Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Římané, bolševici a záporné sazby

Pavel Kohout | 8. 6. 2016 | Celkem 80 komentářů v diskuzi

Vložit komentář

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Pozner | 8. 6. 2016 09:37

Česko v žádném případě nepotřebuje ani manipulace s kurzem, natož úrokovou mírou. Naopak politika nulových sazeb nás rychleji přivádí k těm dramaticky předluženým zemím (dluhem jak státním, tak soukromým), které už nevidí jinou možnost než zlikvidovat svoji měnu. K těm zemím dnes máme ještě dost daleko. Místo kapitalismu se tu pomalu, ale jistě buduje dluhismus. Na řeči, že když to dělají ostatní musíme taky, nedám. Rašín udělal pravý opak toho, co vesměs všichni kolem, a neměli snad naši dědkové co žrát?
Když se ostatní rozhodnou zničit si měnu je to pro nás úžasná příležitost jak zbohatnout na jejich blbosti a dluzích. Je to příležitost vyvážet nejen výrobky a služby, ale i kvalitní měnu, což posílí kurz a my budeme znatelně bohatší. Taková šance chodí jednou za století.

Jenže to bychom nesměli mít v ČNB úřednické sraby a guvernéra soudruha ze Státní plánovací komise...
Ti hoši šlápli do intervenčního lejna a teď jsou rozklepaní ho z tý podrážky setřít, protože se to jaksi nedá udělat hladce, bez ekonomickýho otřesu, na což oni nemaj odvahu, protože budou zcela správně označeni za viníky.

+41
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 8. 6. 2016 08:58

Zase jen zbytečné lamentování nad inflací. Inflace, stejně jako deflace není nic jiného, než růst., popř. pokles cen. Pokud chcete mít měnu se 100% stabilní kupní silou, pak vám nezbude, než zavést pevné úředně stanovené ceny a zavést 100% socialistické plánování. Pokud necháte ceny vystaveny působení volného trhu, smiřte se s tím, že ceny budou kolísat. Ano inflace může být při značném zjednodušení považována za daň. Daň, kterou platíme za existenci tržního prostředí. :-)

-52
+
-

Všech 80 komentářů v diskuzi.

Ján Zavacký | 10. 6. 2016 20:04

Už podľa nadpisu vidím, že je to dobre uchopená téma.
V minulosti som dvakrát skritizoval články P.Kohouta. Teraz druhýkrát chválim jeho posun k liberálnemu a racionálnemu(neideologickému) zmýšľaniu.

Nahlásit

+2
+
-

Radek Zelený | 10. 6. 2016 19:07

V tom, že banka určováním úrokové míry může nahradit volný trh s vámi zásadně nesouhlasím. Existuje něco jako časová preference, kterou ale centrální plánovači neberou v potaz a to je jen jedna složka tržního úroku. Zjednodušeně když je úrok relativně vysoký, znamená to že lidé chtějí spíše spotřebovávat a když je zase relativně nízký, můžou se podnikatelé pustit do výroby, která bude dál v budoucnosti. O tento tržní signál defakto přichází a tím právě centrální banka hospodářské cykly prohlubuje a prodlužuje. Hromadí se špatné investice a po čase se ukáže, že reálná ekonomika vypadá jinak než čemu odpovídá uměle nastavená úroková míra...

Nahlásit

+6
+
-

Richard Fuld | 11. 6. 2016 19:05 | reakce na Radek Zelený - 10. 6. 2016 19:07

Pouhá snůška zcela nepodložených spekulací.

Kde berete jistotu, že špatné investice způsobuje pouze a právě "nesprávná" výše úrokových sazeb?
Samozřejmě, že když jdou úroky nahoru lidé se přiklání spíše ke spoření, než k okamžité spotřebě a naopak. To ale platí bez ohledu na to, jestli úrokovou sazbu stanoví úředně centrální banka, nebo se na danou úroveň dostane působením tržních sil.

Kde berete jistotu, že tržní síly by skutečně zajišťovaly takovou výši úrokových sazeb, která by způsobovala menší výkyvy hospodářského cyklu, než když úrokové sazby reguluje centrální banka?

A je vůbec žádoucí, aby hospodářský cyklus měl malou amplitudu? V čem bude menší kolísání ekonomiky lepší než to větší a proč?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Radek Zelený | 12. 6. 2016 08:00 | reakce na Richard Fuld - 11. 6. 2016 19:05

Dle mého je to tak, že když lidé více spotřebovávají, ceny úroků stoupají. Protože většina lidí neodkládá spotřebu a je méně statků k dispozici pro investice. Tržní síly přirozeně způsobí, že úrok vyletí nahoru a tím láká lidi, aby odkládali spotřebu a spořili. To zase vyvolá snížení úroku a tak pořád dokola. To je přece dokonalý mechanismus, který zajišťuje, že tržní úrok odráží stav skutečné ekonomiky, protože na tvorbě tržního úroku se podílí miliony nebo spíš v globální ekonomice miliardy lidí. A teď si místo miliard lidí dosaďte pár lidí z centrální banky, kteří mají svoje "cíle", které vůbec neberou ohled na to, co chtějí spotřebitelé. Co z toho vznikne? A pokud se ptáte jestli je žádoucí, aby hospodářský cyklus měl malou amplitudu, tak vlastně podporujete boomy a následné recese. Pokud investice neodpovídají přáním zákazníků, tak jsou z principu špatné. Protože veškerá výroba je určena spotřebitelům. A pokud oni neurčují co a v jakém množství se bude vyrábět, kvůli nabídce levných peněz, díky kterým dochází k plýtvání vzácnými statky ale zároveň spotřbytelé rozhodují o tom co si koupí, tak tu máme zaděláno na recesi a špatné projekty se musí ukončit protože o jejich produkt není zájem nebo mají lidé naléhavější potřeby...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+5
+
-

Richard Fuld | 13. 6. 2016 09:04 | reakce na Radek Zelený - 12. 6. 2016 08:00

Vaše úvaha ale vychází z nesprávného předpokladu, že v ekonomice je konečné množství peněz, které leze buď použít na spotřebu nebo na investice (úspory) a že tyto dva druhy použití peněz jsou propojené nádoby. Ve skutečnosti ale úspory (investice) nesouvisí s tím jak moc lidé utrácí peníze na spotřebu nebo jak moc peníze spoří. Banky totiž investorům (i spotřebitelům) vždy půjčují úplně nové peníze. Banky nejsou závislé na tom, zda lidé spoří nebo utrácejí. Banky nepůjčují svým dlužníkům peníze, které uspořili jiní klienti. Takový princip by mohl platit u plnohodnotného zlatého standardu. Ve světě účetních peněz ale neplatí. Klidně může nastat (a taky nastává) situace kdy lidé nespoří a objem investic roste, nebo situace, kdy lidé spoří a objem investic klesá, stejně tak mohou nastat situace, kdy objem investic bude růst s objemem úspor a naopak. Investice a úspory jsou zcela oddělené světy. Každé úspory jednoduše leží na účtu jejich držitele a pokud chce banka půjčit někomu peníze, jednoduše pro něj vytvoří peníze nové.

Představa že růst/pokles úspor (resp. spotřeby) by v systému účetních peněz mohl nějak předvídatelně ovlivňovat výši úrokových sazeb je tak zcela nesprávná. Neexistuje zde žádný "transmisní" mechanismus, který by toto zaručoval.

K hospodářskému cyklu. Vy tvrdíte, že příčinou recese jsou nadbytečné produkční kapacity. Na věc lze ale pohlížet i z druhé strany, kdy nastane situace, kdy dosažené úrovni produkčních kapacit nestačí kupní síla. Recese tak může vzniknout v okamžiku, kdy spotřebitelé by rádi spotřebovávali více (tak aby byly využity nové produkční kapacity) ale jejich kupní síla jim to neumožňuje. Tato situace může vzniknout např. tak, že na růst platů zaměstnanců jsou směřovány významně menší část zisků z růstu, než na budování nových produkčních kapacit. Pak samozřejmě nastane situace, kdy jsou budovány produkční kapacity proti kterým nestojí adekvátní kupní síla spotřebitelů. V podstatě tak platí, že naopak producenti ovlivňují schopnost spotřebitelů nakupovat, a to tím jak intenzivně probíhá tzv. tržní přerozdělování vytvořených hodnot. Jakmile se začne nadměrně "tržně přerozdělovat" kritické procento producentů, dojde k recesi, kterou si sami přivodili "zanedbáním" kupní síly svých zákazníků (v drtivé většině současně jejich zaměstnanců). Problémem tak není samotný růst. Problémem je disproporce v tom jak z růstu profitují producenti a zaměstnanci (tedy spotřebitelé). V případě zachování dané proporce dojde ke stagnaci až v okamžiku, kdy bude spotřeba saturována. Není zde ale důvod k recesi.

Recese vzniká tím, že se producenti snaží objem nadbytečných produkčních kapacit přizpůsobit nedostatečné kupní síle, což ale vyvolá další pokles kupní síly, což vyvolá další tlak na rušení dalších produkčních kapacit a tento cyklus se opakuje až do okamžiku, kdy si producenti uvědomí nesmyslnost tohoto konání, resp. si uvědomí, že pokračování této "očistné" kůry je může fatálně ohrozit. Tato reakce na nástup recese je ale zcela zbytečná a recesi lze řešit také na straně kupní síly poptávky, která může být posilována namísto rušení produkčních kapacit.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Radek Zelený | 10. 6. 2016 18:04

Pan Fuld žije ve svém světě všemocných peněz a já se zase snažím, pokud je to možné, peníze odmyslet a přemýšlím o skutečných statcích. A uvědomuji si při tom vzácnost těchto staků. Peníze jsou pro mě prostředek směny. Proto já vidím zlo centrální banky, která používá peníze k manipulacím a pan Fuld ne, pro něj je tisk peněz božská mana. A tak uznávám, že k diskuzi není prostor...

Nahlásit

+3
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2016 18:43 | reakce na Radek Zelený - 10. 6. 2016 18:04

Všemocné peníze? Asi jo, ale jakousi všemocností já neargumentuji.

Přemýšlení o skutečných statcích? Proč né? Já přemýšlím o skutečných statcích i o penězích, které jsou ovšem neméně skutečné. Můj názor je, že peněžní toky pouze zrcadlově odráží toky těch skutečných statků. Jednoduše peníze tečou proti směru toku statků. Nic víc, nic méně. Peníze jsou vlastně jen účetním zachycením toku reálných statků v účetních knihách bank. Zjednodušeně řečeno, ten, kdo pouští do oběhu (spotřeby) skutečné statky za to získává peníze, které použije na uvedení jiných statků do oběhu (nebo jeho spotřeby). Nic složitého, proč by měl člověk "odmýšlet" od peněz.

Koncept vzácnosti statků je pak plně promítnut v cenách těch statků. Proč se tím nějak sáhodlouze zabývat?

