Diskuze: Kdy, když ne teď? Problém časových preferencí

Josef Fraj|22. 9. 2015 20:26| reakce na Jan Altman - 22. 9. 2015 18:43

Proto jsem napsal "poněkud" :-)

Jan Altman|22. 9. 2015 18:43| reakce na Josef Fraj - 22. 9. 2015 17:55

Ono samozřejmě s každým tím bodem něco jde dělat, ale omezeně, s transakčními náklady a sníženým efektem.

Josef Fraj|22. 9. 2015 17:55| reakce na Jan Altman - 22. 9. 2015 11:22

Stejné námitky při čtení napadaly i mě. Pokud nelze změnou vlastních časových preferencí snížit časové preference vládců/správců, tak se to poněkud míjí účinkem.

Jan Altman|22. 9. 2015 11:22

Moc pěkný článek, včetně dvou super odkazů :-)

S tím ctnostným životem je problém právě v tom, že žijeme v prostředí, které podporuje pravý opak a nízké časové preference trestá. Systém je přímo vinný (hoppeovskou) decivilizací.

Spořit si, když úspory/investice/nemovitosti mohou být kdykoli zdaněny, vyvlastněny či zničeny státem generovanou inflací - to dělá z "ctnostného života" ekonomicky iracionální volbu.

Investování X let života do zvyšování kvalifikace jen proto, aby pak dotyčný platil vyšší daně, také nemusí vycházet "ziskově" - zejména tam, že ten "zisk před zdaněním" není až tak mohutný.

Nakonec i investice do dětí, aby ty pak místo nás živily ty, kteří si děti buď nepořídili, nebo si pořídili a vychovali špatně - to také nedává moc smysl (a je to i důvodem klesající porodnosti - z pořízení a dobré výchovy dítěte rodiče budou mít náklady, prospěch bude mít někdo jiný). Ekonomický motiv mít děti se zcela vytratil, zůstal jen chabý motiv "genetické nesmrtelnosti" a to, že děti jsou roztomilé (ale na to některým stačí čivava).

Nezodpovědnost, krátkozrakost, vymírání, adorace různých zvráceností, decivilizace - důsledky vlády všeholidu, kde každý smí rozhodovat o životě a majetku každého, kde si nikdo tím majetkem nemůže být jist.