Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Diskuze: Nejdůležitější tabulka na celém světě

28. 4. 2015
 9 422
53 komentářů

Přihlášení do diskuze

Nejoblíbenější příspěvek

Zlatá slovo. Možná je to chyba i nás, kteří chápeme pojem inflace v původním smyslu, ne tak jak jej politici a jejich služební "taky ekonomové" překroutili. Možná bychom měli při každé příležitosti, až do omrzení opakovat - růst cen NENÍ inflace, ale je jejím projevem. Inflaci způsobuje růst peněžní zásoby. Přírůstek peněžní zásoby nekrytý odpovídajícím nárůstem výroby zboží a služeb "ředí" kupní sílu peněz. A dále bychom měli říkat, že politici milují inflaci, neboť je to skrytá forma zdanění a přerozdělování bohatství. Bez inflace by nemohli uplácet své voliče jejich vlastními penězmi. Stejně tak by bez inflace stěží sháněli peníze na financování svých blbých nápadů, včetně válek...

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu
-
1
+

Nejméně oblíbený příspěvek

To jsem čekal, že to "zkomplikujete" toky z a do zahraniční. :-)

Ano. Když státní peníze odtečou do zahraničí, je problém, protože nebudou peníze v úsporách domácností. Já ale celou dobu mluvím o standardní situaci, kdy úspory domácností kryjí státní dluh ze 100% a to je případ většiny vyspělých zemí (bez ohledu na deficity a přebytky platebních bilancí).

Stát, zvláště pokud si to budou jeho občané ve volbách přát (zvolí si rozpočtově "odpovědné" politiky typu Kalousek), samozřejmě může za účelem splacení části nebo celého státního dluhu zvyšovat daně, konfiskovat majetek občanů, typicky bankovních vkladů a jiné "odpovědné" akce, jako je měnová reforma, aby si udržel "důvěru finančních trhů". Stejně jako to proběhlo na Kypru a jak to doporučuje MMF. Vždyť je to přece tak fiskálně odpovědné, splácet státní dluhy. :-) Na Kypru žádná revoluce neproběhla a runy na banky byly zvládnuty zavedením tzv. kapitálových kontrol. Představa, že soukromý majetek občanů je nedotknutelný, je jen naivní romantická představa o tom, jak to funguje na "západě".

Vaše představa, že státní dluhy vznikají tak, že peníze přitečou ze zahraničí, je 1000 x překonaný mýtus. Státy si téměř výhradně půjčují od bank nově vytvořené peníze, které nepřitékají odnikud. Rovněž mýtus o vysychání zdrojů, je nesmysl, protože banky mohou státům půjčit v podstatě neomezené množství jimi vytvářených peněz.

Co se týče záporné obchodní bilance, ta se projevuje v soukromém zadlužení obyvatelstva dané země a je věcí každého jednotlivce, který si půjčil na nákup zboží z dovozu, jak svůj dluh splatí, nebo zda přijde o zastavený majetek. Tohle nemá se státním dluhem žádnou souvislost. Je to věc jednotlivých dlužníků a bank, které jim půjčily. Paradoxně fiskální restrikce způsobili 25% nezaměstnanost a nárůst nesplácených soukromých úvěrů, které do té doby byly spláceny bez problémů. I tohle je vedlejší produkt banditismu, kterého se dopouští Trojka.

Skutečnost, že byste si nepůjčoval peníze, které pak neutratíte, nijak nepopírá onen příměr, který jsem použil. Ten měl poukázat na absurditu toho, že by banka takový úvěr neobnovovala, protože v takové situaci nenese žádné riziko. A přece se to děje a banky odmítly Řecku refinancovat státní dluh. Pak toto jednání bank má spíše podivné, než racionální důvody.


Skutečnost, že stát platí bandu darmožroutů nikterak nedopadá na to co píšu. Samozřejmě, že by bylo efektivnější podporovat nízkou kupní sílu jiným způsobem ale banda dobře placených úředníků tvoří dostatečně silnou poptávku, bez které se reálná ekonomika jednoduše neobejde. Když propustíte darmošlapy, nebudou mít ti produktivní pro koho produkovat, tím se stanou nadbytečnými i část těch produktivních, kteří rozšíří řady těch bez kupní síly, to způsobí další pokles poptávky, pokles produkce, a vytvoří další nadbytečné produktivní zaměstnance producentů a spirála do pekla je spuštěna.

A ty dluhopisy v penzijních fondech? To je důsledek vymýšlení kravin, jako jsou důchodové pilíře. Nikdy se žádného důchodu tyto fondy nedožijí. Buď je smete trh, nebo fiskálně "odpovědná" vláda. :-) Pokud dojde k "odpouštění" státního dluhu soukromými věřiteli (typicky penzijními fondy) pak mohou lidé poděkovat sobě, že do nich vlezli a ratingové agentuře, která zatlačila na snížení státního dluhu a vládě, která se to rozhodla takto "vyřešit".

Bavíme se o systémovém problému současného nastavení celého peněžního systému, se kterým si nikdo neví rady. Tento systém bude muset být změněn, protože setrvání na současném paradigmatu, že vládní závazky jsou rizikovým aktivem, jehož rizikovost určují soukromé nikomu se nezodpovídající ratingové agentury, je skutečně neudržitelný a skončí hodně velkým průšvihem. Jediné, co mě napadá tak je, začít respektovat základní pilíř na němž stojí současný peněžní systém, - KREDITNÍ BEZRIZIKOVOST VLÁDNÍCH ZÁVAZKŮ, včetně státních dluhopisů. Jediné, co je třeba, je zrušit rating států z hlediska kreditního rizika. Koncept kapitálové přiměřenosti bank na předpokladu nulového kreditního rizika stojí již od jeho vzniku. Máme zde ale banky, které tím, že naslouchají ratingovým agenturám, neslyší slova regulátora bankovního systému, který říká: "státní dluhopis má nulovou rizikovou váhu, a není to proto, že by bych si myslel, že všechny státy se chovají vzorně". Banky pak tím, že nerespektují bezrizikovost státních dluhopisů ohrožují sebe sama, protože výše jejich vlastního kapitál je nastavena tak, že státní dluhopisy JSOU bezrizikové. Nebýt sanací bank daňovými poplatníky, možná bychom neměli ani "dluhovou krizi", protože banky by věděli, že nerespektováním bezrizikovosti státních dluhopisů by ohrožovaly pouze sebe samotné.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu
-
-1
+

Diskuze

Státy by neměly mít žádný rating, protože vládní závazky včetně státních dluhopisů jsou z principu bezrizikové. Je to jeden ze základních kamenů současného peněžního systému.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
-1
+

Spekulativní byl rating AAA.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
1
+

Netvrdím, že ceny zvedá pouhá informace, alepoń ne u běžného spotřebitele a rozhodně nesouhlasím s teorií, že spotřebitelé se rozhodují o spotřebě podle očekávané inflace. To by mohlo platit v dokonalém světe, v reálném většina lidí ani neumí vysvětlit, co to inflace je.
Vy jste ale tvrdil, že kupní síla, cenová hladina a znehodnocení měny jsou tři pojmy pro to samé, proto jsem se Vám snažil ukázat, že v reálném světě to neplatí, což jste vlastně potvrdil vaším popisem, jak dochází k oslabení kupní síly, příčina a následek.
Srovnání s monopolem energ. spol. mělo pouze ukázat, že i taková firma potřebuje svoje klienty, stejně jako bankovní systém potřebuje svoje dlužníky, to nijak nevyvrací monopol. Kde jinde vznikají nové peníze, když ne v bankovním systému? To že si banky navzájem konkurují, je jasné a nikde jsem netvrdil opak.
To že úrokové míry jsou nízké, je důsledek předešlé úvěrové expanze a následného přebytku likvidity. Jelikož poptávka je chabá, jak jinak, než z důvodu předešlé úvěrové expanze :), a nabídky vysoká, z toho samého důvodu, klesají i marže bank. Pokud má vedení banky vykázat zisk, aby byly odměny, může jít i do rizikovějších projektů.

Stát nás nutí používat jednu měnu. Tuto měnu ale vydává soukromý bankovní sektor. Banky jsou akciovky, takže dohled nad bankami ze strany vlastníků, akcionářů, může být dosti složitý. Skutečnými pány jsou pak manažeři ve vedení bank, kteří nenesou žádnou zodpovědnost, vědí ale, že vydělají hodně peněz, když podepíší hodně úvěrových smluv a nakoupí hodně rizikových dluhopisů. Když se to sesype, sbalí kufry a jdou o dům dál. Tito lidé a tento mechanismus řídí naši nucenou měnu. Pokud by takto podnikali ve své společnosti, vydávali svoje peníze, nic proti tomu, a Vy klidně jejich měnu používejte. Já bych do toho ale nešel, a dnes nemám z donucení státem na výběr, to je to, co mi vadí.

Nenazýval bych to mýtem, protože banka vskutku tvoří peníze z ničeho. A jestli ne, tak jak je možné, že se celý systém třepe před runem na banky?

