Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Diskuze: Na co zemře západní civilizace: Zákonodárné bujení

Přihlášení do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

„Demokracky odhlasovat lze ledacos:“ Není vidět jména „Zamana, Hollanda, Gottwalda, Hitlera, ... „ Pan Altman nějak zapomenul pana Presidenta E Beneše, ten tam patří ze všech.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu
+1
+
-

No to je pravda. Ještě že se "zasloužil o stát" - tím, že se k němu politici takto hlásí, se krásně usvědčují.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Tak to jsem naplno řekl ekonomům z VŠE v Praze na konferenci RELIK v listopadu 2014. Naše civilizace zemře na ekonomy! Více v přednášce "Sociálně ekonomický audit vyspělého sociálního státu". Dostupné na adrese: http://kdem.vse.cz/resources/relik14/sbornik/download/pdf/30-PattaIng-Ivo-paper.pdf

Nahlásit

0
+
-

„Demokracky odhlasovat lze ledacos:“ Není vidět jména „Zamana, Hollanda, Gottwalda, Hitlera, ... „ Pan Altman nějak zapomenul pana Presidenta E Beneše, ten tam patří ze všech.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

„metody softwarového inženýrství by mohly přispět ke zlepšení kvality legislativy“. To je opravdu výtečný nápad! Softwarové inženýrství je podrobný a každý předem připravený krouček postupu operace. Převést to do legislativy se z nás stanou roboti, ale přece budeme mít svobodu. Bravo! Mějte hezký den!

Nahlásit

0
+
-

Ano. Navíc je to proces s pozitivní zpětnou vazbou.

Pokud neproduktivní smí okrást produktivní, tedy pokud je neprodukce odměněna a produkce potrestána, v příštím kole bude více neproduktivních a méně produktivních.

Je to viditelné i empiricky - před 30ti, 60ti, 90ti a 120ti lety byly poměry produktivních (nabízejících své služby a zboží na trhu, kde je klienti dobrovolně kupují, protože je považují za užitečné) a neproduktivních (žijících z peněz sebraných jiným pomocí násilí) dramaticky odlišné.

Ten proces je podle mne (v rámci daného systému) nezvratitelný a skončit může jedině tak, že se zhroutí v okamžiku, kdy se ten poměr stane již neudržitelným ekonomicky.
Snahám o jakoukoli reformu v mezích pravidel daného režimu nedůvěřuji - kdo si přeje změnu, měl by podporovat akceleraci toho procesu (a pojistit se před důsledky). Zkrátka chybí nám tu SYRIZA :-)
http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2816250/volebni-program-syriza-jen-pro-silne-povahy.html

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Demokracie podle mého vždy musí vždy zákonitě vést k nějakému stupni sociálního státu. Pokud má hlas neproduktivního člověka stejnou váhu jako toho produktivního, jednou dojde k tomu, že ti neproduktivní si odhlasují okrádání produktivních. A při každé následující volbě budou chtít vždy více a více.

Nahlásit

0
+
-

Souhlasím

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

No tak tu svobodu samozřejmě mít mohou - pokud budou dostatečně dlouho odkládat spotřebu a uspořené prostředky rozumně investovat...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

To je mi Vás líto

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

He he, tak to bych chtěl taky. Potíž je v tom, že „mé výdaje“ jsou vždy o něco větší, než je příjem, bez ohledu na to, jak je příjem vysoký.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Ani jedno.
Myslím tím. Mít z renty vyšší příjem než jsou mé výdaje.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Demokracky odhlasovat lze ledacos:
http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2816250/volebni-program-syriza-jen-pro-silne-povahy.html
a demokraticky zvolit lze ledaskoho: Zamana, Hollanda, Gottwalda, Hitlera, ...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

A pod finanční svobodou myslíte volnost svobodně utrácet svoje, nebo cizí peníze?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Pan Kohout se mýlí, když tvrdí, že v první řadě jde o svobodu projevu.
Kdyby si udělal průzkum, zjistil by, že 90% lidí by svobodu projevu klidně vyměnilo za svobodu finanční.