Samozřejmě, že souhlasím i s názorem, že hlavní funkcí peněz je být prostředkem směny (mnoho lidí si myslí, že nejdůležitější je schopnost uchovat hodnotu). Stejně důležitou a související je podle mne funkce peněz jako jednotky ceny.

Vy vidíte zlo manipulací, které provádí centrální banka protože se nad podstatou celé věci autonomně nezamyslíte a pouze nekriticky přebíráte obecně přijímané názory.

Co se týče manipulací prováděných centrálními bankami. Taky nesouhlasím s devizovými intervencemi a zbytečným kvantitativním uvolňováním a sanováním bankovních ztrát penězi daňových poplatníků. Pokud vyčítáte centrálním bankám toto, pak nejsme ve sporu. Pokud ale centrální bance vyčítáte manipulace s objemem peněz ve formě jejich tisku, pak jste bohužel vedle. Centrální banky jednoduše peníze (až na marginální výjimky) nevytvářejí. A regulace úrokových sazeb je v podstatě racionální regulační funkcí, která má za cíl tlumit výkyvy hospodářských cyklů a kterou mohou dělat centrální banky úplně stejně špatně nebo dobře jako by to dělal trh.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-3
+
-

foxy | 9. 6. 2016 14:37

Draghiho uvolněná politika selhala. OECD už nevěří, že centrální banka dokáže dokáže stimulovat ekonomiku

http://www.welt.de/wirtschaft/article156084463/Draghis-ultralockere-Geldpolitik-ist-gescheitert.html

Namísto nízkých sazeb musí přijít krach nemocných firem.

Nahlásit

0
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 15:53 | reakce na foxy - 9. 6. 2016 14:37

Krach nemocných firem? To samozřejmě pomůže naprosto skvěle. K prohloubení krize. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-5
+
-

foxy | 9. 6. 2016 17:08 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2016 15:53

K urychlení krize.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 17:16 | reakce na foxy - 9. 6. 2016 17:08

To je jako napsat, že průběh zápalu plic uspíšíme skotskými střiky. :-) Ano průběh nemoci zkrátíte, ale namísto vyléčení nastane smrt.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-3
+
-

foxy | 9. 6. 2016 17:26 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2016 17:16

Krize neskončí, dokud nezmizí její příčiny, neefektivní firmy. Příčiny krize nejsou makroekonomické, ale mikroekonomické. Na makroekonomické úrovni se to jen sečetlo. Příčinou krize jsou nadměrné regulace, které drtí firmy. Příčinou krize je státní zachraňování firem, kterém měly dávno chcípnout.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 17:41 | reakce na foxy - 9. 6. 2016 17:26

Já Vám tedy moc nerozumím. Firmy drtí zbytečné regulace, tak by měly zkrachovat? A současně je stát nesmyslně zachraňuje, když měly dávno chcípnout? Tento názor na mě působí poněkud roztříštěně,

Podle mne je příčinou krize nedostatečná kupní síla poptávky. Vy situaci vnímáte, jako nadbytečné produkční kapacity, které mají být zredukovány. Já vnímám nedostatečnou poptávku, která má být posílena. Vy si přejete krach, já si přeji prosperitu. To je hlavní rozdíl mezi námi.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

foxy | 9. 6. 2016 17:23 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2016 17:16

Každé přirovnání je demagogické.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 17:42 | reakce na foxy - 9. 6. 2016 17:23

Často ano. Někdy je ale i přiléhavé. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 9. 6. 2016 15:49 | reakce na foxy - 9. 6. 2016 14:37

JULDA: Ale to je zbytečný masochismus, přivolávat bankroty a krizi! Daleko lepší je, aby si vláda půjčila od centrální banky (ok, s mezistupněm těch komerčních) nově natištěné peníze a těmi buď přímo zadotovala, nebo s uměle nízkým úrokem (opakovaně a donekonečna) refinancovala tyto podle pravičáků domněle nemocné výrobce hubertusů, rádiovek a dalšího vysoce konkurenceschopného zboží.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 16:22 | reakce na Jan Altman - 9. 6. 2016 15:49

Samozřejmě, že je to zbytečný masochismus, již z principu a na první pohled. :-) Jenom ideologičtí fanatici se zcela zatměným rozumem zastávají názory, že pro lepší zítřky je třeba nejprve všechno zbořit. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-3
+
-

Josef Fraj | 10. 6. 2016 15:29 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2016 16:22

Typická ukázka neschoposti pana Fulda vést diskusi. Nejprve označí oponenta za ideologického fanatika se zatmělým rozumem a potom mu podsune něco, co neříká ("všechno zbořit"). Jako z učebnice logických faulů.

Pan Fuld ale popsal spíše sám sebe. On je ideologický fanatik donekonečna opakující svoje dogmata, neschopný pochopit jejich nelogičnost a nesmyslnost přesto, že na to byl mnohokrát blbovzdorně upozorněn. Nechápe mylné předpoklady, ze kterých vychází ani nepravidvé závěry, které tvoří, odporuje sám sobě, nechápe základní ekonomické pojmy atd atd. Ve své bezradnosti z toho, že mu nikdo nerozumí, své oponenty uráží. Nelze vést diskusi s někým, kdo nechápe, co je to logika a nahrazuje to kopáním nožičkama jako malé děcko.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+6
+
-

Jan Altman | 17. 6. 2016 13:42 | reakce na Josef Fraj - 10. 6. 2016 15:29

On prostě chce za pomoci dotací a uměle levných úvěrů zachovat neefektivní výrobu hubertusů, rádiovek, parních lokomotiv, atd...
A já zase říkám, že svobodný trh prostý těchto intervencí by nesmyslnou výrobu parních lokomotiv ukončil a tam spotřebovávané vzácné zdroje (suroviny, energie, půdu i lidi) by uvolnil k produkci něčeho trhem žádanějšího, něčeho, co dané vstupy přetváří na výstup nejvyšší možné hodnoty (z pohledu zákazníků).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 18. 6. 2016 17:00 | reakce na Jan Altman - 17. 6. 2016 13:42

Ale to je přece nesmysl. Já chci, aby byla posílena kupní síla těch, kteří si nemohou dovolit ani pořádné jídlo a oblečení. Takže ty hubertusy by tam mohly spadat. Ty lokomotivy ne. Svobodně a tržně by tyto své peníze utratili za jídlo a hubertusy a neefektivní výrobci hubertusů by zkrachovali stejně, pokud by jim nepomohla ani nová poptávka. Ti, kterým by tato nová poptávka pomohla by nezkrachovali a zachovali tak pracovní místa, která vytváří poptávku zase pro jiné producenty.

Pokud ti lidé budou chtít za své peníze něco jiného, než rádiovky nebo hubertusy, pak se Vaše přání, aby zkrachovali nakonec taky splní a budou podpořeni producenti toho, co si ti lidé za své peníze koupí. A ty Vaše vzácné zdroje. :-) Potraviny i přírodní látky na hubertusy patří mezi ty obnovitelné zdroje. Nebuďte takový krkoun :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2016 16:12 | reakce na Josef Fraj - 10. 6. 2016 15:29

Přečtěte si ironickou reakci pana Altmana. On mi vkládá do úst větu: "Ale to je zbytečný masochismus, přivolávat bankroty a krizi!". A já samozřejmě souhlasím s tvrzením, že je zbytečným masochismem, pokud někdo přivolává bankroty a krizi a současně připojuji názor, že přát si bankroty a krizi ve jménu lepších zítřků může jen nemyslící ideologický fanatik. To, že Vám tato výměna názorů přijde málo vědecká, ideologicky nekorektní a nepřesná, je pouze Váš problém.

Pro mě je ideologickým fanatikem se zatemněným mozkem člověk, který zastává svůj názor bez ohledu na závažnost a nesmyslnost následků, které jsou s prosazováním jeho ideologického názoru spojeny. A této definici plně odpovídá i názor zastávaný panem Altmanem, že je třeba krize současného systému a jeho krach, aby uvolnil místo nějakému "zaručeně lepšímu".

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-3
+
-

Radek Zelený | 9. 6. 2016 09:22

Definici falešných peněz tyto nové peníze dle mého názoru splňují dokonale. Když se tyto peníze natisknou, tak se množství zboží a služeb na trhu nezvýší. Pouze je naředěna již existující peněžní zásoba. Nebo mi chcete říct, že když centrální banka uvaří z ničeho nějaký objem peněz, tak se najednou na trhu objeví víc brambor nebo čehokoliv jiného? V komentu, na který jsem původně reagoval, píšete, že za inflaci můžou tržní síly. Kdyby to tak bylo, tak s tím asi nikdo nic neuďelá, ale to, že se instituce, která má monopol na pokřivování trhu (ČNB) manipuluje s majetkem svých občanu, to má s tržními sílami pramálo společného. A to je těžiště celého problému. Na inflaci za prvé vydělává stát, skupováním svého dluhu za peníze z ničeho, takže to vlastně platíme všichni. Máte pravdu, že si můžu peníze pujčit, ale jsou lidé, kteří si buď pujčit nemohou nebo z nějakého důvodu nechtějí. Dlužníci jsou zvýhodněni a věřitelé okradeni rozhodnutím několika lidí v centrální bance. To je podle vás v pořádku? A hlavně, já rozhodně nikoho nechci přechytračit, problém je, že už nás všechny někdo přechytračil, ale to Vy z nějakého důvodu nechcete vidět:)

Nahlásit

+11
+
-

Jiří Hemzal | 10. 6. 2016 13:28 | reakce na Radek Zelený - 9. 6. 2016 09:22

Přesně tak. Vždy si při té "tiskařské" mánii vzpomenu na scénu z Formanova filmu " Hoří má panenko, ve které dědovi, kterému vyhořela chalupa, přispěli na nový dům, lístky z rozkradené tomboly. Nebo mě napadá další analogie - vydat dětem, které jsou nespokojené s malými porcemi ve školní jídelně, po dvou stravenkách...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2016 15:22 | reakce na Jiří Hemzal - 10. 6. 2016 13:28

To je právě ono. Za lístky z tomboly nikdo dům nepostaví. Za skutečné peníze, byť jsou taky "jen" natištěné, jako ty lístky z tomboly, to většina stavebních firem ráda udělá.

Srovnání tisku peněz, jako tisku více stravenek na stejný objem jídla, je pak totálním nepochopením principu vzniku současných peněz a/nebo totální demagogií.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-3
+
-

Jiří Hemzal | 10. 6. 2016 16:10 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2016 15:22

Totální nepochopení to je, ale vaše. Stavební firma potřebuje k stavbě domu výrobní faktory (stroje, zaměstnance, materiál atd), pouhé namnožení peněz, nenamnoží tyto realné statky. Stejně jako vydání další stravenek nezažené hlad školáků, když se do hrnců nepřidá jídlo. A pane Fuldo, laskavě nenálepkujte oponety nebo jejich názory - argumentujte. Nechte na posouzení ostatních co je nebo není demagogie nebo neznalost.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2016 18:22 | reakce na Jiří Hemzal - 10. 6. 2016 16:10

Samozřejmě, že pouhý tisk stravenek nové jídlo nevykouzlí. V tom právě spočívá Váš omyl, že poukazujete na sice zjevnou zřejmost, aniž byste však pochopil (nebo respektoval), že daný příklad je zcela irelevantní z hlediska posouzení merita věci, tedy zda nově vzniklé skutečné peníze mohou zajistit, že vzniknou i nové reálné statky.