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
1
+

V rovině toho, jak dochází k oslabení kupní síly se asi budeme rozcházet. Já tvrdím, že pokud vzroste peněžní zásoba, pravděpodobně vzroste i kupní síla a uplatněná kupní síla může (nemusí) zvednout ceny a teprve pak je oslabení kupní síly měny dokonáno. Vy operujete s tím, že ceny zvedá pouhá informace o tom, že se zvýšila peněžní zásoba. Tato teorie spoléhá na to, že spotřebitelé se chovají ekonomicky a snaží se nakoupit ještě dokud jsou ceny nízké a tím de facto onen růst cen sami vyvolají. Osobně si myslím, že předpoklad takového chování spotřebitelů je mylný a že pokud ceny rostou je to až v důsledku růstu počtu obchodních transakcí, které mohou začít tlačit na růst produkčních kapacit, nebo v důsledku autonomního rozhodování prodejce, který může mít k růstu cen stovku různých jiných důvodů, než je informace o růstu peněžní zásoby.

Srovnání s monopolním energetickou firmou je značně nepřiléhavé, protože mezi bankami existuje konkurence. Pokud banky považujete za jednotku, která monopolně produkuje peníze, pak byste musel všechny producenty energie považovat za monopolní jednotku, která má monopol na výrobu energie. Absurdita Vašeho názoru je tak zřejmá.

Skutečnost, že úrokové sazby jsou nízké způsobuje, že úroky z vkladů jsou taky nízké, avšak to neznamená, že zde neexistuje úroková marže. Té dosáhnou banky vždy. A její výše bude individuálně vysoká vždy v závislosti na rizikovosti toho, co je financováno. Bankám vůbec nemusí vadit nízká úroveň úrokových sazeb. Naopak, nízké úrokové sazby zlepšují vyhlídky bank na spolehlivější splacení poskytnutých úvěrů, takže banky mohou mít menší rizika, při stejně vysokém výnosu v podobě úrokové marže.

Levný zdroj peněz neznamená automaticky méně obezřetné půjčování peněz. Alespoň k tomu není žádný rozumný důvod, který by banky tímto směrem vedl.

Jinak banky jsou často tvrdě kritizovány zcela nesmyslně (např. mýtus o tom, jak banky vytváří peníze z ničeho a na úrocích pak nezaslouženě bohatnou). Naproti tomu v případech, kdyby si zasloužily velmi tvrdou kritiku, veřejnost v lepším případě mlčí, v tom horším dokonce konání bank schvaluje. Ano mám na mysli velmi neblahou roli bank (včetně té centrální) v celé absurdní řecké kauze.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

"Nicméně lze na to nahlížet i tak, že dokud nevzrostou ceny, nedojde k oslabení kupní síly měny a tedy není možné ani hovořit o jejím znehodnocení"
V reálném světě nelze, protože pokud dojde ke znohodnocení, ale lidé nemají tyto informace, budou tuto měnu považovat za stejně hodnotnou a k nárůstu cen nedojde. Konec konců jenom díky tomuto mechanismu se podařilo opustit zlatý standard.

Pokud budu brát bankovní systém jako jednotku, je to on a jen on, kdo může vytvářet nové peníze. Jistě že k tomu potřebuje dlužníka, ale to třeba monopolní výrobce elektřiny také potřebuje odběratele. Pokud musíme používat jednu měnu, tak když už někdo má tvořit tyto nové peníze, tak stát, proč soukromá společnost. Není potom osud této nucené měny vystaven svévoli kohokoli? Skutečnost, že zdraví bank souvisí s bonitou jejich dlužníků nikdo nezpochybňuje. Na druhou stranu, velké banky to moc trápit nemusí, protože jsou příliš velké aby padly.

Banky vytváří vklad, ale většina běžných účtů úročena není. Pokud v současné době je na účtech tolik peněz, že pro ně není uplatnění, tlačí to úroky dolů a je možné, že v některých případech bude zmiňovaná marže nulová. Je to ale zase jenom důsledek úvěrové expanze v době minulé a tu si způsobily banky sami. Ony ty peníze vytvořily.

Nikdo nepopírá, že i nové investice potřebují příznivé klima, ale pokud tyto investice přinesou vyšší produktivitu, nižší cenu výrobku, vyšší kapacitu výroby atd. určitě to systému neublíží. Proto je otázka, co označit za investici a co za kravinu. Jednoznačně to ukáže čas, před realizací je to složitější. Pokud je tu navíc levný zdroj nových peněz, není tu ani dostatečný tlak na výběr těchto projektů. Pak dochází k tomu, že za investice označujeme kde co a možná většina z toho nejsou investice, ale ty kraviny. Je jasné, že systém potřebuje silnou kupní sílu, ale to nikdo nepopírá.
To, že výnosy úspěšných investic zaplatí ztráty těch neúspěšných, jsem myslel na národní úrovni, kdy skutečné investice zvýší zisk z produkce, který by měl být vyšší, než opravné položky bank. Pokud to tak není, nebyly to investice, ale kraviny.

Jinak když čtu váš příspěvek, tak je mi těch bank skoro líto :)

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Vy píšete, že nejprve se znehodnotí měna, tím že se zvýší její objem ale že kupní síla té měny se sníží až po té, co vzrostou ceny. To je koncept, kterému bych rozuměl. Nicméně lze na to nahlížet i tak, že dokud nevzrostou ceny, nedojde k oslabení kupní síly měny a tedy není možné ani hovořit o jejím znehodnocení. Proto zastávám názor, že je třeba používat namísto pojmu znehodnocení měny přesnější označení - nárůst peněžní zásoby. Toto označení je jednoznačné a je neutrální k predikci, zda toto navýšení peněžní zásoby skutečně povede k růstu cen a tedy oslabení kupní síly měny alias znehodnocení měny.

Co se týče monopolu na tvorbu peněz. Nejde o monopol, protože banka sama vytvářet peníze nemůže. Vždy k tomu potřebuje někoho dalšího, kdo si peníze od banky půjčí. Spíše než o monopolu je přesnější mluvit o instituci, kde vznikají peníze. Tato schopnost bank ovšem není nějakou výsadou. Je přirozené, že tvorba peněz musí podléhat nějakému systému a že to nemůže být ponecháno svévoli kohokoliv. Kvalita současných peněz je přímo závislá na kvalitě dlužníků, kteří si tyto peníze půjčují a je tedy třeba, aby na kvalitě peněz byl někdo přímo finančně zainteresován, a to jsou právě banky, které jsou existenčně závislé na bonitě jejich dlužníků.

Představa, že banky vytvoří peníze z ničeho a pak inkasují z takto vytvořených peněz úrok, je zase jen polovina příběhu. Banky totiž současně s dluhem vytváří i vklad, takže na jedné straně inkasují úrok od dlužníka, na druhé straně ale platí úrok držiteli vkladu. Takže banky mají příjem toliko z úrokové marže, nikoli úrok v celé výši, jak to Vy popisujete. A úrokovou marži bankám často spotřebuje právě úhrada ztrát vzniklých nesplácením dluhů části jejích dlužníků. Bankovní podnikání je normální podnikání, které se příliš neliší od poskytování jiných služeb.

Souhlasím s tím, že je zásadně škodlivý princip socializace bankovních ztrát, který činí z bank zcela neomezené vládce Světa. V tomto ohledu je ale velmi jednoduché řešení, kdy namísto záchrany bank penězi daňových poplatníků by docházelo k bezplatném převzetí krachující banky státem. Jde jen o to, aby se to dělo včas a tomu by pomohlo zpřísnění bankovních účetních standardů. Odhaduji, dnešní reálný stav bankovních bilancí se značně liší od toho, co banky vykazují.

Vaše představa o investicích je opravdu legrační. Vy si myslíte, že investice je zisková sama o sobě? Investice mezi sebou soupeří o stávající kupní sílu poptávky. Pokud tato stagnuje, nebo klesá, pak nové investice nic pozitivního nepřinesou. Tržby získané novými investicemi budou zákonitě chybět těm dřívějším. Takže i investice potřebují příznivé klima a jedním z faktorů, který dává investicím šanci na úspěch je i dostatečná kupní síla poptávky. Váš názor, že výnosy úspěšných investic zaplatí ztráty těch špatných je přímo absurdní. Úspěšný investor si své výnosy ponechá. Nebude jimi sanovat konkurenty, kteří neuspěli. Všechny neúspěšné investice financované bankou se přerodí v opravné položky banky. Proti těmto opravným položkám bude stát jen výnos v podobě úrokové marže získané financováním úspěšných investic. Proti sobě stojí část nebo celá nesplacená jistina úvěru a pouhá úroková marže. Jakýkoliv nárůst objemu neúspěšných investic tedy banku velmi významně ohrožuje.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Představme si svět, kde se platí zlatými mincemi-ZM a v oběhu se používají papírové peníze-PP. Dejme tomu že je jich celkem 10. Pak někdo natiskne dalších 10 PP, množství ZM se nezmění. Navíc předpokládejme, že všichni zúčastnění jsou 100% gramotní a mají dokonalé on-line informace. Pak souhlasím, že znehodnocení měny = růst cenové hladiny = pokles kupní síly peněz co do velikosti.
V reálném světe máme mizernou gramotnost, VELMI rozdílný přístup k informacím, takže znehodnocení měny nevyvolá nárůst cenové hladiny okamžitě, ale se zpožděním a velikosti nejsou stejné.
Růst cenové hladiny může být naprosto nezávislý na měně, čistě z tržních důvodů.
Je evidentní, že ony tři pojmy nejen že nejsou stejné, stejně velké co do velikosti, ale v některých případech mezi nimi ani není zjevná závislost.