Nahlásit

0
+
-

"Závodní rady se fakticky stávají spolumajiteli podniku, neboť mají práva podílet se na řízení a na zisku."
Jak tvrdím dlouhodobě: vlastnické právo v tomto režimu existuje pouze formálně. A to již ze samotné podstaty režimu, který je založen na tom, že dává jedněm možnost rozhodovat/hlasovat o životě a majetku druhých.
Přeci není možné se pohoršovat nad fransouzskými závodními radami a ignorovat jiné, zcela srovnatelné případy pošlapání vlastnického práva, které je ve všech demokraciích zcela běžné. Když si například průměrní a podprůměrní odhlasují progresivní daně, tak se to principiálně nějak liší?

Nahlásit

0
+
-

S bodem (1.) nelze než plně souhlasit. Současný stát (jak ČR, tak EU) podporuje *obrovské podniky* proti *podnikání a malým firmám*.
Typické je *zemědělství* (více než polovina rozpočtu EU!) - malý zemědělec si nemůže vyčlenit jednoho člověka režii s dotacemi, takže nakonec získá všechno Babiš (koli procent příjmů Agrofertu jsou dotace? 60%? 70%? 80%?)
Podobně se chovala například fašistická Itálie se svými třemi pilíře - stát, mamutí podniky a odboráři (taktéž v mamutích podnicích, ve firmě o pár lidech asi nebudou).
@ Honza
P.S: Neplést si fašismus a národní socialismus - obojí sice byly levicové ideologie (byť je současní socialisté názývají "extrémní pravice"), ale v mnoha směrech se lišily.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Měl bych tři souhlasné argumentační poznámky k jinak zajímavému článku (I i II díl).

1. Role státu (dotace, regulace, zakázky, korupce) začíná sehrávat velmi výraznou roli jako výkonnostní parametr pro "tržní" úspěch a chování dříve na státu nezávislých firem. Jinak ad absurdum řečeno, je lépe ve firmě mít managera, který "se vyzná v tom jak to chodí" než skvělé techniky, obchodníky, inovátory a řídící pracovníky.

2. Globalizace, která je vnímána jako společensko-ekonomicky a zároveň mediálně podporovaná perspektivní strategie, vyčerpala své pozitivní očekávání a naopak fragmentace, orientace na národní ntity, lokální trhy a regionální specifika se stanou politickým motorem posunu společnosti vpřed. Že tomu momentálně účinně brání politicko-ekonomická oligarchie je druhá věc, resp. že to politika ještě nezaznamenala jako dostatečně silnou společenskou objednávku. Ale je to snad, doufejme, jen otázkou času a několika dalších evropských voleb.

3. Stabilita a ekonomická efektivita Číny je iluzorní. Je postavena na krutých a tudíž společensky vratkých podmínkách, které se v západních emancipovaných a demokratických společnostech nemohou stát vzory ( "s výjimkou tam učícího se Česka, zdá se"). Mediální viditelnost ekonomických výsledků Číny a skrývané podmínky za jakých k nim dochází, poskytuje argumenty pro chování politicko-ekonomické oligarchie v unijních i národních mocenských orgánech v Evropě. Právě zmíněná všeobecná společenská fragmentace vytváří prostor a podmínky pro zdravou stabilitu, přiměřenou, postupnou ale setrvalou korekci chování trhu a politiky a tím zabraňuje vzniku velkých společenských chyb či zlomů. Naopak mohou vznikat pestré následováníhodné příklady chování a uspořádání věci ekonomických, veřejných atd. (a naopak), než společné ustrašené celoevropské modlení se, zda jsme vsadili na správnou celouinijní strategii záchranných valů proti na nás řítícím se průšvihům.

Nahlásit

0
+
-