Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Diskuze: Záporné úrokové sazby: Centrální banky by měly nechat experimentů

9. 3. 2016
 6 075
14 komentářů

Přihlášení do diskuze

Nejoblíbenější příspěvek

K poslední větě - centrální banky ale jsou politické instituce. Nebo snad někdo po událostech posledních let věří v jejich proklamovanou nezávislost? Nezávislé jsou tak akorát na chápání ekonomie, v čemž si také mohou s politiky podat ruku. A nebo - což je horší - důsledky svého jednání dobře chápou (jak c.bankéři, tak i někteří politici), ale je jim to jedno, protože je neponesou oni sami.

Nahlásit
-
13
+

Nejméně oblíbený příspěvek

Banky situaci v Řecku v podstatě uměle vyrobili. A logicky jsem Vám vysvětlil, že kdyby banky nepanikařily na trzích se státními dluhopisy, neměli bychom zde žádnou "dluhovou krizi", žádnou rozpočtovou odpovědnost a dluhy by rostli dál stejně utěšeně jako ekonomika. Banky ale zpanikařili donutily vlády k rozpočtové "odpovědnosti" (a k záchraně bank samotných, které se do potíží dostaly právě také v důsledku jejich výprodejové paniky) a už téměř 10 let se plácáme na místě a státní dluhy stejně dál rostou a banky dál balancují na pokraji krachu.

To, že nevidíte důvod, proč zachraňovat bankovní instituce, neznamená že takový důvod neexistuje. To spíše znamená, že jste tak chudý, že nemáte o co přijít, nebo jste tak hloupý, že si neuvědomujete, že byste mohl o hodně přijít.

No a není záchrana banky jako záchrana banky. Já zastávám záchranu krachujících bank pouze jejich zestátněním, nikoli cpaním peněz daňových poplatníků akcionářům krachujících bank. Vyhození managementu doprovázené oholením akcionářů a zestátnění banky se nijak nevylučují.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu
-
-4
+

Diskuze

Kde berete ty nesmysly, že Řeci neumí, nebo nechtějí nic vyrobit? To jsou typické zcela nepodložené mediální bláboly. Skutečná fakta si o Řecích a Řecku málokdo zjistí.

Pokud je chyba v tom, jak funguje Řecko, pak je chyba i v tom jak funguje např. USA nebo Japonsko. Jediný problém Řecka byl v tom, že je malé a že si ho panikařící banksteři vybrali za otloukánka.

Státní dluhy (sebevětší) nejsou důvodem k panice bank. A soukromé dluhy Řeci spláceli řádně a pokud nespláceli, tak jim to exekutoři spočetli stejně jako na jakémkoli jiném místě zeměkoule. A Řekům (občanům) ať klidně žádná banka nepůjčuje.

Řecká krize byl jednoduše umělý konstrukt, který plyne z diletantství bankovních panikářů nebo šlo o jejich zločinný projekt. Obecně proti bankám a jejich podnikání nic nemám. Ale to to předvedly vůči Řecku a ostatním jižním zemím byl jednoduše hnus. Státy banky zachraňují před dopady americké hypotéční krize a ty je jim odvděčily rozpoutáním "dluhové krize" Řecka ja dalších zemí. Hnus velebnosti.

To jsme ale otevřeli krásné téma. Tak na týden nejmíň. :-)))

