Diskuze: Národní hospodářství je jako dobrá nálada. Nejde rozkrást, ale snadno ho můžete otrávit

Stanislav Dvořák|13. 7. 2014 01:26| reakce na Jan Daniel - 9. 7. 2014 14:23

A proto je 70 miliónů občanů USA na potravinových poukázkách, to je 25% ze všech Američanů na sociálních dávkách.Zajímavý přístup k podnikání.

Stanislav Dvořák|11. 7. 2014 18:50| reakce na Jan Pozner - 9. 7. 2014 23:25

V zápalu boje jste si nevšiml, že já nemám námitky proti tomu, jestli je v ČR cca milion živnostníků a drobných podnikatelů nebo není. Nesouhlasím ale s názorem, že důvody, jež vedly lidi k podnikání, byla snaha být kreativní, snaha investovat do svých nápadů, snaha občas riskovat, aby tvořili něco nového a uplatňovat inovace.
Z toho milionu jsou 2/3 standardní zaměstnanci na živnost, kteří byli k tomuto způsobu donuceni svými zaměstnavateli (švarc systém).
1/3 jsou ti, kteří chtěli podnikat a podnikají, jsou spokojeni, ale nic nového nevymysleli. Zajišťují nám většinu velice potřebných služeb a jistě by jich mohlo být více.
Vynálezce a inovátory nazývám mikrosegmentem ekonomiky, protože těch je jen několik tisíc jednotlivců.

Roman Petrla|11. 7. 2014 17:20| reakce na Martin Brezina - 9. 7. 2014 10:55

"Nikdy v dějinách lidstva nepodnikala velká část lidí, to je opravdu pole jen pro některé jedince."

Představte si hypotetický stát, ve kterém budou pouze firmy o pěti lidech. Jeden majitel / ředitel a čtyři zaměstnanci. Vaše tvrzení bude pravdivé – vždyť jen 20 % všech dospělých občanů podniká! A přesto to nevyvrací článek. :-)

Michal Weinfurtner|10. 7. 2014 11:08| reakce na Stanislav Dvořák - 9. 7. 2014 22:10

Člověče podívejte se alespoň do wikipedie, než začnete tvrdit takovéhle blbosti.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mal%C3%A9_a_st%C5%99edn%C3%AD_podniky

Jan Pozner|9. 7. 2014 23:25| reakce na Stanislav Dvořák - 9. 7. 2014 22:10

Podíl na přidané hodnotě byl v roce 2003 u drobných firem (tj. do 9 zaměstnanců) dle odkazovaného umrněných, bezvýznamných a zcela nepodstatných 19,3%. Nedává moc smysl, aby to na HDP bylo dramaticky jinak.

Stanislav Dvořák|9. 7. 2014 22:10| reakce na Jan Pozner - 9. 7. 2014 21:19

U drobných firem není podstatné množství vystavených živností. Lze asi přiznat určitý význam na snižování nezaměstnanosti. Ovšem to nejdůležitější - podíl na HDP země není vůbec významný. Bohužel je tato skupina významným plátcem daní, aniž by to bylo podloženo výkonem, což je asi největším problémem těchto firem.Opakovaně doporučuji projít statistiku.

Jan Pozner|9. 7. 2014 21:19| reakce na Stanislav Dvořák - 9. 7. 2014 17:39

Tak si něco o tom "bezvýznamném mikrosegmentu ekonomiky" něco přečtěte, ať tu nemelete takové stupidity.
http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta090307.doc

Tomáš Macháček|9. 7. 2014 20:14

K boomu první poloviny 90. let - Tehdejší růst lze rozdělit na dvě části:

- zdravá část - to bylo, když lidé a zdroje směrovali od kalení oceli (na rozkaz soudruhů) k plnění přání spotřebitelů (a když si jen vzpomenete, co všechno bylo nedostatkové...).

- nezdravá část - nekritický obdiv Západu se projevil v kopírování téměř všeho, včetně finančního systému. A tento polokapitalismus/polosocialism usse vyznačuje střídáním fází hospodářského cyklu. Na rozdíl od full socialismu, který je v krizi permanentně...

Tomáš Macháček|9. 7. 2014 20:05| reakce na Pat Bateman - 9. 7. 2014 08:03

Abych citoval (volně) jednoho kolegu - ,,Kdyby politici od nás brali pět procent našich příjmů a všechno to prochlastali a utratili za děvky, byli bychom na tom lépe, než když nám berou polovinu a snaží se s tím páchat dobro."

Michal Weinfurtner|9. 7. 2014 19:45| reakce na Martin Brezina - 9. 7. 2014 10:55

Existuje index který srovnává podnikatelské prostředí mezinárodně. Tam se zkoumají nejen daně ale také např. byrokratické překážky v založení firmy. A tam je ČR na nelichotivém místě, na rozdíl od bohatých zemí jako je třeba Švédsko. Ano, ve Švédsku založení firmy trvá kratší dobu než v ČR a je levnější.
V Británii je to ještě snazší. A v HongKongu vám stačí jeden dolar a pár minut online připojení k založení firmy.

Stanislav Dvořák|9. 7. 2014 17:39

Obsah článku je pravdivý pouze na statisticky bezvýznamném mikrosegmentu ekonomiky a v žádném případě nelze takto zobecnit.
Je-li míněn jako slovní cvičení, nebo jako provokace, tak se to autorovi podařilo.
Jestliže to myslí opravdu vážně, tak bych mu doporučil, aby si vzal učebnici ekonomie a statistické ročenky a prošel je úplně od začátku.
Jde pouze o čistou ideologii bez reálného základu.

Petr Hampl|9. 7. 2014 17:18| reakce na Dan Kolář - 9. 7. 2014 11:36

Pane Koláři,

děkuji za názor, ale obávám se, že neodpovídá realitě.
1) boom první poloviny 90.let byl úžasný na české poměry, ale třeba v USA mají takový boom po každé krizi. Doporučuji ke čtení Druckerovu knihu Innovation and entrepreneurship. Nashromáždil tam čísla od konce druhé světové války. Je z toho vidět, že boom nových podniků může být v zásadě permanentní. Nové potřeby se objevují pořád. Nejen po pádu komunismu.

2) úvěry pro malé fimy byly počátkem 90. let naprosto nedostupné. V tomto aspektu jsou dnes podmínky řádově snadnější. Díru v bilancích bank udělaly půjčky velkým státním a polostátním podnikům, nikoliv malé firmy.

3) přečtěte si, prosím, pořádně, co jsem napsal. Tvrdím, že firmy nových podnikatelů vytvořily takové hodnoty, že to převýšilo ztráty způsobené všemi těmi Soudky a jimi podobnými.

Dalibor Pešek|9. 7. 2014 14:45| reakce na Jan Daniel - 9. 7. 2014 14:23

S tím oknem je to pěkné přirovnání. Možná je kolem každého těch oken otevřených mnoho, jen jich většinu, z různých důvodů, nevidí.

Dalibor Pešek|9. 7. 2014 14:43

Nejlepší článek, který jsem v poslední době četl - ukázal mi velmi zajímavý a trefný (nezlatobednový) pohled na věc. Děkuji za něj.

Jan Daniel|9. 7. 2014 14:23| reakce na Martin Brezina - 9. 7. 2014 10:55

To, že 90% nových firem zkrachuje, je zcela normální a například v USA to nikoho nenapadne považovat za problém, na rozdíl od Česka. Být bývalý zkrachovalý podnikatel také v USA není žádné společenské stigma, jako je tomu v pomatených myslích Čechů. Zaměstnavatelé to spíše považují za plus: je to známka, že člověk má podnikavého ducha a také má dobrou životní zkušenost, kterou sezením v nějaké korporaci nezíská.
Lidé v USA totiž chápou kapitalismus správněji - jako neustálý proces pokusů a omylů, kde roli hrají nejen ony předpoklady, ale také například štěstí. Podnikatelskou příležitost je možno si představit také jako okno, které se přechodně otevře. Kdo u něj stál nejblíže má největší šanci. Jinému se přibouchne, dalšího skřípne. Stejně tak více pokusů, znamená větší statistickou šanci na úspěch. Spíše než o to, kolik lidí „má předpoklady“ jde o to, kolik se jich o to pokusí.
Tuto dynamiku je těžké vysvětlovat člověku, který lidskou společnost vidí jako centrálně řízený stroj, kde jedni pracují, druzí podnikají, vláda to moudře reguluje, a pokud někde něco zkrachuje, tak je to průser, ke kterému nemělo dojít.
Jednou mi jeden americký VŠ učitel řekl, že když se v Americe zeptáte dětí na high school čím by chtěly být, okolo poloviny prý řekne „podnikatelem“. A jak prý je to na střední u nás. Tehdy jsem pochopil, že kapitalismus není v kapitálu jako hmotném statku, jak si myslí spousta lidí, ani v kapitálu jako vztahu (jak si myslel Marx), ale především v hlavě.
Mimochodem, proti zadlužení do konce života mají civilizované společnosti institut osobního bankrotu.

Tomas Hruby|9. 7. 2014 13:30| reakce na Martin Brezina - 9. 7. 2014 10:55

Byrokracie v oblasti podnikání v 90tých letech zas tak moc nebylo. V mnoha ohledech mohl začít opravdu kdokoli s minimem omezení, sám si docela vyčítám, že jsem tehdy nezkusil začít s jedním nápadem, který jsem tehdy měl. Moje chyba, za kterou si mohu jen sám, stát mi v ničem nebránil :-(

Už mírně před rokem 2000 ale v mnoha směrech "přituhlo", přibývalo omezení pro rozjezd té či oné živnosti, která sice někdy na místě byla, ale mnohdy (podle mě častěji) byla zcela nesmyslná založená na něčím lobování. Ještě později (cca 2008) se omezení přímo ze strany živnostenského zákona spíš zase zmírnila, ale zase do mnoha věcí začaly zasahovat aktivity ze strany uplatňování euronorem, což je jiná historie...

