Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Svoboda projevu je i svoboda říkat kontroverzní a nechutné věci

Bohumír Žídek | 24. 5. 2016 | Celkem 2 komentáře v diskuzi

Vložit komentář

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Martin Horsky | 25. 5. 2016 02:50

Bezpodmínečná svoboda projevu dovoluje americké společnosti řešit citlivá a důležitá témata rychle, veřejně a důsledně. Státní censura, i ta s těmi nejvznešenějšími úmysly, dokáže jen rodící se problémy držet pod pokličkou - dokud nevybouchnou.
Plnou svobodu slova a tisku garantuje americká ústava už 220 let formulací "Kongres neutvoří zákon co by zavedl náboženství anebo zakázal jeho volné následování, ani zákon omezující svobodu slova nebo tisku, ani neodepře lidu právo se pokojně shromažďovat a právo posílat petice vládě kvůli napravení stížností."

Během nahrazování svého stavu koloniálního občana britského impéria novým občanstvím Spojených stálů chtěl americký osadník černé na bílém, že nová autorita nebude mít nikdy právo mu zakazovat vyslovit a napsat co si myslí (jak si během vývoje americké státnosti rychle zvykl). S tím souhlasila řada Otců Zakladatelů a jeden z nich, James Madison, prosadil v r. 1789 návrh sepsat výčet deseti občanských práv coby “dodatek” k ústavě (the constitutional amendment). Tento dodatek je známý coby Bill of Rights (Listina práv) a jeho kouzlo je v tom, že zákonodárcům několikrát říká co je mimo jejich pravomoc. Kde ostatní ústavy omezují co má povoleno občan, tam americká ústava omezuje co má povoleno stát. Proto Američané neříkají svému státu demokracie, ale "American republic". Zatímco demokracie prosazuje zájem většiny, republika před zájmy většiny jednotlivce chrání.

Obsah projevu v USA narozdíl od evropských demokratických států nehraje roli. Jedinou výjimkou bylo ústavní rozhodnutí Chaplinsky v. New Hampshire v r. 1942, kde soud objevil existenci "bojovného jazyka” (fighting words), který charakterizují osobní urážky, tváří v tvář, druhu co se obecně považuje za způsob jak vyprovokovat násilnou reakci. Tento jazyk pak ústava nechrání.

Ovšem každé soudní rozhodnutí co následovalo a kde strana "bojovným jazykem" argumentovala vedlo jen k přísnějšímu vymezování co "bojovný jazyk" je. Poslední velký případ kde soud "bojovný jazyk" nerozeznal byl Gooding v. Wilson, z r. 1972. Tam soud potvrdil, že řeč co je "vulgární a urážlivá.." je stále chráněna Prvním a Čtrnáctým ústavním dodatkem.
Pro zajímavost, obžalovaný Gooding při útoku na policistu křičel "Bílý zkurvysynu, já tě zabiju", "Ty zkurvysyne, já tě uškrtím" a "Ty zkurvysyne, jestli se mne ještě jednou dotkneš, rozpárám tě na kusy". Svoboda projevu tedy zůstává ve Spojených státech definována skutečně široce.

Naproti tomu § 355 - Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob - dává státu volnou ruku najít na psa kterého chce bít tu správnou hůl.

+25
+
-

Celkem 2 komentáře v diskuzi.

Martin Horsky | 25. 5. 2016 02:50

Bezpodmínečná svoboda projevu dovoluje americké společnosti řešit citlivá a důležitá témata rychle, veřejně a důsledně. Státní censura, i ta s těmi nejvznešenějšími úmysly, dokáže jen rodící se problémy držet pod pokličkou - dokud nevybouchnou.
Plnou svobodu slova a tisku garantuje americká ústava už 220 let formulací "Kongres neutvoří zákon co by zavedl náboženství anebo zakázal jeho volné následování, ani zákon omezující svobodu slova nebo tisku, ani neodepře lidu právo se pokojně shromažďovat a právo posílat petice vládě kvůli napravení stížností."

Během nahrazování svého stavu koloniálního občana britského impéria novým občanstvím Spojených stálů chtěl americký osadník černé na bílém, že nová autorita nebude mít nikdy právo mu zakazovat vyslovit a napsat co si myslí (jak si během vývoje americké státnosti rychle zvykl). S tím souhlasila řada Otců Zakladatelů a jeden z nich, James Madison, prosadil v r. 1789 návrh sepsat výčet deseti občanských práv coby “dodatek” k ústavě (the constitutional amendment). Tento dodatek je známý coby Bill of Rights (Listina práv) a jeho kouzlo je v tom, že zákonodárcům několikrát říká co je mimo jejich pravomoc. Kde ostatní ústavy omezují co má povoleno občan, tam americká ústava omezuje co má povoleno stát. Proto Američané neříkají svému státu demokracie, ale "American republic". Zatímco demokracie prosazuje zájem většiny, republika před zájmy většiny jednotlivce chrání.

Obsah projevu v USA narozdíl od evropských demokratických států nehraje roli. Jedinou výjimkou bylo ústavní rozhodnutí Chaplinsky v. New Hampshire v r. 1942, kde soud objevil existenci "bojovného jazyka” (fighting words), který charakterizují osobní urážky, tváří v tvář, druhu co se obecně považuje za způsob jak vyprovokovat násilnou reakci. Tento jazyk pak ústava nechrání.

Ovšem každé soudní rozhodnutí co následovalo a kde strana "bojovným jazykem" argumentovala vedlo jen k přísnějšímu vymezování co "bojovný jazyk" je. Poslední velký případ kde soud "bojovný jazyk" nerozeznal byl Gooding v. Wilson, z r. 1972. Tam soud potvrdil, že řeč co je "vulgární a urážlivá.." je stále chráněna Prvním a Čtrnáctým ústavním dodatkem.
Pro zajímavost, obžalovaný Gooding při útoku na policistu křičel "Bílý zkurvysynu, já tě zabiju", "Ty zkurvysyne, já tě uškrtím" a "Ty zkurvysyne, jestli se mne ještě jednou dotkneš, rozpárám tě na kusy". Svoboda projevu tedy zůstává ve Spojených státech definována skutečně široce.

Naproti tomu § 355 - Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob - dává státu volnou ruku najít na psa kterého chce bít tu správnou hůl.

Nahlásit

+25
+
-

Josef Fraj | 25. 5. 2016 07:43 | reakce na Martin Horsky - 25. 5. 2016 02:50

Dobrý příspěvek.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK