Diskuze k článku: Třetí světová revoluce

Jan Dvořák | 16. 4. 2016 13:08

Jak to celé skončí?
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly - historická práce z roku 2025

http://proinvestory.cz/cesta-do-pekel-je-dlazdena-dobrymi-umysly-historicka-prace-z-roku-2025

Jiří Hemzal | 15. 4. 2016 11:47

Zajímavý článek, pane Kohoute. Možná by nebylo špatné upozornit i na jednu hlubokou, ale bohužel zapomenutou hospodářskou krizi z let 1920-1921:

Mohutný tisk peněz způsobil neudržitelný boom, který nutně vystřídal obrovský krach. Nebyl to ledajaký krach. Nezaměstnanost vyskočila ze 4% na 12% a HDP se propadlo během roku o 17%. Průmyslová produkce se propadla za rok o 30% a spotřebitelské ceny spadly o 16%. Ne, nešlo o známou Velkou hospodářskou krizi ze 30. let, ale o úplně neznámou „krizičku“ z let 1920-1921. Krach byl podle leckterých ukazatelů větší (roční pád spotřebitelských cen během Velké krize byl nejhůře 11%, průmyslová produkce spadla o 53%, ale za v 3,5 roku mezi srpnem 1929 a březnem 1933). Deprese nenastala. Naopak, „do roka a do dne“ o krizi už nikdo nevěděl: v roce 1922 byla nezaměstnanost 6,7% a v roce 1923 2,4%. Průmyslová produkce byla na předkrizové úrovni už v říjnu 1922.

Podle naší teorie lze takový sled událostí vysvětlit jednoduše: stát nedělal nic a nechal trhy, aby se vyčistily samy. A skutečně to se i stalo. Prezidentem byl Warren Harding, kterého historie považuje za moulu a nevěrníka. Tím dost možná i byl, ale z nějakého důvodu odmítl rady svého poradce pro obchod, pozdějšího prezidenta Herberta Hoovera (ke kterému se ještě vrátíme), a ... neudělal prakticky nic. I keynesiánský ekonom Robert Gordon uznal, že ačkoliv státní intervence byla minimální a Fed svoji moc zvýšit peněžní zásobu nevyužil, ekonomika se rychle zotavila.
zdroj: Mises institut

jan dlouhý | 14. 4. 2016 19:03

Aha, tak to jsem nevěděl. Já žil v domnění, že slovo DEMOKRATŮRA je z hlavy Karla Kryla, který ji použil v písni Braniboři v Čechách :)