Diskuze: Křivá muška. Jak chce centrální banka trefit inflaci?!

Petr Bárta|16. 3. 2015 19:23| reakce na Richard Fuld - 16. 3. 2015 19:11

Richard Fuld|16. 3. 2015 19:11| reakce na Petr Bárta - 16. 3. 2015 18:45

Asociální chápu jako protispolečenský. Asociálním je někdo, kdo nerespektuje pravidla, která společnost uznává a chová se bezohledně podle svých často amorálních pravidel. Asociální je ten, kdo se odmítá zapojit do společnosti, kromě případů, kdy mu z tohoto plynou výhody, které lze zapojením se do společnosti získat. Asociální neznamená "antisocialistický", tedy ten, kdo je proti přerozdělování, i když i tento aspekt se samozřejmě u asociálů velmi výrazně projevuje.

Petr Bárta|16. 3. 2015 18:45| reakce na Richard Fuld - 16. 3. 2015 13:12

No a? Je na tom něco špatného? Co je na tomhle "asociální"? Jestli je to nereálné, to je jiná otázka (demokracii před jejím zavedením považovala naprostá většina taky za nereálnou)...

Jistě, není to "sociální" podle současného významu toho slova (sociální = násilně přerozdělovací od bohatých k chudým - nebo leckdy i naopak), ale podle mého názoru je to plně sociální v původním významu toho slova - tedy zapojení do společnosti. Zapojovat do společnosti se mohu kdykoliv, jakkoliv, jak jen mi to moje názory dovolí, a nikomu nebráním v tom aby se choval zcela stejně (s oním důležitým upozorněním, že ono zapojení nesmí být z žádné strany násilné)...

Richard Fuld|16. 3. 2015 13:12| reakce na Petr Bárta - 16. 3. 2015 12:41

V podstatě jste mi pouze potvrdil moji představu o smýšlení libertariána. :-)

Petr Bárta|16. 3. 2015 12:41| reakce na Richard Fuld - 12. 3. 2015 16:28

Richard Fuld|16. 3. 2015 11:11| reakce na Josef Fraj - 13. 3. 2015 17:33

Pane Fraji úplnou a vyčerpávající odpověď na Vaši otázku máte hned v prvním odstavci. To ostatní berte jako bonus :-), abyste mohl pochopit kontext celé věci.

Co se týče kritiky mých argumentů, pak tyto jsou ryze racionální, nikoliv emotivní. To, že jste je označil za emotivní, svědčí pouze o tom, že nedisponujete žádnými relevantními věcnými argumenty, kterými byste mohl čelit mým racionálním názorům.

Roli úspor chápu. Jsou to peníze, které chybí v oběhu v reálné ekonomice a které se tam mohou vrátit po té, co úspory narostou do výše, potřebné k pořízení dané věci, na kterou někdo spořil, nebo držitel úspor dosáhne potřebného věku, po němž hodlá své úspory utrácet. Část úspor se do oběhu ale nevrací, protože uvíznou mimo oběh v reálné ekonomice dlouhodobě a bezúčelně, a to se může projevit např. tím, že objem úspor stále roste nad rámec přirozených příčin růstu (poklesu) objemu úspor.

Souhlasím s tím, že mým "receptem" je umělé vyrovnávání tržního systematického selhání při distribuci kupní síly budoucí poptávce po budoucí produkci, které "násilím" posiluje kupní sílu poptávky, tak aby producenti měli komu prodat jejich produkci. A opakuji, že na "násilném" organizování společnosti mi nepřijde nic škodlivého (pokud se nejedná o samoúčelné, zbytečné a nesmyslné regulace). Naopak. Vůbec si nedovedu představit lidskou civilizaci např. bez zákonů.

Josef Fraj|13. 3. 2015 17:33| reakce na Richard Fuld - 13. 3. 2015 12:09

Děkuji za odpověď. Bohužel se stalo to, čeho jsem se obával. Položil jsem jednoduchou otázku, a dostalo se mně opět dlouhé nekonsistentní litánie. Připomínáte mně věřící křesťany. Oni neví, co je to Bůh, ale ví naprosto jistě, že je dobrý. Vy netušíte, co je to volny trh, ale víte naprosto jistě, že je špatný a je třeba ho regulovat. Vy jste nepochopil úlohu úspor v ekonomice, ale víte naprosto jistě, že jsou škodlivé. To co považujete za argumenty, jsou z vaší strany spíše emoce. Emoce sociálního inženýra, který se pokouší zdůvodnit násilné organizování společnosti podle svých představ. A s emocemi se, jak známo, diskutovat nedá. Jinak velmi rozumím tomu, co vám napsal pan Najman výše.

Richard Fuld|13. 3. 2015 16:03| reakce na Tomáš Najman - 13. 3. 2015 10:56

Je sice hezké, že jste vypsal (a někdy i vytrhal z kontextu) mé myšlenky, které ve vás vzbudily ze židle zvedající emoce, ale už jste nenapsal racionální argumenty, proč jsou ty myšlenky špatné. Namísto toho jste se pustil do nepodložené kritiky mých názorů a kladení otázek, na něž Vám samozřejmě rád odpovím.

Nejprve k té kritice.

K mé údajné názorové nekonzistentnosti a argumentační selektivnosti. Nejsem si vědom mé názorové nekonzistentnosti. A ano, moje argumenty lze nazvat selektivními, neboť v rámci svých závěrů přísně rozlišuji odlišné okolnosti a prostředí, v nichž tyto své závěry činím. A právě Vaše pravoúhlé (či binární) myšlení, které není schopno rozlišovat jemnější detaily, Vás dovedlo k mylnému závěru, že mé názory jsou nekonzistentní. Jako nekonzistentní se Vám pouze jeví, a to právě proto, že nerozlišujete okolnosti a prostředí, v nichž jsou mé závěry vysloveny. Takže moje názory jsou samozřejmě selektivní, ale v žádném případě nejsou nekonzistentní.

Nicméně máte pravdu v tom, že v určitých okamžicích (nikoliv obecně) mohu působit jako "nekonzistentní", a to v případech kdy jsem v diskuzi přesvědčen, že mé předpoklady, na nichž můj závěr stál, byly nesprávné. Jako příklad lze uvést mou nesprávnou domněnku, že náš právní řád umožňuje beztrestné odmítání tuzemských peněz. Tuto svoji "nekonzistentnost", spočívající v tom, že jsem uznal, že se mýlím, ale považuji za svoji velkou přednost, která není hodna jakékoliv kritiky. Mohl jsem totiž zůstat "konzistentní" a přes existenci oněch ustanovení trestního zákoníku trvat na tom, že mám přesto pravdu a nadále tvrdit, že existuje možnost, jak beztrestně odmítat tuzemskou měnu. K čemu by ale byla taková "konzistentnost" mých názorů dobrá? A uvedu ještě příklad selektivnosti mých názorů. Následně jsem přece jen setrval na existenci možnosti beztrestného nepřijímání tuzemských peněz i přes uvedené ustanovení trestního zákona, avšak pouze za podmínky, že bychom se nacházeli ve skutečném právním státě, tedy za konkrétně selektivně vymezené podmínky, kterou ale mám v našem státě za nesplněnou. A nakonec jsem jsem to celé uzavřel "selektivně konzistentním" názorem, že za neexistence Vašeho úmyslu zbořit současný systém bych byl pro, aby onen zákaz vůbec neexistoval, nicméně v daném případě, kdy Váš nekalý úmysl zde je, jsem pro to, aby ten zákaz existoval.

Mé názory nepovažuji za arogantní. To je opět Váš subjektivní názor, založený na emocionálním posouzení "nehoráznosti" mých názorů. Také zcela odmítám, že by mé názory byly nemorální. Já také vnímám spoustu Vašich názorů jako nemorální. Naše pojímání morálky se musí nutně lišit, protože se zřejmě liší naše žebříčky hodnot.