Takže ano máte pravdu, že pouhým natištěním bezcenných papírků, bez dalšího (!) samozřejmě nedojde ke vzniku nových statků. Pro vznik nového statku je samozřejmě třeba, aby tyto nové peníze byly použity na uspokojení poptávky po dosud neexistujícím statku.

Pokud někdo přijde do stavební firmy a objedná si postavení nového domu, pak tato firma zákazníkovi dosud neexistující dům samozřejmě ráda za peníze postaví, stejně jako kuchyně samozřejmě ráda navaří větší porce, pokud za to strávnici náležitě zaplatí. A stavební firmě je samozřejmě úplně jedno, jestli dostane zaplaceno penězi, které si zákazník naspořil, nebo dostane zaplaceno zbrusu nově bankou vytvořenými penězi, které banka zákazníkovi na stavbu domu půjčila. V obou případech zde vznikne nový statek - dům, bez ohledu na to, jestli byl zaplacen novými nebo starými penězi.

Z uvedeného příkladu je Vám snad už jasné, že nově vzniklé peníze mohou zcela zjevně způsobit vznik dosud neexistujících reálných statků, a to úplně stejně jako peníze, které už dávno existovaly. Rozhodujícím faktorem je pouze vůle majitele peněz tyto peníze utratit na nový statek a vůle dodavatele tento statek vytvořit. Původ a stáří peněz je zcela bezvýznamný.

A v případě, že dům bude postaven za půjčené peníze, pak se můžeme navíc pravděpodobně těšit na další zcela nově vytvářené statky, které bude vytvářet dlužník banky, aby je prodal a získal tak peníze na splátky svého dluhu, protože jinak by o svůj dům nejspíše přišel. Takže nově vzniklé peníze, které byly půjčeny dlužníkovi mohou způsobit nejen vznik reálného statku, který si dlužník za půjčené peníze pořídí, ale rovněž vznik celé řady dalších reálných statků, které dlužník vytvoří, aby získal peníze na splátky dluhu.

Vaše představa vycházející nejspíš ze zcela pochybného teoretického axiomu, že objem peněz musí v každém okamžiku odpovídat objemu existujících reálných statků, vede ke zcela zjevně nesprávným principiálním závěrům.

A dovolte mi prosím hodnotit názory mých oponentů, stejně jako toto právo přiznáváte ostatním diskutujícím. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Hemzal | 10. 6. 2016 20:30 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2016 18:22

Píšete: "...firma zákazníkovi dosud neexistující dům samozřejmě ráda za peníze postaví..." No, to ale záleží na kvalitě peněz... A tu kvalitu nebo nekvalitu ovlivňují, zhusta k horšímu, inflační choutky vlád. Např. za zimbabské nebo venezuelské peníze bych na tu ochotu stavební firmy nesázel. Při dostačně silném a dlouhém znehodnocování peněz, by pro vás zedník pracoval raději za chleba nebo hromadu dříví... než za bezcenné peníze. A nejlepší cesta k bezcenným penězům, je vámi proklamovaná měnová expanze...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Richard Fuld | 13. 6. 2016 18:24 | reakce na Jiří Hemzal - 10. 6. 2016 20:30

Takže ale souhlasíte, že v běžném civilizovaném světě mohou nové peníze zajistit vytvoření nových reálných statků? Souhlasíte, že v civilizovaném světě se platí kvalitními penězi, za něž jsou např. stavební firmy ochotny stavět nové domy?

To, že někde nějaký diktátor selže i v tak základní věci jako je peněžní politika mě vůbec nepřekvapuje. Nicméně tohle jsou zcela zjevné excesy, tedy výjimky potvrzující pravidlo! Tuhle argumentaci jednoduše neberu, protože je zcela irelevantní.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Hemzal | 15. 6. 2016 20:30 | reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2016 18:24

Váš omyl tkví v tom, že zapřaháte vůz před koně. Nové realné statky nutně nepotřebují nové peníze. Stejně tak znehodnocování peněz není doménou jen šílených diktátorů. atd...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 16. 6. 2016 13:15 | reakce na Jiří Hemzal - 15. 6. 2016 20:30

Máte pravdu v obecné rovině, že velká část sporů se týká zaměňování příčiny a následků. Nicméně v tomto případě o tento problém nejde.

Vaše zcela pravdivé a triviální tvrzení, že nové reálné statky nutně nepotřebují nové peníze, nikterak nezpochybňuje pravdivost mého tvrzení, že za nové peníze mohou vznikat nové reálné statky. To je třeba si uvědomit.

Rovněž máte pravdu v tom, že znehodnocování peněz hyperinflací samozřejmě nemusí být doménou jen šílených diktátorů. Nicméně dokud k takovému šílenství nedojde, je mé tvrzení, že i za nové peníze vznikají nové reálné statky, zcela pravdivé a současně platí, že systém účetních peněz sám o sobě hyperinflaci vyvolat nemůže. Od 70-tých let minulého století, kdy začaly "platit" účetní peníze, v žádné vyspělé zemi, která používala účetní peníze založené na dluhu, k žádné hyperinflaci nedošlo.

Princip, že peníze vznikají tím, že se někdo musí zadlužit u soukromé banky, totiž vznik hyperinflace značně znesnadňuje, oproti situaci, kdy peníze vznikaly pouhým tiskem bankovek, bez toho, že by si je někdo musel půjčit od soukromé banky, která by podléhala určitým regulačním limitům a povinnosti zkoumat bonitu klienta. Jinými slovy, vyvolání hyperinflace v případě peněz, které nebyly spojeny s dluhem, bylo kdysi podstatně snadnější, než je tomu v případě účetních peněz, jejichž "emise" prostřednictvím dluhu, je v podstatě výhradně v rukou soukromých bank, pomineme-li skutečnost, že ani samotné soukromé banky nemohou vyvolat hyperinflaci bez toho, že by našla dostatečné množství "spolupachatelů", kteří by si od nich půjčili astronomické částky.

Dokonce bych měl pochopení i proto, pokud by soukromé banky odmítaly půjčovat státu (či soukromým subjektům) v případě, že by tím byla velmi pravděpodobně vyvolána vysoká inflace. Nemám však pro takové restriktivní jednání soukromých bank pochopení v případě, kdy naopak hrozí deflace. Takové jednání bank považuji naopak za nebezpečné.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 9. 6. 2016 16:11 | reakce na Radek Zelený - 9. 6. 2016 09:22

Definici falešných peněz splňují už ty předešlé, ne?
Proč se všichni čílí až teď, když centrální banky takto konají od svého vzniku, protože za tímto účelem byly založeny? Jediným jejich smyslem je zcela oficiálně manipulace s měnou, měnovou zásobou a úrokovou sazbou. Plus kartelizace bankovního odvětví (licencování a bankovní dohled nad komerčními bankami, zachraňování těchto bank coby věřitel poslední instance). A za tím samozřejmě je schován ne tak nahlas proklamovaný cíl: buď stát přímo financovat novými penězi, nebo alespoň pomáhat financovat jeho rozhazovačné deficity pomocí inflace, manipulace úroků směrem dolů, ředění dluhů či jejich přímý nákup za nové peníze.

Bohužel přesvědčovat komunisty, socialisty či keynesiánce moc nejde.
Když je někdo přesvědčen o nelogičnostech a amoralitách, těžko mu je můžete vyvrátit logikou, natož apelem na morálku.

Zkrátka podle nich je správné, když si nějaká organizace usurpuje monopol na tisk peněz, na jejich vnucování všem ostatním (a na kriminalizaci alternativ) a na udělování/propachtovávání oligopolických výsad - podílet se na tisku.
Sami tak trochu tuší, že princip "peníze se vytvářejí dluhem - tím, že je někdo někomu půjčí" není nijak obecně funkční a tak tento vnitřní rozpor "řeší" tím, že takovou činnost povolí jen někomu a ostatní za to zavírají na Bory.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+5
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 16:38 | reakce na Jan Altman - 9. 6. 2016 16:11

Ten obecně "nefunkční" princip už skvěle funguje od 70-let minulého století, přičemž také díky tomuto peněžnímu systému už 70 let nebyla žádná světová válka. O závazky zapsané v účetních knihách, které jsou vymahatelné pouze v míru nemá smysl vést války. Zlato a jiné komodity, to už je něco úplně jiného.

Princip, že každá peněžní jednotka evidovaná v účetní knize banky má současně svého majitele i dlužníka, je jednoduše geniální a dává fiat měně kupní sílu již z této podstaty, aniž by se někdo musel obtěžovat s krytím peněz nějakou komoditou. Dlužník usiluje o splacení svého dluhu tak nějak automaticky. V případě, že dlužník nebude splácet své dluhy je vyloučen ze společnosti i z peněžního systému a peníze "kryté" závazkem nespolehlivých dlužníků dále nevznikají, protože takovému dlužníkovi už nikdo nepůjčí. V této souvislosti je třeba doplnit, že svoji roli v daném principu hraje samozřejmě také zajištění dluhu zastaveným majetkem. Uvedené tlaky tak dávají fiat měně její kupní sílu. Každá peněžní jednotka, která je v oběhu musí dříve, či později doplout k dlužníkovi, aby on mohl splatit svůj dluh a ten proto samozřejmě hodlá něco učinit. Něco, co bude moci na trhu prodat (jeho práci, jeho produkci, jeho služby ...). Tento aspekt u komoditních peněz jednoduše neexistuje.

Z uvedeného je pak zřejmé, že bankovní služby musí poskytovat pouze náležitě kompetentní a kapitálově vybavené instituce a né každý hej nebo počkej.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-3
+
-

Jan Altman | 17. 6. 2016 13:53 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2016 16:38

Fiat měna nemá kupní sílu z podstaty, ale z donucení.
Lze to ověřit jednoduše - zrušme veškeré zákony a další opatření, která "legal tender" zvýhodňují. Pokud fiat uspěje na svobodném otevřeném trhu, měl jste pravdu. Jinak ji jednoduše nemáte, nebo pro to alespoň nemůžete mít důkaz.