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
-3
+

Já myslím že oba dva jsem ukázkové příklady. Vy například tvrdíte: "Banky situaci v Řecku v podstatě uměle vyrobili. A logicky jsem Vám vysvětlil, že kdyby banky nepanikařily na trzích se státními dluhopisy, neměli bychom zde žádnou "dluhovou krizi", žádnou rozpočtovou odpovědnost a dluhy by rostli dál stejně utěšeně jako ekonomika. Banky ale zpanikařili donutily vlády k rozpočtové "odpovědnosti" (a k záchraně bank samotných, které se do potíží dostaly právě také v důsledku jejich výprodejové paniky) a už téměř 10 let se plácáme na místě a státní dluhy stejně dál rostou a banky dál balancují na pokraji krachu."
Ukázkový argument vaší filozofie. Její nebezpočnost tkví v tom, že opravdu asi politicki a bankéři kteří tomu věří. Chyba prý není v Řecích, kteří nic neumí (nechtějí) vyrobit, ale chyba je v bankách které jim odmítají půjčit. Vaši argumentaci naprosto dokonale chápu a až bude mít EU vláda situace plně v rukou tak věřím že se budou řídit touto filozofií. Na rozdíl od vás si ale nemyslím že nekončící stimulace poptávky zajistí blahobyt na věčné časy. Budem poptávku stimulovat tak dlouho až dojde hajzlpapír. A to doslova. Bohužel se zdá že nyní platí pravidlo s EU na věčné časy.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
2
+

No já tak jednu věc pochopil. Když někomu dojdou argumenty, nebo zjistí, že by se mu mohly jeho dosavadní názory na ekonomii zhroutit jako domeček z karet, tak začnou psát o tom, jak diskuze o jejich názorech nemá smysl a začnou hledat charakterové vady názorového oponenta :-) Vy jste úplně ukázkový příklad. Kdybyste si dal tu práci a prošel si všechny diskuze se mnou, tak zjistíte, že je to téměř pravidlo.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
-4
+

Já myslím že už začínám chápat. S takovými lidmi je marná diskuze. Bohužel to vypadá že jich ve vládách a centrálních bankách sedí až příliš. Prostě nic pořádného dělat neumí tak otravují ostatním lidem život. Mají poučku že za problémy může vždycky někdo jiný a že jediná záchrana je když banky a stát budou rozhazovat peníze. A ty peníze se prostě dají vyčarovat ze vzduchu nebo sebrat zločincům. I pan Fuld bude nejspíš vysoce postavený úředník a zřejmě i aktivní v politice. Každopádně bylo zajímavé ho poslouchat, ale taková písnička se rychle omrzí.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
4
+

Banky situaci v Řecku v podstatě uměle vyrobili. A logicky jsem Vám vysvětlil, že kdyby banky nepanikařily na trzích se státními dluhopisy, neměli bychom zde žádnou "dluhovou krizi", žádnou rozpočtovou odpovědnost a dluhy by rostli dál stejně utěšeně jako ekonomika. Banky ale zpanikařili donutily vlády k rozpočtové "odpovědnosti" (a k záchraně bank samotných, které se do potíží dostaly právě také v důsledku jejich výprodejové paniky) a už téměř 10 let se plácáme na místě a státní dluhy stejně dál rostou a banky dál balancují na pokraji krachu.

To, že nevidíte důvod, proč zachraňovat bankovní instituce, neznamená že takový důvod neexistuje. To spíše znamená, že jste tak chudý, že nemáte o co přijít, nebo jste tak hloupý, že si neuvědomujete, že byste mohl o hodně přijít.

No a není záchrana banky jako záchrana banky. Já zastávám záchranu krachujících bank pouze jejich zestátněním, nikoli cpaním peněz daňových poplatníků akcionářům krachujících bank. Vyhození managementu doprovázené oholením akcionářů a zestátnění banky se nijak nevylučují.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
-4
+

"Byly to tedy obchodní BANKY, které svojí nesmyslnou výprodejovou panikou přitlačily ke zdi vlády, což následně donutilo centrální banky postupně vystřílet veškeré měnové střelivo, které měly na ovlivnění dané situace. "

Za co přesně můžou banky? Za situaci v Řecku nebo za to že Evropa neroste? Nebo za to že ČR mělo schodkový rozpočet ikdyž rostlo? Vinu nelze upírat US komerčním bankám za nafukování cen derivátů před 2007. Nevidím ale důvod proč zachraňovat bankovní instituce. Jen ať zkrachují, vyhodí management a oholí akcionáře.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
2
+

Ad "tady moc logaritmická zrovna není": Křivka v podstatě logaritmická je. Blíží se přímce, ale při logaritmické ose x.