Vaše zobecňování v tom smyslu, že když jsem proti tomu, abychom zbořili funkční peněžní systém, znamená to rovněž můj souhlas s policajty, kteří mlátí lidi na náměstích, je projevem nepochopení toho, že člověk může uvažovat i selektivně a nikoliv fanaticky, podle schématu: schvaluje-li daně, bude schvalovat i politické procesy, protože kdyby takto neuvažoval, pak bude zavrženíhodně nekonzistentní. Takto uvažují fanatici, nikoli normální lidé, kteří jsou schopni rozlišovat. Takže až začnete rozlišovat, pak teprve můžete zjistit, že se liším. Dokud nebudete rozlišovat, nebudete moci zjistit, že se liším.

Asi Vám musím dát za pravdu, že mě děsí cesta k cílům libertariánů, která může zbořit současný funkční systém (byť nefunguje úplně skvěle). Pokud je ale pravdou, že pro libertariány je tou nejvyšší hodnotou sobectví (Atlasova vzpoura), které spatřují ve svobodě pouze pro sebe, protože nejsou ani schopni vnímat svobody druhých, pak mě děsí i samotný cíl, k němuž míří. Možná Vás to zase zvedlo židle, ale takto ten váš libertariánský cíl vnímám a zatím mě nikdo nepřesvědčil o tom, že to tak není.

A teď Vaše otázky:
1. Proč sakra nediskutujete o tom, jak najít cesty ke svobodě místo toho, abyste jí zesměšňoval?
O tom jak najít cestu ke svobodě nediskutuji proto, protože ji nehledám. Hledám cesty k řešení problémů a skutečná svoboda pak přijde sama, když se podaří odstranit problémy. Svobodu nezesměšňuji. Pouze se snažím poukázat na to, že svoboda musí být vždy spojena s odpovědností. A máte pravdu, svoboda ignorující nutnost existence s ní spojené odpovědnosti, může působit i směšně, či spíše absurdně. Ale v takovém případě jde vždy o černý humor.

2. Proč by měla být myšlenka špatná, jenom proto, že si neumím představit cestu, jak se k cíli dostanu? Netvrdím obecně, že nějaká myšlenka musí být nutně špatná z toho důvodu, že cesta k jejímu naplnění znamená destrukci funkčního systému. Jen prostě nesouhlasím s destrukčním jednáním, jehož následky by měly být cenou zaplacenou za dosažení cíle, se kterým navíc ani nesouhlasím. V daném případě považuji za špatné cíl i cestu k němu.

3. Proč bitcoin zakazovat, proč ho neotestovat? Nikde nevolám po zákazu bitcoinu. Jen ho kritizuji jako zcela nevhodnou formu peněz. Naopak, dokonce jsem uváděl bitcoin, jako důkaz toho, že alternativní měny nikdo násilím nepotlačuje. A bitcoin je testován a výsledky jsou děsivé. Mluvím o volatilitě jeho "směného kurzu" ke skutečným měnám. Na mě bitcoin působí spíše jako novodobá tulipánová bublina.

4. Proč přerozdělovat násilně a nezkusit přerozdělování dobrovolné? Tak problém je v tom slově zkusit. To v rámci zkoušky vystavíme sociálně potřebné situaci, kdy budeme zkoušet, jestli jim někdo něco dobrovolně dá? No snad jo, ale obávám se, že by to dopadlo katastrofálně, protože zde převažuje mentalita: nedáme, sami máme málo. A pokud máte na mysli nějakou větší akci, jako zrušení daní, pak je to ta samá písnička, jako u svobodného bankovnictví. Nechme kleknout ekonomiku, a uvidíme co to udělá. Hlavně že budeme "všichni" "svobodní". Pořádání takových experimentů považuji za sociální inženýrství, z něhož jsem často obviňován.

5. Proč se nepoučit z něčeho, kde státní monopol není a funguje to a totéž zavést i v regulovaném prostředí? Proč né? Přesvědčte mě o tom, že to jde a já budu první, kdo bude na Vaší straně. Zde musím ale zase předvést trošičku selektivní myšlení. Není regulace, jako regulace. Jsou regulace, jejichž užitečnost je nulová nebo záporná a zde jsem všemi deseti pro její zrušení (nezavádění) a existují regulace bez nichž se jednoduše neobejdeme. Nelze ideologicky pravoúhle (neselektivně) zrušit všechny regulace.

6. Jak může fungovat přerozdělování bez konfiskace? Na státní útraty, na dluh, který nebude nikdy splacen. A zde doplním, že konfiskace je vyvlastněním majetku bez náhrady. To ale daně nejsou. Daněmi jsou financovány veřejné statky, které slouží i z daněným, tedy jde o odnětí majetku proti náhradě a nejde tedy o konfiskaci.

7. Jak zajistíte, že regulátor funguje ve prospěch vašich teoretických závěrů? Představte si např. nezávislou centrální banku, která bude mít za úkol dodržet stále onen inflační cíl, současně ale získá nový nástroj měnové politiky, kterým by byla možnost přímo pružně posilovat kupní sílu nejchudší části zaměstnanců nově vytvářenými penězi, které by si půjčoval stát. Byla by to půjčka státu účelově vázaná na posílení kupní síly chudých. Je to jen nástin konceptu, nikoli hotové řešení.

8. Jak zajistíte, že lidé budou dobrovolně používat FIAT měnu? To nezajistím. To udělají lidé sami, rádi a dobrovolně a pokud by chtěli něco jiného, budou muset přesvědčit dost voličů, aby vláda zavedla jiný systém. FIAT měna je ale globální měnový systém. Vyčlenění z tohoto globálního systému by znamenalo totální izolaci země i se všemi ze Severní Koreje známými důsledky takové izolace.

9. Proč bojujete proti regulaci další regulací? Můj koncept je regulace (kompenzace) vybočování trhu z jeho rovnováhy, nikoli regulace regulace. A tato regulace by mohla jít i směrem k nižší "regulaci" tedy k nižšímu daňovému zatížení, které může také představovat nástroj posilování kupní síly. Snížení daňových sazeb a přerozdělování připadá v úvahu v okamžiku, kdy začne růst kupní síla v důsledku dobrovolného tržního chování zaměstnavatelů např. Ekonomika může být ale i ve stavu, kdy zaměstnavatelé jsou na tom špatně a poptávka také. Pak je na místě snížení daní, které uleví zaměstnavatelům i zaměstnancům, když výpadek daní a případná další potřeba zaměstnavatelům nebo zaměstnancům může být financována státem na o to vyšší dluh.

10. Proč si myslíte, že svoboda je opak odpovědnosti? Nemyslím. Jsou to dvě strany téže mince. Můj názor spočívá v tom, že pokud zde máme upravit vztah dvou subjektů s opačnými zájmy (kupující, prodávající), pak nelze dospět k naplnění absolutní svobody na obou stranách, protože v takovém případě vždy naplnění svobody jednoho omezí svobodu druhého. Podrobně jsem to rozebral v oněch čtyřech bodech stran svobody stran zvolit měnu transakce. Můžeme poskytnout oběma stranám absolutní svobodu, ale k transakci dojde pouze v situaci, že jejich svoboda bude směřovat stejným směrem, tedy když budou mít obě strany zájem na transakci ve stejné měně. Ve všech ostatních případech bude muset jedna strana ze své absolutní svobody slevit (pokud bude chtít transakci uskutečnit), a proto nemůžeme mluvit o absolutní svobodě obou stran.

Vašemu emotivnímu a v podstatě ideologickému výlevu v posledním odstavci moc nerozumím, takže ho ponechám bez reakce.

