, či i poměrům přiměřenou spotřebu. Náklady těchto ztracených příležitostí považuji za enormní. Nebýt přechodu na účetní měnu, byli bychom pořád "ještě 100 let za opicemi".

Vše má svoje pro a proti. V daném případě ale podle mne výhody velmi pružného objemu peněžní zásoby v systému účetní měny velmi výrazně převyšují případné výhody (spíše ale nevýhody) plynoucí z rigidní peněžní zásoby v systému plnohodnotného zlatého standardu.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Pane Fulde,
teď jste tomu z mého pohledu teda "nasadil korunu" - inflaci cen nepůsobí zvýšení peněžní zásoby (nově vzniklé peníze), ale zvýšení poptávky?!!! A ta poptávka je asi tak zvýšená čím? Nově vzniklými penězi, čím jiným?! Pokud chcete bazírovat na tom, že ceny nevzrostou vznikem těchto peněz, ale až vůlí lidí je utratit, můžete, ale z mého pohledu je to stále jedno a to samé (přece si nepůjčím abych si ty peníze nechal "ve štruzoku").

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Pokud by banky společně s dlužníky nevytvořili žádné peníze, neměl by ten Váš účetní peníze, o nichž by mohl účtovat, neb by žádné účetní peníze neexistovaly.

Banky jsou zde od toho, aby půjčovaly peníze a jestliže je peněžní systém založen na tom, že peníze jsou současně dluhem, pak bankám nic jiného ani nezbývá, než vytvářet účetní peníze tím, že je někomu půjčí.

Vytváření peněz bankami nelze srovnávat s paděláním peněz. Když padělatel vyrobí padělky a za ně si něco koupí, pak mu vzroste hodnota jeho majetku (prakticky o padělanou sumu). Když banka vytvoří peníze a tyto někomu půjčí, pak je banka v daném okamžiku a ve vztahu k těm penězům současně věřitelem a současně i dlužníkem, protože v aktivech jí přibude pohledávka za dlužníkem v podobě dluhu dlužníka a v pasívech ji současně přibude závazek v podobě nově vytvořených (dlužníkovi půjčených) peněz, jež byly připsány na vkladový účet dlužníka. Vlastní kapitál banky se v v důsledku dané operace nenavýší o nově vytvořenou a půjčenou částku. Naproti tomu padělatel se obohatí o padělanou částku. Cítíte ten zásadní rozdíl? Banka samotným vytvořením peněz, ani jejich půjčením, nezbohatla. Padělatel ano!

Po tolika dlouhých debatách byste měl už konečně chápat alespoň základy.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Fiat měna samozřejmě má kupní sílu již ze své podstaty, kterou je dluh. Princip účetních peněz spočívá v tom, že někdo peníze vlastní a někdo jiný tytéž peníze současně dluží. Když někdo peníze dluží, je nucen něco vyprodukovat pro toho, kdo peníze vlastní, aby získal peníze na splacení dluhu. V tomto tkví kupní síla účetních peněz. Při vzniku peněz je pouští dlužník do oběhu, tím, že je utratí a do splatnosti jeho dluhu je musí zase získat zpět, aby mohl svůj dluh splatit. V tom spočívá kouzlo a kupní síla účetních peněz.

Když někdo drží účetní měnu, má jistotu, že někde existuje jiný subjekt, který tutéž částku dluží a bude ji muset v konkrétní termín splatit a dlužník proto aby splatil svůj dluh udělá určitě více, než proto, aby získal např. další zlato, které k životu nepotřebuje a získat ho tedy NEMUSÍ. Existence účetních peněz zajišťuje existenci nabídky zboží a služeb, za kterou lze tyto peníze utratit.

Mezi zlatem a účetní měnou je ten rozdíl, že ten kdo drží účetní měnu ví, že někdo ve světě tutéž sumu dluží a MUSÍ pracovat, podnikat, nebo jinak získat peníze, aby mohl svůj dluh splatit. Zatímco, když držíte zlato, tak musíte spoléhat jen na to, že někdo BUDE CHTÍT víc zlata, než už má a které nutně nepotřebuje k tomu, aby nezkrachoval. Vidíte ten rozdíl? Jde o rozdíl mezi MUSÍ a MŮŽE. A v tomto spočívá podstata větší kupní síly účetních peněz oproti zlatu.

