Diskuze: Dvě verze ráje na zemi: Řecko

Richard Fuld|19. 3. 2015 09:48| reakce na diacone frost - 18. 3. 2015 20:52

Při přerozdělování se žádné peníze neztrácí. Jen se přerozdělují. Pokud se přerozdělují k subjektům, které je zase hromadí v úsporách, pak to přerozdělování nemá smysl (bez ohledu na to jestli jde o podporu stavebního spoření, nebo přímo krádež veřejných peněz).

Zářným příkladem takového nesmyslného přerozdělování je např. podpora spoření ve formě 2. důchodového pilíře, kvůli níž byla navýšena DPH, která oslabuje kupní sílu poptávky již z principu. Jde tedy o situaci, kdy je oslabena kupní síla poptávky ve prospěch navyšování úspor hrstky vysokopříjmových občanů. To je příklad nejen neúčinného přerozdělování. To je příklad přímo škodlivého přerozdělování, které ekonomiku pouze uvrhne do ještě větší krize.

Takže máte pravdu, že v reálu muže přerozdělování fungovat nejen neefektivně (když se vybrané DPH vrací k těm co ho zaplatili zpět formou např. sociální dávky) ale také přímo škodlivě. Oba tyto druhy přerozdělování zavrhuji. Existují ale druhy přerozdělování, jako je např. navyšování nejnižších tarifů platů státních zaměstnanců, podpora rodinám s dětmi, navyšování výše minimálního důchodu apod., kam pokud se přerozdělují např. daně vybrané z dividend, nebo při zdanění korporátních zisků, nebo daně vybrané z vysokých příjmu fyzických osob, pak jde o účinné přerozdělování, které plní onen účel posílení kupní síly poptávky.

Samozřejmě, že pouhý výběr daní od firem a vysokopříjmových k dostatečnému posílení kupní síly poptávky nemůže postačovat. Proto je třeba, aby v tomto směru byly vynakládány rovněž peníze, které si stát půjčí. Financování nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou je třeba rozdělit mezi zdanění a zadlužování taky z toho důvodu, že pokud bychom používali pouze daně, pak by to znamenalo prakticky přechod na plánované hospodářství a zánik trhu jako takového. Jednalo by se tak o vyvážené působení trhu a státu s cílem udržovat rovnováhu mezi nabídkou a poptávko a tedy v podstatě by se jednalo o nový princip udržování cenové stability, kterou doposud zajišťovaly jen centrální banky řízením úrokových sazeb, přičemž tato měnová politiky po poklesu sazeb na nulu uvízla na mělčině.

diacone frost|18. 3. 2015 20:52| reakce na Richard Fuld - 18. 3. 2015 10:37

Ja proste nerozumim, jak muze byt prerozdelovani efektivnejsi nez prime pouziti.

Kdyz odvedu na dani 100 je jasne ze prerozdelovaci mechanismus cast penez sezere. kdyz pominu umele vytvorenou praci, ktera s primhourenyma ocima muze byt chápána pozitivne, bude stale cast penez nekde jinde nez u mne. Rekneme ze zbude 90 k prerozdeleni. Realne dostanu mnohem mene rekneme 30, protoze planovac takto rozhodl (protoze vi lepe, co potrebuji, ze)

Oproti tomu mam scenar, kdy tech 100 proste mam k dispozici.

Desitky lidi (mozna i stovky) pracuji na planovacich algoritmech pro spravu zdroju jiz desitky let (mluvim tu konkretne o operacnich systemech). Zatim zadny planovac nevyhovuje, nejen vsem, ale ani vetsine. Nicmene potreba planovace je zde kvuli totalnimu nepomeru zdroju a operaci, ktere je nutne vykonat soucasne. Nemyslim, ze se to da aplikovat zde.

Richard Fuld|18. 3. 2015 11:20| reakce na diacone frost - 17. 3. 2015 20:18

Nejprve k Vašemu názoru, že pokud se mými názory řídím sám, tak mám problémy s exekutory. Bez rozlišování to nejde. Je nutné rozlišit dluhy státu a dluhy soukromé osoby. Považuji za nezodpovědné, pokud si jednotlivec půjčuje více, než může nebo dokonce hodlá splatit. Když takový jednotlivec nesplatí svůj dluhy jiný jednotlivec na to doplatí. U státu je to něco jiného.

Když si půjčí stát, tak je to stejné jako by nás zdanil s tím, že onu daň budeme platit až v budoucnu. Stát si půjčuje nově bankami vytvořené peníze namísto toho, aby je od občanů vybral na daních. Dlužníky vůči státu jsou tak občané státu, které zadlužil stát tím, že si "jejich jménem" půjčil od banky. Současně stát je také dlužníkem, který dluží bance peníze, které banka vytvořila a státu je půjčila. Věřitele, který by státu půjčil svoje vlastní peníze v této situaci v podstatě nemáme. Pokud tedy budeme chtít splatit státní dluh, budeme muset vybrat daně v objemu státního dluhu a těmito penězi splatit dluh. Co se změní po splacení státního dluhu? Občané zchudnou o vybrané daně, stát bude bez dluhů a peníze vybrané na daních společně se splaceným dluhem v bance zase zaniknou. Nikdo nedostane ani korunu, žádný věřitel nedostane své peníze. Celá ta daňová anabáze a splacení státního dluhu se udělá jen proto, aby peníze, které si občané vydělali svou prací odevzdali k tomu, aby i se státním dluhem zanikly. Má tedy splácení státního dluhu rozumný důvod? Nemá!

A teď k té mojí teorii. Role státu je napravovat přerozdělování vytvořených hodnot, jak je přerozdělila neviditelná ruka trhu, tak aby poptávka a nabídka byly v reální ekonomice v rovnováze. Nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou vzniká tak, že zaměstnanci producentů, kteří jsou současně i zákazníky producentů dostávají zpravidla nižší mzdu, než je souhrnná cena, za kterou producenti svou produkci na trhu nabízí. Takto zcela zákonitě nastává situace, kdy neexistuje dostatečná kupní síla poptávky k tomu, aby byla produkce prodána. Tato nerovnováha je pak napravitelná pouze přerozdělením od těch, kteří získali odměnu, z níž odloží část příjmů do úspor, k těm, kteří mají nízkou kupní sílu, k tomu aby si koupili to, co v roli zaměstnanců sami vyprodukovali. Takové přerozdělování má ale své meze, protože pokud by takové přerozdělování probíhalo "dokonale", pak by bylo třeba zavést plánované hospodářství, aby to mohlo "fungovat". Proto stát musí přerozdělováním daní za uvedeným účelem zasahovat co nejméně a chybějící kupní sílu "dotovat" v ekonomice pomocí peněz, které si půjčí.