Stát nás nutí používat jednu měnu. Přesto monopol na tvorbu této nucené měny má soukromý bankovní sektor, i takzvané nezávislé CB považuji za jeho součást. Vytváření nových peněz jen proti dlužnímu úpisu a následné inkasování úroků mi připadá manipulativní až až. Důsledkem je znehodnocení měny, které zasáhne i aktiva bank, ale inkasované úroky to bohatě převýší. No a když je někdo moc nenažraný a s rizikem to přežene, zaplatí škodu daňový poplatník. Dokonalý systém. Přehřátí ekonomiky je jistě nepříjemné a přímým důsledkem úvěrové expanze z důvodu nenažranosti. Systém, který nemá zpětnou vazbu se nemůže regulovat a musí být labilní.

Investice je něco, co po realizaci generuje další zisk. Není to nová lednice, televize atd. Pokud se budeme bavit o těchto investicích, která mají alespoň teoretickou šanci do budoucna generovat další zisk a z nových peněz financovat jen tyto projekty, k žádným krizím docházet nebude, ale banky přijdou o kšeft. Výnosy z úspěšných investic zaplatí ztráty z těch neúspěšných.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
1
+

To jsem čekal, že to "zkomplikujete" toky z a do zahraniční. :-)

Ano. Když státní peníze odtečou do zahraničí, je problém, protože nebudou peníze v úsporách domácností. Já ale celou dobu mluvím o standardní situaci, kdy úspory domácností kryjí státní dluh ze 100% a to je případ většiny vyspělých zemí (bez ohledu na deficity a přebytky platebních bilancí).

Stát, zvláště pokud si to budou jeho občané ve volbách přát (zvolí si rozpočtově "odpovědné" politiky typu Kalousek), samozřejmě může za účelem splacení části nebo celého státního dluhu zvyšovat daně, konfiskovat majetek občanů, typicky bankovních vkladů a jiné "odpovědné" akce, jako je měnová reforma, aby si udržel "důvěru finančních trhů". Stejně jako to proběhlo na Kypru a jak to doporučuje MMF. Vždyť je to přece tak fiskálně odpovědné, splácet státní dluhy. :-) Na Kypru žádná revoluce neproběhla a runy na banky byly zvládnuty zavedením tzv. kapitálových kontrol. Představa, že soukromý majetek občanů je nedotknutelný, je jen naivní romantická představa o tom, jak to funguje na "západě".

Vaše představa, že státní dluhy vznikají tak, že peníze přitečou ze zahraničí, je 1000 x překonaný mýtus. Státy si téměř výhradně půjčují od bank nově vytvořené peníze, které nepřitékají odnikud. Rovněž mýtus o vysychání zdrojů, je nesmysl, protože banky mohou státům půjčit v podstatě neomezené množství jimi vytvářených peněz.

Co se týče záporné obchodní bilance, ta se projevuje v soukromém zadlužení obyvatelstva dané země a je věcí každého jednotlivce, který si půjčil na nákup zboží z dovozu, jak svůj dluh splatí, nebo zda přijde o zastavený majetek. Tohle nemá se státním dluhem žádnou souvislost. Je to věc jednotlivých dlužníků a bank, které jim půjčily. Paradoxně fiskální restrikce způsobili 25% nezaměstnanost a nárůst nesplácených soukromých úvěrů, které do té doby byly spláceny bez problémů. I tohle je vedlejší produkt banditismu, kterého se dopouští Trojka.

Skutečnost, že byste si nepůjčoval peníze, které pak neutratíte, nijak nepopírá onen příměr, který jsem použil. Ten měl poukázat na absurditu toho, že by banka takový úvěr neobnovovala, protože v takové situaci nenese žádné riziko. A přece se to děje a banky odmítly Řecku refinancovat státní dluh. Pak toto jednání bank má spíše podivné, než racionální důvody.


Skutečnost, že stát platí bandu darmožroutů nikterak nedopadá na to co píšu. Samozřejmě, že by bylo efektivnější podporovat nízkou kupní sílu jiným způsobem ale banda dobře placených úředníků tvoří dostatečně silnou poptávku, bez které se reálná ekonomika jednoduše neobejde. Když propustíte darmošlapy, nebudou mít ti produktivní pro koho produkovat, tím se stanou nadbytečnými i část těch produktivních, kteří rozšíří řady těch bez kupní síly, to způsobí další pokles poptávky, pokles produkce, a vytvoří další nadbytečné produktivní zaměstnance producentů a spirála do pekla je spuštěna.

A ty dluhopisy v penzijních fondech? To je důsledek vymýšlení kravin, jako jsou důchodové pilíře. Nikdy se žádného důchodu tyto fondy nedožijí. Buď je smete trh, nebo fiskálně "odpovědná" vláda. :-) Pokud dojde k "odpouštění" státního dluhu soukromými věřiteli (typicky penzijními fondy) pak mohou lidé poděkovat sobě, že do nich vlezli a ratingové agentuře, která zatlačila na snížení státního dluhu a vládě, která se to rozhodla takto "vyřešit".

Bavíme se o systémovém problému současného nastavení celého peněžního systému, se kterým si nikdo neví rady. Tento systém bude muset být změněn, protože setrvání na současném paradigmatu, že vládní závazky jsou rizikovým aktivem, jehož rizikovost určují soukromé nikomu se nezodpovídající ratingové agentury, je skutečně neudržitelný a skončí hodně velkým průšvihem. Jediné, co mě napadá tak je, začít respektovat základní pilíř na němž stojí současný peněžní systém, - KREDITNÍ BEZRIZIKOVOST VLÁDNÍCH ZÁVAZKŮ, včetně státních dluhopisů. Jediné, co je třeba, je zrušit rating států z hlediska kreditního rizika. Koncept kapitálové přiměřenosti bank na předpokladu nulového kreditního rizika stojí již od jeho vzniku. Máme zde ale banky, které tím, že naslouchají ratingovým agenturám, neslyší slova regulátora bankovního systému, který říká: "státní dluhopis má nulovou rizikovou váhu, a není to proto, že by bych si myslel, že všechny státy se chovají vzorně". Banky pak tím, že nerespektují bezrizikovost státních dluhopisů ohrožují sebe sama, protože výše jejich vlastního kapitál je nastavena tak, že státní dluhopisy JSOU bezrizikové. Nebýt sanací bank daňovými poplatníky, možná bychom neměli ani "dluhovou krizi", protože banky by věděli, že nerespektováním bezrizikovosti státních dluhopisů by ohrožovaly pouze sebe samotné.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
-1
+

No namaloval jste to na růžovo moc pěkně. Bohužel Vaše teorie nepočítá s přebujelou státní správou a obchodní bilancí. V reálu totiž stát vydává dluhopisy a za utržené peníze platí svým zaměstnancům, kteří dělají bůh ví co, ale mnohdy nic smysluplného, a vyplácí ty zmíněné soc. dávky. Ti, kteří ony prostředky inkasují je postupně utratí za služby a zboží. Pokud je většina onoho zboží ze zahraničí, protože doma si všichni zvykli na soc. dávky, případně je zaměstnává stát, tak peníze tečou ze země pryč. Na účtech časem nic nezůstane.
Zavádění zdanění vkladů pak nejspíš povede k odlivu prostředků ze země a "ranům" na banky.

Vlastníky dluhopisů jsou velice často penzijní fondy, takže pokud říkáte, že není důvod dluhopisy splácet, můžete to klientům fondů vysvětlit.

"Je to jistota banky, že státní dluh je z čeho splatit a proto není důvod, proč státní dluh daného státu nerefinancovat novým úvěrem"

Hloupost, protože opět velká část těchto peněz odteče za hranice, za zboží, které obyvatelstvo za tyto prostředky nakoupí. Pokud Řecko nemůže tisknout vlastní peníze, musí si půjčovat, musí být někdo ochotný mu půjčit. Pokud ale potenciální věřitelé vidí, že peníze tečou z Řecka, ne do něho, nutně po zastavení půjčování, tedu umělehé toku peněz do Řecka, nebude z čeho dluhy splácet, protože Řekové nic neprodukují. Nedochází k oběhu peněz, ale odlivu peněz směrem k vykonané práci. To může chvíli fungovat jen díky netržním úvěrům, které dočasně tuto nerovnováhu smazávají.

"Krytí státního dluhu úsporami občanů lze přirovnat také k situaci, kdy banka půjčí peníze dlužníkovi, který je neutratí a drží je na vkladovém účtu oné banky. Úrok, který z dluhu platí, získává dlužník od banky zpět z titulu držení vkladu u téže banky a banka tedy v daném případě nepodstupuje žádné kreditní riziko."

