Diskuze: Kurvítko nevymontuješ

Jaroslav Krátký|28. 2. 2015 17:38| reakce na Jaroslav Krátký - 27. 2. 2015 22:05

Ještě doplním: "Zlý úmysl" by konstruktérovi asi nešlo dokázat, protože by mohl tvrdit, že chtěl snížit hlučnost, nebo ušetřit na materiálu, nebo.. výmluv by pravděpodobně našel dost.

Jaroslav Krátký|27. 2. 2015 22:05

Osobně jsem se setkal s kurvítkem v soustruhu za 70.000, kde jedno z převodových koleček bylo úmyslně(?) plastové. Po několika letech provozu občas při plném zatížení přeskočil zub, což obvykle znamenalo zničení výrobku nebo soustružnického nože. Po nahrazení plastového převodu totožným kovovým šlape zase stroj jako hodinky. Jenže musel na to přijít odborník po totální demontáži skříně převodů.

Michal Weinfurtner|27. 2. 2015 16:29| reakce na Petr Vorlíček - 27. 2. 2015 12:19

Přesně tak. Před 15 lety byla dvouzónová klimatizace v autě doménou modelů nejvyšších řad. Dnes je běžným doplňkem pro auta nižší střední třídy za příplatek kolem 10 tis. A těch věcí co dříve byly jen luxusem a dnes jsou běžné téměř všude je mnoho, např. navigace, elektricky ovládaná a vyhřívaná zrcátka atd. atd.
To co dnes vidíme u nejdražších modelů, za 10-15 let bude běžné nebo laciné dokoupit do každého modelu. Funguje to tak i u domácí elektroniky a spotřebičů. Miniaturizace a možnost vestavěných systémů ( miniaturnách počítačů ) zkrátka zlevňuje automatizaci i např. u kávovarů a ledniček.

Michal Weinfurtner|27. 2. 2015 16:19| reakce na Tomas Hruby - 27. 2. 2015 13:56

S tím ROHS je problém hlavně z hlediska oprav. Musíte na to mít vybavení a zkušenosti, což většina servisáků nemá. Dříve často opravil televizi kdejaký zručnější amatér s trafopájkou, který uměl prohlížet schémata a měřit napětí. Dnes nemožné bez speciálního vybavení.
To stejné platí s ostatními spotřebiči. Servisák vymění topné těleso nebo prasklou západku na zámku dvěří, ale řídící jednotku vymění celou, protože tomu nerozumí a i kdyby rozuměl, nemá vybavení na opravu SMD v nejmenší velikosti. A samozřejmě software.

Takže opravy jsou tím pádem dražší a nevyplatí se, protože atakují cenu nového, často lepšího.

Tomas Hruby|27. 2. 2015 13:56| reakce na Michal Weinfurtner - 27. 2. 2015 09:13

Otevřeně řečeno, vliv RoHS na životnost elektroniky je do ne zcela zanedbatelné míry pohádka. Tepelné zatížení při strojovém pájení není nic podstatného a kvalita spojů je při dobře odladěné technologii také slušná. Zhoršení je v horší odolnosti proti vibracím, to se ale netýká zdaleka všech typů výrobků a pak řekněme v "nižší blbuvzdornosti" při výrobě. Tohle jsem již nejednou viděl u čínských lowendů - PCB osazení naprosto perfektní kvality (evidentně strojově pájené), ale vedle toho neskutečně zprasené dva dráty k vypínači, které někdo dělal ručně a nezvládl. Právě tyto ručně dělané věci se u bezolovnatého pájení vyrojily častěji, ale je to spíš o neschopnosti a nekvalitě.

Se zbytkem příspěvku, zejména s jeho první částí ale plně souhlasím. Výdrž starých věcí si strašně idealizujeme, sám to pamatuji a mohu potvrdit, že stará pračka sice vydržela 20 let, ale ani náhodou ne bez údržby, servisu bylo až dost. Stará škodovka to samé, dnes už řidiče ani nenapadne, aby si před trochu delší cestou kontroloval olej a x dalších věcí, v minulosti to ale byla naprostá samozřejmost a defakto nutnost. Ano, opravit to dokázal kdekdo, to byla výhoda, ale že bych se k tomu chtěl vracet bych tvrdit nemohl. No a už úplně opomíjíme, kam spadly ceny (přepočtené na reálné se započtením inflace)...

Petr Vorlíček|27. 2. 2015 12:19

Celou otázku "kurvítek" značně zkreslujete, už samotný název "kurvítko" je zcela zavádějící. Celý tento problém je až poeticky prostý - všichni spotřebitelé chtějí za jednotku peněz co nejvíce zboží, před jedním opravdu kvalitním spotřebičem (kterých je stále na trhu spousta) preferují nákup tří spotřebičů nižší kvality. Vinit z toho výrobce je poněkud neobjektivní - nikdo k tomu spotřebitele nenutí, může si vybrat, jestli si pořídí luxusní spolehlivou troubu za padesát tisíc, nebo spotřební krám za deset. Kdo vyrábí v číně, moc dobře ví, jak je to s kontrolou kvality, se stabilitou kvality materiálů, s odpovědností pracovníků...