Tento koncept nízkého nebo dokonce žádného zdanění ale naráží na jisté neopodstatněné "puritánství" bankovního systému, kde bankovní panikáři začnou v určitých zcela nepředvídatelných okamžicích panikařit v domnění, že stát už je příliš předlužen a odmítnou dál refinancovat státní dluh, čímž uměle zabrání tomu, aby ekonomika dál nerušeně prosperovala.

Koncept nízkého zdanění by mohl vést rovněž až k převrácení oné původní nerovnováhy na trhu ve prospěch poptávky a vyvolat tak cenovou nestabilitu (inflaci), což není zrovna optimální vývoj. Proto by mělo být cílem udržovat poměr zdanění a státního dluhu při posilování kupní síly poptávky tak, aby cenová hladina byla pokud možno stabilní.

Jednalo by se tak o systém, kde by stále rostoucí státní dluh byl doprovázen stále rostoucími úsporami. Ony státem půjčené a na posílení kupní síly utracené peníze by trhem jednoduše propluly do úspor v rámci onoho tržního přerozdělování vytvořených hodnot, které stojí na úplném začátku. Čím více by ono tržní rozdělování působilo ve prospěch kupní síly zaměstnanců, tím menší částky vynakládané státem by byly třeba k posilování kupní síly poptávky, tím pomaleji by ovšem také rostly ony úspory vzniklé umírněnějším tržním přerozdělováním.

Moje teorie není určena jako návod pro chování jednotlivce. Je určena pro společnost. Moje místo v současném systému je v podstatě na straně těch, ke kterým je tržní přerozdělování vytvořených hodnot mimořádně štědré :-). Takže mi nehrozí osud těch, kteří si musí na uspokojování svých potřeb půjčovat (a následně se ocitnout v rukách exekutorů) nebo spoléhat na zmíněnou přerozdělovací roli státu. Takže i když zastávám zmíněnou teorii, neznamená to nutně a automaticky, že budu v řadách těch, kteří potřebují posilovat jejich kupní sílu.

Richard Fuld|18. 3. 2015 10:37| reakce na diacone frost - 17. 3. 2015 20:53

Tak Váš postoj chápu v okamžiku, kdy Vás k tomu donutí konkurence. Také rozumím tomu, že když bude k dispozici nová a produktivnější technologie, která umožní zaměstnat méně lidí, že nebudete váhat. Nicméně Váš postoj je krátkozraký, protože orientovat se jen na to, abyste byl dostatečně efektivní a konkurenceschopný nestačí. Pokud nebude mít kdo Vaši skvělou a efektivně vyrobenou produkci kupovat, budete jednoduše nahraný. Proto je třeba alespoň nenadávat ne to, že musíte platit daně, které Vám i Vašim konkurentům seberou část příjmů plynoucích z růstu Vaší produktivity, aby je rozdal Vašim zákazníkům, aby si mohli Vaši produkci koupit. Ono Vám to stejně jen pomůže. Nebýt onoho přerozdělení, pak by o tu neodvedenou daň klesla cena Vaší produkce, takže byste o ty peníze stejně přišel a navíc Vy i Vaši konkurenti ztratíte zákazníky, kteří si tu Vaši produkci nebudou moci koupit. Bez daní a přerozdělování hodnoty vytvořené zvýšením produktivity se systematicky dostanete do slepé uličky. A když už se Vám nebude líbit ono zdanění a přerozdělení, pak alespoň nenadávejte na stát, když si půjčí nově vytvořené peníze, aby je věnoval Vašim zákazníkům nato, aby si mohli koupit Vaši produkci. Je to jednoduché. Je jen třeba, abyste kromě sebe a svých konkurentů začal vnímat i situaci Vašich zákazníků, kteří jsou v drtivé většině i zaměstnanci a propuštění bývalí zaměstnanci Vás a Vašich konkurentů. Producent se často obejde bez mnoha zaměstnanců, ale bez zákazníků se neobejde nikdy, byť by byl sebeefektivnější.

Vaše tvrzení, že neexistuje nadbytečná pracovní síla je pouhým politickým a urputným tvrzením vzdor skutečnosti, že existuje 600 tis. nezaměstnaných a pouze 60 tis. volných pracovních míst. Tomu Vašemu tvrzení můžete jen věřit, ale nikoho soudného o tom nepřesvědčíte.

diacone frost|17. 3. 2015 20:53| reakce na Richard Fuld - 9. 3. 2015 15:49

Pokud dokážu jako podnikatel snizit svoje náklady, udelam to. Pokud toto sníženi zahrnuje propousteni zamestnancu a zaroven nemam prostor pro expanzi, tzn bych vyrobil vice, nez poptavka vyžaduje, nemohu si dovolit zamestnance nadale zamestnavat. Z principu se o to budu snazit, protože jsem do nich investoval.

A nikdo to nemuze ani vynucovat. Tito lidé dostanou sve odstupne a musi se dal postarat sami. Pokud nejsou schopni, ci spise ochotni, najit si jine zamestnani, neni to chyba systemu. Kdyz jsem nemel jinou moznost, delal jsem i praci, ktera mi nevoni. Není zadouci, e abych je i nadale platil prostrednictvim nehorazneho zdaneni.

Tvrdim, ze žádná nadbytecna pracovní sila neexistuje. Existují pouze lide, kteri se nechteji vzdat svych standardu.

diacone frost|17. 3. 2015 20:18| reakce na Richard Fuld - 3. 3. 2015 12:27

Pane Fulde, casto ctu vase komentare a opravdu bych chtel pochopit jak to vlastne cele mate vymyslene. Nejlepsi by byl matematicky vzorec nebo aspon diagram.

Ja se domnivam, ze pokud se osobne ridite svymi teoriemi (?), potom na vas nutne, driv nebo pozdeji, bude cekat exekutor za dvermi.