Pokud si půjčím peníze a nechám je na účtu, jsem asi padlý na hlavu, protože úroky z úvěru jsou větší než úrok, který mi platí banka z vkladu. Je to ale můj problém, moje peníze. Státní dluh je ale státu a nemá nic společného se soukromým vlastnictvím občanů. Pokud jim ho tedy neznárodníte. Pak ale asi bude revoluce a věřitelé už své peníze neuvidí.

Jinak řečeno, peníze přitekly ze zahraničí, protekly přes bankovní systém, spotřebitele a odtekly do zahraničí za dovezené zboží. Zůstaly dluhy a nezaměstnaní. A samozřejmě i vrstva bohatých, kteří si stačili nakrást v dobách hojnosti. Těm po vyschnutí zdrojů peníze také dojdou. Tak kdo splatí ty dluhy? Vy jim půjčíte?

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
1
+

Když banka vytvoří peníze a půjčí je státu, stát tyto peníze utratí např. za sociální dávky, za dávky si koupí její příjemce potraviny od řeckého producenta a tyto peníze budou představovat část platu zaměstnance daného producenta, kterou ten zaměstnanec ušetří. Stát dluží bance peníze, které má na účtu v bance onen zaměstnanec. Nelze ani vyloučit, že ty peníze leží stále v téže bance. Takto vypadá souvislost mezi státním dluhem a úsporami domácností. Ta souvislost je zcela zjevná. Pokud pak někdo zatlačí na stát, aby splatil státní dluh, pak se přímo nabízí zdanění vkladů v bankách. Toto ostatně doporučuje státům i MMF a pilotní projekt už proběhl na Kypru.

Zásadní otázkou tak není to, zda je nějaký státní dluh splatitelný výše uvedeným způsobem. Většina států se nachází v situaci, kdy to možné je. Otázka zní PROČ by měl stát státní dluh splatit? Splacení státního dluhu představuje pouze zrušení peněz občanů daného státu. Nikdo ty peníze, které stát sebere občanům, nedostane. Donucení Řecka k tomu, aby splácelo státní dluh je jen takový rozmar Trojky, která se staví do role věřitelů Řecka a která splacením státního dluhu Řecka vůbec nic nezíská. To je důvod absurdity celé situace. Řecko je tlačeno do něčeho, co ho zlikviduje a nikdo jiný tím nic nezíská i kdyby Řecko svůj dluh nakonec splatilo (což se nestane).

Takže pokud mluvím o krytí státního dluhu úsporami obyvatel je to zcela namístě. Je to jistota banky, že státní dluh je z čeho splatit a proto není důvod, proč státní dluh daného státu nerefinancovat novým úvěrem. Toto samozřejmě banky i ratingové agentury moc dobře vědí a proto je zřejmé, že v daném případě jednaly se zlým úmyslem. Je to jen ukázka absolutní moci a zvůle bank a ratingových agentur, a to po té, co je státy vytáhly z bryndy, do které se dostaly se svým americkým hypotéčním dobrodružstvím.

Krytí státního dluhu úsporami občanů lze přirovnat také k situaci, kdy banka půjčí peníze dlužníkovi, který je neutratí a drží je na vkladovém účtu oné banky. Úrok, který z dluhu platí, získává dlužník od banky zpět z titulu držení vkladu u téže banky a banka tedy v daném případě nepodstupuje žádné kreditní riziko. U státu je situace odlišná pouze v tom, že peníze nejsou na vkladovém účtu státu ale na účtech jeho občanů. Pokud si uvědomíme, že stát = občané státu, pak banka se ve vztahu k riziku státního dluhu nachází v podstatě v obdobné situaci, jak v předchozím případě.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Nepoužívejte prosím výraz krytí. Nejste první a jistě ani poslední, kdo chce krýt průšvih něčím, co s tím nesouvisí. Státní dluh nemá žádnou vazbu na soukromé úspory a už vůbec jími není kryt. O krytí už mluvili zloději, kteří mluvili o částečném krytí zlatem, dokonce to označovali za zlatý standard, přitom měli tuny papíru a zlata, co by se za nehet vešlo.
Pokud už je ve vztahu k domácnostem státní dluh něčím kryt, tak jejich schopností platit daně. Řekové vyšší daně platit nechtějí, ale mají platit čím dál větší dluh, takže to Vaše "krytí" je čím dál chabější, a já bych doma řecké dluhopisy mít nechtěl a nemyslím si, že bych byl panikář. Ale samozřejmě se můžu mílit, Řekové půjdou do sebe, dají svoje úspory dohromady a splatí dluhy, které si nasekali. Na ten den se těším.

"Řecké státní dluhopisy měly rating AAA a ze dne na den snížen do spekulativního pásma. Tomu říkám umělý a vykonstruovaný problém řeckých dluhopisů"

V tom s Vámi souhlasím, rating AAA byl vskutku umělý a vykonstruovaný, a tak jako všechno co popírá realitu, dřív nebo později, musí přiznat barvu.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
1
+

ad 1 Vy rozlišujete znehodnocení měny, oslabení kupní síly měny a růst cenové hladiny, jako samostatné jevy, mezi nimiž existují vztahy ve formě příčiny a následku. Já vnímám všechny tři jako zaměnitelné označení jediného jevu, mezi nimiž tedy nemůže být vztah příčiny a následku. Jinými slovy znehodnocení měny = růst cenové hladiny = oslabení kupní síly měny. Jednou z příčin znehodnocení měny (tedy růstu cen a současného oslabení kupní síly měny) může být růst peněžní zásoby. Zde už může existovat příčinná souvislost. Je to jako byste říkal, že příčinou horečky je zvýšení tělesné teploty nad určitou úroveň a já tvrdím, že horečka = zvýšení tělesné teploty nad určitou úroveň.

ad 4 Manipulace čehokoliv je vždy škodlivá. Pokud si ale firmy, stát a spotřebitelé půjčují peníze, nejde o manipulaci ze strany bank (pominu-li reklamní působení), které má za cíl znehodnocení měny. Znehodnocení měny by zasáhlo i aktiva bank, která jsou složena převážně právě z dluhů. Banky by tím nic nezískaly. Rovněž přehřátí ekonomiky nadměrnou úvěrovou expanzí je pro banky nepříjemné právě v ohledu vyšších úrokových sazeb a tím pádem větší pravděpodobností selhání dlužníků, což je pro banky nejvážnější druh rizika.

Stran Vašich názorů na úvěrovou expanzi a její škodlivosti odkazují na svůj níže uvedený nový příspěvek. Opakuji, že z investičních úvěrů v prostředí nízké kupní síly zákazníků se stávají opravné položky v bilancích bank. Investice nejsou samospásným, ve vakuu se pohybujícím, všelékem. Chybné investice nakonec zaplatí daňoví poplatníci při sanaci krachujících bank.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Píšete, že pokud si stát nové peníze půjčí mimo bankovní sektor, nejsou tyto peníze vodou, pokud si ale stát půjčí od banky nové peníze, už se jedná o vodu, která nezlepší kondici pacienta. Podle Vás státní "krevní transfuze" neřeší příčinu krvácení, naopak se podle Vás zvýší škoda, množství uniklé krve ranou. Ano máte pravdu. Ona "krevní transfuze" neřeší příčinu krvácení. Příčinou krvácení je totiž "tržní přerozdělování", kterému zamezíte pouze odpovídajícím státním přerozdělováním, nebo zrušením trhu. Variantu zrušení trhu prostřednictvím socialistické revoluce a její dopady jsme si již zažili na vlastní kůži. Státní přerozdělování v míře, která by eliminovala tržní přerozdělování, by nakonec vedla rovněž k zániku tržního prostředí. Tato kompenzace tržního přerozdělování nevede k zadlužování státu, protože státní přerozdělení probíhá výhradně prostřednictvím přerozdělení vybraných daní.

Takže pokud budeme chtít odstranit příčinu krvácení - tržní přerozdělování, pak bohužel odstraníme i trh samotný, což je nepřijatelné. Navíc navýšení daní a jejich přerozdělování, které by kompenzovalo tržní přerozdělování ani není realizovatelné, a to z důvodu existence daňové konkurence mezi státy a daňových rájů.

Ve světle výše uvedeného nám pak nezbývá, než upustit od snahy o odstranění příčiny krvácení a ke kompenzaci tržního přerozdělování použít prostředky, které stát získá tím, že si půjčí nové peníze od bank, nebo již existující peníze od svých občanů, či firem (tímto se de facto obchází neochota ekonomicky úspěšných subjektů být zdaněn za účelem kompenzace tržního přerozdělení a nemožnost zavedení takového zdanění). Z hlediska naplnění daného cíle ovšem není důležité, zda si stát půjčuje nové peníze od bank nebo existující peníze od tuzemských subjektů.