Je to jako tvrdit, že státní školy jsou nejlepší a "dokazovat" to tím, že je mají všude a chodí tam nejvíc dětí. A jaksi opomíjet, že to žádný důkaz není, protože zde jsou státní osnovy, státní povinná docházka, státní ministerstvo školství a hlavně fakt, že státní školy člověk musí platit i kdyby děti posílal jinam. Státní měna je tak "nejoblíbenější" stejně, jako státní školy, dráhy, pošta, celníci, ...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 18. 6. 2016 17:22 | reakce na Jan Altman - 17. 6. 2016 13:53

Fiat měna samozřejmě má kupní sílu již ze své podstaty, kterou je dluh. Princip účetních peněz spočívá v tom, že někdo peníze vlastní a někdo jiný tytéž peníze současně dluží. Když někdo peníze dluží, je nucen něco vyprodukovat pro toho, kdo peníze vlastní, aby získal peníze na splacení dluhu. V tomto tkví kupní síla účetních peněz. Při vzniku peněz je pouští dlužník do oběhu, tím, že je utratí a do splatnosti jeho dluhu je musí zase získat zpět, aby mohl svůj dluh splatit. V tom spočívá kouzlo a kupní síla účetních peněz.

Když někdo drží účetní měnu, má jistotu, že někde existuje jiný subjekt, který tutéž částku dluží a bude ji muset v konkrétní termín splatit a dlužník proto aby splatil svůj dluh udělá určitě více, než proto, aby získal např. další zlato, které k životu nepotřebuje a získat ho tedy NEMUSÍ. Existence účetních peněz zajišťuje existenci nabídky zboží a služeb, za kterou lze tyto peníze utratit.

Mezi zlatem a účetní měnou je ten rozdíl, že ten kdo drží účetní měnu ví, že někdo ve světě tutéž sumu dluží a MUSÍ pracovat, podnikat, nebo jinak získat peníze, aby mohl svůj dluh splatit. Zatímco, když držíte zlato, tak musíte spoléhat jen na to, že někdo BUDE CHTÍT víc zlata, než už má a které nutně nepotřebuje k tomu, aby nezkrachoval. Vidíte ten rozdíl? Jde o rozdíl mezi MUSÍ a MŮŽE. A v tomto spočívá podstata větší kupní síly účetních peněz oproti zlatu.

Tolik jsme o tomto diskutovali a vždy na uvedený princip "zapomenete". Že by to měl na svědomí nějaký Váš podvědomý filtr?

A ten Vámi navržený test by nedokazoval, jestli účetní měna má nebo nemá kupní sílu. Ten by pouze nastolil chaos a zmar. Navíc by byl zbytečný, neboť z výše uvedeného je jasné, že účetní peníze mají svoji kupní sílu již z jejich samotné podstaty.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Josef Fraj | 9. 6. 2016 12:59 | reakce na Radek Zelený - 9. 6. 2016 09:22

Nijak vás nechci připravit o potěšení z konverzace s panem Fuldem, pokud vás těší. Možná by vás ale mohlo zajímat, že nyní diskutované témata tu s panem Fuldou jiní (včetně mne) probírali už před více než rokem. Doporučuji vám podívat se na diskusi pod článkem "Pět let řecké krize" z 24.2.2015 případně pod následujícími články na podobná témata. Z předchozích diskusí lze získat dosti přesný obrázek o způsobu uvažování pana Fuldy.

Pokud byste snad nahlédl, že pro vás není až tak zábavné opakovat celou diskusi po zhruba roce znovu, tak byste nás, co jsme tu déle, ušetřil opětovného zamořování diskuse příspěvky o teorii fuldopeněz, zabírající často i několik obrazovek. Nijak na vás netlačím. Máte právo diskutovat jak chcete. Jenom vám to nabízím ke zvážení.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Jan Capouch | 9. 6. 2016 14:52 | reakce na Josef Fraj - 9. 6. 2016 12:59

Ale je vytrvalej, že? Jako masařka.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 15:56 | reakce na Jan Capouch - 9. 6. 2016 14:52

Vy ty svoje bláboly opakujete taky pořád a nevyčítám Vám to. Objevil se zde diskutér, který o tom, jak fungují současné peníze nemá zjevně jasno, tak mu pomáhám prozřít. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Capouch | 9. 6. 2016 16:32 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2016 15:56

Bláboly? Jako že fyzikální zákony platí? Že lidské konání má nezamýšlené důsledky?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 16:41 | reakce na Jan Capouch - 9. 6. 2016 16:32

Přečtěte si po sobě, co všechno jste tu napsal. :-) To nejsou jen ty dvě impotentní věty, co uvádíte výše.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 11:35 | reakce na Radek Zelený - 9. 6. 2016 09:22

Vaše úvaha o ředění peněz vychází z předpotopní a dávno neplatné představy peněz, které mely být krytých zlatem ale nejsou. Ano v rámci komoditou krytými penězi lze mluvit o ředění.

Současné peníze jsou ale založeny na dluhu a "komoditní" krytí nahradilo krytí peněz zastaveným majetkem a povinností dlužníka splatit svůj dluh v předem daném termínu splatnosti. Každou existující současnou peněžní jednotku někdo vlastní (v hotovostní nebo bezhotovostní formě) a někdo jiný ji bance dluží.

Centrální banky peníze nevytváří. To je taky již dávná prehistorie. Peníze vytváří pouze komerční banky a to tak, že nově vytvořené peníze někomu půjčí. V tom okamžiku může(!) dojít k navýšení objemu peněžní zásoby (nelze totiž vyloučit, že někdo jiný zrovna současně splatil bance svůj dluh a daný objem peněžní zásoby v tentýž okamžik zase poklesl). A pokud zde bude najednou více peněz, než před daným okamžikem, pak kupní síla těchto peněz samozřejmě může vyvolat novou produkci čehokoliv, co bude oním dlužníkem poptáváno a nabídka se této zvýšené poptávce velmi ráda přizpůsobí. Ostatně právě tímto způsobem často vzniká onen toužebně očekávaný růst HDP. Teprve až růst produkčních kapacit nestačí růstu poptávky, mohou začít růst ceny a objeví se inflace.

Takže ano, za inflaci, pokud vůbec nastane může výhradně poptávka po nových úvěrech a většinu z nich má na svědomí soukromý sektor. Tedy především investiční, spotřební a hypotéční úvěry.

ČNB pouze reguluje výši úrokové sazby. Dnes máme 0.05% p.a. již nějakou dobu a inflace nějak stále nechce a nechce přijít. Takže je zřejmé, že teprve až se sami producenti a spotřebitelé rozhodnou, že si v bance půjčí více peněz, než jich bude bankám vráceno (tedy až se tržní síly probudí), teprve pak může nastat růst peněžní zásoby, který se může (nemusí) projevit růstem cen.

Stejně tak tržní síly stojí za dnešními deflačními tlaky, s kterými centrální banky nepohnou, kdyby se rozkrájely.

Podle Vás na inflaci vydělává stát skupováním státních dluhů? Velmi nerealistická představa v prostředí, kde nominální hodnota státních dluhů drtivé většiny vyspělých zemí neustále již po dlouhá desetiletí roste. O jakém splácení státních dluhů zde mluvíte? A nezapomeňte, že stát to jsou občané státu, takže i pokud by stát tímto způsobem vydělával, sníží se tak břemeno občanů v podobě státního dluhu, který může stát splatit pouze tak, že na toto vybere dost peněz na daních od svých občanů. Pokud tedy občané doplácí na inflaci a stát z tohoto profituje, pak lze na toto pohlížet tak, že občané touto formou část státního dluhu splácí.

Dlužníci samozřejmě inflací zvýhodňováni nejsou. Nějak jste zapomněl, že dlužníci musí platit v době, kdy by měli podle Vás vydělávat na růstu cen způsobeném inflací, nemalé úroky bance, které samozřejmě v podstatě vždy převyšují inflaci (jinak by to byla právě banka, kdo prodělává). Vaše představa, jak lze vydělat na inflaci, je tak zjevně zcela neúplná. Bere v úvahu pouze teoretické výnosy a ignoruje skutečné náklady (úroky).

Takže radši se do podobného podnikání s inflací nepouštějte, i kdyby Vám banka možnost půjčky nabízela. :-) Nejspíše byste s tím svým podnikatelským plánem, jak vydělat na inflaci, prodělal kalhoty. :-)

To že jste přesvědčen, že už jste byl někým přechytračen, je pouze Vaše utkvělá představa, kterou jsem Vám doufám vyvrátil.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-5
+
-

foxy | 9. 6. 2016 14:41 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2016 11:35

Centrální banky peníze nevytvářejí? QE je co? Současný výkup už nejen stáních, ale i komerčních dluhopisá ECB je co? Neměl bych nic proti fiat penězům, kdyby je směly vytvářet jen komerční banky a centrální by jenom dohlížely. Ale takhle si státy tisknou peníze výkupem dluhopisů.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jan Altman | 9. 6. 2016 16:25 | reakce na foxy - 9. 6. 2016 14:41

No to tedy nevím.
Ano, centrální banky nyní peníze přímo vytvářejí. Nejen v QE, ale ČNB například v intervencích ("vytiskne" koruny a nakoupí si za ně eura).

Je to hrůza. Jen nechápu, proč považujete za správné, když tu hrůzu dělá banka komerční. To, že je soukromá, ještě neznamená, že jde o nějaký pro-kapitalistický a tržně konformní akt.

Komerční banka to dělá JEN A POUZE proto, že dostala od státní centrální banky toto privilegium. Nevím, co je morálního a tržního na tom, že stát vybraným organizacím udělí povolení páchat zločin (a je jedno, zda jde o "tisk"/falšování peněz, nebo třeba o vraždění). Je to jako by si někdo liboval, jak jsou soukromé (státním výnosem povolené) koncentráky super cool, protržní a prosvobodné, kdežto státní koncentráky byly fuj státní. Podle mne v tom přeci není rozdíl.

Spořivému občanovi je přeci fuk, zda kupní sílu jeho úspor zředí přímo centrální banka, nebo na její povolení banka komerční.

Vytvářet peníze ze strany komerčních bank by bylo kompatibilní se svobodou a trhem jen za podmínek freebankingu, tedy v situaci neexistence státní mocí vynuceného monopolu. Tedy až soukromá banka XY bude fungovat v prostředí svobodného bankovnictví, bude vydávat nějakou svou měnu $XY (jednu z mnoha na konkurenčním svobodném trhu), tak pak ať si jí natiskne třeba vagon - ovšem s tím jasným rizikem, že trh pak tak nekvalitní měnu odmítne, nikdo ji nebude chtít používat (tedy konkurence by tak jako v jiných odvětvích odměňovala ty, kteří nabízejí vyšší kvalitu). To samé v případě, že by se na svobodném měnovém trhu ustavila jako měna zlato (buď jako převažující měna, nebo jako jedna z mnoha - těžko předjímat). Pak by samozřejmě kdokoli mohl vykoupit šperky, nebo nakoupit surovinu od těžebních firem a razit vlastní zlaté mince. Nikdo by mu pak nediktoval, kolik jich má vyrazit.

