Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Diskuze: Člověk, který chce po práci vypnout telefon, není flákač

27. 5. 2016
 20 915
16 komentářů

Přihlášení do diskuze

Nejoblíbenější příspěvek

Předně nechápu, proč to nastolovat jako společenské, či dokonce politické téma.

Je věcí každého, jak si to zařídí, co si nechá líbit, zda si za zvýšenou dostupnost i po pracovní době nechá zaplatit či to jinak kompenzovat, atd...
Jsou zkrátka lidé, kteří na trhu práce nemají jinou konkurenční výhodu než tu, že když je potřeba něco vyřešit v 10 večer či v neděli dopoledne, jsou k dispozici. Když jim jí sebereme, žádnou mít nebudou. Pokud jim toto postavení tak vadí, nechť si zvýší kvalifikaci tak, aby měli i jinou konkurenční výhodu a následně byli pevní v kramflecích tak, že šéfa mohou odkázat do patřičných mezí, resp. si po práci dát na telefonu pracovní kontakty na blacklist (či vypnout tu druhou pracovní SIMku).

Vždyť to přeci mnozí známe: jsou ve firmě machři, které si nadřízení předcházejí a kteří mají vysokou míru sebejistoty. A pak jsou ti ostatní (začátečníci, ne tak dobří odborníci, atd...), kteří zkrátka svou hodnotu pro firmu musejí "dohnat" jinak - např. právě ochotou řešit problémy v momentě, kdy se vyskytnou.

Symptomatická je autorova levičácká starost o to, aby se zaměstnanci nestávali OSVČ bez "sociálních benefitů". Při tom být OSVČ má (kromě svobody, atd...) i tu výhodu, že vztah se "zaměstnavatelem" lze daleko precizněji smluvně ošetřit. Pro příklad zacituji jednu reálnou smlouvu:
- Naléhavost úrovně 2: (po 18té hodině) - hodinová sazba +20%
- Naléhavost úrovně 1: (víkendy a státní svátky) - hodinová sazba +50%
- Účtují se každé započaté 2 hodiny (čili i jednoduchá rada po telefonu = 2hod)

Výsledkem je, že odběratel má jistotu dostupnosti dodavatele, když je to potřeba. Dodavatel naopak má solidní finanční kompenzaci a je zajištěno, že nebude kontaktován zbytečně často. Na telefonát se vlastně může i docela těšit.

Pokud někteří manageři mají ve zvyku zbytečně obtěžovat podřízené o víkendech a pokud to následně snižuje jejich pracovní výkon, případně je to motivuje k odchodu z firmy, je na nadřízeném daného managera, aby to vyřešil (ve vlastním zájmu) - a na odvaze zaměstnanců jej informovat (ale stejně tak by museli někoho informovat, kdyby to bylo v zákoníku práce, jinak by se také nic nezměnilo).

Nahlásit
-
27
+

Diskuze

Možná je to návod pro nějakého schopného podnikatele a programátora. Vymyslet prográmek, který vybraným telefonním kontaktům odešle v určitou dobu obsazovací signál nebo nějakou technickou hlášku.

Nahlásit

-
1
+

Pane Altmane, vy jste ale nelida! Profesor Kašpárek vám vysvětlí, že je nelidské chtít po jiných, aby si zvýšili kvalifikaci, vždyť přece vysedávat po kavárnách a vést řeči proti práci je mnohem zábavnější.

Nahlásit

-
1
+

Můj bývalý šéf měl ve zvyku telefonovat lidem na dovolenou. Obvykle jsem mu to nevzal, ale svědomitě zavolal zpět druhý den v 7:30 pražského času (věděl jsem, že obvykle vstává až okolo 9.hodiny po ponocování v práci): "Sorry, byl jsem na pláži/ na tůře, vrátili jsme se pozdě, ale teď můžu mluvit, o co jde?". Zanedlouho telefonáty na dovolenou přestaly.

Nahlásit

-
13
+

Podle mé zkušenosti, šéf, který nedokáže rozlišit, co počká do rána nebo do pondělka a co ne, je obvykle neúspěšný šéf. Zaměstnanec naštěstí není nevolník a má právo volby. Můj známý po pár nepromyšleně a necitlivě provedených večerních a víkendových telefonátech prostě přešel ke konkurenci. Jeho šéf byl postupně pověřován méně a méně náročnými úkoly, protože jeho man-management skills se ukázaly být limitovanými.
Prostě život/volný trh si to přebere. Každopádně v tom nevidím příliš velké téma. Hlavně doufejme, že v Brně nevymýšlejí nějakou novou legislativu.