Dále píšete, že to jsou banky, kdo vytváří peníze jen pohnutím prstu a ptáte se, jak dlouho asi budou mít takto tvořené peníze hodnotu. Ano banky vytváří peníze, ale tyto peníze jim nepatří. V okamžiku vzniku patří tyto peníze již dlužníkovi, který je sice může utratit a tak "bezpracně" získat reálnou hodnotu, ale následně pak bude muset hnout prstem, aby tyto peníze vydělal aby mohl svůj dluh splatit v den splatnosti. Nejde o bezpracný přístup k penězům ze strany banky nebo dlužníka. To je zjevně nesprávná Vaše interpretace vzniku peněz, která zcela ignoruje to, co následuje po té, co dlužník své peníze utratil. V případě státního dluhu pak jde o to, že pokud stát bezpracně pořídí nějaké statky za nově vzniklé peníze, pak tak učinil ve prospěch všech občanů daného státu, kteří nemuseli onu práci věnovat svému státu bezplatně, nebo tyto statky financovat vyššími odvedenými daněmi. Je třeba si uvědomit, že když stát utrácí půjčené nově vzniklé peníze, tak jde o peníze, které by jinak musel vybrat od občanů na daních. A jediným subjektem, který je oprávněn toto jednání státu "tolerovat" jsou právě občané toho státu. Banky jsou zde především v roli pouhého účetního, který zaznamenává kolik si stát půjčil a kde se půjčené peníze rozkutálely.

Dále píšete, že prodej a nákup NIKDY NEPŘESTAL být směnou jedné komodity za druhou, když peníze jsou jen zprostředkujícím nástrojem a že problém nastane, když hodnota peněz neustále klesá, protože ti, co systém provozují zneužívají svého postavení a vytvářejí stále nové peníze, které vydávají za stejně dobré jako ty, které už v oběhu byly. Vaše tvrzení je opět založeno jen na vnímání pouhé poloviny skutečnosti. Předně dříve vzniklé peníze zase zanikají v okamžiku splacení dluhu. Peníze jsou vydávány na dobu určitou. Proto premisa, že, když banky vytváří nové peníze při poskytování úvěrů, objem peněz stále jen roste je nesprávná. Další nepřesnost spočívá v nesprávné premise, že existující peníze se znehodnocují již pouhým růstem objemu těchto peněz. Vedle růstu objemu peněz totiž také roste objem a rozmanitost produkce (zboží a služeb), jež si za ty peníze můžeme pořídit. Současně platí, že růst objemu peněz může znehodnotit peníze teprve tehdy, pokud se tyto peníze podílí na obchodních transakcích v reálné ekonomice. Pokud jsou tyto nové peníze uspořeny nebo vyvedeny z reálné ekonomiky, pak tyto peníze nemají vliv na jejich kupní sílu.

Co se týče Vašeho názoru, že v současnosti jsou obchodní transakce jsou směnou komodity za komoditu je mírně řečeno nepřesné. Lze souhlasit, že nahlíženo prizmatem delšího časového období dochází ve ke směnám produkce (zboží, služeb ...) za jinou produkci (nikoliv tedy pouze ke směnám komodit). V jednotlivých okamžicích ale dochází pouze k získání produkce někoho jiného za peníze, které jsem dříve obdržel a k poskytování mé produkce za peníze někoho jiného. A právě existence časové prodlevy mezi okamžikem, kdy já poskytuji svoji produkci a okamžikem, kdy přijímám produkci někoho jiného, je důkazem, že neplatí, že dochází ke směnám produkce za produkci. Vždy zde máme jakýsi mezičlánek ve formě prostředku směny, kterým jsou peníze, ve formě zápisu v účetních knihách bank. Banky tak v podstatě zaznamenávají naše minulé "zásluhy", kdy jsme něco vyprodukovali a získali za to peníze od někoho jiného a současně zaznamenávají naše "dluhy", kdy jsme získali produkci někoho jiného a vydali jsme na to buďto dříve získané peníze (ubylo nám "zásluh"), nebo peníze, které jsme si půjčili (přibyly nám dluhy). Peníze se tak blíží spíše tomu, že se jedná o informaci o tom, co se stalo, než abychom na ně mohli nahlížet jako na hodnotu samotnou.

V dané souvislosti jste poukázal na příklad, podle kterého, pokud pekař upeče chléb, celou noc pracuje, nakupuje suroviny, které musel někdo vypěstovat, pak někdo zpracovat, dovézt atd. a potom přijde darmožrout, který si vytiskl dluhopis, bankéř ho od něho koupil za nové peníze a koupí si onen chléb a tvrdíte, že to je prasárna, že je to dokonalý systém pro darmožrouty. I zde se projevuje vnímání celé věci jen z poloviny. Vy už nevidíte, že ten člověk, co si půjčil peníze, bude muset další den do práce, ve které bude vydělávat peníze na to, aby mohl svůj dluh splatit, jinak přide exekutor a sebere mu všechno, co dosud v životě nashromáždil. Na základě poloviční informace, dostanete zcela zákonitě zcela nesprávný obrázek. Tak to jednoduše je. Ten člověk co se podle Vás bezpracně cpe chlebem, který musel v potu tváře upéct pekař, bude muset také v potu tváře pracovat, aby splatil dluh. Je to přesně tak jak píšete, nakonec dojde ke směně komodity za komoditu a to že to nevidíte, je jen důsledek toho, že koukáte jen na půlku příběhu.

Dále jste označil za blábol tvrzení, že Stabilní, dynamicky se rozvíjející ekonomika (díky úvěrové expanzi), bez krizí, je prospěšná úplně pro všechny". Důvodem má být skutečnost, že každá úvěrová expanze je pak automaticky následována vždy krizí. Ano, ve světle současného ekonomického paradigmatu to může platit, ale ony krize přicházejí vždy úplně zbytečně. Jedná se o jakýsi druh absurdního masochismu, kdy ekonomové se domnívají, že po té co se ekonomice daří, musí přijít i trest v podobě krize. Nemusí. Příčinou krize přicházející po úvěrové expanzi jsou nadbytečné produkční kapacity, které se ale stávají nadbytečnými pouze z důvodu nedostatečného tempa růstu kupní síly zaměstnanců, kteří tvoří také drtivou část spotřebitelů. Pokud tento jev eliminujeme způsobem, který navrhuji, pak žádná krize nenastane. Pokud tedy za krizi nebudeme považovat zastavení ekonomiky z toho důvodu, že spotřebitele už jsou natolik saturováni, že ke stagnaci dochází z jejich jejich svobodného rozhodnutí více již nespotřebovávat, nikoliv z důvodu vynuceného spotřební abstinence způsobení nedostatečnou kupní sílou.

Podle Vás se starým myšlením, nic nového nevymyslím, proto stále žijeme na dluh a daníme úspěšné a pořád to nestačí. Tento Váš názor je taková perla na konec. :-) Předně nepovažuji své myšlení za nedostatečně novátorské. :-) A ano, máte pravdu. Dluhy ani vysoké daně nestačí. Pořád jsme v recesi. Odpověď je jednoduchá. Daně by recesi jen prohloubily, tak je třeba vrátit se na trajektorii neustálého dalšího zadlužování států. Státní dluhy se obecně přeceňují. Sebeastronomičtější státní dluhy nejsou problémem pokud jsou v relaci s bohatstvím občanů daného státu. Problém nastává pouze tehdy, pokud jsou státní dluhy používány na to, aby bohatly zahraniční subjekty (tedy když bohatství tuzemského obyvatelstva stagnuje nebo klesá a státní dluh roste). Tento jev nazývám finanční anexí.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Tak jako v Řecku. Řecké státní dluhopisy měly rating AAA a ze dne na den snížen do spekulativního pásma. Tomu říkám umělý a vykonstruovaný problém řeckých dluhopisů, které byly z více než 100% kryty úsporami řeckých domácností. Argentina byla ukázka country risku. Když si někdo půjčuje v cizí měně od cizích lichvářů, pak se nemůže divit problémům, které tím vyvolá.

To že některé země "krachují" není dáno tím, že ve skutečnosti neplatí pravidlo bezrizikovosti státních dluhopisů. "Krachy" zemí jsou výhradně důsledkem nerespektování uvedeného pravidla bankovními panikáři. Státní dluh krytý úsporami domácností jednoduše nemůže být vnímán jako problém. Chce to jenom o tom přemýšlet a nedělat závěry na základě mediálních masáží.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Onen strach je totiž zcela iracionální a má své místo pouze v prostředí, v němž hráči nerespektují pravidla hry, kde jedním ze základních pravidel je, že vládní závazky jsou prosty kreditního rizika. Pokud by toto pravidlo bylo respektováno, pak by se žádné vyspělé země nepotýkaly s absurdní "dluhovou krizí".

