Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Diskuze: Konkurenční boj je zábava chudých

16. 10. 2014
 12 586
2 komentáře

Přihlášení do diskuze

Nejoblíbenější příspěvek

K prvnímu „mýtu“:
Svět se posunuje dopředu procesem neustálých pokusů a omylů. Takto vznikla většina vynálezů v minulosti: buď je stvořili praktici (řemeslnící, technici…) v rámci každodenní práce a snaze ji zjednodušit, vylepšit.., nebo lidé, kteří měli spoustu času na experimentování (typicky třeba venkovští faráři). Čím víc pokusů, tím větší pravděpodobnost, že něco vynaleznu (včetně toho, co jsem ani vynalézt nezamýšlel). Vize je hezká věc a dělá pěkné powerpointové prezentace, ale neustálé zkoušení a experimentování nemůže masově nahradit.
Každý, kdo se někdy zabýval ve firmě plánováním, ví, že s plánem firmy je to jako s plánem bitvy. Samotný proces plánování je velmi užitečný, protože člověka nutí přemýšlet o svých zdrojích, poptávce, konkurenci… Ale samotný plán přestává platit krátce po prvním výstřelu, protože věci, které nemáme pod kontrolou, se stejně vyvíjejí jinak, než činily původní předpoklady. Větší hodnotu než plán představuje flexibilita a schopnost reagovat na neočekávaný vývoj a těžit z něj. Čím více má firma otevřených tzv.reálných opcí, tím vyšší má hodnotu. Přílišné lpění na naplánované trajektorii využití těchto reálných opcí omezuje.
Ke druhému mýtu:
Zmiňované atributy přirozeného monopolu – proprietární nekopírovatelná technologie, síťový efekt, škálovatelnost – to je sice paráda, ale má je pouze omezené množství businessů. Většina ekonomické aktivity nic takového nemá, a přesto se na ní dá vydělat a vydělává. To, že s vizí vymyslím něco, s čím budu chráněn proti konkurenci je něco jako výhra v loterii. Drtivá většina podnikání probíhá naprosto odlišně.
Btw: Eliminování zisku v prostředí dokonalé konkurence je teoretický mikroekonomický koncept, který není možno brát takto doslova.

Nahlásit
-
1
+

Diskuze

Diky za recenzi, knizku jsem vcera docetl a je paradni - bezva tip.

Nahlásit

-
0
+

K prvnímu „mýtu“:
Svět se posunuje dopředu procesem neustálých pokusů a omylů. Takto vznikla většina vynálezů v minulosti: buď je stvořili praktici (řemeslnící, technici…) v rámci každodenní práce a snaze ji zjednodušit, vylepšit.., nebo lidé, kteří měli spoustu času na experimentování (typicky třeba venkovští faráři). Čím víc pokusů, tím větší pravděpodobnost, že něco vynaleznu (včetně toho, co jsem ani vynalézt nezamýšlel). Vize je hezká věc a dělá pěkné powerpointové prezentace, ale neustálé zkoušení a experimentování nemůže masově nahradit.
Každý, kdo se někdy zabýval ve firmě plánováním, ví, že s plánem firmy je to jako s plánem bitvy. Samotný proces plánování je velmi užitečný, protože člověka nutí přemýšlet o svých zdrojích, poptávce, konkurenci… Ale samotný plán přestává platit krátce po prvním výstřelu, protože věci, které nemáme pod kontrolou, se stejně vyvíjejí jinak, než činily původní předpoklady. Větší hodnotu než plán představuje flexibilita a schopnost reagovat na neočekávaný vývoj a těžit z něj. Čím více má firma otevřených tzv.reálných opcí, tím vyšší má hodnotu. Přílišné lpění na naplánované trajektorii využití těchto reálných opcí omezuje.
Ke druhému mýtu:
Zmiňované atributy přirozeného monopolu – proprietární nekopírovatelná technologie, síťový efekt, škálovatelnost – to je sice paráda, ale má je pouze omezené množství businessů. Většina ekonomické aktivity nic takového nemá, a přesto se na ní dá vydělat a vydělává. To, že s vizí vymyslím něco, s čím budu chráněn proti konkurenci je něco jako výhra v loterii. Drtivá většina podnikání probíhá naprosto odlišně.
Btw: Eliminování zisku v prostředí dokonalé konkurence je teoretický mikroekonomický koncept, který není možno brát takto doslova.

Nahlásit

-
1
+