Tolik jsme o tomto diskutovali a vždy na uvedený princip "zapomenete". Že by to měl na svědomí nějaký Váš podvědomý filtr?

A ten Vámi navržený test by nedokazoval, jestli účetní měna má nebo nemá kupní sílu. Ten by pouze nastolil chaos a zmar. Navíc by byl zbytečný, neboť z výše uvedeného je jasné, že účetní peníze mají svoji kupní sílu již z jejich samotné podstaty.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Ale to je přece nesmysl. Já chci, aby byla posílena kupní síla těch, kteří si nemohou dovolit ani pořádné jídlo a oblečení. Takže ty hubertusy by tam mohly spadat. Ty lokomotivy ne. Svobodně a tržně by tyto své peníze utratili za jídlo a hubertusy a neefektivní výrobci hubertusů by zkrachovali stejně, pokud by jim nepomohla ani nová poptávka. Ti, kterým by tato nová poptávka pomohla by nezkrachovali a zachovali tak pracovní místa, která vytváří poptávku zase pro jiné producenty.

Pokud ti lidé budou chtít za své peníze něco jiného, než rádiovky nebo hubertusy, pak se Vaše přání, aby zkrachovali nakonec taky splní a budou podpořeni producenti toho, co si ti lidé za své peníze koupí. A ty Vaše vzácné zdroje. :-) Potraviny i přírodní látky na hubertusy patří mezi ty obnovitelné zdroje. Nebuďte takový krkoun :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Pokud vzroste poptávka po hypotékách na nové domy natolik, že poptávka převýší aktuální kapacity stavebních firem dojde v důsledku tržních sil (nabídka - poptávka) k růstu cen nemovitostí. Skutečnost, zda při tomto dojde, či nedojde k růstu objemu peněžní zásoby je v podstatě nepodstatná. Důležité je si uvědomit, že to jsou konkrétní lidé, kteří se rozhodli zadlužit se a půjčené peníze utratit za nemovitost, kteří stojí za růstem cen nemovitostí. To, že takovýto proces může plodit i nadbytečné nemovitosti je sice možné, ale toto nijak nedopadá na správnost mých názorů. Naopak pokud některé staré nemovitosti budou zlevňovat a nové zdražovat v průměru bude jejich cena stabilnější, než kdyby staré nezlevňovaly.

Takže pokud rostou ceny nemovitostí, pak v daném ohledu se samozřejmě hodnota peněz měřená cenou nemovitostí snižuje. To je ale důsledek trhu s nemovitostmi, stejně jako byla kdysi cena peněz zcela mizerná měřeno cenou holandských tulipánových cibulek, kdy se lidé zbláznili a vyšroubovali cenu cibulek do astronomických výšek. Stejně tak se můžete dívat na růst cen akcií, že kazí hodnotu peněz měřeno vzhledem k cenám akcií. A právě proto je kupní síla peněz měřena prostřednictvím vývoje ceny spotřebního koše, protože bez vlastnictví akcií a nemovitostí, které si nemůže dovolit, může většina lidí existovat.

Ale zpět k meritu věci. Tvrdím, že v důsledku použití nově vzniklých peněz mohou vznikat nové reálné statky a že takový vznik nových peněz nemusí být vždy doprovázen i růstem cen, tedy znehodnocováním peněz a že pokud k takovému znehodnocení dojde, pak to není důsledkem samotné možnosti vzniku nových peněz. Je to vždy v důsledku vůle lidí tyto peníze si půjčit a utratit je (a banky jim je rády půjčí).

Když lidé(!) vytvoří po něčem velkou poptávku, nemohou se divit, že rostou ceny a obviňovat místo sebe a svého žití na dluh, peněžní systém. Na tom je svobodný trh bez limitů založen. Draví mladí lidé s perspektivou nehodlají na nic čekat. Půjčí si a užívají si hned a když mají štěstí všechny své závazky jednou také splatí. A pak získají majetek, odpovědnost a strach, aby již získané neztratili a stanou se konzervativními. A místo nich přijdou nový mladí dravci. A je to tak naprosto v pořádku. Ti co nemají dost odvahy, celé toto sledují z bezpečného povzdálí nezadluženi a často bez majetku a brblají, v jak strašném a nemožném systému to žijí. Pak jsou ti, co si umí počkat a naspořit na to, co chtějí mít. Tohle je asi nejnormálnější způsob existence. A nakonec jsou i ti, kteří své síly přecení a celý život se jen plácají v dluzích, z kterých se vysekají jen ve vzácných případech.

