Diskuze: Kapitalismus a byrokracie jsou kamarádi

Jan Hofírek|22. 4. 2015 12:21

www.copywritingetc.bloger.cz

Jiří Hemzal|17. 4. 2015 17:04

Pokud definujeme kapitalismus, jako systému založeném na svobodném trhu a dobrovolné směně, tak s byrokracii kamarádi nejsou a být nemohou kamarádi . Firmě existenčně odkázané na penězích, které jim dobrovolně poukáží jejich zákazníci, by administrativní-byrokratické řízení jen zbytečně zvyšovalo náklady.
Je ale sporné, zda současný zčásti korporativisticky, zčásti syndikalistický nebo socialistický systém, je možné považovat za kapitalismus viz definice, kterou jsem začal svůj příspěvek...

Josef Fraj|17. 4. 2015 08:26| reakce na Stanislav Brabec - 16. 4. 2015 18:44

Sice mě nenapadá žádný konkrétní příklad, ale i kdyby, tak je to opět stát, kdo takovou věc umožní a vynutí.

Stát by mohl ospravedlnit svoji existenci pouze v případě, že by chránil právo každého jednotlivce svobodně nakládat se svým životem a majetkem s nějakou minimální řežií. Můžeme se bavit o tom, jestli je něco takového vůbec možná. Ať tak či onak, současný stát dělá pravý opak. Zvýhodňuje jedny na úkor druhých. Přestože si říká sociální, tak zvýhodňuje zejména ty nejbohatší, tj. banky a korporace, protože ty mají největší korupční potenciál.

Stanislav Brabec|16. 4. 2015 18:44| reakce na Josef Fraj - 16. 4. 2015 10:18

Soukromá firma plná byrokracie má ještě jednu cestu, jak se ubránit bankrotu: politický lobbing. Svou byrokracii vnutí skrze politiky i konkurenci. Jako povinnou.

Přesně podle okřídleného úsloví: Největším nepřítelem kapitalismu jsou kapitalisté.

Michal Weinfurtner|16. 4. 2015 12:12| reakce na Martin Brezina - 16. 4. 2015 11:12

Přesně ta potřeba kontrolovat a vyvozovat odpovědnost vede socanského ministra vnitra ke snaze znovu zavést povinnost hlásit přechodný pobyt! A jestli socani vydrží u moci i příští období, možná se dočkáme dalšího kolečka salámu v podobě povinnosti hlásit se každý měsíc na policii. A pak každý týden a pak každý den. Pořádek musí být a stát musí mít možnost kontrolovat a vyvozovat odpovědnost. Ten současný chaos ve kterém musí exekutoři honit dlužníky je zkrátka neúnosný, ale byrokracie si s tím poradí.

Martin Brezina|16. 4. 2015 11:12

Slabina Graeberovy knihy (nebo páně Kašpárkovy interpretace) spočívá v identifikaci byrokracie s formuláři, razítky, certifikáty, atd. To je ovšem byrokratický model minulosti, ostatně zlatá éra této podoby byrokracie byla v první polovině 20. století.

Byrokracie je, šířeji, weberiánsky, pojato, racionalizace a formalizace řízení nějaké organizace. To zdaleka nemusí být prováděno za pomocí papírů a razítek. A primární zde není samoúčel nějakého posedlého überbyrokrata, ale možnost kontrolovat a vyvozovat odpovědnost. A to už je potřeba téměř každé firmy, která pár desítek zaměstnanců, čili žádný problém pouze nějakých korporátních kolosů. A kdo někdy v takových firmách pracoval, tak různé metody kontroly pohybu, využití času a firemních zdrojů, určování odpovědnosti, atd., moc dobře zná. Jistě, jsou firmy á la Silicon Valley, kde pracují nerdi a fanatici,které moc není potřeba kontrolovat, ale to je menšina. Ostatně, každé pravidlo ve společenských záležitostech platí tak na 80 %,.

Josef Fraj|16. 4. 2015 10:18

"Problém se samozřejmě netýká jenom soukromých firem, ale taky státu."

No to je fakt úžasný objev! On je také zásadní rozdíl mezi byrokracií v soukromé firmě a byrokracií státu. Z vlastní zkušenosti vím, že kolosy jako třeba OMV nebo velké banky jsou řízeny podobně jako centrálně plánované socialistické státy. Pokud ovšem u soukromé firmy sníží byrokracie její konkurenceschopnost, tak firma zanikne. Viz třeba Nokia. Na trhu existuje samoočistný proces.

Státní byrokracie žádnou tržní korekci nemá. Prostě roste a roste dokud se systém nezhroutí.

Zajímavé by bylo zamyšlení nad tím, kolik firemní byrokracie je vynuceno státem. Nejde jen o data, která musí firmy státu (statistickému úřadu) poskytovat. Jde hlavně o obrovskou energii, kterou musí firmy i malí podnikatelé vynaložit na to, aby se nedostali do rozporu s platnou legislativou. Ta už je tak složitá, že u větších firem existují celá právní a metodická oddělení, která se zabývají jenom výkladem legislativy generované státem. Nebo si na to najímají externí konzultace. Daňový poradce je byrokrat přímo vytvořený státem. Zkuste si někdy přečíst třeba zákon o DPH. Zjistíte, že nejste-li zrovna právník, že to bez konzultace nedáte. Přitom princip DPH je zcela triviální. Platíte procenta z prodeje mínus procenta z nákupu. Tak je to jednoduché a schválně si mrkněte, co z toho udělal stát spolu s EU. Potom pochopíte, že EU už nikdy nikoho v konkurenceschopnosti nedožene, bez ohledu na to, kolik Lisabonských iniciativ vyhlásí.

Soudě podle zmateného článku bude autor recenzované knihy jeden z těch levicových intelektuálů jejichž životní náplní je útočení na kapitalismus za každou cenu.