Nahlásit

-
6
+

No ale vždyť o tom mluvím. Lidé mají obecně nereálné představy o tom, co by jim měl někdo svěřit v rámci jejich pracovních povinností. Rozdíl je ten, že jedněm je proti srsti dělat i tu největší blbost jen napůl. I ten Jágr by si mohl říkat: Kdybych byl basketbalistou, bral bych dvakrát tolik, to se na to můžu... Je to ale právě absence tohoto přístupu, co dělá z talentů Jágry. Ve výkopu, v administrativě i v hokeji.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
5
+

No, point jste samozřejmě nepochopil.

Uvedu vám jiný, pro vás srozumitelnější příklad: Jágr, kterého hokej baví a jde mu, bude ochoten trénovat navíc oproti Pepkovi ze Zlámané Lhoty, kterému hokej nejde a nahnal ho do něj fotřík.

O práci která "pro mne není dost dobrá", můj příspěvek vůbec nebyl. Nýbrž o zdrojích motivace dělat něco navíc, například přijímat telefonáty šéfa ve svém volném čase.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
2
+

"Předně nechápu, proč to nastolovat jako společenské, či dokonce politické téma."

Protože celé zástupy lidí by si musely hledat užitečnější činnost?

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Nastolovat společenská nebo i politická témata je v pořádku. Ať si o tom klidně žvaní v parlamentu nebo třeba v Bruseli. Bohužel v podtextu těchto článků je cítit potřeba zákonů či vyhlášek, neboť věčně "chybí legislativa, která by to ošetřila".

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Volali jim ze Státní plánovací komise, aby se poradili, jak centrálně úrokové sazby, jaký nastavit kurz koruny, jaký dát maximální povolený příkon vysavačů, jak nastavit minimální mzdu a kolik vyrobit cukru. Že prej na to Jakeš spěchá.
---------------
Ale k těm telefonátům v pracovní době. Vlastně netuším, jak velký to je problém. Neznám nikoho, kdo by si na to stěžoval. Navíc mnoho k tomuto náchylných činností je outsourcovaných. Ze zaměstnance je najednou dodavatel a jako zázrakem dochází ke změně motivací a pracovník se na telefonát dokonce těší.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
5
+

"Tabu se naproti tomu stává z odpovědi: „Rád, ale až v pondělí ráno.“"

Zdroj?

Nahlásit

-
11
+

Předně nechápu, proč to nastolovat jako společenské, či dokonce politické téma.

Je věcí každého, jak si to zařídí, co si nechá líbit, zda si za zvýšenou dostupnost i po pracovní době nechá zaplatit či to jinak kompenzovat, atd...
Jsou zkrátka lidé, kteří na trhu práce nemají jinou konkurenční výhodu než tu, že když je potřeba něco vyřešit v 10 večer či v neděli dopoledne, jsou k dispozici. Když jim jí sebereme, žádnou mít nebudou. Pokud jim toto postavení tak vadí, nechť si zvýší kvalifikaci tak, aby měli i jinou konkurenční výhodu a následně byli pevní v kramflecích tak, že šéfa mohou odkázat do patřičných mezí, resp. si po práci dát na telefonu pracovní kontakty na blacklist (či vypnout tu druhou pracovní SIMku).

Vždyť to přeci mnozí známe: jsou ve firmě machři, které si nadřízení předcházejí a kteří mají vysokou míru sebejistoty. A pak jsou ti ostatní (začátečníci, ne tak dobří odborníci, atd...), kteří zkrátka svou hodnotu pro firmu musejí "dohnat" jinak - např. právě ochotou řešit problémy v momentě, kdy se vyskytnou.

Symptomatická je autorova levičácká starost o to, aby se zaměstnanci nestávali OSVČ bez "sociálních benefitů". Při tom být OSVČ má (kromě svobody, atd...) i tu výhodu, že vztah se "zaměstnavatelem" lze daleko precizněji smluvně ošetřit. Pro příklad zacituji jednu reálnou smlouvu:
- Naléhavost úrovně 2: (po 18té hodině) - hodinová sazba +20%
- Naléhavost úrovně 1: (víkendy a státní svátky) - hodinová sazba +50%
- Účtují se každé započaté 2 hodiny (čili i jednoduchá rada po telefonu = 2hod)

Výsledkem je, že odběratel má jistotu dostupnosti dodavatele, když je to potřeba. Dodavatel naopak má solidní finanční kompenzaci a je zajištěno, že nebude kontaktován zbytečně často. Na telefonát se vlastně může i docela těšit.