Tak jako v Řecku, Argentině? Směšné...
Nějak jste si ten stát pomýlil. Jak řekl Ronald Reagan... Stát je ten problém

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
1
+

Jakékoliv neinvestiční zadlužování je špatně, je jedno, jestli jde o domácnost nebo stát. Poskytnutá půjčka jen dočasně zvýší příjem, ale potom musíte splácet + navíc platit úroky, to platí i pro stát. Takže buď si budete půjčovat pořád víc a víc, jednak, aby jste podpořil poptávku, jednak, aby jste splatil předchozí půjčky + úroky. To se může chvíli dařit, ale po nějaké době už vám nikdo nepůjčí, protože ví, že jste lempl, který nic nedělá, jen vytlouká klín klínem ( prosím nebrat osobně, jen slovní obrat) a nikdo nechce být tím, komu zůstane Černý Petr v ruce.
Nebo začnete danit, ty, kterým se snažíte pomoci, aby jste dluh splatil.
Nic z toho k cenové stabilitě nepovede. První varianta zvýší cenovou hladinu, druhá ji pravděpodobně sníží.

Samotná FIAT měna mi sama o sobě nevadí. Nesmí ale být inflační. Pokud si stát nové peníze půjčí mimo bankovní sektor, uznávám, není to voda, ale krev, nicméně půjčená a jen prodlužuje agonii pacienta, bez sebemenší šance na zlepšení stavu. Neřeší totiž příčinu krvácení, naopak se zvýší škoda, množství uniklé krve ranou.
Pokud si stát půjčí v bankovním sektoru, jsou to nové úvěrové peníze a čistá voda.

Nikdo na světě není nezávislý, to je jen velká hloupost, která se pořád mele dokola, že CB jsou nezávislé. Nezávislé na kom a na čem? Když lidstvo dospělo k závěru, že demokracie založená na volbách bude nejlepší formou správy věcí veřejných, proč to neplatí u měny? Proč měnu nám vnucenou řídí několik málo chytráků, kteří si můžou dělat, co je napadne? Jak to, že se nemusí nikomu zodpovídat? Je snad měna méně důležitá než státní rozpočet? Všichni centrální bankéři se znají, radí se, jezdí na stáže, to není moc nezávislé. Proč vlastně těmto lidem máme nechat volnou ruku v manipulacích s naší měnou a ještě navíc jim zvýšit kompetence a nechat je rozhodovat o výši vydávaných dluhopisů?

Však já také ty nové peníze nevytvářím. Vytváří je jak píšete i Vy, banka, proti podpisu úvěrové smlouvy. A právě ta banka, vytvoří nové peníze jen pohnutím prstu, naťuká to do počítače a už tam jsou.
Pojďme si všichni založit banky a můžeme se úvěrovat navzájem, jak dlouho asi budou mít takto tvořené peníze hodnotu?

Prodej a nákup NIKDY NEPŘESTAL být směnou jedné komodity za druhou. Jen je dnes zprostředkován penězi. Je to praktičtější a obrovským způsobem to přispělo k rozvoji společnosti. Problém nastane, když hodnota peněz neustále klesá, protože ti, co systém provozují zneužívají svého postavení a vytvářejí stále nové peníze, které vydávají za stejně dobré jako ty, které už v oběhu byly.

Pokud pekař upeče chléb, celou noc pracuje, nakupuje suroviny, které musel někdo vypěstovat, pak někdo zpracovat, dovézt atd. a potom přijde darmožrout, který si vytiskl dluhopis, bankéř ho od něho koupil za nové peníze a koupí si onen chléb, já tvrdím, že je to prasárna, Vy , že je to dokonalý systém. Dokonalý pro darmožrouty.

Stát, strkající pracky do tržních záležitostí, je příčinou nestability.

"Stabilní, dynamicky se rozvíjející ekonomika (díky úvěrové expanzi), bez krizí, je prospěšná úplně pro všechny" To je blábol, nemůže dojít k úvěrové expanzi, bez následné krize. Úvěrová expanze je taková vlna, která se řítí ekonomikou, dočasně zvedne hladinu, ale po ní přijde propad, vždycky.

"Výchova, která má přinést prosperitu? Hezké :-)" přesně tak, se starým myšlením, nic nového nevymyslíte, proto stále žijeme na dluh a daníme úspěšné a pořád to nestačí

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
1
+

Jejda. Duplicitní příspěvek. Přijměte omluvu. Popř. by ho mohl admin smazat.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

stabilizovat ekonomiku, pak je prospěšný. Pokud stát jen tupě přihlíží ekonomice, která se blíží ke kolapsu, pak není prospěšný. Stabilní, dynamicky se rozvíjející ekonomika (díky úvěrové expanzi), bez krizí, je prospěšná úplně pro všechny.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Samozřejmě, že zadlužovaní spotřebitelů je špatně. To přesvědčujete přesvědčeného :-) Proto taky navrhuji, aby kupní síla spotřebitelů byla navyšována penězi, které si bude půjčovat stát. A stát by tak činil nikoli za účelem navyšování cenové hladiny, nýbrž k udržování cenové stability. O hyperinflaci nemůže být řeč. Lidé, kteří dostanou od státu peníze, které budou kompenzovat dopady "tržního přerozdělování" a konkurence zaměstnavatelů v oblasti mezd, nemůže vyvolat hyperinflaci.

Proč by měl stát pracně tvořit něco, co se tvoří zcela bezpracně? FIAT měna vzniká naprosto jednoduše, bez toho, že by se muselo vytěžit další zlato k jejímu krytí. Takže v případě peněz, které si půjčí stát a posílí jimi kupní sílu poptávky, nejde o žádnou vodu, jak píšete. Jsou to stejně dobré peníze, jako ty již v ekonomice obíhající. Je to transfuze krve, nikoliv vody a Váš příměr je tak zcela nepřiléhavý.

Co se týče nedisciplinovanosti státu, pak navrhuji novou pravomoc nezávislé centrální banky, která by v rámci její péče o cenovou stabilitu mohla omezovat objem nově vydávaných státních dluhopisů.

Dnešní peníze nelze vytvářet a používat je jako plnohodnotné, aniž by hnul prstem. Takto to samozřejmě nefunguje. Bankou z ničeho vytvořené peníze se Vám jako prvnímu dostanou do rukou pouze jako úvěr, který budete muset splatit a abyste mohl úvěr splatit, budete muset hnout prstem, jinak Vás exekutor sedře z kůže.

Otázka prosperity není o tom jestli máte takový nebo makový peněžní systém. Současný peněžní systém představuje v podstatě jen nezávislou účetní evidenci toho, kdo co vyprodukoval a komu a za kolik to prodal, kdo si to koupil a kdo komu dluží. Nic víc. Ekonomika běží a v účetních knihách bank dochází ke změnám majitelů peněz v závislosti na tom, kdo co vyprodukoval nebo spotřeboval. Prodej a nákup tak přestal být směnou jedné komodity za jinou. Dnes lidé získávají produkci jiných a sami poskytují produkci svoji a tuto ekonomickou realitu obíhající peníze pouze odrážejí. Dnešní peníze jsou jen paralelním světem ke reálnému světu ekonomický transakcí, kde proti oběhu produkce a kapitálových statků opačným směrem obíhá nehmotná měna bez vnitřní hodnoty. Tento systém je naprosto dokonalý. Jen ho lidstvo nevyužívá optimálním způsobem a pořád ulpívá ve vzpomínkách na již dávno neexistující "tvrdou" měnu, která byla směnitelná za předem daný kus zlata. Když se pak lidé chovají k měně bez vnitřní hodnoty jako by to bylo zlato, máme na problém zaděláno. :-)

Výchova, která má přinést prosperitu? Hezké :-) Stát je prostředí v němž existují občané státu a pokud tento stát pomáhá stabilizova

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

[

.Peníze vznikly, aby zajistili směny mezi lidmi mezi jejich prací a kapitálem. Když jste chtěl získat peníze, musel jste něco dát, nebo vykonat nějakou práci. Pokud dnes někdo může vytvářet peníze a používat je jako plnohodnotné, aníž by hnul prstem, je to nenormální a nemůže to dlouho fungovat.
To, co potřebuje společnost k prosperitě, je výchova směrem ke svobodě a osobní odpovědnosti nikoliv k jistotě a pomoci státu, právní prostředí, rozumné daně, vstřícné prostředí pro nové firmy, nikoli peníze z dluhu.

Skvělé! Jednoduché a pravdivé.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Nesouhlasím už s tím, že je na výběr buď růst pomalu bez krizí, nebo rychle s krizemi. Pokud velká část, troufnu si tvrdit většina, úvěrů jde na spotřebu, nikoliv na investice, nemůže dojít ke skutečnému růstu. Příjem domácností se zvýší jen dočasně o výši poskytnutých úvěrů. Tím se dočasně navýší poptávka, která vylepší statistiky, ale jakmile se tento "bonus" vyčerpá, zůstane lidem zase jenom ten mizerný příjem, jaký měli před úvěrováním, navíc musí platit úroky, takže na další spotřebu mají ještě méně, než kdyby si nepůjčovali a nakupovali, až když našetří. Potom dokonce při úvěrovém způsobu, který jak tvrdíte, zajistí rychlejší růst, bude poptávka slabší právě o odčerpané úroky.
To ale nemusí souviset s fiat měnou, která sama o sobě může být tvrdá, podstatný je způsob tvorby nových peněz. Pokud většina nových peněz vzniká v komerčních bankách právě při podpisu úvěrů, nejde o odložení spotřeby ve prospěch investic. Tento koncept je právě současným bankovnictvím v prostředí fiat měny narušen. Jde o nekontrolovatelný nárůst dluhů za nově vytvořené peníze, navíc zisk plyne soukromým společnostem.