Elektronika je kapitola sama o sobě - veškerá elektronika se dnes vyrábí na východě, a to v několika kvalitativních třídách, podle třídy součástek, a zejména procesu pájení a jeho kontroly. Nejvyšší třídy se bohužel používají zejména pro přístroje, kde je bezporuchovost nezbytně nutná, jako nemocniční přístroje, letectví, kosmonautika. Běžné spotřebiče středního proudu z cenových důvodů používají nižší kvalitativní kategorie. Jejich nižší cena není teoretická, ale reálná - pečlivější třídění a kontrola součástek, proces pájení a jeho důslednější kontrola zkrátka něco stojí. K současné kvalitě středního proudu výrobků vedla výrobce samozřejmě chladná ekonomická kalkulace, za to se na ně žádný akcionář nemůže zlobit, ba naopak. Kvalita výrobku je tak vyladěna na hladinu s "přijatelnou" poruchovostí (kterou každý výrobce pečlivě sleduje a vyhodnocuje), která ještě neodepíše výrobek na konkurenčním trhu, a zároveň umožní maximální snížení výrobních nákladů. Opravy elektroniky "kus za kus" nestojí mnoho, rozhodně méně, než zvýšení kvality výrobku.

Celý tento proces optimalizace na nejoptimálnější poměr kvality a ceny umožnil naprosté většině obyvatel narvat si byt či dům spotřebiči, které naši rodiče ani neznali - oni měli doma jen plynový sporák, průtokový ohřívač, televizi a lednici. Dnes chceme doma vše na dálkové ovládání, inteligentní chladničky, které filtrují spóry plísní, umožňují rychlejší ochlazení naloženého nákupu a nahlásí, kdy potřebují vyměnit filtr - rozdíl proti prastaré lednici, co běžela 40 let je asi jako rozdíl mezi rogalem a raketoplánem. Dnes si nosíme v kapse počítače milionkrát výkonnější a menší, než měly před třiceti lety v NASA. Všechny ty kávovary, DVD přehrávače, varné konvice s termoregulací, kopírky, digestoře, světla na fotobuňku, garážová vrata na dálkové ovládání, všechny tyto v podstatě nepotřebné vymoženosti si můžeme dopřát jen díky rozumnému vybalancování poměru cena x kvality, kdyby tomu tak nebylo, obdivovali bychom tyto hračky pouze na úřadu vlády, nebo u Radovana Krejčíře...
Kurvítka jsou naprosto zavádějící pojem, je to jako kdybyste značné pracovní vytížení rodičů a jejich pozdní vyzvedávání dětí ze školky označil za jejich cílevědomou a účelovou izolaci vlastních potomků. Spotřebitelé jen sklízejí, co zaseli, a když zasejete brambory, nemůžete zkrátka sklidit lanýže...

Michal Weinfurtner|27. 2. 2015 09:13

Celý problém s „bohem kurvítkem“ je v tom, že moderní spotřební výrobky ( auta, domácí spotřebiče atd. ) jsou dnes mnohem složitější a hůře opravitelné. Navíc díky velmi nízkým cenám se u mnoha výrobků oprava prostě nevyplatí, protože hodina práce školeného opraváře + cena náhradního dílu převyšuje polovinu ceny nového a často lepšího produktu na trhu ( to platí spíš o elektronice, než o autech )

Pamatuju si, že naši měli taky Tatramatku přes 30 let a pořád prala. Ale pamatuju si taky, že u nás na ní býval opravář třikrát do roka, měla za tu dobu několikátý motor, druhou vanu, snad desáté těsnění a komplet zrezlý vnější plášť. Měla 400 otáček a mechanický programátor. Neukazovala ani čas kdy skončí praní, ani neměla odložený start, ani nedokázala prádlo před ždímáním srovnat, takže nám nejednou poničila koupelnu. Dokonce ani neuměla rozpoznat přílišné pěnění pracího prostředku, ani zvážit obsah prádla a upravit tak prací cyklus. Ale vydržela 30 let za cenu nesčetných oprav a nutnosti držet druhou záložní pračku, protože opravář byl na roztrhání a čekalo se na něho ji měsíc. Zřejmě proto že byl strašně línej, protože tehdejší výrobky byly přece „držáky“ a běhaly 30 nebo padesát let.

Stejně tak to bylo s televizory. Opraváři měnili porouchané součástky a jelo se dál. Tehdy stačilo na opravu mít trafopájku a někoho kdo se vyzná v obvodech. Dnes musíte mít speciální vybavení na opravu a člověk musí znát nejeden obor elektrotechniky, aby dokázal takovou moderní televizi opravit. Navíc, moderní elektronika obsahuje mnoho programovaných procesorů, což ztěžuje opravy, protože musíte mít příslušný chip naprogramovaný.

Pamatuju, že za socialismu měl náš soused Audi 100. Pěkný auto, ještě z dob kdy auta byla „držáky“. Ale on měl asi smůlu, protože se mu v tom pořád vrtal opravář. O škodovkách ani nemluvím. Ale tehdy to dokázal opravit kde kdo, protože ta technika byla velmi jednoduchá. Dnes, stále přísnější požadavky na emise auta velmi komplikují, řízení spalování je složitý proces řízený počítačem, navíc díky prostředí jsou součástky neopravitelné a vyměňují se celé bloky. Zkrátka dnes auto jen tak opravit kladivem nejde, protože je mnohem složitější. Z čehož plyne i výhoda, pohodlí a vyšší výkon a nižší emise.

Stejně tak eko norma ROHS přispívá k nižší životnosti elektroniky. Pájení probíhá za vyšších teplot, takže součástky jsou více namáhané už při montáži. Spoje mají horší vlastnosti. Ale jsou ekologičtější. Co na tom, že to produkuje více odpadu. Více ekologičtějšího odpadu a to je to hlavní.

Nevím kolik techniků je mezi Francouzkými zákonodárci. Ale jedno vím jistě. Politici pod vlivem ekoteroristů jsou ze některá kurvítka přímo zodpovědní, ale trestat teď chtějí ty, kterým předtím nařídili kurvítka do svých výrobků montovat. Jak typické pro hloupé politiky.