Společnost je složena z různých lidí a jejich konkrétní jednání v tržním prostředí ovlivňují ceny a tedy i kupní sílu peněz. Nejsou to banky, ani stát, kdo to řídí. Je to trh. No a zde doplním, že právě proto, že sociální, důchodová a zdravotní oblast jsou oblasti pro lidi zcela klíčové, pak zastávám názor, že tyto odvětví nemohou být ponechány na pospas pouze tržním silám. Když vyletí ceny nemovitostí, nebo akcií do nebe, tak to přežijete nejspíš bez jakékoliv újmy. Pokud ale zůstanete bez důchodu, sociálních dávek nebo zdravotní péče v důsledku zcela přirozeně se vyskytujícího "selhání" trhu, pak jste v háji.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Pane Fulde,
riskuji sice, že diskuse je už tak stará, že nemá smysl, nicméně nevím, kde jinde diskutovat - přemýšlel jsem hodně nad Vašim arugumenty - ze zdejších diskusí mi vyplynulo, že dle Vás se vznikem nových peněz není žádný problém, protože např. pokud tyto vzniknou na výstavbu nového domu, ráda mi nějaká firma za tyto peníze nějaký nov) dům vyrobí, tj. ve výši nově vzniklých peněz vnikne nová hodnota, a inflace se tedy nekoná - jenže, došel jsem (doslovně - během chůze do centra a z centra Brna), že tento Váš pohled nebere v úvahu jednu zásadní věc (je to opět o tom co je, a co není vidět) - vznikem nového domu (při neměnném počtu obyvatel, tj. nezměněné potřebě) se stane jiný, starý, dům bezcenným (resp. hodnota jiných, starších domů, adekvátně poklesne), tj. hodnota nových peněz není kryta zvýšením hodnoty, a proto je taková inflace na trhu nemovitostí, která tím koreluje s objemem nově vznikajíchch peněz z půjček na nemovitosti. To, že tato inflace není vidět v číslech ČNB je nepodstatné - vidím ji všude kolem sebe, protože se v tom oboru pohybuji. Tj. dle mého mínění nemáte pravdu, protože pokud je realita v rozporu s názorem, má přednost realita.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jenže když můj účetní zapíše do knihy, že jsem někomu půjčil peníze, tak jsem ty peníze napřed musel mít. Nemohl jsem si je vytvořit tím zápisem do knihy.
Tedy můj účetní jen zapisuje realitu. Účetní v bance vytváří nové peníze z ničeho - podobně jako penězokazci v Koněpruských jeskyních. Nebo podobně, jako když nacisté nechali židovské padělatele vyrábět britské libry (že by masochisticky chtěli po keynesiánsku nastartovat britskou ekonomiku?)
Možná, kdyby padělatelé papírových tisícikorun tyto nešli utrácet do kasina, ale za úrok je začali půjčovat, budete s jejich činností spokojen, protože nedělají nic jiného, než banky.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Fiat měna nemá kupní sílu z podstaty, ale z donucení.
Lze to ověřit jednoduše - zrušme veškeré zákony a další opatření, která "legal tender" zvýhodňují. Pokud fiat uspěje na svobodném otevřeném trhu, měl jste pravdu. Jinak ji jednoduše nemáte, nebo pro to alespoň nemůžete mít důkaz.

Je to jako tvrdit, že státní školy jsou nejlepší a "dokazovat" to tím, že je mají všude a chodí tam nejvíc dětí. A jaksi opomíjet, že to žádný důkaz není, protože zde jsou státní osnovy, státní povinná docházka, státní ministerstvo školství a hlavně fakt, že státní školy člověk musí platit i kdyby děti posílal jinam. Státní měna je tak "nejoblíbenější" stejně, jako státní školy, dráhy, pošta, celníci, ...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

On prostě chce za pomoci dotací a uměle levných úvěrů zachovat neefektivní výrobu hubertusů, rádiovek, parních lokomotiv, atd...
A já zase říkám, že svobodný trh prostý těchto intervencí by nesmyslnou výrobu parních lokomotiv ukončil a tam spotřebovávané vzácné zdroje (suroviny, energie, půdu i lidi) by uvolnil k produkci něčeho trhem žádanějšího, něčeho, co dané vstupy přetváří na výstup nejvyšší možné hodnoty (z pohledu zákazníků).

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Máte pravdu v obecné rovině, že velká část sporů se týká zaměňování příčiny a následků. Nicméně v tomto případě o tento problém nejde.

Vaše zcela pravdivé a triviální tvrzení, že nové reálné statky nutně nepotřebují nové peníze, nikterak nezpochybňuje pravdivost mého tvrzení, že za nové peníze mohou vznikat nové reálné statky. To je třeba si uvědomit.

Rovněž máte pravdu v tom, že znehodnocování peněz hyperinflací samozřejmě nemusí být doménou jen šílených diktátorů. Nicméně dokud k takovému šílenství nedojde, je mé tvrzení, že i za nové peníze vznikají nové reálné statky, zcela pravdivé a současně platí, že systém účetních peněz sám o sobě hyperinflaci vyvolat nemůže. Od 70-tých let minulého století, kdy začaly "platit" účetní peníze, v žádné vyspělé zemi, která používala účetní peníze založené na dluhu, k žádné hyperinflaci nedošlo.

Princip, že peníze vznikají tím, že se někdo musí zadlužit u soukromé banky, totiž vznik hyperinflace značně znesnadňuje, oproti situaci, kdy peníze vznikaly pouhým tiskem bankovek, bez toho, že by si je někdo musel půjčit od soukromé banky, která by podléhala určitým regulačním limitům a povinnosti zkoumat bonitu klienta. Jinými slovy, vyvolání hyperinflace v případě peněz, které nebyly spojeny s dluhem, bylo kdysi podstatně snadnější, než je tomu v případě účetních peněz, jejichž "emise" prostřednictvím dluhu, je v podstatě výhradně v rukou soukromých bank, pomineme-li skutečnost, že ani samotné soukromé banky nemohou vyvolat hyperinflaci bez toho, že by našla dostatečné množství "spolupachatelů", kteří by si od nich půjčili astronomické částky.

Dokonce bych měl pochopení i proto, pokud by soukromé banky odmítaly půjčovat státu (či soukromým subjektům) v případě, že by tím byla velmi pravděpodobně vyvolána vysoká inflace. Nemám však pro takové restriktivní jednání soukromých bank pochopení v případě, kdy naopak hrozí deflace. Takové jednání bank považuji naopak za nebezpečné.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Váš omyl tkví v tom, že zapřaháte vůz před koně. Nové realné statky nutně nepotřebují nové peníze. Stejně tak znehodnocování peněz není doménou jen šílených diktátorů. atd...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Takže ale souhlasíte, že v běžném civilizovaném světě mohou nové peníze zajistit vytvoření nových reálných statků? Souhlasíte, že v civilizovaném světě se platí kvalitními penězi, za něž jsou např. stavební firmy ochotny stavět nové domy?

To, že někde nějaký diktátor selže i v tak základní věci jako je peněžní politika mě vůbec nepřekvapuje. Nicméně tohle jsou zcela zjevné excesy, tedy výjimky potvrzující pravidlo! Tuhle argumentaci jednoduše neberu, protože je zcela irelevantní.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

V současném systému není zakotvena žádná nesplatitelnost dluhu. I úroky, které banky připisují na vkladové účty představují nově vzniklé peníze, nikoliv peníze, které bankám zaplatili dlužníci. Kromě takto nově vznikajících peněz banky dávají do oběhu nové peníze, které vznikají vždy když za cokoliv platí nebankovním subjektům, tedy když platí mzdy svým zaměstnancům, když platí za zařízení bank nábytkem a technikou, když platí služby, které jsou jim poskytovány a dokonce i když platí daně. Takže teze, že je málo peněz na splacení všech existujících dluhů je chybná.

To, že nejsou spláceny státní dluhy není projevem oné údajné nesplatitelnosti dluhů, která by vyvěrala z nedostatku existujících peněz. Přesto ale souhlasím, že současné státní dluhy jsou v podstatě nesplatitelné. A půjdu ještě dál. Považuji již pouhé snahy o splácení státního dluhu za nebezpečný nesmysl, protože výsledkem takových snah je obvykle jen ještě horší situace, než před tím (včetně samotné míry zadlužení).

Lze však souhlasit s Vašim názorem, že existuje určité nepochopení v tom, že lidí účetní peníze považují za uchovatele hodnoty. Účetní peníze samozřejmě mají schopnost uchovávat hodnotu avšak tuto funkci budou možná lepe plnit jiná aktiva, než právě účetní peníze. Ano v tomto je jaksi zakopaný pes.

Ideální peníze by měly být skvělým prostředkem směny a účinným uchovatelem hodnoty.
Já se domnívám, že primární funkcí peněz je být prostředkem směny a v tom jsou účetní peníze excelentní. Na rozdíl např. od zlata, které nebude ideálním prostředkem směny, a to právě z důvodu jeho schopnosti relativně dobře uchovávat hodnotu. Tato vlastnost totiž motivuje k hromadění peněz (zlata) v úsporách, což zjevně neprospívá jejich funkci jako prostředku směny (stále méně zlata je k dispozici pro obchodní transakce). Paradoxně se ale lidé chovají k účetním penězům obdobně jako k plnohodnotné měně ve formě zlata. Jde zřejmě o setrvačnost a povrchní chápaní peněz. Také z tohoto důvodu také dochází k inflaci (růstu peněžní zásoby), kdy lidé hromadící peníze v úsporách způsobují, že jiní lidé si musí v bance půjčovat nově vznikající peníze.

Velmi zjednodušeně řečeno, pokud by peníze nebyly hromaděny v úsporách (a vyváděny do oběhu na sekundárních kapitálových trzích), pak by byly v oběhu v reálné ekonomice a nebylo by třeba, aby si lidé půjčovaly od bank nové peníze.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Vaše úvaha ale vychází z nesprávného předpokladu, že v ekonomice je konečné množství peněz, které leze buď použít na spotřebu nebo na investice (úspory) a že tyto dva druhy použití peněz jsou propojené nádoby. Ve skutečnosti ale úspory (investice) nesouvisí s tím jak moc lidé utrácí peníze na spotřebu nebo jak moc peníze spoří. Banky totiž investorům (i spotřebitelům) vždy půjčují úplně nové peníze. Banky nejsou závislé na tom, zda lidé spoří nebo utrácejí. Banky nepůjčují svým dlužníkům peníze, které uspořili jiní klienti. Takový princip by mohl platit u plnohodnotného zlatého standardu. Ve světě účetních peněz ale neplatí. Klidně může nastat (a taky nastává) situace kdy lidé nespoří a objem investic roste, nebo situace, kdy lidé spoří a objem investic klesá, stejně tak mohou nastat situace, kdy objem investic bude růst s objemem úspor a naopak. Investice a úspory jsou zcela oddělené světy. Každé úspory jednoduše leží na účtu jejich držitele a pokud chce banka půjčit někomu peníze, jednoduše pro něj vytvoří peníze nové.

Představa že růst/pokles úspor (resp. spotřeby) by v systému účetních peněz mohl nějak předvídatelně ovlivňovat výši úrokových sazeb je tak zcela nesprávná. Neexistuje zde žádný "transmisní" mechanismus, který by toto zaručoval.

K hospodářskému cyklu. Vy tvrdíte, že příčinou recese jsou nadbytečné produkční kapacity. Na věc lze ale pohlížet i z druhé strany, kdy nastane situace, kdy dosažené úrovni produkčních kapacit nestačí kupní síla. Recese tak může vzniknout v okamžiku, kdy spotřebitelé by rádi spotřebovávali více (tak aby byly využity nové produkční kapacity) ale jejich kupní síla jim to neumožňuje. Tato situace může vzniknout např. tak, že na růst platů zaměstnanců jsou směřovány významně menší část zisků z růstu, než na budování nových produkčních kapacit. Pak samozřejmě nastane situace, kdy jsou budovány produkční kapacity proti kterým nestojí adekvátní kupní síla spotřebitelů. V podstatě tak platí, že naopak producenti ovlivňují schopnost spotřebitelů nakupovat, a to tím jak intenzivně probíhá tzv. tržní přerozdělování vytvořených hodnot. Jakmile se začne nadměrně "tržně přerozdělovat" kritické procento producentů, dojde k recesi, kterou si sami přivodili "zanedbáním" kupní síly svých zákazníků (v drtivé většině současně jejich zaměstnanců). Problémem tak není samotný růst. Problémem je disproporce v tom jak z růstu profitují producenti a zaměstnanci (tedy spotřebitelé). V případě zachování dané proporce dojde ke stagnaci až v okamžiku, kdy bude spotřeba saturována. Není zde ale důvod k recesi.

Recese vzniká tím, že se producenti snaží objem nadbytečných produkčních kapacit přizpůsobit nedostatečné kupní síle, což ale vyvolá další pokles kupní síly, což vyvolá další tlak na rušení dalších produkčních kapacit a tento cyklus se opakuje až do okamžiku, kdy si producenti uvědomí nesmyslnost tohoto konání, resp. si uvědomí, že pokračování této "očistné" kůry je může fatálně ohrozit. Tato reakce na nástup recese je ale zcela zbytečná a recesi lze řešit také na straně kupní síly poptávky, která může být posilována namísto rušení produkčních kapacit.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Dle mého je to tak, že když lidé více spotřebovávají, ceny úroků stoupají. Protože většina lidí neodkládá spotřebu a je méně statků k dispozici pro investice. Tržní síly přirozeně způsobí, že úrok vyletí nahoru a tím láká lidi, aby odkládali spotřebu a spořili. To zase vyvolá snížení úroku a tak pořád dokola. To je přece dokonalý mechanismus, který zajišťuje, že tržní úrok odráží stav skutečné ekonomiky, protože na tvorbě tržního úroku se podílí miliony nebo spíš v globální ekonomice miliardy lidí. A teď si místo miliard lidí dosaďte pár lidí z centrální banky, kteří mají svoje "cíle", které vůbec neberou ohled na to, co chtějí spotřebitelé. Co z toho vznikne? A pokud se ptáte jestli je žádoucí, aby hospodářský cyklus měl malou amplitudu, tak vlastně podporujete boomy a následné recese. Pokud investice neodpovídají přáním zákazníků, tak jsou z principu špatné. Protože veškerá výroba je určena spotřebitelům. A pokud oni neurčují co a v jakém množství se bude vyrábět, kvůli nabídce levných peněz, díky kterým dochází k plýtvání vzácnými statky ale zároveň spotřbytelé rozhodují o tom co si koupí, tak tu máme zaděláno na recesi a špatné projekty se musí ukončit protože o jejich produkt není zájem nebo mají lidé naléhavější potřeby...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+5
+
-

Pouhá snůška zcela nepodložených spekulací.

Kde berete jistotu, že špatné investice způsobuje pouze a právě "nesprávná" výše úrokových sazeb?
Samozřejmě, že když jdou úroky nahoru lidé se přiklání spíše ke spoření, než k okamžité spotřebě a naopak. To ale platí bez ohledu na to, jestli úrokovou sazbu stanoví úředně centrální banka, nebo se na danou úroveň dostane působením tržních sil.

Kde berete jistotu, že tržní síly by skutečně zajišťovaly takovou výši úrokových sazeb, která by způsobovala menší výkyvy hospodářského cyklu, než když úrokové sazby reguluje centrální banka?

A je vůbec žádoucí, aby hospodářský cyklus měl malou amplitudu? V čem bude menší kolísání ekonomiky lepší než to větší a proč?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Pane Fulde,
a není v současném systému zakotvena v důsledku tvorby "peněz" z dluhu a existenci úroku nesplatitelnost dluhu, což se mj. projevuje i právě na tom, že (státní) dluhy spláceny (a splaceny) nejsou (a nebudou - nemůžou být)? Neříkám, jestli je současný systém, kdy si mezi sebou platíme (směňujeme hmotné statky i práci-služby) převážně převody (mezi běžnými účty) závazků komerčních bank na vydání "papírků s čísly", dobrý nebo špatný, rozhodně je zajímavý (a zjevně funkční). Totální nepochopení ale je mezi běžným obyvatelstvem v tom, že takovéto "peníze" považují za uchovatele hodnoty (a diví se, že tomu tak není).

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Píšete: "...firma zákazníkovi dosud neexistující dům samozřejmě ráda za peníze postaví..." No, to ale záleží na kvalitě peněz... A tu kvalitu nebo nekvalitu ovlivňují, zhusta k horšímu, inflační choutky vlád. Např. za zimbabské nebo venezuelské peníze bych na tu ochotu stavební firmy nesázel. Při dostačně silném a dlouhém znehodnocování peněz, by pro vás zedník pracoval raději za chleba nebo hromadu dříví... než za bezcenné peníze. A nejlepší cesta k bezcenným penězům, je vámi proklamovaná měnová expanze...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Už podľa nadpisu vidím, že je to dobre uchopená téma.
V minulosti som dvakrát skritizoval články P.Kohouta. Teraz druhýkrát chválim jeho posun k liberálnemu a racionálnemu(neideologickému) zmýšľaniu.