Nahlásit

-
1
+

Fiskální politika může být expanzivní i restriktivní v závislosti na tom, jak se daří ekonomice. Na fiskální výsledky lze ale pohlížet i jinak, než jako na nástroj vlády. V podstatě na to můžeme nahlížet tak, že pokud se ekonomice daří, pak zdravá fiskální politika dosahuje rozpočtové přebytky a pokud se ekonomice nedaří stejně zdravá fiskální ekonomika generuje rozpočtové schodky. Obdobně jako se projevuje ve vztahu k vývoji HDP inlace a deflace. Případné zadlužování státu by pak v takovém případě nebylo důsledkem rozmařilé fiskální politiky, nýbrž důsledkem ekonomického vývoje. Takto by to mohlo fungovat v ideálním a relativně stabilním světě :-)

V reálném světě je ale fiskální politika používána k podpoře růstu bez ohledu na to, zda takovou podporu ekonomika potřebuje nebo ne. A to se projeví obvykle inflací, kterou pak musí centrální banky krotit navyšováním úrokových sazeb. To následně vede k problémům, které jsou opět "léčeny" další fiskální expanzí a tak pořád dokola a zadlužení všech států tak kontinuálně roste.

A v jednom okamžiku se ucho utrhlo a banky začaly blbnout s výprodejovými panika na trzích se státními dluhopisy s odůvodněním, že dlouhodobým praktikováním fiskální expanze se státy dostaly do příliš velkého zadlužení.

Vlády tak byly donuceny k "rozpočtové odpovědnosti" ve formě fiskální restrikce, resp. omezení fiskální expanze, což v okamžiku kdy byla v plném proudu hypotéční krize, uvrhlo evropské ekonomiky do recese a ceny do deflace, se kterou začaly centrální banky bojovat snižováním úrokových sazeb, a to postupně až na nulu. Takže ano, máte pravdu v tom, že vlády svým způsoběm "donutily" centrální banky vyčerpat veškeré své možnosti, a to respektováním požadavku BANK na omezení dalších fiskálních expanzí. Resp. vlády přestaly podporovat ekonomiky intenzivní fiskální expanzí, což automaticky vedlo k tomu, že centrální banky začaly využívat měnovou politiku. Přesnější by tedy bylo říci, že centrální banky byly donuceny vyčerpat své prostředky měnové politiky jejich zákonným závazkem pečovat o stabilitu měny v prostředí, kde vlády měly BANKAMI "zakázáno" pokračovat v mohutné fiskální expanzi.

Byly to tedy obchodní BANKY, které svojí nesmyslnou výprodejovou panikou přitlačily ke zdi vlády, což následně donutilo centrální banky postupně vystřílet veškeré měnové střelivo, které měly na ovlivnění dané situace.

Takže je to přesně opačně, než uvádíte. Není to tak, že vlády k něčemu donutily centrální banky a obchodní banky jen reagují, jak reagují. Je to přesně opačně. Bankéři donutily vlády k omezení fiskální expanze, což způsobilo, že centrální banky následně během krátkého období vyčerpaly veškeré možnosti měnové politiky. Z pravidelného chodu tak evropskou ekonomiku vychýlilo právě panikaření obchodních bank, kterým Vy doporučujete, aby to zopakovaly. A k zvýšené citlivosti bank významně dopomohla americká hypotéční krize, která evropské banky dost pošramotila. Je možné, že aby evropské banky zakamuflovaly jejich selhání v rámci hypotéční krize, tak vědomě vyvolaly "krizi dluhovou". Zřejmě chtěli vyvolat dojem, že pokud nějaké evropské banky padnou, tak to bude kvůli (bankami uměle vyvolanému) defaultu Řecka, nikoli kvůli 3 áčkovému hypotéčnímu haraburdí, které si bezelstně nakoupili od svých amerických "kolegů". A ECB a evropští politici šli evropským bankám plně na ruku, resp. jim to sežrali i s navijákem.