Poptávka diktuje v tržním prostředí nabídku, ne naopak. Takže říkejme raději, že výrobní kapacity předbíhají poptávku, ne naopak. To předběhnutí je dané právě nenormálním nárůstem pooptávky v krátkém období úvěrové expanze, která nutně musí skončit. Pokud se během té krátké doby začně navyšovat výrobní kapacita proto, že se předpokládá, že tato výše poptávky se udrží i po vyschnutí úvěrové expanze, je to chybné rozhodnutí a nutně se ukáže, že tato kapacita je nadbytečná. Pokud by teď zasáhnul stát tím způsobem, jak navrhujete, pokud jsem to dobře pochopil, půjčil by si peníze nebo vytisknul a dal je lidem, aby posílil poptávků. Takže by jsme leželi doma a dostávali na účet peníze od státu a jezdili na nákupy. V případě tisku peněz je tu hyperinflace, v případě vydávání dluhopisů, by vám za chvíli nikdo nepůjčil, protože historie je plná případů, kdy si státy půjčovaly ve velkém a pak svoje dluhy nesplatili. Stát je velmi často tím hráčem, který nerespektuje pravidla.

Transfuzi můžete poskytnout teprve tehdy, až vytvoříte krev. Krev není voda. Takže to co stát tlačí do oběhu je ta voda ne krev, té do vás nacpe, co se do vás vejde, ale je jasné, že to nebude fungovat, protože krev není voda. Stát krev vytvořit neumí, umí ji jenom pít svým občanům a případně ředit vodou a to opravdu k lepšímu zdraví nevede.

Peníze vznikly, aby zajistili směny mezi lidmi mezi jejich prací a kapitálem. Když jste chtěl získat peníze, musel jste něco dát, nebo vykonat nějakou práci. Pokud dnes někdo může vytvářet peníze a používat je jako plnohodnotné, aníž by hnul prstem, je to nenormální a nemůže to dlouho fungovat.
To, co potřebuje společnost k prosperitě, je výchova směrem ke svobodě a osobní odpovědnosti nikoliv k jistotě a pomoci státu, právní prostředí, rozumné daně, vstřícné prostředí pro nové firmy, nikoli peníze z dluhu.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Ono je otázkou, zda je lepší růst pomalu bez úvěrové expanze a neabsolvovat dramatické krize, nebo růst rychle díky expanzi a pak absolvovat vážné krize? Život je podle mne příliš krátký, abychom mohli zahálet jenom proto, že někdo jiný se nevzdal současné spotřeby ve prospěch investic. Proto si myslím, že FIAT měna, která umožňuje rychlejší růst (ve všech ohledech) je lepší i za tu cenu, že část investic se prostě ukáží jako slepá ulička.

Nejspíše se rozejdeme v názoru na příčinu krizí, kterou nevidím v "nesprávné" alokaci prostředků. Domnívám se, že investice se ukáží být špatnými až v okamžiku, kdy je špatnými učiní absence koupěschopné poptávky. Absence koupěschopné poptávky podle mne vzniká v důsledku něčeho, co označuji "tržním přerozdělováním", které vede k tomu, že ačkoli ekonomika roste závratným tempem, kupní síla poptávky začne zaostávat a právě toto zaostávání kupní síly poptávky vytvoří krizi, která se projeví nadbytečnými produkčními kapacitami, které by ale nebyly nadbytečnými, pokud by byla průběžně kupní síla poptávky uměle posilována z peněz "nás všech". Jinými slovy, pokud bychom dokázali kompenzovat projev "tržního přerozdělování" přerozdělováním peněz získaných státem na dluh, pak by růst ekonomiky byl omezen pouze stropem ve spotřebitelským apetitu. Ekonomika by se zastavila a začala stagnovat i přesto, že není problém v kupní síle poptávky. Takovouto stagnaci ovšem považuji za ekonomicky naprosto v pořádku, protože je to stagnace tzv. "na přání" spotřebitelů, kteří jsou "klienty" celého ekonomického systému. Tento koncept by se mohl líbit i všem těm lidem, co mluví o neudržitelnosti současného ekonomického systému, který je založen na neustálém růstu HDP.

A právě koncept kompenzace "tržního přerozdělování" je realizovatelný právě v prostředí FIAT měny.

Váš názor že permanentním dluhem se nikdo k prosperitě nedopracoval považuji za zavádějící. Permanentní růst dluhu nevyhnutelně znamená, že současně věřitelé značně prosperují (objem jimi vlastněných peněz roste). Vaše jednostranné nazírání na dluh jako na něco a priori negativního je tak zcela neúplné.

Váš argument, že se někdo bude logicky bát, že mu stát nevrátí půjčené peníze je právě kamenem úrazu současní krize. Onen strach je totiž zcela iracionální a má své místo pouze v prostředí, v němž hráči nerespektují pravidla hry, kde jedním ze základních pravidel je, že vládní závazky jsou prosty kreditního rizika. Pokud by toto pravidlo bylo respektováno, pak by se žádné vyspělé země nepotýkaly s absurdní "dluhovou krizí".

Prosperita je možná pouze v ekonomice, která využívá svůj potenciál a kde nechybí ani nabídka ani koupěschopná poptávka. Jakmile se objeví nerovnováha, problémy jsou na světě. Objemy dluhů, peněz ... to vše je nepodstatné, pokud ekonomika běží v rovnováze. Dluhy a peníze jsou jen jakousi "stopou", kterou za sebou zanechává chod ekonomiky.

Peníze (zvláště ty FIAT, které nemají vnitřní hodnotu) je třeba vnímat jako krev, která proudí tělem ekonomiky. Pokud veškeré peníze proudí v ekonomice pod správným tlakem je vše v pořádku. Pokud ekonomika krvácí, tj. dochází k odlivu peněz z reálné ekonomiky v důsledku "tržního přerozdělování" (což je v kapitalismu zcela přirozené), pak zde musí být stát v roli transfuzní stanice, která má k dispozici nekonečné zásoby krve, a který by měl vždy z ekonomiky unikající peníze doplňovat, tak aby běžela v rovnováze. Takto vypadá prosperita. Prosperita se nerodí z asketizmu ve formě "nejprve se vzdej spotřeby, abys mohl investovat".

V současnosti státy transfuze poskytují, avšak převážně subjektům, které se pohybují na sekundárních kapitálových trzích. Tím namísto aby pomohly krvácející reální ekonomice, posilují oběh krve v "nádoru" v podobě přebujelých kapitálových trhů a tím ještě více ohrožuje zdraví reálné ekonomiky. Úsilí je třeba zaměřit na kondici reálné ekonomiky. Kondice kapitálových trhů by pak měla být dobrá automaticky. Namísto toho ale probíhá zaškrcování oběhu krve v reálné ekonomice prostřednictvím tzv. fiskální odpovědnosti a současně probíhá QE, které motivuje k dalšímu odlivu krve z reálné ekonomiky na již dnes značně přefouklé kapitálové trhy. Všechno špatně.

Chudokrevnost nevyléčíte pouštěním žilou a zaškrcením přívodu krve ve formě zrušení FIAT měny a zavedením rigidního peněžního systému jako je např. zlatý standard.

Tak takto to vidím já.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Na to lze reagovat banálním tvrzením, že čím více se zadlužují státy o to méně se zadlužují občané a naopak :-)

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Pokud poptávka převyšuje nabídku, máme tu zvýšení cenové hladiny. To je přirozené a v tržním prostředí na to jistě nabídka zareaguje a vše se samo vrátí do rovnováhy.
Nadbytečné kapacity vznikají většinou buď v důsledku nesmyslných dotací, nebo v důsledku let, kdy probíhala úvěrová expanze. Všichni nakupují, investují, staví se megalomanské projekty, protože se počítá, že spotřeba bude růst stejným tempem jako v letech podpořených kvantem úvěrů. Jenže po vyčerpání úvěrových možností se růst zastaví a šmitec.
Takže podle mého názoru je třeba zabránit úvěrovým expanzím, jenže to v prostředí fiat mněn, bankovnictví částečných rezerv a vykupování šrotu z rozvah bank dost dobře nejde.
Permanentním dluhem k prosperitě se ještě nikdy nikdo nedostal, to vás musím sklamat. Stát ty nové peníze musí někde vzít. Buď si je půjčí na trhu, ale pokud si půjčuje moc dlouho, tak už mu nikdo nepůjčí, protože se logicky bude bát, že už svoje peníze nikdy neuvidí. Navíc se stále zvětšují náklady na splátku, což vyžaduje větší daně a další pokles kupní síly obyvatel.
Nebo si peníze natiskne, což přivodí inflaci a opět způsobí pokles kupní síly obyvatel. Kde je ta prosperita a světlo na konci tunelu, nevím.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
1
+