Pokud někteří manageři mají ve zvyku zbytečně obtěžovat podřízené o víkendech a pokud to následně snižuje jejich pracovní výkon, případně je to motivuje k odchodu z firmy, je na nadřízeném daného managera, aby to vyřešil (ve vlastním zájmu) - a na odvaze zaměstnanců jej informovat (ale stejně tak by museli někoho informovat, kdyby to bylo v zákoníku práce, jinak by se také nic nezměnilo).

Nahlásit

-
27
+

Upřímně by mne zajímalo, co tak strašně urgentního museli řešit zaměstnanci Prognostického ústavu v pátek v osm večer.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
7
+

Prestižní fotbalista :-D Ale dobře, chápu pointu. Ale přiznejme si, že jsme všichni zrození k tomu myslet si o sobě víc, než co je realita. V podstatě každý má představu, že je schopnější a vyjimečnější, než ve skutečnosti je. Takže Váš přístup "moje práce pro mě není dost dobrá" je cestou do pekel. Navíc by si lidé neměli namlouvat, že začnou pracovat pořádně, až budou mít dobrou práci. Neznám nikoho, kdo by dělal podřadnou práci mizerně a po postupu (třeba náhodném) na lepší místo by začal pracovat pečlivě a nadšeně. To je jako si myslet, že budete bůh v posteli, až seženete hezčí holku.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
6
+

Realita je, jako obvykle, mnohem barevnější. Píšu v první osobě, ale jsou to jenom příklady.

Článek v zásadě dává smysl pro lidi s pevnou pracovní dobou. Pokud jsem se zaměstnavatelem domluvený na osmi hodinách denně, těch osm jsem poctivě pracoval, pak není úplně hezké, jestli po mě chce ještě něco navíc a nezaplatí mi přesčas. Autor článku zcela ignoruje koncept přesčasů.

Zcela jiná je situace v kreativních profesích. Když mě v devět večer napadne řešení problému, který jsem řešil oněch osm hodin v kanceláři, tak si ho aspoň zapíšu a občas i začnu řešit, dokud to mám v hlavě. Zneužívaného workoholika to ze mě určitě nedělá. Tady je naopak problém zkostnatělost zákoníku práce, který se snaží ohromnou škálu profesí namačkat do krabičky osm hodin denně. Nemám žádná data jaké procento lidí pracuje "kreativně" a jaké procento na směny, každopádně se ten poměr očividně zvyšuje. Je fascinující, že autor, pokud vím žurnalista na volné noze, tohle hledisko zcela přehlíží.

Dále je potřeba zvážit globalizaci. Máme druhou půlku teamu v Kalifornii. Kdybych se pokoušel pracovat 9-5 a pak ani ťuk, tak toho moc neuděláme. V amerických firmách pracuje poměrně hodně lidí a ještě více s nimi aspoň nějak spolupracuje. Kdo spolupracuje s Japonskem to má ještě zábavnější.

Když strávím třetinu pracovní doby na Facebooku & spol., což rozhodně není nerealistické, ani pak po mě šéf nemá právo chtít něco udělat po "pracovní" době?

Nahlásit

-
10
+

Osobně bych doporučoval vžít se do role druhé strany. Akceptuje Váš manažer Vaše soukromé hovory v pracovní době? Pokud ne (např. stojíte u pásu, v šachtě není signál apod.), neakceptujte jeho telefonáty mimo pracovní dobu. Anebo pozorujte majitele firmy, kterému prodáváte svou práci - je to Váš zákazník - jak se zase on chová ke svým zákazníkům (=zákazníkům firmy). Zvedá jim telefony po práci a o víkendu? Pro různé zákazníky v různých oborech to může být různé a mělo by to mít vliv i na Váš přístup ke zvedání telefonů mimo pracovní dobu.

Nahlásit

-
6
+

Ona je ta Dlouhého perspektiva zkreslená ještě v jednom ohledu. Práce v ústavu pod Komárkem byla v 80. letech výjimečně prestižní. Dalo by se to přirovnat, jako by fotbalista hrál ve špičkovém prvoligovém klubu.

Zaměstnání většiny lidí jsou ovšem hanebné kompromisy mezi možnostmi a ambicemi. Je prostě rozdíl, pokud vám volá docent Komárek nebo regionální manažer Kauflandu, ve kterém s odporem pracujete, protože nic lepšího jste momentálně nesehnali. To prostě nemusíte být workoholik.

Nahlásit

-
12
+