Richard Fuld|13. 3. 2015 12:09| reakce na Josef Fraj - 13. 3. 2015 07:54

Představme si následující situaci. Společnosti vyprodukovaly své zboží a služby a toto prodaly na trhu. Utržené peníze firmy rozdělily na úhradu nákladů, mezd a zisku akcionářů. Tomuto rozdělení tržeb říkám tržní přerozdělování, které je dáno na základě tržního principu vzniklých vztahů mezi firmami a jejich dodavateli, zaměstnanci a akcionáři. Další úroveň tržního přerozdělení lze spatřovat v rovině mezd, kde opět tržním způsobem je celá částka mezd přerozdělena tak, že vzniknou různé příjmové skupiny.

Uvedené tržní přerozdělení utržených peněz má své další následky. Zaměstnanci s nejnižšími příjmy živoří na hranici chudoby. Přesto že utratí celou svou mzdu, nestačí jim to na uspokojení základních životních potřeb. Lépe placení zaměstnanci utratí celou svou mzdu a žijí relativně spokojeným způsobem a pak je zde další skupina nadprůměrně až velmi dobře placených zaměstnanců, kteří utrácí přiměřeně svému společenskému statusu, a ještě jim zbývá velká část za reálné statky neutracených příjmů, jež odtečou do jejich úspor a na kapitálové trhy.

Z celkových tržeb, které se mohly proměnit v kupní sílu pro budoucí produkci, byla tedy část vyvedena do úspor a na kapitálové trhy. Tato částka bude jednoduše v příštím produkčním cyklu chybět v kupní síle poptávky. A aby bylo možné opět celou produkci prodat za tytéž ceny jako v předchozím produkčním cyklu a dosáhnout tak stejné výsledku jako v předchozím cyklu, je třeba, aby onen výpadek kupní síly byl nahrazen.

Odkud se ale vezme potřebná kupní síla poptávky? První možností je, že ti s nižší kupní silou, aby mohli opět spotřebovat něco, na co nemají peníze, si tyto peníze musí půjčit. V takovém případě by další a další produkční cyklus byl spojen s periodickým navyšováním dluhu těchto spotřebitelů. Tato možnost je tedy jen velmi krátkodobou možností, která velmi rychle narazí na limit v podobě předlužení těchto spotřebitelů.

Druhou možností je státní přerozdělování, které napraví „chybu“ toho přerozdělení tržního. To znamená sebrat všem těm, co si mohou dovolit spořit, nebo investovat na kapitálovém trhu jejich peníze a přerozdělit je těm, kteří mají natolik nízké příjmy, že i všechny dodatečné v důsledku státního přerozdělení obdržené příjmy utratí za vyprodukované statky. Pokud by přerozdělené peníze skončily opět v úsporách, aniž by za ně byla koupena současná produkce, státní přerozdělování by postrádalo jakýkoliv smysl. Takové zdanění a přerozdělení je ale natolik extrémní variantou, že by v podstatě zcela eliminovala jakékoliv tržní principy. V tomto případě by došlo jednak k autoritativnímu stanovení, kdo má kolik dostat peněz za svůj příspěvek k vytvoření produkce. Současně by ale bylo nutné také přizpůsobit to, co bude produkováno a spotřebováváno, aby celý systém fungoval. Tento způsob „fungování“ ekonomiky už ale dobře známe. Je to plánované hospodářství.

Je tedy zřejmé, že zajištění dostatečné kupní síly pouhým přerozdělováním vybraných daní není cestou ke spokojenosti všech. Je to v podstatě extrémní a nerealizovatelná cesta, resp. realizovatelná pouze v plánované ekonomice, kde už o nějakém přerozdělování nemůže být vlastně ani řeč.


K potřebnému posílení kupní síly a současnému zachování tržního kapitalismu tak vede zlatá střední cesta. Výběrem daní a jejich přerozdělováním posílíme kupní sílu tedy jen částečně (např. z 50%) a druhá část posílení kupní síly proběhne přerozdělením státem půjčených peněz. Mezi výběrem daní a zadlužováním státu není v podstatě rozdíl. Státní dluh jsou jen odložené daně. Rozdíl ale je v tom, že uvedené rozdělení přítoku peněz na posílení kupní síly umožní další existenci kapitalismu, tedy tržní ekonomiky, který by nutně zanikl, pokud by výběr daní měl kompenzovat výpadek kupní síly ze 100%. Proto také můj závěr o tom, že bez státních dluhů by kapitalismus dávno zanikl. Pominuli tedy restarty kapitalismu v podobě válek, které jeho definitivní konec vždy pouze oddálily. V ohledu regulace tržní ekonomiky není dokonce vyloučena varianta, kdy daně by nebyly vybírány vůbec a celý výpadek kupní síly by byl řešen přílivem nově vytvořených peněz na dluh státu. Dokonce si umím představit i situaci, kdyby tok nových peněz byl naopak nasměřován na posílení kapitalistů, tedy kdy by bylo zavedeno něco jako záporné daně. To jsou ale pouze extrémy, které nám mohou naznačit, jak obrovský manévrovací prostor vytváří možnost prakticky neomezeného přítoku čerstvý peněz (a s nimi spojených státních dluhů) do ekonomiky. A právě tento prostor zcela zásadně chybí v případě, že za peníze budeme považovat nějakou komoditu, které je konečné množství a které by bylo hromaděno v úsporách 10% bohatých. I v prostředí konečného množství peněz by totiž probíhalo ono na začátku zmíněné „tržní přerozdělování“ jehož důsledkem by bylo periodické oslabování kupní síly. Proto nepružná peněžní nabídka v prostředí komoditních peněz vede k obrovskému a stále rostoucímu napětí, které dříve nebo později jednoduše praskne, protože peníze potřebné na posilování kupní síly jednoduše jednoho dne dojdou, resp. nikdo nebude ochoten je státu půjčit, protože dluhy státu by nakonec mohly převýšit i objem existujících peněz. Tuto situaci by bankovní panikáři a věřitelé rozdýchávali jen velmi těžce, což by nenastalo v případě účetních peněz. Naproti tomu účetní peníze umožňují nafukování státních dluhů a stále rostoucí tvorbu bohatství, které je tokem účetních peněz pouze dokumentováno v účetních knihách bank.

Tomáš Najman|13. 3. 2015 10:56

Takže aby si tady shrnul teoretické závěry pana Fulda (je jich hodně, takže jen ty, co měl nadzvedly na židli nejvíce):

1) "Bez umělého posilování kupní síly prostřednictvím přerozdělování, by se celý ten tržní kapitalismus dávno zhroutil."

2) "Považovat bitcoiny za měnu je absurdní."

3) "Žádný státní monopol tu tedy není. Je tu jen zakázán chaos..."