Ale v situaci monopolní nekryté měny je prostě tisk okrádáním střadatelů a je úplně jedno, zda to dělá přímo státní organizace, nebo zda tím někoho pověří.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+4
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 16:47 | reakce na Jan Altman - 9. 6. 2016 16:25

Jestli je peněžní systém založený na účetních penězích zločinný, pak musíte za zločince označit kromě bankéřů i všechny účetní, kteří do účetních knih zapisují závazky a pohledávky, protože nic jiného v podstatě banky nedělají. V podstatě jen zapisují do účetních knih, kdo je majitelem a kdo dlužníkem ve vztahu k penězům evidovaným na vkladových účtech.

Spíše než o zločinnost účetních peněz, jde ve Vašem případě o totální nepochopení tohoto systému.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-3
+
-

Jan Altman | 17. 6. 2016 13:59 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2016 16:47

Jenže když můj účetní zapíše do knihy, že jsem někomu půjčil peníze, tak jsem ty peníze napřed musel mít. Nemohl jsem si je vytvořit tím zápisem do knihy.
Tedy můj účetní jen zapisuje realitu. Účetní v bance vytváří nové peníze z ničeho - podobně jako penězokazci v Koněpruských jeskyních. Nebo podobně, jako když nacisté nechali židovské padělatele vyrábět britské libry (že by masochisticky chtěli po keynesiánsku nastartovat britskou ekonomiku?)
Možná, kdyby padělatelé papírových tisícikorun tyto nešli utrácet do kasina, ale za úrok je začali půjčovat, budete s jejich činností spokojen, protože nedělají nic jiného, než banky.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 18. 6. 2016 17:41 | reakce na Jan Altman - 17. 6. 2016 13:59

Pokud by banky společně s dlužníky nevytvořili žádné peníze, neměl by ten Váš účetní peníze, o nichž by mohl účtovat, neb by žádné účetní peníze neexistovaly.

Banky jsou zde od toho, aby půjčovaly peníze a jestliže je peněžní systém založen na tom, že peníze jsou současně dluhem, pak bankám nic jiného ani nezbývá, než vytvářet účetní peníze tím, že je někomu půjčí.

Vytváření peněz bankami nelze srovnávat s paděláním peněz. Když padělatel vyrobí padělky a za ně si něco koupí, pak mu vzroste hodnota jeho majetku (prakticky o padělanou sumu). Když banka vytvoří peníze a tyto někomu půjčí, pak je banka v daném okamžiku a ve vztahu k těm penězům současně věřitelem a současně i dlužníkem, protože v aktivech jí přibude pohledávka za dlužníkem v podobě dluhu dlužníka a v pasívech ji současně přibude závazek v podobě nově vytvořených (dlužníkovi půjčených) peněz, jež byly připsány na vkladový účet dlužníka. Vlastní kapitál banky se v v důsledku dané operace nenavýší o nově vytvořenou a půjčenou částku. Naproti tomu padělatel se obohatí o padělanou částku. Cítíte ten zásadní rozdíl? Banka samotným vytvořením peněz, ani jejich půjčením, nezbohatla. Padělatel ano!

Po tolika dlouhých debatách byste měl už konečně chápat alespoň základy.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Ibrahim Kováč | 30. 6. 2016 15:42 | reakce na Richard Fuld - 18. 6. 2016 17:41

Ak tomu správne rozumiem, tak pred vznikom bánk žiadne peniaze neexistovali?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 1. 7. 2016 10:55 | reakce na Ibrahim Kováč - 30. 6. 2016 15:42

Rozhodně jste otevřel velmi zajímavou otázku, na kterou se Vám pokusím odpovědět. :-)

Před vznikem účetních peněz mohly existovat papíroví peníze s nuceným oběhem, nebo za předem stanovené množství komodity směnitelné peníze.
Plynulý přechod z obou dvou typů peněz na čistě účetní peníze je samozřejmě možný.

V případě "státních" papírových peněz krytých aktivy centrální banky to mohlo proběhnout tak, že k objemu těchto peněz jednoduše začaly přibývat účetní peníze tvořené úvěrovou činností komerčních bank. Výsledkem je peněžní zásoba složená z původních státních peněz (krytých obvykle státními dluhopisy) a nových bezhotovostních účetních peněz (krytých zastaveným majetkem). K této peněžní zásobě pak mohla přibývat nová hotovost, vznikající výměnou za bezhotovostní peníze, která je kryta opět zpravidla státními dluhopisy.

V případě přechodu z plnohodnotného zlatého standardu může přechod na účetní měnu proběhnout tak, že by postupně bylo majitelům bankovek vráceno jejich zlato (v kurzu stanoveném při emisi bankovek) a souběžně by probíhala úvěrová kreace nových účetních peněz. Výsledek by byl obdobný jako ve výše uvedeném případě, tedy směs bezhotovostních peněz krytých zastaveným majetkem a zcela nové hotovosti kryté nově zpravidla státními dluhopisy.

Jen doplním, že k onomu vracení zlata musí dojít pouze v případě, že zlato tvořící rezervy bank, kterým byly bankami emitované bankovky kryty, bylo do těchto bank vloženo držiteli bankami emitovaných bankovek. Pokud však za účelem krytí emise bankovek vložil předmětné zlato do centrální banky stát, pak konverze těchto bankovek na zlato není v případě zrušení konvertibility na zlato namístě.

Pokud stát zruší danou konvertibilitu bankovek na zlato, pak tím žádného z držitelů bankovek nepoškodí. Dojde pouze k tomu, že ze zlatem krytých bankovek se rozhodnutím státu, který zruší jejich konvertibilitu, stanou papírové peníze s nuceným oběhem a veškeré zlato zůstane původnímu majiteli, tedy v majetku státu.

Pokud zlato zůstane v aktivech centrální banky i nadále, pak jsou uvedené centrální bankou emitované bankovky stále kryty zlatem i po té, co byla zrušena jejich konvertibilita na zlato. Obvykle však došlo k tomu, že se centrální banky zlatých rezerv zbavovaly (místo zlata začaly držet aktiva nesoucí úrok) a nově emitovaná hotovost již byla kryta v zásadě jen státními dluhopisy. Tím došlo k završení přechodu na nový peněžní systém, v němž jsou pouze bezhotovostní peníze kryté zástavami, hotovost krytá státní dluhopisy a zlomeček peněz krytých zlatem. A ze zlata se stala běžná komodita.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Ibrahim Kováč | 1. 7. 2016 15:25 | reakce na Richard Fuld - 1. 7. 2016 10:55

To je síce zaujímavé čítanie, ale to nie je odpoveď na moju otázku.

Reagoval som na tento výrok: "Pokud by banky společně s dlužníky nevytvořili žádné peníze, neměl by ten Váš účetní peníze, o nichž by mohl účtovat, neb by žádné účetní peníze neexistovaly."

Z tohto výroku vyplýva, že pred vznikom vytvárania peňazí pomocou bánk a dlžníkov nebolo možné prevádzkovať účtovníctvo. Ako ale vieme z histórie, tak to nie je pravda, teda tento výrok je nepravdivý a účtovať sa rozhodne dá aj bez toho, aby peniaze existovali aj bez bánk a dlžníkov.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 2. 7. 2016 14:48 | reakce na Ibrahim Kováč - 1. 7. 2016 15:25

Takto jsem to nemyslel. Účtovat lze samozřejmě v případě úvěrových, papírových i komoditních peněz. Myslel jsem to tak, že v případě neexistence vůbec žádných peněz, nedává smysl vést účetnictví v penězích.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 16:17 | reakce na foxy - 9. 6. 2016 14:41

QE není tisk peněz, které by se objevily v oběhu. Kdyby ano, pak bychom tu už dávno měli hyperinflaci.

Centrální banky skutečně nevytváří bezhotovostní peníze (s výjimkou marginalit, jako jsou platy zaměstnanců ČNB apod.). Bezhotovostní peníze mohou skutečně vytvářet pouze komerční banky. Centrální banky mohou "emitovat" pouze hotovost (bankovky a mince). Současně ale hotovost centrální banky poskytují komerčním bankám proti bezhotovostním penězům klientů, takže emise hotovosti nezvyšuje objem peněz v oběhu. Bankovní klient má buď peníze na vkladovém účtu nebo tyto bezhotovostní peníze vymění(!) za hotovost a pak má tytéž peníze jen v jiné formě. V důsledku výměny bezhotovostních peněz za hotovost nevznikají nové peníze.

Když centrální banka koupí státní dluhopis od komerční banky, tak žádné peníze nevznikají, stejně jako nevznikají, když si státní dluhopis (či cokoliv jiného) koupí komerční banka od jiné komerční banky. V rámci těchto kontraktů pouze krátkodobě naroste objem likvidity v bankovním systému. Jediné co se stane, je že dluhopisy se přesunou z aktiv jedné banky do aktiv druhé banky a proti tomuto pohybu propluje z jedné banky do druhé likvidita, která je obvykle bankou, která ji získá, použita na splacení jejích aktuálních závazků plynoucích např. z vypořádání bezhotovostních převodů peněz, plynoucích z této banky.

Ano státy "si tisknou" peníze, tím že emitují státní dluhopisy, které prodají komerčním bankám, úplně stejně jako si je ale "tisknou" firmy, či spotřebitelé, když si od komerčních bank půjčují nově bankami vytvořené peníze.

Centrální banky pouze výší úrokových sazeb regulují apetit bank a dlužníků půjčovat si. Když chtějí aby se více půjčovalo, sníží sazby a naopak.

Když koupí centrální banka státní dluhopis, pak je stát pořád povinen platit kupóny a v den splatnosti jej splatit. Jediná zvláštnost této situace spočívá v tom, že stát tak platí instituci, kterou ze 100% vlastní. Proto taky říkám, že státní dluh nemůže být interpretován jako nějaký vážný problém, když jde vyřešit tak jednoduše, že ho koupí centrální banka třeba celý, když to bude třeba.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

foxy | 9. 6. 2016 17:29 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2016 16:17

Když centrální banka koupí státní dluhopis od komerční banky, tak samozřejmě nové peníze vzniknou, centrální banka nemá jiný zdroj peněz, než si je vytvořit. Zároveň nákupem dluhopisu umožní státu si natisknout další.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Josef Fraj | 10. 6. 2016 15:39 | reakce na foxy - 9. 6. 2016 17:29

Pan Fuld přece tvrdí, že všechny peníze jsou dluh. Pokud všichni zaplatí svoje dluhy, tak penize podle něho zaniknout. Pokud tedy náhodou nikomu nic nedlužíte a máte v peněžence peníze, tak to vlastně nejsou peníze, ale likvidita. Pan Fuld dělí peníze na peníze a likviditu aby získal pocit, že jeho teorie mají smysl. Peníze, které se mu nehodí, označí za likviditu a problém je vyřešen :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2016 17:42 | reakce na Josef Fraj - 10. 6. 2016 15:39

Ano, všechny peníze jsou zároveň i dluh evidovaný v aktivech bank. Jedny a tytéž peníze někdo vlastní a někdo jiný je dluží. Jedinou výjimkou je situace, kdy jeden a ten samý subjekt dané peníze vlastní i dluží zároveň. To nastává v okamžiku, kdy banka připíše svému klientovi na jeho vkladový účet peníze, které mu právě půjčila. V tomto okamžiku klient současně bance tyto peníze dluží a současně je i jejich vlastníkem. Totéž nastává v okamžiku těsně před splacením dluhu bance.