Richard Fuld|11. 3. 2015 17:20| reakce na Petr Vorlíček - 11. 3. 2015 16:03

Vaše představa každého kdo přijde o práci, jako podnikatele hledajícího příležitosti na trhu je stejně naivní jako představa komunistů o uvědomělém budovateli zářných zítřků. Samozřejmě, že drtivá většina lidí, kteří byli většinu svého života zaměstnáni, čekají na pracovní příležitosti, které jim nabídne někdo, kdo má schopnosti a možnosti to pro sebe udělat. Na tom není nic zvláštního.
Současně lidé nejsou zvyklí jít si vydělat pár korun posekáním trávníku někomu ze sousedního satelitního městečka, protože by tamní domorodci na takového člověka pravděpodobně poslali psa, nebo četu městských strážníků, než by jim stihl svoji nabídku sdělit. To je druhá strana téže mince. Chybí nejen iniciativa těch, co nemají práci. Chybí zde i poptávka po jejich práci, protože každý si vše udělá radši sám, než by zaplatil pár korun. To je mentalita na té druhé straně.
Ruku na srdce. Jak byste se zachoval, kdyby k Vám zaklepala paní, že Vám za 2 stovky umyje okna. Pokud odpovíte: „račte dál, jen do toho“, pak smekám.
Ale zpět k Vaší teorii. Pokud byste napsal, byl jsem taky bez práce a dokázal jsem se způsobem, který ordinujete ostatním, slušně uživit a podporu v nezaměstnanosti ani nic podobného jsem vůbec nepotřeboval a nakonec je ze mě úspěšný podnikatel, který zaměstnává 200 lidí, pak by vaše teorie snad mohly mít určitou relevanci. Takhle je to ale jen plané a arogantní moralizování člověka, který nemá potuchy, o čem to vlastně mluví.
Zde je třeba doplnit, že ta správná mentalita jednoduše nestačí. Kdyby Vaše teorie fungovala, pak by v USA nebyla žádná nezaměstnanost, protože tam lidé mají přesně tu mentalitu (na straně nabídky i poptávky), která chybí Čechům, či Evropanům obecně.
K těm Vašim poznatkům stran mé údajné nelogičnosti.
1. Společnost dokáže vyprodukovat fyzicky tolik hodnot, že zabezpečí i materiální hodnoty pro 500 tis. nezaměstnaných. Skutečnost, že by se to mohlo dít na dluh je irelevantní, neboť kromě toho, že společnost vyprodukuje dost statků, ještě stíhá v úsporách ušetřit větší částku, než kolik by si musel stát na to půjčit. Další skutečnost, kterou jste přehlédl, je že podpora v nezaměstnanosti nečiní 100 miliard ročně. Současně peníze, jež si stát půjčuje, jdou především na zbytečné zlodějské předražené projekty, kterým se říká veřejné zakázky a na úroky z předchozích dluhů, takže onen dluh s těmi nezaměstnanými nesouvisí.
2. Nadbytečná pracovní síla je ta, kterou jednoduše nikdo není ochoten zaměstnat. Proč to zbytečně komplikujete nějakou teorií?
Moje „teorie“ o nadbytečných pracovních silách není žádná teorie. Je to holá skutečnost. 500 tis. nezaměstnaných a 60 tis. volných pracovních míst. Připomínáte mi dítě, které když si zakryje oči, tak si myslí, že ho nikdo nevidí. :-)
A ano. Jediné na čem se shodneme, je že stát je zcela bezostyšně a bezuzdně drancován všemi možnými šejdíři. A ano tato skutečnost také dramaticky negativně ovlivňuje kupní sílu ostatních, protože daně, které ukradli ti šejdíři, končí obvykle mimo území této země a nijak kupní sílu obyvatelstva nepodpořily. Pokud by stát namísto utrácení za předražené nesmysly posiloval kupní sílu (i na dluh), pak by to mohlo vést k takovému oživení ekonomiky, jež by učinilo umělé posilování kupní síly státem zbytečným.

Tu Vaši ukázku práce na černo, resp. melouchu, jako vzor toho, jako to má vypadat, snad radši ani nebudu komentovat.

Namísto toho Vám řeknu, že v tom ohledu hledání a budování (zlepšování) vlastní hodnoty, kterou by člověk měl aktivně nabízet ostatním, a to nejen v situaci, kdy o něj nikdo nestojí (když je např. nezaměstnaný) nevidím vůbec nic špatného. Ten princip je v naprostém pořádku. Je to správný a v naší společnosti vzácný postoj, který má v souvislosti s uplatněním se nezaměstnaných určitou, i když ne velkou šanci na úspěch. Neumím říct kolik procent těch, kteří se ocitnou „na pracáku“ touto cestou jde a neumím říct, kolika lidem se to podaří, ale jsem v tomto ohledu velmi skeptický, a to z důvodů výše uvedených. Takže teorie dobrá. Ale v praxi půjde o utopii, která povede jen k obrovské frustraci těch, kteří se o to budou pokoušet a přesto jim to nepůjde.

Petr Vorlíček|11. 3. 2015 16:03| reakce na Richard Fuld - 9. 3. 2015 15:49

Pane Fuld,
není třeba se pouštět do třídního boje. Asi jste si většinu informací z mého příspěvku vyložil poněkud po svém...Vy hovoříte o místech nabízených zaměstnavateli, z toho je jasně patrno schéma Vašeho myšlení.
Vy potřebujete někoho, kdo za Vás najde poptávku na trhu, vymyslí pro ni produkt, připraví jeho výrobu a pak Vás zaměstná, abyste se podílel na jeho výrobě. Vy pak zřejmě budete nespokojen se svou mzdou a budete mít pocit, že Vás ten americký imperialista dře z kůže. Jak by také nedřel, když toho většinu udělal za Vás.. Takhle zdegenerovala celá evropská unie a to je přesně ten důvod, proč roste počet nezaměstnaných - není to žádnou klesající kupní sílou, ale tím, že lidé si odvykli hledat práci (tedy hledat poptávku na trhu po jejich schopnostech), a nyní čekají, až jim práci někdo naservíruje na podnose se všemi zaměstnaneckými benefity.
V česku je toto myšlení extrémně zakořeněno - máme nejmenší podíl malých firem na celkovém produktu.
Rozhodně nikomu neradím, co má dělat, na to už je dnes pozdě. Komu neřekl otec již v dětství (tak jako Vám) "nebuď blbej a uč se, nebo z Tebe bude popelář", z toho nakonec v lepším případě bude....popelář...Dnes už to žádné chytré řeči opravdu nezachrání. Takoví lidé ale rozhodně nemají co dělat na podpoře - nízká kvalifikace je výsledkem jejich nesnahy, neambic a celkově neřešení budoucnosti. Je to výsledek jejich volby, a za svou volbu každý musí nést následky.
Já pracuji ve strojařině, a všude vidím poptávku po seřizovačích, programátorech CNC, ale tyto obory na průmyslovkách se ruší - lidé radši studují kecací obory, takže středoškoláci jsou sice celkem zorientovaní, umí ukázat na mapě, ve které zemi žijí a slyšeli o světových válkách, v pracovním procesu jsou ale velmi omezeně využitelní. To jsou budoucí nezaměstnaní, kteří budou za deset let stejně jako Vy psát na internetu, jak není práce, a jak není kdo by platil za jejich služby...
Každý může vidět, kam se svět ubírá, a že nebude potřeba lidí s rukama, ale předně lidi s mozkem, kteří se budou starat o roboty, kteří pracují za ně. Kdo toto včas pochopí a přizpůsobí tomu své vzdělání, najde uplatnění vždy.
V ekonomice se vždy uživí Ti schopnější a nápaditější duše, aktivnější jedinci, a Ti méně aktivní budou jen brát a remcat, jak není práce, a jak dnes všude pracují stroje...Nikomu neradím, co má dělat, ale hlavně ať něco dělá!!