4) "Dovolení destrukce peněžního systému je jednoduše nezodpovědné, proto je jí třeba aktivně předejít. V tomto ohledu tedy nejsem svobodomyslný ale odpovědný." ale zároveň: "Konfiskace majetku bez náhrady je zločinem"

5) "Ano deflace je přirozený projev recese, jako je inflace projevem růstu ekonomiky. Bez umělého posilování kupní síly prostřednictvím přerozdělování, by se celý ten tržní kapitalismus dávno zhroutil." a " deflace nebyla příčinou růstu ekonomiky, byla projevem růstu ekonomiky v prostředí s nepružnou peněžní zásobou.", ale zároveň "Pokud se týče regulace v tom smyslu, že klade zbytečné překážky v podnikání, pak s touto výhradou do určité míry souhlasím. "

6) "Ti produktivní by bez uměle státem vytvořené kupní síly těch neproduktivních neměli pro koho produkovat.Pokud bychom přesunuli neproduktivní úředníky často zbytečných úřadů na úřad práce, pak bychom rozšířili armádu neproduktivních,"


----------------------
Vážený pane Fulde/o,
vaše jistě nezanedbatelné teoretické odborné zázemí vám vůbec nebrání být velmi názorově nekonzistentní, argumentačně selektivní a především velmi arogantní a nemorální. Je zvláštní, jak často se tyto charakteristiky společně potkávají (čeká vás jistě kariéra ve státních službách, pokud v nich již nejste).
Jste vnitřně přesvědčen, že vaše názory a závěry jsou pravdivé a proto je nutné ostatní donutit chovat se podle toho!
Policajti s obušky na národní třídě se jistě taky chovali především odpovědně, aby zabránili chaosu, destrukci systému a svobodomyslným myšlenkám. Nijak se od nich nelišíte, jak přiznáváte.
Přesně se vám ten rozdíl ve vnímání snažil níže popsat pan Bárta (Petr Bárta | 12. 3. 2015 15:28).

Víte, nejvíce se všeho mě mrzí, že lidé jako vy, zpochybňují libertariány ne proto, že by se jim příčily jejich základní teze (svoboda těla a majetku, dobrovolnost), ale proto, že si neumíte představit cestu, jak se k tomu cíli dopracovat.

A teď k otázkám, na které naprosto jistě neumíte odpovědět, takže je bude lepší vytěsnit z hlavy a raději se o odpovědi ani nepokoušet:
Proč sakra nediskutujete o tom, jak najít cesty ke svobodě místo toho, abyste jí zesměšňoval?
Proč by měla být myšlenka špatná, jenom proto, že si neumím představit cestu, jak se k cíli dostanu?
Proč bitcoin zakazovat, proč ho neotestovat? Proč přerozdělovat násilně a nezkusit přerozdělování dobrovolné? Proč se nepoučit z něčeho, kde státní monopol není a funguje to a totéž zavést i v regulovaném prostředí? Jak může fungovat přerozdělování bez konfiskace? Jak zajistíte, že regulátor funguje ve prospěch vašich teoretických závěrů? Jak zajistíte, že lidé budou dobrovolně používat FIAT měnu? Proč bojujete proti regulaci další regulací?
a hlavně:
Proč si myslíte, že svoboda je opak odpovědnosti?

Prostě stejně jako ta banda politiků u vesla i v opozici, která se arogantně domnívá, že máte jasno, že máte pravdu! (všimněte si, jak často politi používají obrat "jsem přesvědčen")
A proto je potřeba ostatní k té vaší pravdě násilím dotlačit/zregulovat/okrást/pře rozdělit!Hlavně jen proboha ne, aby si lidé žili a rozhodovali se dle vlastních pravidel a kritérií (i když neškodí ostatním), že?
V odborných knihách to nevyčtete. Problém je v hlavě...vaší...nejen...

Josef Fraj|13. 3. 2015 07:54| reakce na Richard Fuld - 12. 3. 2015 20:55

Píšete: "Příčinou je nedostatečné přerozdělování, tedy nedostatečné posilování tržními silami oslabené kupní síly poptávky v reálné ekonomice. Bez umělého posilování kupní síly prostřednictvím přerozdělování, by se celý ten tržní kapitalismus dávno zhroutil. "

Mohl byste vysvětlit, jak v prostředí volného trhu dochází k "oslabování kupní síly poptávky"?

Richard Fuld|12. 3. 2015 21:38| reakce na Josef Fraj - 12. 3. 2015 19:58

I kdybyste měl pravdu a příčinou byla státem vyrobená skupina neproduktivních lidí, pak to nic nemění na mnou uvedeném principu, kdy rozšíření této skupiny propuštěním neproduktivních státních zaměstnanců pouze roztočíte spirálu, která bude v každé další otáčce sále rozšiřovat onu skupinu neproduktivních lidí. Možná jste tedy našel viníka (což si ale nemyslím), ale rozhodně jste nenašel řešení dané situace. Vaše řešení vede pouze k ještě vážnějším problémům, tedy k rozmnožení oné skupiny neprodukčních. Moje řešení ale vede k začlenění těch neproduktivních do skupiny produktivních (popř. alespoň zaměstnaných). Moje řešení je výhodné pro všechny. Vaše "řešení" je pro všechny nevýhodné, spíše však katastrofální.

Vaše představa postupného začleňování propuštěných úředníků do produktivní části ekonomiky, když je zde dlouhodobě k dispozici armáda 500 tis. nezaměstnaných mě opravdu nepřesvědčila. Vaše představy vychází pouze z představ, jak by to mělo být, ale bohužel (a to myslím vážně) nemají šanci na realizaci. Nemám nic proti tomu, kdyby se ze zbytečných úředníků stali užiteční pracovníci co by něco produkovali. Bohužel by narazili na absenci kupní síly, která si není schopna koupit v současnosti produkované statky, natož aby si začala kupovat novou produkci těch propuštěných úředníků. Záměr dobrý ale právě trh Vám v tom jednoduše zabrání.

Richard Fuld|12. 3. 2015 21:22| reakce na Jan Noha - 12. 3. 2015 18:22

Nezlobte se na mě? No to to si pište, že se na Vás zlobím. Takto agresivní a arogantní a hloupou reakci jsem zatím na tomto webu nezaznamenal. Vaše "argumentace" urputným tvrzením je opravdu trapná. Vy jste schopen pouze schovávat se za názory druhých? Diskuzi se vykolejit nesnažím. Naopak. Zásadně se držím věcné diskuze, na rozdíl od Vás, který se uchylujete výhradně k osobním útokům. Jediné, co mohu uznat, je že se diskuze občas částečně zacyklí, ale to bývá způsobeno tím, že na mé argumenty reagují oponenti pouze svými argumenty, aniž by se jakkoliv vypořádali s mými argumenty. Současně Vás mohu ujistit, že moje názory jsou zcela autentické a že si za nimi plně stojím. Pokud Vás nebaví číst mé názory, pak je prostě nečtěte a nereagujte na ně. Nikdo Vás k diskuzi se mnou nenutí.

A to Vaše směšné, udavačské žalování redakci a požadování cenzury názorů, se kterými si zřejmě argumentačně nevíte rady, o Vás vypovídá více, než jste si možná přál veřejně sdělit. Při přečtení Vašeho posledního odstavce jsem skutečně nevěřil svým očím. Při jeho čtení se mi vybavily časy tvrdé komunistické normalizace, kdy kovaní fanatičtí politicky uvědomělí komunisti reagovali na odlišné názory přesně tak, jako Vy.

Richard Fuld|12. 3. 2015 20:55| reakce na Josef Fraj - 12. 3. 2015 18:53

Pane Frajo. Nechápete to. Ta škodlivá deflace není důsledek regulace ani pružné peněžní zásoby. Příčinou je nedostatečné přerozdělování, tedy nedostatečné posilování tržními silami oslabené kupní síly poptávky v reálné ekonomice. Bez umělého posilování kupní síly prostřednictvím přerozdělování, by se celý ten tržní kapitalismus dávno zhroutil.

Pokud se týče regulace v tom smyslu, že klade zbytečné překážky v podnikání, pak s touto výhradou do určité míry souhlasím.