Tomas Hruby|9. 7. 2014 13:20| reakce na Dan Kolář - 9. 7. 2014 11:36

Jistěže byly po roce 1989 krachy, ale také spousta tehdy vzniklých firem buď funguje dodnes anebo skončila zcela "civilizovaným způsobem", tedy když to zakladatele omrzelo, následoval buď postupný útlum aktivity bez nějakých dluhů, nebo dokonce došlo k úspěšnému prodeji a k fůzi s někým jiným. A hnusně řešeno, některé krachy postsocialistických podniků byly možná spíš přínosem, než kdyby se je stát snažil zachraňovat.
Se splácením úvěrů bych viděl problém spíš v nesmyslném růstu úrokové míry v té době, což mimochodem Klausovi jako reálné riziko došlo, ovšem dostal se kolem tlaku na ČNB do velkých sporů s Havlem a dalšími, což situaci podle mne příliš nepomohlo.

Dan Kolář|9. 7. 2014 11:36

V článku chybí hlavní důvody, proč došlo k takové explozi podnikání:

a) Před listopadem tu nic takového nebylo - z 0 se roste snadno a rychle, zvláště když dojde na nový začátek
b) Banky pujčovaly na podnikatelské projekty jak utržené ze řetězu, protože podnikání absolutně nerozuměly a většina těchto úvěrů zůstala nesplacená - pamatujete na ty velikány "české cesty privatizace", tak prosazované Klausem ( aby nám to tu Němci nevykoupili!), jako Stehlík (Poldi Kladno), a Soudek (Škoda Plzeň), kteří nedokázali nic jiného , než přivést podnik k bankrotu, zatímco ho oddalovali prostřednictvím dalších a dalších úvěrů.

Je jasné, že je dnes podnikání "těžší", když banka nepůjčí každému na cokoliv, ale jen na podnikatelské projekty. Ale jsme po zkušenostech trochu dál, než abychom věřili hloupostem jako "..Kdyby ekonomové tehdy počkali na právníky, změny byly zastaveny a byrokraté nejdřív vytvořili hustou síť pravidel a směrnic, zabránilo by se některým krádežím – a Česká republika by byla životní úrovní blízko Ukrajině...", jak se nám pan Hampl pokouší namluvit. Jistě by růst nebyl tak strmý, ale následné sanování bank a FNM by nás přišlo na mnohem méně peněz.

Martin Brezina|9. 7. 2014 10:55

"Každý měsíc vznikaly tisíce nových firem..."
To si pamatuju. Moji kamarádi a známí taky zakládali firmy. Někteří jsou na tom dobře, někteří kličkují před exekutory. Těm, kteří vědí, že své dluhy nemají šanci do konce života splatit, opravdu nezávidím. Kreativní destrukce je fajn teoretický pojem, ale tihle lidé si svůj život zdestruovali dosti nekreativně. Potíž je v tom, že bez toho, že část lidí v podnikání přijde o všecko, někdy včetně rodiny a střechy nad hlavou, bez toho ta celá věc nefunguje.

Myslím, že po téhle zkušenosti si už dost lidí dává pozor. Ty časy, kdy firmy hromadně rozjížděli i lidé, kteří na to neměli žádné předpoklady, se už nevrátí. Nikdy v dějinách lidstva nepodnikala velká část lidí, to je opravdu pole jen pro některé jedince. Tady v tomhle bych viděl daleko podstatnější důvod opadnutí podnikatelské euforie první poloviny 90. let, než v byrokracii a protikorupční hysterii. Ona ta byrokracie v 90. letech byla celkem taky.

Petr Bárta|9. 7. 2014 10:22| reakce na Pat Bateman - 9. 7. 2014 08:03

Přesně tak, souhlasím s článkem...

Michal Weinfurtner|9. 7. 2014 10:11

Protože Aleš Michl je stejný zabedněnec. Myslí si, že stát má utrácet v časech recese za „investice“ a v časech konjunktury má stát mít vyrovnané finance. Myslí si že robotická montážní linka firmy Tesla v Evropě by českou ekonomku povzbudila a stálo by za to aby stát něco aktivně dělal pro její postavení právě v ČR a rozhodně si nemyslí že to je jen další montovna nabízející práci bez přidané hodnoty.

Tak asi proto se v tom Aleš Michl angažuje.

Jinak skvělý souhrn ! Škoda že tak málo lidí to chápe.

Pat Bateman|9. 7. 2014 08:03

Nemůžu než s autorem absolutně souhlasit. V podstatě to samé tvrdím svému okolí už roky, jenom bych to nedokázal tak pěkně naformulovat. Regulace jsou mnohem škodlivější než korupce.