Ve Vašem příspěvku ale shledávám také značné logické asymetrie.
Například : "Neboli jejich nadbytečnost spočívá ve faktu, že současná společnost dokáže produkovat natolik efektivně, že utáhne i 500 tis. občanů, kteří oficiálně nepracují"
dovolte připomínku:
1) společnost nedokáže utáhnout 500 tis. nepracujících. Společnost toto vše činí na dluh, který nyní, v dobách relativně ekonomicky poklidných, a v doposud uspokojivé demografické situaci činí 100 miliard ročně, což je více než polovina veškerých daní z příjmu od všech fyzických osob v ČR.
2) můžete mi prosím vysvětlit, v jakém smyslu v tomto faktu spočívá nadbytečnost těchto pracovních sil? Tento slovní obrat je nesmyslný. Znamená to, že v zemi, kde může polovina obyvatel finančně táhnout druhou polovinu, se automaticky stává 50% občanů přebytečnou pracovní silou? Dost nesmyslná úvaha...

Také Vaše teorie ohledně vzniku "nadbytečných pracovních sil" je názorově značně osamocena - stejné názory se rojily při první a druhé průmyslové revoluci, namísto davů nezaměstnaných to ale zatím vždy posunulo společnost o kvalitativní skok kupředu a lidé mohli dělat nakonec mnohem méně namáhavou práci za mnohem vyšší mzdu.

Jediný argument k zamyšlení shledávám ve Vašem odstavci o klesající kupní síle, která navyšuje nezaměstnanost. To je podle mého trefa do černého! A víte, proč ve skutečnosti ta kupní síla klesá? Protože je tak vysoká míra zdanění občanů (přes 80% v součtu), že zakoupení čehokoli je jen dalším zdaněním občana. Lidé už po svých zkušenostech nevěří státu, že se dokáže chovat jako dobrý hospodář, a počítá s tím, že zas brzy provaří další bilion budoucích daní, jako to zvládl s podporou solární energie, a že na úplatky před volbami použije zas takovou sumu z jejich budoucích daní, že už začnou šetřit radši hned, aby na to všechno měli...

K poslednímu odstavci - víte, dům jsem si zdil s borci odněkud z Moravy, přijeli ve zbrusu novém Tuaregu, téměř s holýma rukama, s pěti prázdnými kýbly od starého keraštuku a zednickými lžícemi, za tři dny se mnou postavili první patro a jeli domů s třiceti tisíci v kapse. Ukázalo se, že dělají u firmy a byl to jen melouch.
Zatímco někdo o víkendu plive na pivní tácek, jak to dneska stojí za starou belu, jiní si vozí zadek v bouráku, a stačí jim na to základka, bezplatný inzerát na netu, trochu nadšení pro věc, a .....makat. Jenže to se dvěma třetinám z těch půl milionu nezaměstnaných zkrátka nechce....

Richard Fuld|9. 3. 2015 15:49| reakce na Petr Vorlíček - 9. 3. 2015 13:31

Nadbytečná pracovní síla? Tento pojem je přece úplně jasný v prostředí, kde se 500 tis. uchazečů o práci snaží získat práci u zaměstnavatelů, kteří dohromady nabízí 60 tis. pracovních míst. Těch 440 tis. lidí je jednoduše nadbytečná pracovní síla.

Nadbytečnost lze pozorovat i v té rovině, že tito lidé sice nice nedělají, ale přesto díky sociálnímu státu mají alespoň z čeho žít. Neboli jejich nadbytečnost spočívá ve faktu, že současná společnost dokáže produkovat natolik efektivně, že utáhne i 500 tis. občanů, kteří oficiálně nepracují.

Dále bych chtěl zmínit, že nadbytečná pracovní síla může vznikat i tak, že bude klesat kupní síla občanů, kteří produkují, poř. mají práci. S klesající kupní silou, klesá produkce a vznikají další nadbytečné pracovní síly.

Nadbytečná pracovní síla může vzniknout i tak, že firma pořídí novou produkční technologii, která nahradí např. 50% pracovních sil, které při výše zmíněném poměru nezaměstnaných a volných pracovních míst znamenají velmi pravděpodobně vznik další nadbytečné pracovní síly.

A pokud jste se sám nepokoušel uživit čištěním bot (což podle toho, co píšete předpokládám), pak to laskavě nedoporučujte ani druhým. Takových chytráků se najde spousta, co by radili jiným, co by měli dělat a jak se uživit. Za zbytečné mlácení hubou považuji právě ty Vaše moudra o tom, jak je všude práce dost. Práce je možná všude dost, ale není, kdo by za ni platil. Proto taky Drábek přišel s jeho "veřejnou službou" tedy práce zadarmo. Už jen chybělo, aby jim řekl, že do takové "práce" by měli všichni chodit s příslušným budovatelským nadšením.

Petr Vorlíček|9. 3. 2015 13:31| reakce na Richard Fuld - 5. 3. 2015 09:47

Pane Fuld,
dovolte abych reagoval na Váš příspěvek výše, a to bez sebemenší známky ironie. Již ve druhém či třetím příspěvku jste použil termín "nadbytečná pracovní síla". Nevím, jestli je to termín Vámi vymyšlený, nebo zda jste jej někde vyčetl, buď jak buď, ten termín je naprosto nesmyslný!