ad1. O změně kupní síly jsem se nikde nezmiňoval, proto první odstavec jako reakci nechápu. Navíc nevím, co myslíte kupní silou, jestli kupní sílu peněz nebo kupní sílu obyvatelstva. Ať tak nebo tak, nelze souhlasit s tím, že nejde o příčinu a následek. Když znehodnotíte jednotku měny, snížíte její kupní sílu (příčina), způsobíte růst cenové hladiny (následek). Netvrdím, že to je jediný možný způsob, jak ovlivnit cenovou hladinu. Navíc evidentně neplatí, že reálné znehodnocení měny se projeví stejně velkým nárůstem cenové hladiny. Kdyby to platilo, musela by být cenová hladina podstatně výš.
ad2,3
Pokud si stanovím jako jednotku měny hodnotu 1/10g zlata, souhlasím, že tato hodnota nebude v čase konstantní, bude podléhat tržním vlivům, nicméně historie ukazuje, že bude z dlouhodobého pohledu výrazně stabilnější než papír. Ceny jsou potom porovnáním hodnoty této jednotky s hodnotou dané věci, o to se postará trh, není třeba nic administrativně stanovovat. Pokud by například byl stanovený koš komodit a cílem centrální banky by nebyla inflace, ale udržení hodnoty měny tak, aby se daný koš dal koupit za stejnou cenu, byla by nabídka peněz také flexibilni, ale nedocházelo by k přeúvěrování a následným krizím.
Argumentaci, kdy říkáte, že neexistence pevné jednotky v ekonomice je přirozená, protože ani gram zlata neváží všude stejně, nechám bez komentáře :)
ad4
Nestěžuji si na nestabilitu cenové hladiny, souhlasím, že je přirozená. Stěžuji si na nestabilitu cenové hladiny vyvolanou manipulací s hodnotou jednotky měny. To zcela netržně, svévolně, nebo ze snahy o co nejvyšší zisk v případě komerčních bank prostřednictvím úvěrů.
ad5,6
Kombinace fiat měny a bankovnictví částečných rezerv umožňuje obrovskou, nepřirozenou úvěrovou expanzi. Ta způsobí ta úžasná léta 2ciferného růstu atd. Ale je to pořád na dluh, není to přirozené, spotřeba, která by se jinak prováděla řadu let, je koncentrována do několika málo let, dokud se nevyčerpají úvěrové možnosti společnosti. Pak to splaskne, ukáže se, že velká část dluhů jsou dluhy špatné, nesplatitelné. Ale i kdyby se všechny splácely řádně, musí dojít k propadu výkonu ekonomiky, protože jsme v hluchém místě. Spotřeba, která by se za přirozených podmínek plynule rozpouštěla, už byla uskutečněna v úžasných předkrizových letech, a teď se musí splatit. To bude trvat a po tu dobu není komu prodávat, příčina viz. první věta odstavce. QE je tu samozřejmě pro banky, aby se zbavili šrotu, jako vedlejší efekt pomůže i všem dlužníkům, díky nízkým úrokovým mírám, takže bude možná o něco méně nesplácených úvěrů, ale doplatí na to všichni zodpovědní, nezadlužení.
Proto úvěry, které skutečně nemají investiční charakter nemůžou nikdy ekonomice prospět. Snahou frakčního bankovnictví je ale nacpat do ekonomiky úvěrů co nejvíc, protože to přinese zisk ( u velkých bank navíc bez rizika) a fiat to jistí, protože není konkurenční alternativa.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
1
+

„Je jasné, že soukromé zadlužování spotřebitelů má své nepřekročitelné meze. Naproti tomu zadlužovaní státu považuji za de facto bez limitů, což plyne z podstaty státního dluhu.“

Je zajímavé podívat se na zadlužení domácností v některých zemích. Např. ve Velké Británii je zadlužení domácností na úrovni 90% HDP zatímco zadlužení vlády “jen“ 80% HDP.

V Německu je to přes přes 60% HDP u domácností a 80% u vlády.
V ČR je ten poměr asi 30% domácnosti a 40% vláda.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

A né snad?

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Takže když zlevní pevné disky díky technologickému pokroku, kupní síla měny roste a jakmile zdraží kvůli Tsunami v Thajsku, tak kupní síla měny klesá? Hm.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

No já to vidím trošičku jinak. Čistě schematicky:
Na počátku je nezadlužený stát i spotřebitelé.
Dokud kupní síla spotřebitelů odpovídá nabídce, je vše O.K.
Pokud kupní síla předbíhá nabídku máme tu inflaci.
Jakmile začne kupní síla pokulhávat, začíná problém. Vznikají nadbytečné produkční kapacity a s tím spojené potíže.
Takže podle mého názoru je třeba udržovat obě strany v rovnováze.
Buď tak, že spotřebitelé začnou kompenzovat nedostatek kupní síly zadlužováním, nebo tak, že zadlužovat se bude stát, který bude půjčené peníze distribuovat spotřebitelům s nízkou kupní silou.
Je jasné, že soukromé zadlužování spotřebitelů má své nepřekročitelné meze.
Naproti tomu zadlužovaní státu považuji za de facto bez limitů, což plyne z podstaty státního dluhu. Pokud tedy bude stát permanentně kompenzovat nedostatečnou kupní sílu poptávky, budou spokojeni úplně všichni. Tedy jak producenti, tak spotřebitelé. Ony státní peníze sice nejprve získají "za nic" spotřebitelé, avšak tyto peníze nakonec protečou až k producentům, po té co je spotřebitelé, jejichž kupní síla byla posílena utratí. Tímto lze kompenzovat permanentní stagnaci, či pokles kupní síly zaměstnanců, kteří jsou ale samozřejmě současně i spotřebiteli a která nastává zcela přirozeně v důsledku dlouholeté konkurence mezi producenty, když v rámci tohoto konkurenčního boje jsou zaměstnavatelé nucení držet mzdy velmi nízko. A tento koncept je realizovatelný pouze v prostředí nekonečně pružné peněžní nabídky, kterou poskytuje právě FIAT měna. Naproti tomu v prostředí pravého zlatého standardu by daný dopad konkurenčního prostředí byl v situaci, kdy existence hotovosti vylučuje možnost existence záporných úrokových sazeb, byl zcela neřešitelným.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Mezi změnou kupní síly a změnou cenové hladiny není vztah příčiny a následku. Oboje je označením téhož jevu. Jinými slovy pokles cenové hladiny = zvýšení kupní síly a naopak. Je to stejné jak byste u měnového páru mluvil o příčinné souvislosti mezi oslabením jedné měny vůči druhé a posílením druhé vůči té první.

Máte pravdu v tom, že měnová jednotka je jednotkou ceny a že tato jednotka není konstantní v čase, na rozdíl od jiných fyzikálních jednotek. To ale platí i v případě, že jako jednotku ceny zvolíte např. desetinu gramu zlata. Získáte tak jednotku, která bude konstantní jen vzhledem k ceně zlata. Ostatní ceny budou zcela svobodně fluktuovat. Dokonalá cenová jednotka by tak byla nevyhnutelně spojena s centrálním administrativním stanovování cen všeho. Teprve pak byste získal měnu, která by byla srovnatelná např. s gramem, jako jednotkou hmotnosti. A ani ty fyzikální jednotky nejsou absolutně konstantní. Gram zlata bude vážit jinak na zemi a jinak na jiné planetě. :-) Vše je platné jen v určitém konkrétním prostředí a za určitých konkrétních podmínek.

Takže skutečnost, že v ekonomii neplatí pevné jednotky je zcela v pořádku a v daném prostředí je zcela přirozená.

Inflace a deflace ve smyslu pohybu cenové hladiny jsou také zcela přirozené jevy v ekonomickém prostředí jako takovém. Stěžovat si na pohyby cenové hladiny v ekonomice je stejné jako si stěžovat na projevy gravitace ve fyzice. Ani ta "pevná" peněžní jednotka v podobě 1 gramu zlata nezajistí cenovou stabilitu. Velmi pravděpodobně by používání takovéto pevné peněžní jednotky způsobilo permanentní deflaci.

Co se týče kritiky QE pak tam lze souhlasit jen částečně. Bez uvolnění fiskální ekonomiky, která by doprávázela QE, bude QE podněcovat jen k nafukování cenových bublin na trzích aktiv. A pokud bude fiskální uvolnění použito na nové investice, což je dnes tak moderní názor, že investice jsou to nejlepší na světě, pak se tyto nové investice promění zase jen v ono finanční haraburdí v aktivech bank, které pak při dalším QE bude vykupovat centrální banka.

Ekonomice dnes nepomohou nové investice, když ekonomika trpí nadbytečnými produkčními kapacitami. Ekonomice pomůže jedině posílení kupní síly poptávky, která těm současným nadbytečným produkčním kapacitám chybí. Proto by mělo být fiskální uvolnění použito způsobem, který je dnes pejorativně označován jako "prožírání peněz". Prosazení tohoto konceptu je ale v dnešní hysterické době, kdy je zcela nekriticky adorován koncept "fiskální odpovědnosti" a veřejných "investic", které nás mají vyvést ze současné krize, zcela nereálné.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+
1/2