A bankéři nemohou nechat politiky nechat padnout na hubu, jak jim radíte, bez toho, že by to mělo pro ně samotné fatální následky. Pokud padnou vlády, padnou samozřejmě i banky, které drží kvanta státních dluhopisů. Vlády a banky tak plují na jedné lodi. A státy mají navíc k dispozici dvě řešení, které obchodní banky nemají.

Centrální banka může vědomému pokusu bank o zbankrotování vlády účinně zabránit.

A to:

Buď pomocí prostého QE. Jednoduše centrální banka státní dluhopisy od panikařících bank vykoupí. Optimálně ve vlnách vždy po 30% až 50% propadu cen dluhopisů. Tyto výprodeje pod cenou by pak v bilancích bank nadělaly takové díry, že drtivá většina z nich by skončila v nucené správě a následném zestátnění. Jakmile by si zbývající přeživší banky uvědomili, jak pošetilé je vyprodávat státní dluhopisy, tak by obnovily samy dobrovolně obnovily financování státu na primárním trhu.

Nebo centrální banky mohou nechat vlády padnout. V tom okamžiku se v defaultu ocitnou všechny banky, které drží v aktivech státní dluhopisy, což znamená dominový bankrot celého bankovního systému. V tomto okamžiku se tržní cena všech bank ocitne na nule a v rámci nucené správy může stát zbankrotované banky zestátnit. Následně budou zestátněné banky zachráněny tím, že centrální banka vykoupí od od zestátněných bank veškeré státní dluhopisy (prosté QE), nebo si banky tyto dluhopisy ponechají a pouze obnoví nákupy dluhopisů na primárním trhu. Tím se dostane z bankrotu i stát, protože bude dlužit instituci, kterou vlastní ze 100%, nebo se obnoví refinancování státního dluhu. Takto očištěné a zachráněné obchodní banky pak vlády zprivatizují. Výsledek? Akcionáři vzpurných bank o své banky přijdou, stát a vklady v bankách budou zachráněny, výnosem z privatizace zachráněných bank se splatí část státního dluhu a lidstvo bude zase trochu poučenější.

Uvedená řešení by se určitě neobešla bez velmi vášnivých debat. Dokonce si myslím, že by ho nebylo třeba ani realizovat, protože jakmile by bankám došlo, že tahají za krátký konec provazu, tak by samy a rády obnovily financování státu na primárním dluhopisovém trhu a celá "dluhová krize" by se vyřešila. Tyhle hry mohou banky úspěšně hrát pouze v osamocené malé zemi, jako je Řecko, a to za podpory evropských psychopatických politiků, kteří vědí, že tyhle hrátky v takovém malém rozsahu je samotné nijak neohrozí. Pokud by ale banky dostaly chuť na šťavnatější soustíčko, mohlo by jim zaskočit v krku.

Uvedené řešení "dluhové krize" by bylo i velmi výchovné v tom, směru, že by konečně bankéři pochopili, že pokud půjdou proti vlastní vládě, tak budou jejich banky nemilosrdně vyvráceny v samotných základech.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
-3
+

Niektorí možno chápu, iní nie. Možno im to je jedno, možno nie. Dôležité je, že nemajú inú možnosť. Buď budú ešte udržovať peňažný systém pri živote (s rastom problémov), alebo zastavia infláciu trvale a systém sa rýchlo zrúti. Ktorú voľbu si teda vyberie človek, ktorý bol do takýchto funkcií menovaný(zvolený)? A aký výsledok od nich očakáva verejnosť?