Nežijeme na planetě, kde by bylo vše hotovo, a kde by každodenně byly potřeby každého jedince plně uspokojeny. (naštěstí) Naopak, žijeme v době, kdy je všude a ve všem relativně mnoho bordelu, ať už se jedná o znečištěné životní prostředí, nevyužívané infrastruktury a stavby, neexistující (a přesto potenciálně přínosné) služby. Nyní nejsou lidi, kteří by Vám na chodníku po cestě na obchodní schůzku vyčistili za pětku lakýrky, ačkoli za první republiky jich bylo spousta. Proč? Nemáme čističe bot, ale máme 10% nadbytečné pracovní síly? Sám snad slyšíte, jaký je to nesmysl...
Nemáme žádné nadbytečné pracovní síly, máme jen nadmíru štědrý sociální systém, který je pro nižší vrstvy výrazně pohodlnější, než namáhavé manuální činnosti s nízkou mzdou, to je celé.
Z nějakého důvodu jsme si odvykli nahlížet na věci z podstaty prosté logiky, a radši se zaklínáme moderními termíny hlavního proudu, dnes už v dlouhodobě nezaměstnaných nevidíme problém, problém vidíme ve společnosti, který vytvořila "nevhodně strukturovanou pracovní poptávku". Nejlepší je totiž popsat problém tak složitě, že zamlžíte jeho podstatu, vzniknou tři výkladové tábory, které bojují svými teoriemi mezi sebou a problém se tak může (za příslušné distribuce veřejných prostředků) pohodlně řešit donekonečna. A tak je to dnes se vším, dostat problém do roviny mlácení hubou a rozhazování veřejných peněz je zkrátka IN, nejen v Evropské unii. Evropa si vzala k srdci rčení " I cesta může být cíl ", díky čemuž dnes není nutné problém vyřešit, bohatě stačí zaujmout k němu silná stanoviska, ustanovit nezbytné komise na zhodnocení přínosů a rizik, vyčlenit na řešení problému patřičné fondy a demonstrovat mu politickou podporu. A je splněno.

Josef Fraj|5. 3. 2015 14:51| reakce na Richard Fuld - 5. 3. 2015 09:47

Hehe.

Richard Fuld|5. 3. 2015 09:47| reakce na Josef Fraj - 5. 3. 2015 09:40

Nedivím se Vám. Čelit argumentům, které by mohly nahlodat Vaši pevnou víru ve Vaši jedinou pravdu je možné jen chvíli. Po té se musíte rozhodnout. Buď začít o své víře přemýšlet, nebo dokonce pochybovat s rizikem, že byste nakonec mohl dokonce svou víru zavrhnout, nebo nedej Bože "konvertovat". :-) Jednoduší je ale zavřít oči, vzdát to a držet se zuby nehty své stávající věrouky. Nemám Vám to za zlé.

Josef Fraj|5. 3. 2015 09:40| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2015 15:51

Pro mne tato diskuse ztratila jakýkoliv smysl.

Martin Brezina|4. 3. 2015 17:05| reakce na Josef Fraj - 4. 3. 2015 07:50

No, já jsem nenapsal výslovně, že nezaměstnanost zvyšuje technický pokrok, ale je to možné. Čistě fakticky to je tak, že empiricky zaměstnanost klesá. V některých zemích je nezaměstnanost už zdrojem obrovského společenského napětí. Níže píšu o arabském jaru, které bylo velkou nezaměstnaností mladých zřetelně ovlivněno. Podobně, i když ne až tak drsně, jako třeba Egypt, jsou na tom v Evropě Řecko a Španělsko. Vzhledem k tomu, že zvláště arabské státy nejsou žádnou oázou technického pokroku, tak bych byl opatrný k tomu, že je to jednoznačně vlivem techniky a technologií. Ale taky nedá se vyloučit, že je to důsledek globalizace: zboží a služby z vyspělejších zemí vytlačí část zaměstnanosti v málo vyspělých zemích. Na analýzu by byla potřeba další data.

Richard Fuld|4. 3. 2015 15:51| reakce na Josef Fraj - 4. 3. 2015 14:42

Bastiat to má už 150 let za sebou a jeho iluze nikomu skutečnou práci dnes nedají. A já nevolám po dostatku práce pro každého a plné zaměstnanosti za "mzdu", která nezajistí ani jídlo potřebné pro fyzické přežití člověka. Nevolám po otroctví, k němuž se zákonitě dostaneme, pokud přijmeme myšlenku, že bohatnout jde jen na úkor někoho jiného. Pokud to platí, pak pro z bohatnutí neexistuje žádná hranice. Pro zchudnutí zde hranice je a to velmi neúprosná. A je pak jen otázkou času, kdy zde bude část společnosti, která bude bohatá a nebude problém, aby byla ještě bohatší a pak tu bude část společnosti natolik chudá, že už chudší být nemůže. A pokud tedy platí, že bohatnout jde jen na úkor jiného, pak ti nejchudší budou honit ty králíky po lese a boj nastane mezi samotnými bohatými, až zbude jen jediný boháč, jediný vítěz a všichni ostatní budou tak chudí, že už to ví nepůjde. Néééé. Počkat. Ti bohatí přece nejsou blbí. Proč by spolu bojovali, když ví jak to skončí. Oni nebudou bojovat. Oni budou spolupracovat, protože si uvědomí, že další bohatství už je nijak neobohatí, ale budou riskovat, že o své bohatství přijdou. Takže nebude jeden bohatý jedinec. Bude jich skupina, která bude spolupracovat (ne soutěžit) proti těm, co ze hry už vypadli. Tyto scénáře logicky vyplývají z premisy, která je uvedena na začátku článku, tedy že bohatnout jde jen na úkor druhého. To jednoduše Bastiat nedomyslel. A je úplně jedno, jestli bohatnutí bohatých bude vyplývat z technologického pokroku, nebo jakýmkoliv jiným způsobem.

A právě jedině deformace výše zmíněného systému v tom smyslu, že se zpomalí uvedený proces, nebo se dokonce zastaví a obrátí se tak, že bohatství začně plynout opačným způsobem je jediným způsobem, jak kapitalistický systém zachovat, protože pokud funguje v prostředí FIAT money, pak nemá chybu a je v daném smyslu deformovatelný.