Ano, když všichni splatí své dluhy vůči bankám, pak všechny peníze zaniknou. Procesu, kdy v důsledku splácení dluhů zanikají peníze a zmenšuje se objem peněžní zásoby se říká peněžní (nebo peněžní) kontrakce. Opačnému procesu, kdy v důsledku většího objemu nově půjčených peněz roste peněžní zásoba se říká úvěrová (nebo peněžní) expanze. Ve zcela extrémním případě tak může vést splácení dluhů, bez toho, aby byly poskytovány úvěry nové, k zániku veškerých peněz.

Pod pojem peníze jsou zahrnuty bezhotovostní peníze evidované na vkladovém bankovním účtu i hotovost, tedy bankovky a mince. Nikde nepíšu Vámi uváděný nesmysl, že peníze v peněžence jsou likvidita.

Nedělím peníze na peníze a likviditu, jak Vy nesmyslně a nepravdivě tvrdíte. Ty dva pojmy existují zcela autonomně vedle sebe a neexistuje mezi nimi žádný průnik, a to bez ohledu na to, jestli zrovna já něco na něco dělím. :-) Jinými slovy žádné peníze nemohou být označeny jako likvidita a naopak žádná likvidita nemůže být označena jako peníze.

Zjednodušeně řečeno, likvidita se od peněz liší v tom ohledu, že v případě likvidity jsou dlužníkem i vlastníkem dané částky banky, zatímco v případě peněz je buď vlastníkem a/nebo dlužníkem nebankovní subjekt.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2016 17:46 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2016 17:42

Oprava: v první závorce má být samozřejmě uvedeno (nebo úvěrová), nikoliv (nebo peněžní).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 18:01 | reakce na foxy - 9. 6. 2016 17:29

Ne peníze v takovém případě nevzniknou. Vznikne pouze dočasně likvidita, která není penězi. Značně zjednodušeně řečeno, kdyby banky prodaly centrální bance veškeré státní dluhopisy, jež vlastní, pak by se na jejich účtech objevila nadbytečná likvidita, kterou by nakonec stejně museli uložit na rezervní účty v centrální bance, což je ten nejhorší způsob "zhodnocování volných prostředků" jaký banky mohou využít. Banky by pak namísto úroků ze státních dluhopisů inkasovaly úrok od centrální banky. Dluhopisy se přemístí do aktiv centrální banky. To je vše co se stane. Nic dalšího pozoruhodného se nekoná.

Aby mohlo být více peněz v oběhu, musí si nějaké nově vzniklé peníze (ne likviditu) od banky půjčit nějaký nebankovní subjekt. To ale může nastat zcela nezávisle na tom, jestli banka dluhopisy prodá centrální (nebo jiné) bance. Banka nepotřebuje prodat svá aktiva, aby mohla klientovi půjčit peníze. Ona ty půjčené peníze vytvoří ve své bilanci tak, že je prostě připíše na účet klienta a současně do aktiv zaznamená dluh onoho klienta.

Změny objemu peněžní zásoby (peněz v oběhu) a likvidita existující v důsledku mezibankovních transakcí (včetně těch s dluhopisy) jsou dva Čínskou zdí zcela oddělené světy.

Jediný Váš platný argument spočívá v tvrzení, že nákupem státních dluhopisů centrální banka uvolní ruce státu a komerčním bankám, aby stát mohl emitovat nové dluhopisy. Přestože se tak děje, státy samy zastávají sebeomezující doktrínu přísné rozpočtové odpovědnosti a prostor, který centrální banka vytváří, téměř nevyužívají, ačkoliv by v dané situaci (slabá poptávka) měly.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-3
+
-

foxy | 10. 6. 2016 09:41 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2016 18:01

Protože dluhopis skončí ve sklepě centrální banky a peníze skončí v portmonce dalšího přijatého úředníka, tak nejde o dočasnou likviditu, ale o normální peníze navíc.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2016 10:46 | reakce na foxy - 10. 6. 2016 09:41

Bohužel tady naše diskuze musí zákonitě skončit, protože z Vašeho vyjádření je zřejmé, že vůbec nemáte tušení o čem píšete. Tím, že centrální banka koupí státní dluhopis od jiné banky, žádné peníze navíc, natožpak v kapse nějakého úředníka, nevzniknou. To je ale pořád dokola. Zjistěte si co jsou peníze a co je bankovní likvidita a pak můžeme smysluplně v diskuzi pokračovat.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Radek Zelený | 8. 6. 2016 15:53

Citace - Radek Zelený / 08.06.2016 15:25

Při inflaci zapříčiněné tiskem falešných peněz se samozřejmě ceny ustálí na nových hodnotách, ale v průběhu přizpůsobování cen peněžní nabídce, se určitá skupina lidí dostane k těmto novým falešným penězům jako první a právě v té době dochází k novému přerozdělení majetku. Kdo má tyto "peníze" jako první, má peníze navíc, ale nakupuje ještě za původní ceny, protože inflační peníze ještě neprosákly celou ekonomikou a ceny se ještě nestihly ustálit na nových hodnotách. Čím později se nějaká skupina obyvatelstva dostane k novým penězům, tím víc je okradena. Nejvíc se samozřejmě nažera stát:) Dále mi nějak uniká, kde vidíte ten volný trh, v prostředí, kde centrální banky mají monopol na tisk peněz...
Reagoval jsem na koment Richarda Fulda. Nevím, jestli to bylo zřejmé. Aby nedošlo k nedorozumění:)

Nahlásit

+4
+
-

Radek Zelený | 8. 6. 2016 15:25

Při inflaci zapříčiněné tiskem falešných peněz se samozřejmě ceny ustálí na nových hodnotách, ale v průběhu přizpůsobování cen peněžní nabídce, se určitá skupina lidí dostane k těmto novým falešným penězům jako první a právě v té době dochází k novému přerozdělení majetku. Kdo má tyto "peníze" jako první, má peníze navíc, ale nakupuje ještě za původní ceny, protože inflační peníze ještě neprosákly celou ekonomikou a ceny se ještě nestihly ustálit na nových hodnotách. Čím později se nějaká skupina obyvatelstva dostane k novým penězům, tím víc je okradena. Nejvíc se samozřejmě nažera stát:) Dále mi nějak uniká, kde vidíte ten volný trh, v prostředí, kde centrální banky mají monopol na tisk peněz...

Nahlásit

+4
+
-

Richard Fuld | 8. 6. 2016 22:50 | reakce na Radek Zelený - 8. 6. 2016 15:25

Teorie to je pěkná, ale z praktického hlediska poněkud pofidérní.
Nově "natištěné" (podle Vás falešné) peníze vznikají tak, že si je někdo půjčí v bance. Každý může tvořit peníze, tak že si je v bance půjčí a použije je dříve, než ostatní. :-) Jestli si myslíte, že je to skvělý a jednoduchý způsob, jak přechytračit ostatní, tak směle do toho. :-)

A taky je třeba si uvědomit, že tyto peníze zase zaniknou v okamžiku, jakmile je dlužník bance zase vrátí. Peníze jsou emitovány pouze na dobu určitou, a to do splatnosti dluhu, díky jehož poskytnutí dříve v bance vznikly.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Jan Kopecký | 9. 6. 2016 11:17 | reakce na Richard Fuld - 8. 6. 2016 22:50

Pane Fuld,
prosím, kdy zaniknou peníze, za které centrální banka nakoupí státní dluhopisy?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2016 12:03 | reakce na Jan Kopecký - 9. 6. 2016 11:17

Předně, když nějaká banka od jiné banky koupí státní dluhopis (či cokoliv jiného), pak v takovém případě žádné peníze nevznikají. V takových případech vzniká likvidita, což jsou "peníze", které má na vkladovém účtu jedna banka v jiné bance (např. centrální) a mohou být použity pouze k vyrovnávání vzájemných závazků mezi bankami. Změny objemu této likvidity mají nulový vliv na změny objemu peněžní zásoby. A pouze změny v objemu peněžní zásoby (nikoliv objemu likvidity) mohou mít vliv na vývoj inflace. Toto platí obecně pro všechny banky, bez ohledu na to, jestli jednou ze stran daného kontraktu je, či není centrální banka. Jinými slovy likvidita jsou "peníze", které se nemohou dostat do oběhu v reálné ekonomice, protože jediný způsob, jak se tam mohou dostat je v případě kontraktu, kde na jedné straně je banka a na druhé nebankovní subjekt.

Skutečné peníze (nikoliv likvidita) zaniknou v okamžiku, kdy bude státní dluhopis, který je držen bankou (lhostejno zda centrální), splacen státem penězi, obvykle vybranými od daňových poplatníků. V takovém případě na straně aktiv banky zanikne aktivum v podobě právě splaceného státního dluhopisu a současně na straně pasiv banky zaniknou peníze státu, jež byly určeny ke splacení státního dluhopisu. V žádném případě ale v takovém případě nedojde k zániku nově vytvořené likvidity, která byla použita na nákup onoho státního dluhopisu centrální bankou.

Bylo by přece krajně nespravedlivé, pokud byste dostal zaplaceno za dluhopis a pak by mohly obdržené peníze (likvidita) v nějakém okamžiku a bez vašeho vlivu jaksi zaniknout. Takto to samozřejmě fungovat nemůže. Vždy zanikají ty peníze (či likvidita), kterými byl dluh bance splacen. Nikoliv peníze, které obdržel prodejce dluhopisu. Tyto peníze (likvidita) budou existovat do té doby, dokud nebudou použity ke splacení dluhu, který má u banky prodejce dluhopisu.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-4
+
-

Jan Kopecký | 11. 6. 2016 11:16 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2016 12:03

Pane Fulde,
a není v současném systému zakotvena v důsledku tvorby "peněz" z dluhu a existenci úroku nesplatitelnost dluhu, což se mj. projevuje i právě na tom, že (státní) dluhy spláceny (a splaceny) nejsou (a nebudou - nemůžou být)? Neříkám, jestli je současný systém, kdy si mezi sebou platíme (směňujeme hmotné statky i práci-služby) převážně převody (mezi běžnými účty) závazků komerčních bank na vydání "papírků s čísly", dobrý nebo špatný, rozhodně je zajímavý (a zjevně funkční). Totální nepochopení ale je mezi běžným obyvatelstvem v tom, že takovéto "peníze" považují za uchovatele hodnoty (a diví se, že tomu tak není).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 13. 6. 2016 18:16 | reakce na Jan Kopecký - 11. 6. 2016 11:16

V současném systému není zakotvena žádná nesplatitelnost dluhu. I úroky, které banky připisují na vkladové účty představují nově vzniklé peníze, nikoliv peníze, které bankám zaplatili dlužníci. Kromě takto nově vznikajících peněz banky dávají do oběhu nové peníze, které vznikají vždy když za cokoliv platí nebankovním subjektům, tedy když platí mzdy svým zaměstnancům, když platí za zařízení bank nábytkem a technikou, když platí služby, které jsou jim poskytovány a dokonce i když platí daně. Takže teze, že je málo peněz na splacení všech existujících dluhů je chybná.