Také je pravdou, že v určitém okamžiku začne vypadat umělé posilování kupní síly poptávky na dluh jako neudržitelné. To je ale pouze projevem bezuzdného a akcelerujícího přesunu bohatství k 1% nejbohatších. Neudržitelným je tržní kapitalismus bez náležitého přerozdělování, protože nakonec ho nezachrání ani sebevětší zadlužení státu, kterým bude kupní síla posilována. Tato hra jde ale hrát prakticky až do úplně absurdních objemů. Cílovou stanicí bude, že celou kupní sílu v reálné ekonomice bude zajišťovat na dluh stát. Postupně tak dojde v podstatě k nahrazení kapitalismu socialismem a na vině budou pouze kapitalisti, kteří budou chtít vyhrát absolutně. Nicméně zatím máme před sebou ještě spoustu času pro to, aby to fungovalo dál stejně jako v současnosti. Rezervoár FIAT měny je nevyčerpatelný a ceny nemají strop. :-)

QE nepředstavuje porušování vlastních pravidel. ECB má zakázáno pouze nakupovat státní dluhopisy přímo od státu na primárním trhu. Jediným pravidlem, které ECB nerespektuje, je že nerespektuje absolutní bezrizikovost státních dluhopisů (z pohledu kreditního rizika). To je velmi závažné nerespektování pravidla, které pokud by bylo respektováno, pak nemusíme řešit žádnou dluhovou krizi, nebo dluhovou past. Takže nebezpečí rozkladu ano, ale z úplně jiného důvodu.

Rozhodně jsem nenapsal, že v prostředí nepružné peněžní zásoby dochází pouze k pozitivní deflaci. Tato dezinterpretace toho, co jsem napsal, je směšná, Pozitivní i negativní deflace může vznikat samozřejmě v obou typech prostředí. Taky jste si mohl všimnout, že zdravá dlouhodobá deflace v odvětví elektroniky probíhá právě v prostředí pružné peněžní zásoby (v prostředí účetních peněz), takže toto prostředí zdravé deflaci zjevně nebrání.

To, že nebudete chápat, proč dávat přednost pružným penězům, jsem očekával, přesto že jsem Vám už uvedl tunu věcných argumentů, proti nimž jste vznesl pouze několik banálních domněnek založených na pochybných konspiračních teoriích.

Josef Fraj|12. 3. 2015 19:58| reakce na Richard Fuld - 12. 3. 2015 15:24

Zaměňujete příčinu a následek. Příčinou problémů je stát, který vytvořil obrovskou skupinu neproduktivních lidí. Jako obvykle stát neřeší příčinu, tedy zrušení všech těchto míst. (Může to dělat postupně, aby se postupně naučili propouštění úředníci dělat něco užitečného, takže by z žádné likvidaci ekonomiky nedošlo, ale naopak k jejímu postupnému uzdravování.) Stát jako obvykle neřeší příčinu, ale snaží se regulovat předchozí regulaci. A protože každá regulace ekonomiky snižuje efektivitu, tak zákonitě stav jenom zhoršuje.

Příčinou je dav úředníků a dalších parazitů, řešením je tedy jeho rušení a ne výroba nových peněz.

Josef Fraj|12. 3. 2015 18:53| reakce na Richard Fuld - 12. 3. 2015 15:11

Pane Fuldo my to chápeme. Ta škodlivá deflace je důsledkem vaší "pružné peněžní zásoby" . Regulátor tedy napravuje chyby, které by bez regulátora nevznikly. Jako ostatně vždycky :-)

Neustálým napravováním chyb, vzniklých předchozími regulacemi, pomocí nových regulacemi, je systém tak přeregulovaný, že přestává fungovat a dochází ke krizi. Po nějaké době seberychlejší tištění peněz už nepomáhá a systém se zhroutí. ECB porušuje svoje vlastní pravidla nakupováním státních dluhopisů. Není to snad známka rozkladu systému.

V prostředí "nepružné peněžní zásoby" dochází, jak sám říkáte jenom k pozitivní deflaci. Všichni tak mohou užívat výsledků technického pokroku prostřednictvím klesajících cen. Řádné regulace nejsou potřeba. Stále nechápu, proč bych měl dávat přednost vašim "pružným penězům". Mně pokles cen v důsledků technického pokroku velmi vyhovuje a nelíbí se mně, že mě o tento benefit připravuje vládnoucí elita a CB.

Jan Noha|12. 3. 2015 18:22| reakce na Richard Fuld - 11. 3. 2015 14:54

Nezlobte se ale blabolite naproste nesmysly a diskuse s Vami se stale toci v kruhu - vy si myslite ze inflacni penize a statni narizeni jsou super my ostatni si myslime ze jste mimo (ja, p. Altman, p. Fraj a nekolik dalsich) coz vam vynasi velke mnozstvi minusu a snazite se tu diskuzi neustale vykolejit nekam uplne jinam.

Nevim jestli tomu co piste verite nebo vas sem nekdo nasadil abyste to psal, ale evidentne jste se tu objevil proto, protoze to co pisou jinde se vam cist nechce, tak proc tady trolujete? Vase argumenty jsou nepresvedcive a diskuze se toci v kruhu, nebavi me to.

Poznamka redakci: Neslo by lidi s velkym poctem minusu (aspon pro prihlasene) skryt? Chapu ze chcete dat prostor vsem nazorum, ale pro me je p. Fuld ztrata casu, kdybych si chtel tohle precist tak nepujdu sem na tento web.

Richard Fuld|12. 3. 2015 16:28| reakce na Petr Bárta - 12. 3. 2015 15:28

Píšete: -"Jestli správně rozumím ostatním Vašim příspěvkům na tomto serveru, Vám toto násilí nevadí, ba dokonce je schvalujete jako prospěšné. Pokud se mýlím a tohle tvrzení není pravda, opravte mne prosím."

Tady to je takové komplikovanější. Na jedné straně jsem byl přesvědčen, že zákonný příkaz používat danou tuzemskou měnu je v podstatě zbytečný, protože jsem se domníval, že by nikoho ani nenapadlo tuto měnu vyměnit za jinou. Dokonce jsem byl přesvědčen, že zákon zakazující nepříjímání tuzemských peněz ani neexistuje :-) V tomto ohledu mi tedy nedostatek svobodomyslnosti vyčítat nemůžete.

Na druhé straně ale existují lidé Vašeho ražení, kteří by ve jménu své svobody (nikoli svobody těch ostatních) ani na okamžik neváhali zničit současný měnový systém zavedením čehosi, jako je svobodné bankovnictví. A při vědomí této skutečnosti existenci onoho zákonného příkazu plně vítám. Zde má svobodomyslnost končí tam, kde začíná moje odpovědnost. Dovolení destrukce peněžního systému je jednoduše nezodpovědné, proto je jí třeba aktivně předejít. V tomto ohledu tedy nejsem svobodomyslný ale odpovědný.

V žádném případě jsme si ale neujasnili, že ČNB má monopol na emisi na korun. ČNB má monopol pouze na "emisi" bankovek a mincí, tedy hotovosti, která představuje v podstatě dobový relikt a systémový odklon od plnohodnotných účetních peněz, které však mohou "emitovat" všechny banky včetně ČNB. Zde je třeba doplnit, že v ohledu tvorby bezhotovostních peněz je ČNB dokonce omezena dramaticky více, než obchodní banky). Monopol tak má ČNB jen na tisk papírků a ražení mincí, které nahrazují(!) již existující účetní peníze, převedené do ČNB. Tiskem bankovek ani jejich stahováním nedochází ke změně peněžní zásoby, proto ani neplatí, že účetní peníze jsou v moci státní instituce v podobě centrální banky. Skutečnou "moc" zvyšovat peněžní zásobu mají pouze ti, kdož jsou ochotni půjčit si od obchodních bank jimi nově vytvořené peníze (včetně státu).