Nemám představu, že reálné statky lze vytvořit účetními operacemi a už vůbec ne v centrální bance. Moje představa je, že tyto účetní operace pouze zachycují toky reálných vytvořených hodnot a že pokud se někdo zaváže k vytvoření hodnot v budoucnu, pak mu má být umožněno, aby za svůj závazek získal přístup k již vytvořeným hodnotám, což je podstata úvěru, a ta mimochodem platí i v systému zlatého standardu, jen zde je možnost této motivace k vytváření skutečných hodnot velmi radikálně omezená. Je dost možné, že pokud bychom ještě dnes používali zlato jako platidlo, tak bychom spolu zřejmě ani tuto diskuzi ani nevedli, neboť něco jako internety by se ani nerozšířilo. Kdo by proboha půjčoval zlato na něco tak nehmotného, riskantního a abstraktního jako je komunikace lidí přes internet. Ale to je jen moje spekulace. A právě bublina na technologických akcií byla motorem pokroku uvedených technologií. Za zlatého standardu by žádná bublina nebyla ale nebyly by ani nové technologie, resp. trvalo by jim to zřejmě déle. Všude kde se nafukuje bublina, tam to žije. Bubliny nejsou tak špatné, jak se o nich soudí.

Chápu, že Vám mé názory mohou připadat podezřelé :-) Ale Vaše podezřívavost není namístě. Vaši podezřívavost byste měl nasměrovat k vlastním názorům.

Josef Fraj|4. 3. 2015 14:42| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2015 10:53

Píšete: "Vy argumentujete tím, co bylo před 300 lety. To ale nijak nevylučuje, že by se to tentokrát mohlo nepovést. Současné neoliberální recepty hlásají, aby se o sebe všichni postarali sami, jak umí, což vede pouze k růstu nezaměstnanosti. "

Víte už před 150 lety nějaký Bastiat vysvětlil, proč v podmínkách volného trhu nemůže vést technický pokrok k růstu nezaměstnanosti. Ono to totiž vyplývá z logiky věci.

Pokud začnete volný trh deformovat například minimální mzdou, zákoníkem práce, zákazy nebo omezováním práva zaměstnavatelů propustit zaměstance, privilegii odborových kartelů, brutálním zdaňováním práce a dalšími regulacemi, tak pochopitelně začne nezaměstnanost růst. To také plyne z logiky věci.

To co píšete prostě nedává žádný smysl. Dluhy a fiat money jsou příčinou a nikoliv řešením. Můžete si půjčit a natisknout kolik chcete a žádná dlouhodobá pracovní místa tak nevytvoříte. Vytvoříte jenom krátkodobou bublinu, která brzo splaskne, nebo splasknutí oddálíte dalšími dluhy a papírky a o to bude následná krize horší.

Vaše představa, že reálné bohatství, reálné statky lze vytvořit účetními operacemi v centrální bance, je tak nesmyslná, že se vážně zamýšlím nad vaší úlohou na tomto foru.

Richard Fuld|4. 3. 2015 10:53| reakce na Josef Fraj - 4. 3. 2015 07:34

Vy argumentujete tím, co bylo před 300 lety. To ale nijak nevylučuje, že by se to tentokrát mohlo nepovést. Současné neoliberální recepty hlásají, aby se o sebe všichni postarali sami, jak umí, což vede pouze k růstu nezaměstnanosti. Pokud technologický pokrok nebo fiskální restrikce vyloučí ze společnosti část lidí jako nadbytečnou pracovní sílu, pro tyto lidi jednoduše není práce a tito lidé tak pouze dále rozšíří část existující nadbytečné pracovní síly, která má zatím alespoň nízkou kupní sílu, díky sociálním dávkám. V prostředí, kde je stále více chudých spotřebitelů asi bude problém vytvářet nové produkční kapacity, protože ty nenajdou své zákazníky. Pokles celkové kupní síly v důsledku vyloučení části lidí do chudoby, naopak učiní další část produkce nadbytečnou, což povede ke vzniku dalších nadbytečných pracovních sil, které rozšíří řady existujících nadbytečných, což zase učiní nadbytečnými další produkční kapacity a tak stále do kola. V určitém okamžiku (např. už není z čeho vybírat dostatečné množství daní) stát přestane být schopný platit alespoň minimální dávky těmto lidem a v ten okamžik začnou lidé pobíhat po lese a polích, aby fyzicky vůbec přežili. To v lepším případě. V tom horším začnou o základní životní potřeby bojovat mezi sebou. Část populace se již blízko tohoto stádia nachází. Jsou to bezdomovci. Neoliberální recepty vedou jednoduše a systematicky k této situaci, která nám může připadat nadnesená, ale není.

A existují samozřejmě způsoby, jak situaci před kterou stojíme, čelit. V tomto ohledu odkazuji na můj dnešní příspěvek zde (4. 3. 2015 10:19), abyste mě neobviňoval, že své argumenty opakuji na mnoha místech :-)

Richard Fuld|4. 3. 2015 10:19| reakce na Luděk Zdražil - 4. 3. 2015 06:55

Předně považuji v současnosti státní dluh za jedinou cestu k narovnání nerovnováhy na trhu. Uvedu zjednodušený příklad. Mějme skupinu firem poskytující jen služby, které zaměstnávají skupinu zaměstnanců. Firmy platí zaměstnancům platy např. ve výši 70% tržeb a 30% mají zisk, který opět zjednodušeně skončí celý v dividendách a v úsporách akcionářů. Po letech firma zavede novou technologii, propustí 50% zaměstnanců, náklady na mzdy klesnou na 35% a zisk akcionářů stoupne na 65% a opět předpokládejme, že skončí v úsporách akcionářů. Dále předpokládejme, že 50% z těch propuštěných si najde novou stejně placenou práci v novém odvětví služeb a zbude tedy 25% nezaměstnaných, jejichž kupní síla klesne dejme tomu o 60%. Produkční kapacity firem vzrostly o produkci nových firem, kde se zaměstnalo těch 25% propuštěných, ceny zboží zůstaly, celková kupní síla poklesla o 60% krát 25%, tedy o 15% oproti původní úhrnné kupní síle. Máme zde tedy 25% nárůst nabízených služeb a 15% pokles kupní síly poptávky po těchto službách.

Jaké je řešení této situace (pomineme-li deflaci, která vypadá jako řešení jen na první pohled)? Zdanění zisků, resp. dividend? Né. V prostředí, kde existují daňové ráje, prostor pro účetní kreativitu a daňová soutěž mezi státy, je to zcela hloupé a nesmyslné řešení. Řešení je posílení kupní síly pravidelně navyšovaným úvěrem, který pravidelně dorovná chybějící kupní sílu poptávky. Tento způsob soukromého zadlužování musí dříve nebo později narazit na své hranice. A jakmile se to stane, z důvodu, že už banky nechtějí dál půjčovat předluženým klientům nebo spotřebitelé nechtějí spotřebovávat na úvěr a raději omezí svoji spotřebu. V takové situaci nezbývá, než posílení kupní síly ze strany státu. Daně cesta nejsou. Zbývá zadlužení státu, který bude pravidelně dorovnávat kupní sílu poptávky. Tyto státní peníze určené k dorovnání kupní síly (jde o kompenzaci 15% oslabení kupní síly +25% nárůst produkce) proteče nakonec k firmám v tržbách a následně zase do úspor akcionářů. Výsledek: spotřeba narostla o 25%, produkce narostla o 25%, zisky firem narostly z 30% na 65%, životní úroveň se zvedla o 25%, celá ekonomika je v rovnováze a rozpuku. Tolik k potenciálu státního zadlužování navyšovat životní úroveň celé společnosti.

A teď si to srovnejte s realitou. Většina státních dluhů neprotéká přes ekonomiku prostřednictvím posílení kupní síly, z kterého by měli prospěch všichni. Teče rovnou do úspor zlodějů, kteří peníze, jež si stát půjčí rovnou přímo "u zdroje" ukradnou, nebo na podporu firem.

Závěr. Optimální a samozřejmě utopické řešení představuje existenci náležitě uvědomělých manažerů firem a jejich akcionářů, kteří by příslušně posilovali kupní sílu svých zaměstnanců prostřednictvím příslušného růstu platů. To ale vylučuje konkurence mezi nimi, jejímž nástrojem jsou také technické inovace spojené s poklesem nákladů na mzdy. Řešením není ani zdanění. Soukromé zadlužení spotřebitelů naráží na limity. Zbývá tedy pouze nekonečné zadlužování státu. To je možné tvorbou nových peněz, které posílí kupní sílu a skončí v úsporách akcionářů. Druhý způsob je ten, že by si státní dluhopisy kupovali rovnou ti akcionáři, namísto toho, aby peníze drželi v úsporách. Akcionáři by tak přímo financovali posilování kupní síly poptávky svými zisky. Jednalo by se pak o skryté zdanění akcionářů, protože státní dluh není v podstatě nic jiného než odložená daň. Akcionáři by tak v rámci nákupů odváděli onu daň, kterou stát nemohl vybrat rovnou prostřednictvím daní, protože tomu by se akcionáři úspěšně ubránili.

Takže ne. Rovnováha na trhu nastolená "socialistickými" nástroji nevede k chudobě všech. Naopak vede k prosperitě firem a vysoké životní úrovni. Pokud by se zdanění vychýlilo do situace, kdy by firmy nevytvářely zisky, přestože existuje dostatečná kupní síla poptávky, byl bych první kdo by začal křičet, že je třeba snížit daně k tomu, aby podnikatelé mohli dosahovat zisků a navyšovat produkční kapacity a samozřejmě opět bych to financoval státním dluhem, takže bych současně zachoval kupní sílu poptávky, protože proč by někdo chtěl navyšovat produkční kapacity, když klesá kupní síla poptávky?

A to nejdůležitější na závěr. Je úplně jedno kolik má stát dluhů, když ty peníze leží někde v úsporách. Státní dluh je jen přirozená protiváha hromady peněz, která byla vyloučena z oběhu v ekonomice a leží nečinně v úsporách (popř. obíhají autonomně na kapitálovém trhu,aniž by dokázaly jakkoliv nahradit jejich výpadek kupní síly v reálné ekonomice). Úspory jsou peníze, které dokud leží na svém místě neovlivňují žádným způsobem ekonomiku a totéž leze říci o státním dluhu. Dokud někdo nepřijde s nápadem, že by se měly státní dluhy splatit, a tím celou ekonomiku (nebo úspory) zlikvidovat, je státní dluh v sebevětším objemu bezvýznamnou ekonomickou veličinou. Tedy pomineme-li vyšší než nulové úrokové sazby, které jsou ale v případě rovnováhy ekonomiky dosažené výše uvedeným způsobem zcela zbytečným nástrojem a které pouze motivují k vyvádění peněz z reálné ekonomiky do úspor. Rovnováhy na trhu lze dosahovat trvalým přílivem státních peněz za účelem posilování kupní síly spotřebitelů nebo na kompenzaci výpadku daní v důsledku jejich snížení určenému k podpoře producentů. Mix poptávku posilujícího přílivu peněz do ekonomiky a deflačně působícího výběru daní by pak zajišťoval cenovou stabilitu. Banky by dál fungovaly i při nulových výnosech státních dluhopisů. Stále by existovala úroková marže.

Uvedené řešení není tak "kosmické" uvědomíme-li si, že vyspělé ekonomiky jsou dnes vystaveny obrovskému tlaku na hned v úvodu zmíněnou deflaci a pokles úrokových sazeb do záporných hodnot, který je podle mne zcela logickým výsledkem marné snahy "řešit" gigantické státní dluhy jakousi fiskální odpovědností, která podkopává již tak slabou poptávku. Pokud se budeme držet současných principů, pak čím budeme fiskálně odpovědnější, tím větším problémům a tlakům budeme vystaveni.

Není to hotový koncept. Je to nápad, co se současnou zamrzlou situací.

Josef Fraj|4. 3. 2015 07:50| reakce na Martin Brezina - 3. 3. 2015 18:34

Pokud skutečně platí, že technický pokrok zvyšuje nezaměstnanost, tak by musela od středověku nezadržitelně růst nezaměstnanost a situace s králíkama, popsaná panem Fuldou, už by dávno existovala. Proč tedy neexistuje? Není to náhodou proto, že tech. pokrok zároveň nová místa vytváří? Nespočívá důvod nářku marxových pohrobků hlavně v tom, že už nevytváří proletariát ale jiné druhy profesí a nemají proto s kým vést třídní boj?