To, že nejsou spláceny státní dluhy není projevem oné údajné nesplatitelnosti dluhů, která by vyvěrala z nedostatku existujících peněz. Přesto ale souhlasím, že současné státní dluhy jsou v podstatě nesplatitelné. A půjdu ještě dál. Považuji již pouhé snahy o splácení státního dluhu za nebezpečný nesmysl, protože výsledkem takových snah je obvykle jen ještě horší situace, než před tím (včetně samotné míry zadlužení).

Lze však souhlasit s Vašim názorem, že existuje určité nepochopení v tom, že lidí účetní peníze považují za uchovatele hodnoty. Účetní peníze samozřejmě mají schopnost uchovávat hodnotu avšak tuto funkci budou možná lepe plnit jiná aktiva, než právě účetní peníze. Ano v tomto je jaksi zakopaný pes.

Ideální peníze by měly být skvělým prostředkem směny a účinným uchovatelem hodnoty.
Já se domnívám, že primární funkcí peněz je být prostředkem směny a v tom jsou účetní peníze excelentní. Na rozdíl např. od zlata, které nebude ideálním prostředkem směny, a to právě z důvodu jeho schopnosti relativně dobře uchovávat hodnotu. Tato vlastnost totiž motivuje k hromadění peněz (zlata) v úsporách, což zjevně neprospívá jejich funkci jako prostředku směny (stále méně zlata je k dispozici pro obchodní transakce). Paradoxně se ale lidé chovají k účetním penězům obdobně jako k plnohodnotné měně ve formě zlata. Jde zřejmě o setrvačnost a povrchní chápaní peněz. Také z tohoto důvodu také dochází k inflaci (růstu peněžní zásoby), kdy lidé hromadící peníze v úsporách způsobují, že jiní lidé si musí v bance půjčovat nově vznikající peníze.

Velmi zjednodušeně řečeno, pokud by peníze nebyly hromaděny v úsporách (a vyváděny do oběhu na sekundárních kapitálových trzích), pak by byly v oběhu v reálné ekonomice a nebylo by třeba, aby si lidé půjčovaly od bank nové peníze.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 8. 6. 2016 14:54

Několik jmen ze zdejších diskusí mi tam chybělo:
http://echo24.cz/a/w2CGZ/kdo-preje-stalinistickym-novinam-zeman-hasek-sebrle-ci-michal-david

Nahlásit

+1
+
-

Jan Altman | 8. 6. 2016 09:52

"Je-li tato politika úrokových sazeb rozumná, daří se vyrovnávat výkyvy oběma směry. Ekonomika netrpí ani inflací, ani krizemi. Nelze sice úplně odstranit hospodářský cyklus, ale je možné jeho výkyvy citelně tlumit."

Centrální banka nemůže úplně odstranit hospodářský cyklus......
......, který sama vytváří? Tautologie někoho, kdo netuší nic o ABCT?


Mimochodem centrální banky cyklus boom-bust odstranit mohou (a také k tomu zjevně spějí) - a to tím, že přivodí permanentní bust, např. vleklou stagflaci, či hyperinflační kolaps měny a ekonomiky.

Případně tím, že zavedou (spolu s vládami) socialismus/fašismus:
- velký bratr v podobě bezhotovostní ekonomiky
- zruinování střední třídy inflací a regulací
- likvidace posledních zbytků zodpovědnosti a prozíravosti zápornými úroky (kazícími se penězi) a inflací v kombinaci např. s garantovaným nepodmíněným příjmem - z lidí se stanou ovce závislé na státní almužně. Ta bude nivelizovaná/jednotná, pravidelně valorizovaná o inflaci a soukromý výdělek (natož znehodnocované úspory) vedle ní bude čím dál marginálnější (kvůli daním i inflaci). Stejně tak čím dál intenzivněji zdaňované výnosy z kapitálu (zemanova eutanázie třídy rentiérů) budou čím dál tím zanedbatelnější oproti kontinuálně navyšovanému základnímu příjmu financovanému přímo z tiskáren centrální banky.

Nahlásit

+4
+
-

Jan Pozner | 8. 6. 2016 09:37

Česko v žádném případě nepotřebuje ani manipulace s kurzem, natož úrokovou mírou. Naopak politika nulových sazeb nás rychleji přivádí k těm dramaticky předluženým zemím (dluhem jak státním, tak soukromým), které už nevidí jinou možnost než zlikvidovat svoji měnu. K těm zemím dnes máme ještě dost daleko. Místo kapitalismu se tu pomalu, ale jistě buduje dluhismus. Na řeči, že když to dělají ostatní musíme taky, nedám. Rašín udělal pravý opak toho, co vesměs všichni kolem, a neměli snad naši dědkové co žrát?
Když se ostatní rozhodnou zničit si měnu je to pro nás úžasná příležitost jak zbohatnout na jejich blbosti a dluzích. Je to příležitost vyvážet nejen výrobky a služby, ale i kvalitní měnu, což posílí kurz a my budeme znatelně bohatší. Taková šance chodí jednou za století.

Jenže to bychom nesměli mít v ČNB úřednické sraby a guvernéra soudruha ze Státní plánovací komise...
Ti hoši šlápli do intervenčního lejna a teď jsou rozklepaní ho z tý podrážky setřít, protože se to jaksi nedá udělat hladce, bez ekonomickýho otřesu, na což oni nemaj odvahu, protože budou zcela správně označeni za viníky.

Nahlásit

+41
+
-

Richard Fuld | 8. 6. 2016 09:14

Podle pana Kohouta nastala v roce 2007 krize, která podle teorie hospodářského cyklu neměla nastat. Ano, tato teorie nepočítala s existencí nenasytných, chamtivých prodavačů hypoték chudým nezaměstnaným afroameričanům v důchodovém věku. Tato krize není selháním teorie hospodářského cyklu. Tato krize je důsledkem neomalených banksterských praktik a dohledu nad finančním trhem, který tyto praktiky v podstatě podporoval. Je to důsledek diletantismu a nezodpovědnosti špiček bankovního sektoru a dohledu.Je to výsledek tržního principu: urvi, co můžeš a po nás potopa.

Druhý závěr, že mnohé evropské země se ukázaly být naprosto překvapivě, jako přehřáté už je k popukání. Ani slovo o nákaze v důsledku americké hypotéční krize, kdy banksteři přeprodávali ve velkém to jejich hypotéční harampádí oceněné agenturou S&P na AAA evropským banksterským kolegům.

Skutečné příčiny pan Kohout zcela přehlíží (nebude si přece kálet do vlastního hnízda) a píše zde o jakémsi zvratu hospodářského cyklu, který podle dané teorie neměl vůbec nastat a o neschopnosti centrálních bank na něj adekvátně reagovat. A nakonec se diví, že tato absurdní situace (jen těsně odvrácený bankrot amerického bankovního systému) vyústila v na první pohled absurdní záporné úrokové sazby a v zcela nesmyslné QE. Absurdní situace bohužel plodí další absurdní situace.

Nahlásit

-14
+
-

Richard Fuld | 8. 6. 2016 08:58

Zase jen zbytečné lamentování nad inflací. Inflace, stejně jako deflace není nic jiného, než růst., popř. pokles cen. Pokud chcete mít měnu se 100% stabilní kupní silou, pak vám nezbude, než zavést pevné úředně stanovené ceny a zavést 100% socialistické plánování. Pokud necháte ceny vystaveny působení volného trhu, smiřte se s tím, že ceny budou kolísat. Ano inflace může být při značném zjednodušení považována za daň. Daň, kterou platíme za existenci tržního prostředí. :-)

Nahlásit

-52
+
-

Jan Kopecký | 18. 6. 2016 14:12 | reakce na Richard Fuld - 8. 6. 2016 08:58

Pane Fulde,
riskuji sice, že diskuse je už tak stará, že nemá smysl, nicméně nevím, kde jinde diskutovat - přemýšlel jsem hodně nad Vašim arugumenty - ze zdejších diskusí mi vyplynulo, že dle Vás se vznikem nových peněz není žádný problém, protože např. pokud tyto vzniknou na výstavbu nového domu, ráda mi nějaká firma za tyto peníze nějaký nov) dům vyrobí, tj. ve výši nově vzniklých peněz vnikne nová hodnota, a inflace se tedy nekoná - jenže, došel jsem (doslovně - během chůze do centra a z centra Brna), že tento Váš pohled nebere v úvahu jednu zásadní věc (je to opět o tom co je, a co není vidět) - vznikem nového domu (při neměnném počtu obyvatel, tj. nezměněné potřebě) se stane jiný, starý, dům bezcenným (resp. hodnota jiných, starších domů, adekvátně poklesne), tj. hodnota nových peněz není kryta zvýšením hodnoty, a proto je taková inflace na trhu nemovitostí, která tím koreluje s objemem nově vznikajíchch peněz z půjček na nemovitosti. To, že tato inflace není vidět v číslech ČNB je nepodstatné - vidím ji všude kolem sebe, protože se v tom oboru pohybuji. Tj. dle mého mínění nemáte pravdu, protože pokud je realita v rozporu s názorem, má přednost realita.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 18. 6. 2016 16:43 | reakce na Jan Kopecký - 18. 6. 2016 14:12

Pokud vzroste poptávka po hypotékách na nové domy natolik, že poptávka převýší aktuální kapacity stavebních firem dojde v důsledku tržních sil (nabídka - poptávka) k růstu cen nemovitostí. Skutečnost, zda při tomto dojde, či nedojde k růstu objemu peněžní zásoby je v podstatě nepodstatná. Důležité je si uvědomit, že to jsou konkrétní lidé, kteří se rozhodli zadlužit se a půjčené peníze utratit za nemovitost, kteří stojí za růstem cen nemovitostí. To, že takovýto proces může plodit i nadbytečné nemovitosti je sice možné, ale toto nijak nedopadá na správnost mých názorů. Naopak pokud některé staré nemovitosti budou zlevňovat a nové zdražovat v průměru bude jejich cena stabilnější, než kdyby staré nezlevňovaly.