Nahlásit

+2
+
-

V tom, že banka určováním úrokové míry může nahradit volný trh s vámi zásadně nesouhlasím. Existuje něco jako časová preference, kterou ale centrální plánovači neberou v potaz a to je jen jedna složka tržního úroku. Zjednodušeně když je úrok relativně vysoký, znamená to že lidé chtějí spíše spotřebovávat a když je zase relativně nízký, můžou se podnikatelé pustit do výroby, která bude dál v budoucnosti. O tento tržní signál defakto přichází a tím právě centrální banka hospodářské cykly prohlubuje a prodlužuje. Hromadí se špatné investice a po čase se ukáže, že reálná ekonomika vypadá jinak než čemu odpovídá uměle nastavená úroková míra...

Nahlásit

+6
+
-

Všemocné peníze? Asi jo, ale jakousi všemocností já neargumentuji.

Přemýšlení o skutečných statcích? Proč né? Já přemýšlím o skutečných statcích i o penězích, které jsou ovšem neméně skutečné. Můj názor je, že peněžní toky pouze zrcadlově odráží toky těch skutečných statků. Jednoduše peníze tečou proti směru toku statků. Nic víc, nic méně. Peníze jsou vlastně jen účetním zachycením toku reálných statků v účetních knihách bank. Zjednodušeně řečeno, ten, kdo pouští do oběhu (spotřeby) skutečné statky za to získává peníze, které použije na uvedení jiných statků do oběhu (nebo jeho spotřeby). Nic složitého, proč by měl člověk "odmýšlet" od peněz.

Koncept vzácnosti statků je pak plně promítnut v cenách těch statků. Proč se tím nějak sáhodlouze zabývat?

Samozřejmě, že souhlasím i s názorem, že hlavní funkcí peněz je být prostředkem směny (mnoho lidí si myslí, že nejdůležitější je schopnost uchovat hodnotu). Stejně důležitou a související je podle mne funkce peněz jako jednotky ceny.

Vy vidíte zlo manipulací, které provádí centrální banka protože se nad podstatou celé věci autonomně nezamyslíte a pouze nekriticky přebíráte obecně přijímané názory.

Co se týče manipulací prováděných centrálními bankami. Taky nesouhlasím s devizovými intervencemi a zbytečným kvantitativním uvolňováním a sanováním bankovních ztrát penězi daňových poplatníků. Pokud vyčítáte centrálním bankám toto, pak nejsme ve sporu. Pokud ale centrální bance vyčítáte manipulace s objemem peněz ve formě jejich tisku, pak jste bohužel vedle. Centrální banky jednoduše peníze (až na marginální výjimky) nevytvářejí. A regulace úrokových sazeb je v podstatě racionální regulační funkcí, která má za cíl tlumit výkyvy hospodářských cyklů a kterou mohou dělat centrální banky úplně stejně špatně nebo dobře jako by to dělal trh.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-3
+
-

Samozřejmě, že pouhý tisk stravenek nové jídlo nevykouzlí. V tom právě spočívá Váš omyl, že poukazujete na sice zjevnou zřejmost, aniž byste však pochopil (nebo respektoval), že daný příklad je zcela irelevantní z hlediska posouzení merita věci, tedy zda nově vzniklé skutečné peníze mohou zajistit, že vzniknou i nové reálné statky.

Takže ano máte pravdu, že pouhým natištěním bezcenných papírků, bez dalšího (!) samozřejmě nedojde ke vzniku nových statků. Pro vznik nového statku je samozřejmě třeba, aby tyto nové peníze byly použity na uspokojení poptávky po dosud neexistujícím statku.

Pokud někdo přijde do stavební firmy a objedná si postavení nového domu, pak tato firma zákazníkovi dosud neexistující dům samozřejmě ráda za peníze postaví, stejně jako kuchyně samozřejmě ráda navaří větší porce, pokud za to strávnici náležitě zaplatí. A stavební firmě je samozřejmě úplně jedno, jestli dostane zaplaceno penězi, které si zákazník naspořil, nebo dostane zaplaceno zbrusu nově bankou vytvořenými penězi, které banka zákazníkovi na stavbu domu půjčila. V obou případech zde vznikne nový statek - dům, bez ohledu na to, jestli byl zaplacen novými nebo starými penězi.