Ten Vás popis libertariána, jako člověka, který nemá problém s ničím (ani s komunismem), jen když ho z toho všichni, kdo se dohodli na pravidlech fungovaní společnosti vynechají v případech, kdy s tím nesouhlasil, je zvláštní. To si jako představujete, že by pro Vás platily jen ty zákony, se kterými byste souhlasil? Anarchisté jsou potom oproti Vám fanatičtí vyznavači řádu a disciplíny. :-) A to skoro nepřeháním. Vaše představy o fungování společnosti jsou jednoduše asociální a zcela nereálné. Nepíšu utopické, protože to co bývá utopické, směřuje obvykle k něčemu lepšímu, ale jen nedostižnému. Nicméně nevylučuji, že jednoho dne dozraji v plnohodnotného libertariána i já.

Petr Bárta|12. 3. 2015 15:28| reakce na Richard Fuld - 12. 3. 2015 11:25

Celý Váš příspěvek citovat nebudu...

Richard Fuld|12. 3. 2015 15:24| reakce na Josef Fraj - 12. 3. 2015 14:08

Ti produktivní by bez uměle státem vytvořené kupní síly těch neproduktivních neměli pro koho produkovat. Pokud bychom přesunuli neproduktivní úředníky často zbytečných úřadů na úřad práce, pak bychom rozšířili armádu neproduktivních, a celková kupní síla obyvatelstva daného státu by zákonitě významně klesla, což by vytvořilo nadbytečné produkční kapacity a pracovní síly, které by by byly propuštěny a rozšířily by řady neproduktivních, to by vyvolalo další pokles kupní síly, další nadbytečné produkční kapacity a pracovní síly a dál už to znáte.

Ekonomika je státem deformována, to ano. Ale odstraněním té deformace tu ekonomiku spolehlivě zlikvidujete všem, i té stále se zmenšující skupině produktivních, kteří se budou postupně zařazovat mezi ty neproduktivní.

Richard Fuld|12. 3. 2015 15:11| reakce na Tomáš Najman - 12. 3. 2015 13:55

Vy člověče zaměňujete příčiny a důsledky. Pokud v minulosti ekonomika rostla a tento růst byl doprovázen deflací, pak deflace byla přirozeným projevem (důsledkem) rychlejší růstu objemu vytvořených hodnot, než peněžní zásoby, která byla v minulosti striktně omezena množstvím měnového kovu. To znamená, že deflace nebyla příčinou růstu ekonomiky, byla projevem růstu ekonomiky v prostředí s nepružnou peněžní zásobou. Tento Váš příklad tedy moji teorii nevyvrací, pouze ji potvrzuje.

Protože můj příklad se týká deflace, která je projevem poklesu kupní síly poptávky, poklesu produkce, poklesu mezd a růstu nezaměstnanosti.

Nikde nepíšu, že uvedený příklad je jedinou příčinou výskytu deflace. Existují příklady odvětví (např. elektroniky), které "trpí" blahodárným růstem produktivity, která má za následek pokles nákladů a konkurence mezi výrobci zajistí i trvalý pokles cen dané produkce a přesto objem produkce i tržby v prostředí klesajících cen trvale rostou. Ano, v daném případě jde o situaci, kdy dané ekonomické odvětví prosperuje, roste a je doprovázeno poklesem cen. To je samozřejmě zcela ekonomicky zdravé prostředí. Můj příklad se ale týkal situace, kdy kupní síla bude natolik oslabena, že i takto prosperující odvětví může zasáhnout krize, protože spotřeba elektroniky poklesne v důsledku nízké kupní síly potenciálních spotřebitelů a zde se dostáváme zpět k principu, který jsem uvedl ve svém příkladu.

Osobně jsem přesvědčen, že dnes nežijeme v prosperující a rostoucí ekonomice, která je doprovázena poklesem nákladů a prodejnách cen. Dnes se bohužel nacházíme v situaci stagnace ekonomiky a pokles (či absenci růstu) cen způsobuje slabá kupní síla poptávky doprovázená navíc nadměrná spořivost spotřebitelů s dostatečnou kupní silou. A z této situace nás zatím není schopen vyhrabat ani pokles cen energií a ropy, kdy tento pokles nákladových vstupu a následně cen by při zachování nominální výše mezd mohl vést k posílení kupní síly poptávky formou růstu reálných mezd. Dokud ale bude trvat ukrajinská krize, dokud budeme strašeni islámským nebezpečím, dokud nám bude vyhrožováno Řeckem, dokud budou banky panikařit na trhu státních dluhopisů, dokud nás bude děsit příliv uprchlíků, budou ti, co by i mohli utrácet, spořit. Vždyť spoření je dnes novodobá mantra. Všichni musí spořit, aby se mohli mít v budoucnu lépe. Nebudou. Maximálně se prospoří do Řecka, které bylo ke spoření donuceno násilím.

V žádném případě nejsem zastáncem samoúčelného navyšování peněžní zásoby. Ono navyšování peněžní zásoby navíc není tak jednoduchou operací, jak by se na první pohled mohlo zdát, pominuli tedy fiskální expanzi. Jsem pouze zastáncem udržování peněžní zásoby v konstantní výši, tak aby byl vždy nahrazen pouze výpadek peněz vyvedených do úspor, za předpokladu konstantní rychlosti oběhu peněz v reálné ekonomice. Nicméně proti strategii vedoucí nízké inflaci (do 2%) nemám větší výhrady, protože jde v takovém případě o velmi malou cenu za to že se budeme vyhýbat balancování na okraji propasti vedoucí k deflaci. Zde jen doplňuji, že nemám problém s deflací, pokud její příčinou bude růst produktivity a pokles nákladů. To znamená, že onen inflačním cíle by musel pružně reagovat na tento druh deflačních tlaků.

Oním amorálním bohatnutím prostřednictvím inflace máte asi namysli tu teorii, jak si ti co se dostanou k penězům první nakoupí vše za nižší cenu a pak vydělají na tom, že cena toho co si koupili vzrostla. Tak tento způsob "zbohatnutí" má ale každý přece k dispozici. Každý si může jít půjčit peníze do banky nakoupit za nízké ceny a prodat to za ceny navýšené o inflaci. Když se o to pokusíte, zjistíte že to není bez rizika, že to není bezpracný zisk jak se to často líčí, nebo snad dokonce krádež. Tato teorie totiž zapomíná na to, že takový přechytralý chamtivec, co se chce obohatit na úkor ostatních prostřednictvím inflace musí zaplatit i úroky, které tak nějak odrážejí právě očekávanou inflaci. Tato vaše teorie ignoruje také fakt, že v bankách nejen peníze vznikají, když si je někdo půjčí, ale také zanikají, když je někdo vrátí.

Takže nikdo není inflací okrádán, tedy pominuli nešťastníky, jejichž jediným příjmem je mzda (důchod), kterou jim zaměstnavatel (politici) adekvátně nevalorizuje. Tady je ale zlodějem nikoliv inflace ale ten zaměstnavatel nebo politici.

Josef Fraj|12. 3. 2015 14:08| reakce na Richard Fuld - 12. 3. 2015 12:14

Píšete: "Ano deflace je přirozený projev recese, jako je inflace projevem růstu ekonomiky. "

To ovšem platí o státem znásilněné ekonomice, kde byl trh regulacemi zdeformován na hranici funkčnosti, kde stále rostoucí skupiny neproduktivních olupuje stále se zmenšující skupinu produktivních. Prostě dnešní tzv. sociální stát. Jinak viz pan Najman pode mnou.

Tomáš Najman|12. 3. 2015 13:55| reakce na Richard Fuld - 12. 3. 2015 12:14

"Ano deflace je přirozený projev recese, jako je inflace projevem růstu ekonomiky." WTF?

Předem se omlouvám, že nemám evidentně tolik času na diskusi zde, jako vy, nicméně asi by to ani nemělo cenu, protože evidentně žijeme v paralelních vesmírech.

Vaše tvrzení, které v této diskusi prezentujete, jsou z vesměs sofistikovaně teoreticky podložené argumenty v reálu nefunkčních teorií a postupů obhajující naprosto nemorální a zlodějské chování, se kterým zřejmě problém nemáte a proto bude i problém se shodnout.

Konkrétně:
1) Pokud nahlédnete do historických tabulek, tak zjistíte, že ne inflace, ale právě deflace se snoubí s bouřlivým rozvojem ekonomik (viz 2. pol. 19 stol např., už o tom myslím psal pan Kohout).
To co uvádíte je teoretický závěr, který již byl jak teorií, tak hlavně praxi, dávno vyvrácen.

2) Obhajujete inflaci a navyšování peněžní zásoby jako základní pozitivní stavební prvek pro rozvoj ekonomiky s tím, že znehodnocení vkladů o 2% mi vyrovná růst mezd nebo růst účetní hodnoty majetku.
Ale o to přeci vůbec nejde!!!
Hlavní problém je, že určitá skupina obyvatel se tímto procesem (tak, jak je dnes realizován) obohacuje na úkor jiných, kteří jsou bezostyšně a neustále okrádání s každou další vytisknutou korunou! Ale jak říkám: morálka není zvláště u politiků, bankéřů, akademických ekonomů a dalších parazitů nějakým klíčovým parametrem pro rozhodování, že?

Richard Fuld|12. 3. 2015 12:14| reakce na Josef Fraj - 12. 3. 2015 08:46

Ano deflace je přirozený projev recese, jako je inflace projevem růstu ekonomiky. V tomto ohledu jde o symetrické jevy. V ohledu vývoje kupní síly ale o symetrické jevy nejde. Snižování kupní síly při inflaci je kompenzováno úroky, takže k reálnému snížení kupní síly nedochází. Naproti tomu růst kupní síly při deflaci není kompenzován zápornými úroky. Důvodem této asymetrie je existence hotovosti, která je jakýmsi reliktem minulosti, který neladí se systémem účetních peněz. Tato odchylka od plnohodnotného systému účetních peněz způsobuje praktickou nemožnost zavedení záporných úrokových sazeb. Absence této nemožnosti způsobuje bezpracný a reálný růst kupní síly úspor. A to má narozdíl od inflace neblahé systémové účinky. Tato asymetrie (anomálie) tak poněkud kazí Vámi uvedený odkaz na přirozenost stavu deflace. V tomto ohledu nejde o přirozený stav. Pouze v prostředí plnohodnotného systému účetních peněz, tedy peněžního systému bez hotovosti, kdyby byl možný posun úrokových sazeb do záporných hodnot, by mohla deflace představovat přirozený stav. V současné realitě ale rozhodně následky deflace nelze považovat za důsledky přirozeného stavu tržní ekonomiky, a to právě z důvodu uvedené asymetrie vývoje kupní síly měny.

Vaše tvrzení o tom, že deflace by postihovala neproduktivní parazity, je do určité míry pravdivá. Zapoměl jste ale uvést, že mnoho lidí by se těmi neproduktivními parazity stalo právě v důsledku dlouhodobé deflace způsobené poklesem kupní síly poptávky těch kteří ještě nedávno usilovně pracovali. Pokud klesne kupní síla poptávky, klesne produkce, stoupne objem nevyužitých produkčních kapacit, stoupne nezaměstnanost a vzroste počet lidí Vámi označených jako neproduktivní paraziti. V důsledku toho opět klesne kupní síla, klesne produkce, vzrostou nadbytečné produkční kapacity, vzroste nezaměstnanost, a dále se rozmnoží ona skupina neproduktivních parazitů a takto stále dokola až do chvíle, kdy budou neproduktivními parazity úplně všichni. Berte to jako průvodce deflační spirálou.

Je pravda, že pro držitele úspor by mohla na první pohled vypadat deflace jako úžasné období, protože teoreticky kupní síla jejich úspor s deflací roste. To ale znamená, že lidé s úsporami bohatnou na úkor lidí bez úspor, bez ohledu na to jestli pracují nebo ne. Vaše teorie o neproduktivních parazitech je tak zjevně mylná. A v ohledu Vaší zmínky o vládnoucí elitě, tak to jsou typičtí držitelé největšího objemu úspor. Je zřejmé, že právě deflace by působila tedy v jejich prospěch, nikoliv na jejich úkor. V tomto ohledu se pak mýlíte zcela. A nakonec je třeba říci, že na konci deflační spirály budou k ničemu i ty úspory, protože ekonomika bude tak zdevastovaná, že bude produkovat tak málo a v tak omezeném sortimentu, že si za ně nebudou jejich držitelé mít co koupit. Veškeré statky se tak stanou velmi vzácnými a bude jich jen velmi malý objem a tato situace spojená s velkým objemem úspor, je tou nejlepší směsí právě pro hyperinflaci, která nakonec vymaže i veškeré úspory.

S deflací si prostě netřeba zahrávat. Tedy dokud máme možnost držet peníze v hotovosti. Ostatně právě koordinovaným celosvětovým zrušením hotovosti a uvolněním rukou centrálním bankám v ohledu záporných úrokových sazeb může možná byt vyřešena současná patová deflační krizová předlužená situace, kdy centrální banky jsou bez záporných sazeb nahrané.

Richard Fuld|12. 3. 2015 11:29| reakce na Josef Fraj - 12. 3. 2015 08:56

V odpovědi odkazuji na moji reakci v 12. 3. 2015 11:25, kterou jsem reagoval na argumentaci Petra Bárty stran existence zákona o oběhu bankovek a mincí.

Richard Fuld|12. 3. 2015 11:25| reakce na Petr Bárta - 12. 3. 2015 08:24

Předně onen zákonný příkaz přijímat hotovost v českých korunách, je v zákon o oběhu bankovek a mincí koncipován především v tom ohledu, že nikdo nemůže požadovat pouze bezhotovostní platby převodem na účet nebo platbu kartou. Chrání tak universálnost bankovek a mincí jako platidla platného za všech okolností (s výjimkou zákonem určených případů).

Co je ale nejdůležitější. Prodejce není podle uvedeného zákona povinen přijmout platbu v české měně (ať už bezhotovostní nebo hotovostní). Prodejce je povinen přijmout české bankovky a mince v případě, že došlo k uzavření transakce, při níž cena plnění byla stanovena v korunách českých. Pouze v těchto případech je povinen přijmou koruny v podobě bankovek a mincí, pokud na tom plátce (nikoliv kupující) trvá.

Jinými slovy je třeba na jedné straně rozlišovat uzavřením kupní smlouvy (obchodní transakce), kde uvedený zákon neomezuje volnost smluvních stran v ohledu stanovení měny, v níž bude hrazeno. Na druhé straně je třeba odlišit samotné hrazením kupní ceny stanovené v českých korunách, kdy pak platí povinnost přijmou platbu i v hotovosti (pokud to zákon přímo nezakazuje).

Takže můj závěr o tímto zákonem neomezené svobodě sjednat si ve smlouvě plnění v jakékoliv měně (či jiné protiplnění, např. množství určité komodity) je uvedeným zákonem zcela nedotčen. Tento zákon řeší pouze situaci, kdy již došlo ke smluvní dohodě na tom, že plnění bude v českých korunách.

Zde také doplním, že zákon vyjmenovává správní delikty, přičemž těchto deliktů se mohou dopustit pouze:

- Úvěrová instituce provádějící pokladní operace, zpracovatel tuzemských bankovek a mincí, směnárník, provozovatel kasina nebo právnická osoba, která se podílí na zpracování a vracení tuzemských bankovek a mincí do oběhu.

- Provozovatel anonymních a neanonymních zařízení podle § 11 (automaty). tím, že v rozporu s § 11 provozuje technické zařízení, které nesplňuje požadavky pro jejich provoz.