Takže pokud rostou ceny nemovitostí, pak v daném ohledu se samozřejmě hodnota peněz měřená cenou nemovitostí snižuje. To je ale důsledek trhu s nemovitostmi, stejně jako byla kdysi cena peněz zcela mizerná měřeno cenou holandských tulipánových cibulek, kdy se lidé zbláznili a vyšroubovali cenu cibulek do astronomických výšek. Stejně tak se můžete dívat na růst cen akcií, že kazí hodnotu peněz měřeno vzhledem k cenám akcií. A právě proto je kupní síla peněz měřena prostřednictvím vývoje ceny spotřebního koše, protože bez vlastnictví akcií a nemovitostí, které si nemůže dovolit, může většina lidí existovat.

Ale zpět k meritu věci. Tvrdím, že v důsledku použití nově vzniklých peněz mohou vznikat nové reálné statky a že takový vznik nových peněz nemusí být vždy doprovázen i růstem cen, tedy znehodnocováním peněz a že pokud k takovému znehodnocení dojde, pak to není důsledkem samotné možnosti vzniku nových peněz. Je to vždy v důsledku vůle lidí tyto peníze si půjčit a utratit je (a banky jim je rády půjčí).

Když lidé(!) vytvoří po něčem velkou poptávku, nemohou se divit, že rostou ceny a obviňovat místo sebe a svého žití na dluh, peněžní systém. Na tom je svobodný trh bez limitů založen. Draví mladí lidé s perspektivou nehodlají na nic čekat. Půjčí si a užívají si hned a když mají štěstí všechny své závazky jednou také splatí. A pak získají majetek, odpovědnost a strach, aby již získané neztratili a stanou se konzervativními. A místo nich přijdou nový mladí dravci. A je to tak naprosto v pořádku. Ti co nemají dost odvahy, celé toto sledují z bezpečného povzdálí nezadluženi a často bez majetku a brblají, v jak strašném a nemožném systému to žijí. Pak jsou ti, co si umí počkat a naspořit na to, co chtějí mít. Tohle je asi nejnormálnější způsob existence. A nakonec jsou i ti, kteří své síly přecení a celý život se jen plácají v dluzích, z kterých se vysekají jen ve vzácných případech.

Společnost je složena z různých lidí a jejich konkrétní jednání v tržním prostředí ovlivňují ceny a tedy i kupní sílu peněz. Nejsou to banky, ani stát, kdo to řídí. Je to trh. No a zde doplním, že právě proto, že sociální, důchodová a zdravotní oblast jsou oblasti pro lidi zcela klíčové, pak zastávám názor, že tyto odvětví nemohou být ponechány na pospas pouze tržním silám. Když vyletí ceny nemovitostí, nebo akcií do nebe, tak to přežijete nejspíš bez jakékoliv újmy. Pokud ale zůstanete bez důchodu, sociálních dávek nebo zdravotní péče v důsledku zcela přirozeně se vyskytujícího "selhání" trhu, pak jste v háji.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Kopecký | 20. 6. 2016 08:57 | reakce na Richard Fuld - 18. 6. 2016 16:43

Pane Fulde,
teď jste tomu z mého pohledu teda "nasadil korunu" - inflaci cen nepůsobí zvýšení peněžní zásoby (nově vzniklé peníze), ale zvýšení poptávky?!!! A ta poptávka je asi tak zvýšená čím? Nově vzniklými penězi, čím jiným?! Pokud chcete bazírovat na tom, že ceny nevzrostou vznikem těchto peněz, ale až vůlí lidí je utratit, můžete, ale z mého pohledu je to stále jedno a to samé (přece si nepůjčím abych si ty peníze nechal "ve štruzoku").

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 20. 6. 2016 16:35 | reakce na Jan Kopecký - 20. 6. 2016 08:57

Ale pane Kopecký vždyť je to úplně jednoduché. Stačí si přehrát jednotlivé kroky, jak jdou za sebou:

1. rozhodnu se, že si něco koupím na dluh.
2. půjčím si peníze (tím vzroste jejich objem).
3. poptám požadovaný statek, tedy mohu ovlivnit cenu nabízeného statku.

Vidíte, že nejprve tu musí být vůle půjčit si za účelem utracení půjčených peněz za konkrétní statek. Teprve pak může dojít k ovlivnění ceny poptávkou. Bez vůle utrácet nové peníze z úvěrů nevzniknou a ceny se maximálně propadnou. A novými penězi mohou ceny růst zase jen v důsledku vůle utratit je. Vznik půjčených peněz je pouhá téměř bezvýznamná technikálie.

Správně píšete, že lidé si nepůjčují peníze, aniž by tušili, za co je chtějí utratit, takže objem peněz vzroste vždy výhradně již ve spojení s úmyslem tyto peníze za něco konkrétního utratit. Působení těchto půjčených peněz na ceny se v podstatě nebude lišit od působení již existujících peněz, které si poptávající dříve uspořil, nebo aktuálně vydělal! Prodejce zvedne cenu při nadměrné poptávce, bez ohledu na to, jestli jde o nové peníze z úvěrů, nebo již existující peníze právě vydělané, nebo dříve naspořené. Otázka původu peněz zde není důležitá. Rozhodující je zde vůle zaplatiti požadovanou cenu (i vyšší, než byla dříve) .

Současně také platí, že nové peníze, které podle Vás jsou samotnou příčinou inflace, bez vůle někoho, kdo si je chce půjčit na pořízení něčeho konkrétního, nevzniknou. Vznik nových peněz je důsledek rozhodnutí dlužníka půjčit si je na pořízení konkrétního statku a rozhodnutí banky tyto peníze dlužníkovi půjčit. Bez koupěchtivého dlužníka banka, žádné nové peníze nevytvoří.

A správně píšete, že nikdo si nebude půjčovat peníze jen proto, aby z nich platil úroky. Proto také samotný vznik peněz sám o sobě nemůže tlačit na ceny.

Takže je to nadměrná poptávka, co žene ceny nahoru, nikoliv rostoucí objem existujících peněz. Růst cen může nastat i v případě, že se jen zvýší spotřeba, aniž by přitom musel růst objem peněžní zásoby (zrychlí se oběh peněz). Stačí, aby se dostatečné množství lidí rozhodlo začít utrácet např. část svých úspor, nebo začít spořit menší část svých příjmů, než dosud.

Pokud narážíte na to, že v rámci např. zlatého standardu by nebylo možné, aby si spotřebitelé na svou spotřebu neomezeně půjčovali nové peníze, protože relativně konstantní množství zlata už by bylo rozpůjčováno a úvěrová expanze by tak byla nemožná, pak máte samozřejmě pravdu. Problém tohoto pohledu na věc ale je, že tento princip by nebránil pouze nadměrným spotřebním úvěrům, které by mohly vést k růstu cen, ale představoval by nepřekročitelný limit, který by mohl významně dusit i zcela smysluplnou investiční, resp. jinou ekonomickou činnost, či i poměrům přiměřenou spotřebu. Náklady těchto ztracených příležitostí považuji za enormní. Nebýt přechodu na účetní měnu, byli bychom pořád "ještě 100 let za opicemi".

Vše má svoje pro a proti. V daném případě ale podle mne výhody velmi pružného objemu peněžní zásoby v systému účetní měny velmi výrazně převyšují případné výhody (spíše ale nevýhody) plynoucí z rigidní peněžní zásoby v systému plnohodnotného zlatého standardu.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jiří Hemzal | 10. 6. 2016 13:11 | reakce na Richard Fuld - 8. 6. 2016 08:58

Rozhodně nesouhlasím s tvrzením, že inflace/deflace je růst nebo pokles cen! Inflace/deflace je růst nebo pokles peněžní zásoby. Kolísání cen v prostředí volného trhu je přirozené. Co ale přirozené není a nemá nic společného s tržním hospodářství, je účelová manipulace s penežní zásobou

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2016 15:15 | reakce na Jiří Hemzal - 10. 6. 2016 13:11

Teoreticky máte samozřejmě pravdu. Z definice je inflace/deflace růstem/poklesem objemu peněžní zásoby. Prakticky ale ekonomické subjekty nezajímá, jak velký je objem peněžní zásoby. Ekonomické subjekty zajímá kupní síla měny a ta se odvíjí o vývoje cen. Navíc zvýšení objemu peněžní zásoby neznamená zcela automaticky následný růst cen. Pokud vliv zpomalení oběhu peněz v ekonomice převýší vliv nárůst objemu peněžní zásoby, budete svědkem spíše tlaků na pokles cen, než na jejich růst.

Současně kolísání objemu peněžní zásoby je v podstatě stejně přirozené jako kolísání cen. Objem peněžní zásoby se vyvíjí podle toho, kolik si ekonomické subjekty půjčí nových peněz oproti objemu v téže době splacených bankovních úvěrů. Drtivou většinu pohybu objemu peněžní zásoby mají tedy na svědomí ekonomické subjekty existující v tržním prostředí a jejich "chuť"půjčovat si další peníze.

Peněžní zásobu tak může centrální banka ovlivňovat pouze nepřímo a omezeně, a to regulací výše úrokových sazeb. Účelem této "manipulace" je zabránit přehřátí ekonomiky zvyšováním sazeb, nebo podpora ekonomiky jejich snižováním. Netvrdím, že toto je tržní řešení. A ani nejsem zastáncem ryze tržních řešení. Současně pochybuji, že by čistě tržní úrokové sazby v dané situaci mohly jakkoliv pomoci. Rovněž si nemyslím, že by tržní úrokové sazby předešly onomu americkému hypotéčnímu šílenství.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

foxy | 8. 6. 2016 07:37

Makroekonomové pořád zapomínají, že makroekonomika je jenom součtem mikroekonomik a že když dole v mikroekonomice dusíte podnikatele nesmyslnými regulacemi, tak s tím nahoře v makroekonomice už změnou sazeb nic nenaděláte.

Nahlásit

+8
+
-

Luděk Zdražil | 8. 6. 2016 06:54

Ještě že máme ten internet:

Pavel Kohout 2008:
Psychologicky lidé vnímají současný stav jako krizi. Ve skutečnosti jde jen o drobnou nepříjemnost, na kterou svět zanedlouho zapomene.

Zdroj: http://finmag.penize.cz/ekonomika/261929-psychologie-a-realita

Nahlásit

+4
+
-

Jan Pozner | 8. 6. 2016 09:24 | reakce na Luděk Zdražil - 8. 6. 2016 06:54

Jo, vzpomínám si, že tu autor o krizi mluvil jako o krizi likvidity, nikoli solventnosti.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 8. 6. 2016 09:34 | reakce na Jan Pozner - 8. 6. 2016 09:24

No a QE, řeší dodávky chybějící likvidity a nelze do něj zařadit subjekty, které mají problém se solventností.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-3
+
-

foxy | 8. 6. 2016 07:47 | reakce na Luděk Zdražil - 8. 6. 2016 06:54

Protože léčba byla horší než nemoc. Krize byla v EU dokonale zakonzervována.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+18
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK