Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Diskuze: Krize na obzoru

Přihlášení do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Když pomineme události vis maior (přírodní katastrofy, pandemie a pod.), tak hlavní příčinou krizí jsou zásahy státu do ekonomiky. Předpovídání krizí tedy ve své podstatě znamená předpovídání dalších nápadů politiků případně centrálních bankéřů.

Zdá se stále zjevnější, že politici ztrácejí kontrolu nad ďáblem, kterého vypustili v 70. letech, zrušení vazby peněz na zlato. Jediné řešení nacházejí ve spoutání ekonomiky co nejtěsnějšími pouty regulací a v co největším omezení svobod občanů. Dělají pravý opak toho, co by mohlo přínést vyřešení problému. Politici stále topí pod kotlem a zoufale se snaží přivázat k němu pokličku, aby vybuchl až po skončení jejich mandátu. Tlak stále stoupá.

Nahlásit
+21
+
-

A možno tu máme aj iné krízy. Môžeme si ich definovať viacerými spôsobmi.
Môže to byť neschopnosť dosiahnuť vyšší ekonomický rast napriek veľkým snahám.
Môže to byť aj reálny pokles, ak použijeme metódy spred desiatok rokov na určovanie nominálneho hospodárskeho rastu a určovanie cenovej inflácie.
Môže to byť stav, keď pokles do recesie zadržujú len vysoké a rastúce dávky inflačných peňazí.
Ak sa v podobnom stave nachádza narkoman, je vysoko pravdepodobné, že je blízko kolapsu. Ak sa v takom stave nachádza ekonomika, je stále veľa mudrlantov, ktorí budú spochybňovať túto vysokú pravdepodobnosť kolapsu.
K čomu to má byť dobré? Aby spoločnosť mohla v budúcnosti opäť riskovať? Aby mohol niekto mudrovať o dôsledkoch a nie príčinách?
Demografický rast by v zdravom peňažnom systéme nemohol byť osudový problém, pretože by musel byť riešený už v zárodkoch, vrátane samoregulácie. To platí aj v prípade štátom regulovaného priebežného dôchodkového a celého sociálneho systému. To sa týka aj všetkých ostatných ekonomických systémov (bankový, produkčný, správny, zdravotnícky). Zdravý peňažný systém by signalizoval poruchy už v zárodku a nedovolil by im prerásť do veľkých(osudových) rozmerov. Veľmi rýchlo by signalizoval aj to, či zvolený model prosperuje, alebo je potrebné zvoliť iný. Umožňoval by porovnávanie jednotlivých systémov medzi krajinami. Dnes sa porovnávať nedá, lebo inflácia zabíja objavovanie a nahrádza ho lákavým peňažným dopingom.

Nahlásit

+1
+
-

Ano, krize pravidelně přicházejí. Protože ABCT.

Ale myslet si, že další krize budou jako ty minulé, to by asi bylo chybné.
Při každé minulé krizi vlády snižovaly úrokové míry. Dnes jsou ovšem na nule. Nebudou tu další moct řešit stejně. Budou muset jít do záporu (a zrušit hotovost, aby si lidi peníze raději nevybrali, než na nich mít v bance minus 5%). Nebo budou muset přijít s penězi z vrtulníku - např. tak, že centrální banka bude (zvýšený) rozpočtový deficit financovat po výmarsku a zimbabwsku z tiskárny.
Projdou ale tato opatření bez následků? Nemůže to ohrozit samotný systém? A když ne dnes, tak co za 8 let, až přijde krize další a výše zmíněná munice již bude vystřílená? Neutečou lidi od takto zneužívané a znehodnocované státní měny k alternativám? To by položit systém potenciál mohlo!
K tomu všemu si přičtěme další trendy, které budou situaci systému zhoršovat:
- v článku zmíněná demografická tragedie
- neustále rostoucí státní dluh
- rozvoj alternativní neregulované ekonomiky podporovaný novými technologiemi (blockchain, torrent, Tor, Uber, AirBnb - třeba na těchto principech za 10 let pojede půlka ekonomiky)
- uvadání "legitimity" státu, která se vždy odvozovala od suverenity, územní integrity, ochrany hranic, zajišťování bezpečí před ostatními národy - na to dnes státy zjevně rezignují a jednou se někdo může zeptat "K čemu je tedy máme?"

Tzn. nevím, zda zlomovou bude ta příští, přespříští, nebo až ta další krize. Každopádně nevěřím, že donekonečna pojedeme dál bez systémové změny.
Že se to někomu zdá nereálné? A jakou změnu předvídal v roce 1986?

Nahlásit

+16
+
-

Když pomineme události vis maior (přírodní katastrofy, pandemie a pod.), tak hlavní příčinou krizí jsou zásahy státu do ekonomiky. Předpovídání krizí tedy ve své podstatě znamená předpovídání dalších nápadů politiků případně centrálních bankéřů.

Zdá se stále zjevnější, že politici ztrácejí kontrolu nad ďáblem, kterého vypustili v 70. letech, zrušení vazby peněz na zlato. Jediné řešení nacházejí ve spoutání ekonomiky co nejtěsnějšími pouty regulací a v co největším omezení svobod občanů. Dělají pravý opak toho, co by mohlo přínést vyřešení problému. Politici stále topí pod kotlem a zoufale se snaží přivázat k němu pokličku, aby vybuchl až po skončení jejich mandátu. Tlak stále stoupá.

Nahlásit

+21
+
-