- Právnická osoba, která není úvěrovou institucí provádějící pokladní operace ani zpracovatelem tuzemských bankovek a mincí, nebo směnárník

- Právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že neoprávněně zpracovává tuzemské bankovky a mince pro jiného.

- Podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že neoprávněně zpracovává tuzemské bankovky a mince pro jiného.

Nikde není uveden delikt spočívající v tom, že by obchodník(!) nemohl odmítnout platbu českými korunami v hotovosti (pokud nabízí své zboží za jiné plnění pochopitelně). A i pokud by snad tato povinnost měla z uvedeného zákona vyplývat, není její porušení sankcionováno. Nějaké nebezpečí postihu nelze dovodit ani z Hlavy V. onoho zákona, který upravuje dohled nad jeho dodržováním.

Současně, i kdybyste měl pravdu a obchodník by musel přijímat koruny, pak nejde ve vztahu zákazník prodejce o nevyvážené omezení svobody. Když se vrátíme k těm čtyřem scénářům, pak v případě č. 2 je také kupující pokud má zájem platit v jiné měně donucen zaplatit požadovanými korunami, pokud chce uskutečnit obchod. Prodávající je tak na jedné straně nucen přijmout koruny pokud chce uzavřít obchod, na druhé straně je k platbě korunami donucen i kupující pokud prodejce požaduje koruny. Všimněte si ale, že jde o donucení buď jedné nebo druhé strany vzdát se své absolutní svobody. Takže onen zákon omezuje obě strany kontraktu, nejen prodávajícího.

Tolik v rovině soukromého práva, kde je podle mne jasná svoboda v ohledu možnosti odmítnout uzavření kontraktu s plněním v českých korunách.

V rovině trestního práva to ale už tak jednoznačně nevypadá, neboť trestní zákoník upravuje v § 239 trestný čin:

Ohrožování oběhu tuzemských peněz
(1) Kdo neoprávněně vyrobí nebo vydá náhražky tuzemských peněz, nebo
kdo takové náhražky neoprávněně dává do oběhu,
bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

(2) Stejně bude potrestán, kdo
a) bez zákonného důvodu odmítá tuzemské peníze, nebo
b) poškozuje tuzemské peníze.

U zákazu náhražek tuzemských peněz není jasné, jestli se to vztahuje i na komodity nebo jen např. na peníze ze hry Monopoly.

Je také otázkou, co znamená "bez zákonného důvodu odmítá tuzemské peníze". Není zde specifikováno v jaké fázi transakce nesmí být odmítána tuzemská měna. Podle mne jde o návaznost na Zákon o oběhu bankovek a mincí, který upravuje některé zákonné důvody odmítnutí přijetí českých korun v podobě bankovek a mincí. Současně ale v oblasti soukromého práva platí, že co není zákonem zakázáno, je dovoleno. Zákonným důvodem pro odmítání tuzemských peněz je právě neexistence zákonného zákazu odmítání tuzemských peněz při sjednávání kontraktu, kterou jsem v žádném zákoně nenašel. Současně jsem přesvědčen, že zákony této země je třeba vykládat v souladu se zásadou in dubio pro libertate a dovedu si představit, že za předpokladu, že žijeme ve skutečném právním státě, bych za nabízení zboží za cizí měnu nebo komoditu a tedy odmítání sjednání kontraktu v tuzemské měně určitě uspěl. Nicméně žijeme v naší realitě, takže bych ten trestní postih určitě neriskoval. :-)

Uvedené berte jako moji kapitulaci v otázce neexistence "zákazu odmítání tuzemských peněz", s výhradou, že osobně bych ten trestní zákoník vyložil ve prospěch svobody odmítat tuzemské peníze v rámci smluvního sjednávání měny transakce. Nicméně si stále stojím za tím, že peněžní systém založený na účetních penězích (FIAT měna) je zatím ten nejlepší, a to i přesto, že je pravděpodobně trestním zákoníkem zakázáno odmítání tuzemských peněz. To je pravda vada na jeho kráse, ale existuje spousta dalších věcných (nikoliv právních) argumentů, na nichž mé tvrzení stojí dostatečně pevně.

Josef Fraj|12. 3. 2015 08:56| reakce na Petr Bárta - 12. 3. 2015 07:12

Já už jsem panu Fuldovi výše psal, že každý je povinnen přijímat českou měnu bez omezení ze zákona. On to ignoruje.

zákona č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí

§5 - Příjem tuzemských bankovek a mincí
(1) Každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je
oprávněn jejich příjem odmítnout.

Odmitnout můžete neplatné mince a bankovi.

Josef Fraj|12. 3. 2015 08:46| reakce na Richard Fuld - 11. 3. 2015 11:21

Píšete: "Proč si myslíte, že máte právo na to, aby Vaše úspory byly bezpracně zhodnocovány deflací? Kdo Vám je povinen zajistit Vaše bohatnutí prostřednictvím růstu kupní síly Vašich úspor? Na čí úkor, takový růst kupní síly nastane? "

To se mně snad zdá. Opravdu to myslíte vážně? Deflace je přirozený stav neregulované ekonomiky. K poklesu cen v takové ekonomice dochází v důsledku konkurence. Větší užitek za menší cenu je dobrovolně nabízen výrobci, protože i pro ně je to výhodné. Je pro ně výhodné prodat za nižší cenu než neprodat vůbec.

Pokud by to bylo na něčí úkor, tak na úkor parazitů, kteří nic netvoří, ale přesto spotřebovávají. Mám na mysli vládnoucí elitu a lidí, které zaměstnává prostřednictvím státních institucí. Taková kasta by ovšem v neregulované ekonomice vůbec nebyla potřeba nebo jenom v nepatrném zlomku dnešního stavu. Smysl politické a úřednické třídy spočívá jenom v olupování těch, kteří tvoří. Nic užitečného nepřináší.

Petr Bárta|12. 3. 2015 08:24| reakce na Richard Fuld - 11. 3. 2015 19:37

Takže, tady je ten zákon a paragraf:
Zákon o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, 136/2011 Sb., § 5, bod 1

"Každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout."

Odmítnutí je možné jen za speciálních podmínek:
b) každý s výjimkou České národní banky a úvěrové instituce provádějící pokladní operace, jestliže se jedná o pamětní mince nebo o tuzemské bankovky nebo mince prohlášené Českou národní bankou za neplatné,

c) každý s výjimkou České národní banky a úvěrové instituce provádějící pokladní operace, jestliže se jedná o více než 50 tuzemských mincí v jedné platbě.

Ještě tvrdíte, že je ta situace kterou popisujete něco jiného než donucení státu přijímat koruny, i když obchodník (prodejce) koruny přijímat nechce?

Petr Bárta|12. 3. 2015 07:12| reakce na Richard Fuld - 11. 3. 2015 19:37

No, našel jste si možná jiný případ, ale nijak jste nereagoval na to, že na základě SVOBODNÉ vůle obou stran nedošlo k uzavření obchodu. Jenže, tohle je právě něco, co u nás není možné - tedy tuhle možnost nás zákon omezuje, a není možné ji tedy využí - zákon tedy omezuje možnost prodávajícího odmítnout obchod, pokud nesouhlasí s platbou v korunách. Co je tohle jiného než to, co tu celou dobu moji kolegové tvrdí?
Takhle rychle jsem příslušné znění zákona nenašel, zatím jen odkaz na http://www.zlatakoruna.info/zpravy/prijimani-zakonnych-penez-vymena-poskozenych-bankovek (Každý je povinen bez omezení přijímat tuzemské bankovky a mince.) Na hledání konkrétního znění se podívám jakmile budu mít chvíli...