Z uvedeného příkladu je Vám snad už jasné, že nově vzniklé peníze mohou zcela zjevně způsobit vznik dosud neexistujících reálných statků, a to úplně stejně jako peníze, které už dávno existovaly. Rozhodujícím faktorem je pouze vůle majitele peněz tyto peníze utratit na nový statek a vůle dodavatele tento statek vytvořit. Původ a stáří peněz je zcela bezvýznamný.

A v případě, že dům bude postaven za půjčené peníze, pak se můžeme navíc pravděpodobně těšit na další zcela nově vytvářené statky, které bude vytvářet dlužník banky, aby je prodal a získal tak peníze na splátky svého dluhu, protože jinak by o svůj dům nejspíše přišel. Takže nově vzniklé peníze, které byly půjčeny dlužníkovi mohou způsobit nejen vznik reálného statku, který si dlužník za půjčené peníze pořídí, ale rovněž vznik celé řady dalších reálných statků, které dlužník vytvoří, aby získal peníze na splátky dluhu.

Vaše představa vycházející nejspíš ze zcela pochybného teoretického axiomu, že objem peněz musí v každém okamžiku odpovídat objemu existujících reálných statků, vede ke zcela zjevně nesprávným principiálním závěrům.

A dovolte mi prosím hodnotit názory mých oponentů, stejně jako toto právo přiznáváte ostatním diskutujícím. :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Pan Fuld žije ve svém světě všemocných peněz a já se zase snažím, pokud je to možné, peníze odmyslet a přemýšlím o skutečných statcích. A uvědomuji si při tom vzácnost těchto staků. Peníze jsou pro mě prostředek směny. Proto já vidím zlo centrální banky, která používá peníze k manipulacím a pan Fuld ne, pro něj je tisk peněz božská mana. A tak uznávám, že k diskuzi není prostor...

Nahlásit

+3
+
-

Oprava: v první závorce má být samozřejmě uvedeno (nebo úvěrová), nikoliv (nebo peněžní).

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Ano, všechny peníze jsou zároveň i dluh evidovaný v aktivech bank. Jedny a tytéž peníze někdo vlastní a někdo jiný je dluží. Jedinou výjimkou je situace, kdy jeden a ten samý subjekt dané peníze vlastní i dluží zároveň. To nastává v okamžiku, kdy banka připíše svému klientovi na jeho vkladový účet peníze, které mu právě půjčila. V tomto okamžiku klient současně bance tyto peníze dluží a současně je i jejich vlastníkem. Totéž nastává v okamžiku těsně před splacením dluhu bance.

Ano, když všichni splatí své dluhy vůči bankám, pak všechny peníze zaniknou. Procesu, kdy v důsledku splácení dluhů zanikají peníze a zmenšuje se objem peněžní zásoby se říká peněžní (nebo peněžní) kontrakce. Opačnému procesu, kdy v důsledku většího objemu nově půjčených peněz roste peněžní zásoba se říká úvěrová (nebo peněžní) expanze. Ve zcela extrémním případě tak může vést splácení dluhů, bez toho, aby byly poskytovány úvěry nové, k zániku veškerých peněz.

Pod pojem peníze jsou zahrnuty bezhotovostní peníze evidované na vkladovém bankovním účtu i hotovost, tedy bankovky a mince. Nikde nepíšu Vámi uváděný nesmysl, že peníze v peněžence jsou likvidita.

Nedělím peníze na peníze a likviditu, jak Vy nesmyslně a nepravdivě tvrdíte. Ty dva pojmy existují zcela autonomně vedle sebe a neexistuje mezi nimi žádný průnik, a to bez ohledu na to, jestli zrovna já něco na něco dělím. :-) Jinými slovy žádné peníze nemohou být označeny jako likvidita a naopak žádná likvidita nemůže být označena jako peníze.

Zjednodušeně řečeno, likvidita se od peněz liší v tom ohledu, že v případě likvidity jsou dlužníkem i vlastníkem dané částky banky, zatímco v případě peněz je buď vlastníkem a/nebo dlužníkem nebankovní subjekt.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-
Zobrazit další