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
1
+

Politici se chovají, tak jak se chovají a ne tak, jak píší učebnice občanské nauky. Lidé nejsou dostatečně uvědomělí a místo plnění plánů pětiletky sledují uspokojování svých potřeb s co nejmenšími náklady. A systém (finanční i politický) obsahuje mnoho pozitivních zpětných vazeb. Proto přes dobře míněné rady a články bude zkrátka docházet k používání čím dál "odvážnějších" (zběsilejších a zoufalejších) metod. Asi není od věci to kritizovat, ale je dobré s tím zároveň počítat.

Nahlásit

-
4
+

Jenomže fiskální politika ve vašem podání znamená zadlužování státu. A to není možné bez nízkých úrokových sazeb. Neboli centrální banky byly do negativních úroků zahnány fiskální politikou vlád. Vlády tak dlouho kastrují ekonomiku až začne stagnovat a přejde do deflace. Bankéři par reagují tak jak reagují. Možná by měli nechat politiky ať padnou na hubu? Tak jako v případě Řecka?

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
5
+

Naštěstí tomu dobrotivé nebe chtělo, že naše jinak poněkud autistická rada ČNB hledí ve své většině na záporné sazby se značnou nedůvěrou. Je to sice slabá náplast na její planoucí intervenční odhodlání, ale asi bychom měli být vděčni i za málo.

Nahlásit

-
2
+

K poslední větě - centrální banky ale jsou politické instituce. Nebo snad někdo po událostech posledních let věří v jejich proklamovanou nezávislost? Nezávislé jsou tak akorát na chápání ekonomie, v čemž si také mohou s politiky podat ruku. A nebo - což je horší - důsledky svého jednání dobře chápou (jak c.bankéři, tak i někteří politici), ale je jim to jedno, protože je neponesou oni sami.

Nahlásit

-
13
+

"Centrální banky by tedy měly raději od dalších pokusů upustit a nechat případnou stimulaci ekonomiky politikům." Přesně tak to tady už dlouho píšu. Centrální banky se mají starat pouze o ÚČINNÉ proticyklické zásahy, pro které mají i příslušné ÚČINNÉ nástroje a jsou v jejich kompetenci a pokud jim nástroje vypadnou z ruky (nelze už dál snižovat úrokovou sazbu), pak by neměly experomentovat ani s QE ani se zápornými úrokovými sazbami.

Použití QE je nástrojem ospravedlnitelným pouze pro případy výprodejových panik na trzích se státními dluhopisy, tedy k odstranění nesmyslných rizikových přirážek u státních dluhopisů.

Záporné sazby s sebou pak nesou spoustu nepředvídatelných a neprozkoumaných rizik. Navíc samotné zavedení záporných sazeb by musela doprovázet hromada dalších opatření, jako je např. zrušení hotovosti a opuštění paradigmatu škodlivosti deflace. Centrální banky by v takovém případě musely opustit koncept inflačního cíle a nesměly by aktivně bránit poklesu cen.

A ano. V případě, že monetární politika je evidentně v koncích (nulové, nebo dokonce záporné úrokové sazby) a QE nemá na ceny v reálné ekonomice vliv, musí nastoupit fiskální politika, která jediná může účinně pomoci. Proti tomuto ale stojí bankovními panikáři vyvolaná hysterie v podobě tzv. rozpočtové odpovědnost.

K tomu zdroji zisků bank. Domnívám se, že nezanedbatelným zdrojem příjmů bank je i nezmíněná riziková úroková přirážka, která je představuje onu zmiňovanou úrokovou marži a která by měla minimálně pokrýt riziko nesplácených úvěrů. To co vy popisujete, tedy profitování z rostoucí výnosové křivky pak není nic jiného, než spekulace na budoucí vývoj úrokových sazeb. Standardně by tedy měly být banky zajištěny proti pohybu výnosové křivky, což samo o sobě může v některých případech přinést kromě odstranění rizika i dodatečnou prémii, která je vyplácena za to, že se banka proti riziku zajistí. Toto je ale hodně košaté téma a v podstatě jen doplnění na okraj. :-)

Nahlásit

-
-2
+