Josef Fraj|4. 3. 2015 07:34| reakce na Richard Fuld - 3. 3. 2015 12:37

Ta situace přece už jednou nastala. Před odhadem 300 a více lety pracovalo v zemědělství v potu tváře cca 90% populace. Dnes stačí celou populaci uživit asi 2-3% pracujících. Jak je možné. že dnes 90% neloví ty králíky, jak tvrdíte?
Domníval jsem se, že luddismus a rozbíjení strojů byly vyřešeny už v 18. století, ale koukám , že ve vás přežily dodnes.

Luděk Zdražil|4. 3. 2015 06:55| reakce na Richard Fuld - 3. 3. 2015 12:27

Snažím se Vás pochopit. Jeví se mi to tak, že Vy považujete dluh za normální a legitimní cestu k prosperitě, dokonce bych z Vašeho vyjádření dovodil, že snad jedinou cestu ke zvyšování životní úrovně.
S dluhem to je ale jako s ohněm. Je to dobrý sluha ale zlý pán a proto se s ním musí zacházet opatrně. A v Řecku se stal dluh zlým pánem protože s ním neuměli zacházet a to bez ohledu na to, kdo jim na ten požár půjčil a v teple toho požáru se hřáli všichni - jak především v Řecku, tak do značné míry i půjčovatelé.

V dluhu vidíte principiálně nedostatečné (v celospolečenském kontextu nespravedlivé) zdanění. Může být. Ale existují předem daná pravidla o zdanění. Není to tak, že když se někomu nezdá zdanění spravedlivé tak se jednoduše zkonfiskuje kde je co k mání ex post. Řešení je ve volbách a v jejich rámci společenský konsenzus na budoucím vyšším zdanění bohatých. Vyšší zdanění bohatých znamená 40, 50 ... 90, 100 % zdanění.

Není daleko doba, kdy jsme u nás (na základě vynuceného konsenzu) zdanili vše a výsledek byl, že nikdo neměl nic, ale z "ekonomického" hlediska vše bylo OK, nedalo se kde brát a tudíž ani nikdo bohaté zdaňovat nechtěl, žádní nebyli.

Nuže pracujme s volbami a s daněmi a uvidíme, kde se ten balanc výše budoucího zdanění vers.motivace něco dělat zastaví. Možná všichni budou dělat jako diví, rozdělíme si všechno a všichni se budeme mít dobře. Kdybych byl pro, kdo by se ještě přidal ?

Martin Brezina|4. 3. 2015 06:54| reakce na Robert Antonio - 3. 3. 2015 23:20

Musíte číst celou formulaci: "nové obory, které by nabízely spoustu nových pozic." Ony se totiž nové obory pochopitelně objevují, ale nepracují v nich (třeba u nás) desítky tisíc lidí (jako tomu bylo dříve v hutnictví, hornictví, železniční dopravě atd. v rámci průmyslové éry), ale třeba jen tisíce nebo stovky. Například Google má po celosvětově jen 55 tisíc zaměstnanců (to je asi tolik, kolik mělo v ČR za bolševika OKD), v ČR jen 29, a to stačí zabrat skoro celý jeden velký tržní segment pro celý svět. Jinak, trend snižování zaměstnanosti je ve vyspělých zemích zcela zřejmý. Ostatně, i v těch méně vyspělých. Z čeho myslíte, že vzniklo tzv. arabské jaro? Spousta mladých, kteří nemají do čeho píchnout.

Jan Capouch|3. 3. 2015 23:36| reakce na Richard Fuld - 3. 3. 2015 22:31

Tak to jsem Číňany přecenil. Co Austrálie, Švýcarsko, Nový Zéland?

Robert Antonio|3. 3. 2015 23:20| reakce na Martin Brezina - 3. 3. 2015 18:34

„ony se v posledních cca 2 desetiletích nějak neobjevují nové obory, které by nabízely spoustu nových pozic“
Děkuji pane Brezino, že jste mi otevřel oči. Doposud jsem (pravděpodobně vinou neoliberální propagandy) netušil, že dnes pracujeme ve stejných oborech, v jakých jsme pracovali na sklonku socíku.

Richard Fuld|3. 3. 2015 22:31| reakce na Jan Capouch - 3. 3. 2015 21:56

Singapur? Státní dluh 112% HDP. :-(

Jan Capouch|3. 3. 2015 21:56| reakce na Richard Fuld - 3. 3. 2015 12:27

Singapur.

Richard Fuld|3. 3. 2015 20:08| reakce na Josef Fraj - 3. 3. 2015 18:18

No to si děláte legraci. Jaké Vaše argumenty jsem ignoroval? Napište sem aspoň jden, ať to hned napravím :-) A opakování některých argumentů se nevyhnete, když reagujete na stejný argument, který zazní od více diskutérů. Pokud bych tak nečinil, pak byste mě mohl právem obviňovat z toho, že nereaguji na argumenty. Tak si ujasněte, co my chcete vlastně vyčítat. :-)

Martin Brezina|3. 3. 2015 18:34| reakce na Michal Weinfurtner - 3. 3. 2015 17:29

Stejně tak by se vám dalo namítnout, že vy si nedovedete představit, že se věci mohou vyvíjet jinak, než se vyvíjely posledních 100 let. Ano, tehdy skutečně byla ekonomika schopná absorbovat uvolněnou pracovní sílu do nových oborů a odvětví. Celý sektor služeb narostl několikanásobně. Je to tak, ale ony se v posledních cca 2 desetiletích nějak neobjevují nové obory, které by nabízely spoustu nových pozic, a to především pro lidi s průměrným nadáním.

Josef Fraj|3. 3. 2015 18:18| reakce na Richard Fuld - 3. 3. 2015 12:27

Možná, že troll nebylo úplně přesné označení i když ignorování argumentů oponentů a neustále opakován svojí mantry, má k té definici, kterou jste uvedl, docela blízko. Přesnější je spammer.

Richard Fuld|3. 3. 2015 17:40

Asi jsem se nevyjádřil dostatečně "úplně". Napsal jsem zde jen jeden z těch horších scénářů "následků" technického pokroku lidstva, kterému bezmezně fandím (tomu technickému pokroku myslím). Samozřejmě že si umím představit mnohem lepší vývoj. Doufám, že jste nepovažoval můj černý scénář za moje přání. A když už se o tom spolu bavíme, jaký názor na budoucnost dnešních vyspělých států? Když už mě podezříváte z toho, že si nic jiného, než onen černý scénář neumím představit, tak by mě zajímala Vaše optimistická varianta budoucího vývoje.